o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 10 C 90/2020-186

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost doručit žalobci dopis s písemnou omluvou podepsanou oprávněným zástupcem žalované následujícího znění:„ [ulice] společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], se Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], omlouvá za neoprávněné a nedůvodné zanesení jeho nedoplatků do Nebankovního registru klientských informací provozovaného zájmovým sdružením právnických osob CNCB - Czech Non-Banking Credit Bureau, z. s. p. o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a za újmu, která mu tímto byla způsobena.“, a to do 15 dní ode dne právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení. Výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V předmětném řízení žalobce uplatnil nárok na poskytnutí omluvy v navrženém znění a zaplacení majetkové újmy v penězích na základě tvrzení, že zanesením údajů o žalobci do NRKI bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, především do dobrého jména a pověsti ve vztahu k bankovním institucím a jeho vlastním klientům.

3. Ve skutkové rovině soud I. stupně vyšel z následujících zjištění: Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva o operativním leasingu (jejíž nedílnou součásti byly [ulice] podmínky), se sjednanou výší měsíčních splátek [částka]; splátka zahrnovala i pojištění sjednané u [pojišťovna] Žalovaná byla oprávněna výši leasingových splátek jednostranně změnit, mj. při jakémkoliv navýšení nebo snížení pojištění vzniklém v době trvání smlouvy, rovněž byla oprávněna v souvislosti s plněním smlouvy shromažďovat, zpracovávat a uchovávat osobní údaje žalobce v Nebankovním registru klientských informací (dále NRKI), jehož účelem bylo vytváření souboru informací vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta a zajištění vzájemného informování oprávněných uživatelů v rámci jednotlivých registrů o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta. Žalobce podpisem stvrdil, že se seznámil s poučením o právech klienta v souvislosti se zpracováváním jeho osobních údajů v rámci registru, i pro účely vzájemného informování se uživatelů jednotlivých registrů o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů.

4. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci navýšení leasingových splátek na částku [částka], a to v souvislosti s výpovědí pojistných smluv ze strany [právnická osoba] a uzavření nových pojistných smluv s [právnická osoba] Se změnou výše splátky žalobce nesouhlasil, v rámci probíhající komunikace mezi účastníky byla žalobci nabídnuta možnost pojistit si vozidlo na vlastní náklady.

5. Ke dni [datum] byla v NRKI u jména žalobce evidovaná nesplacená částka [částka], ke dni [datum] zde již tato informace nebyla.

6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 4 Nc 903/2018-47 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 86/2018-102 bylo žalované uloženo do 3 dnů vymazat záznamy o žalobci v NRKI a zdržet se takového jednání do budoucna. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 Co 74/2021-199 bylo v řízení o návrhu žalobce ze dne [datum] na určení výše leasingových splátek konstatováno, že pokud se jedná o zvýšení leasingové splátky i její nové výše, žalovaná postupovala v souladu se smlouvou„ odpovídajícím způsobem“.

7. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], dlouholetý osobní bankéř žalobce, potvrdil, že systém [právnická osoba] vyhodnotil žádost žalobce o financování ze dne [datum] tak, že jí nelze vyhovět. Důvod zamítnutí žádosti svědek neznal, žalobce byl do té doby financován pravidelně, podle sdělení klienta se mělo jednat o splátky od ŠkoFINu, sám žalobce mu sdělil, že byl zanesen do NRKI. Řádově po měsíci bylo téže žádosti žalobce vyhověno.

8. Na zjištěné soud I. stupně aplikoval ustanovení § 81, § 82, § [číslo], § 2971 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z. Soud I. stupně definoval předpoklady úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu § 81 a násl. Uzavřel, že v poměrech dané věci není mezi účastníky sporu o právu žalované jednostranně zvýšit leasingové splátky, mimo jiné z důvodu navýšení pojistného (článek 4.6. obchodních podmínek), a současně o jejím oprávnění v souvislosti s plněním smlouvy shromažďovat, zpracovávat a uchovávat osobní údaje žalobce v NRKI (článek [číslo] obchodních podmínek). Zjištěné jednání žalované nebylo výjimečné či excesivní. Nejednalo se o cílený nátlak na žalobce s cílem, aby hradil nové leasingové splátky v plné výši, neboť žalobce byl do systému zanesen již v souvislosti s uzavřením leasingové smlouvy a údaje o jeho platební morálce byly zapisovány automaticky. Ve své podstatě se však o nátlak, byť neúmyslný, jednalo, neboť evidence nedoplatků žalobce v NRKI mohla žalobci způsobit potíže (viz odmítnutí financování ze strany [právnická osoba]). Pokud k dalším problémům nedošlo, stalo se tak pouze v důsledku soudem vydaného předběžného opatření. Uvedené je důvodem, pro který soud I. stupně shledal opodstatněným nárok na náhradu nemajetkové újmy formou uveřejnění požadované omluvy.

9. V dalším soud I. stupně vyložil charakter a účel zadostiučinění v penězích. V poměrech dané věci konstatoval, že zásah do osobnostních práv žalobce nedosahoval takové intenzity, aby bylo namístě náhradu nemajetkové újmy v penězích přiznat; v této části žalobu zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr procesního úspěchu obou účastníků v řízení.

11. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání směřující proti vyhovujícímu výroku o věci samé. Navrhla, aby v této části byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Odvolatelka zdůraznila, že vznik nároku na náhradu újmy ve smyslu § 2894 a násl. o. z. je podmíněn kumulativním splněním několika předpokladů, a to a) porušením právní povinnosti, b) vznikem újmy a c) existencí příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vzniklou újmou. Za situace, kdy bylo nesporně prokázáno, že: 1. do NRKI se nezapisují pouze negativní informace o klientech, 2. žalovaný zvýšil měsíční leasingové splátky oprávněně a informace uvedené v NRKI byly pravdivé, 3. žalobce měl možnost využít nabídky žalovaného a sjednat si pojištění na vlastní náklady, 4. zanesení prodlení žalobce do NRKI neplnilo účel nátlaku, a celá situace vznikla právě v důsledku chování žalobce, tj. nehrazením stanovené měsíční splátky. Je zjevné, že žalovaný žádnou svou právní povinnost neporušil, a nebyla proto splněna již první z podmínek pro vznik žalobou uplatněného nároku. Pouhá skutečnost, že snad oprávněné zanesení informací o existenci nedoplatků do NRKI mohlo žalobci způsobit potíže, nemůže být důvodem pro to, aby se žalovaný za svůj právně souladný postup omlouval. Jeví se proto jako nelogické i to, že se žalovaná má omlouvat nejen za neoprávněné, ale rovněž neodůvodněné zanesení nedoplatků do NRKI za situace, kdy tyto nedoplatky skutečně existovaly.

12. V dalším žalovaná namítala, že žalobci nevznikla zápisem jeho prodlení do NRKI žádná újma. Pokud soud I. stupně vycházel z údajů uvedených svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení], z těch nevyplývá, že by žalobce musel bankovním institucím svou situaci složitě vysvětlovat, ani to, že zanesením údajů do NRKI došlo k nezákonnému zásahu do dobrého jména a pověsti žalobce ve vztahu k jeho advokátním klientům a jeho advokátní praxi, zejména k žalobcem zmíněnému poskytování advokátních úschov.

13. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací námitky žalované označil za nedůvodné s tím, že spornost oprávněnosti žalované zvýšit leasingové splátky existovala v okamžiku zanesení nesplacení části splátky do NRKI. Tato okolnost nebyla odstraněna, neboť žalobce podal proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Pokud žalovaná za dané situace přesto údaje o žalobci do registru zanesla, jednalo se o nepřípustný nátlak, čímž mu způsobila nepochybně újmu. Žalobce měl právo na plnění dle sjednané smlouvy (včetně plnění dle ujednání o pojištění), a není tak důvodná obrana žalované, že si mohl zajistit pojištění vlastní. Skutečnost, že mezi stranami vznikl spor o výši měsíční splátky, nevypovídá ničeho o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žalobce.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu a řízení před soudem prvního stupně podle § 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř., zvážil všechny námitky a vyjádření účastníků a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné, převážně z důvodů v něm uvedených.

15. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Některé zásahy, byť se zdánlivě třeba jevící, že odporují objektivnímu právu, přesto nelze posuzovat jako neoprávněné. Podstatou je existence okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. Okolnosti, které mají tyto právní následky a jež vycházejí z hodnocení závažnosti, významu a funkce vzájemně si kolidujících porovnávaných zájmů dotčené fyzické osoby na jedné straně a zvláštních veřejných zájmů na straně druhé, jsou buď obsaženy přímo v právních normách anebo z nich vyplývají (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1107/2006).

16. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka (fyzické osoby) tedy nejde mimo jiné tehdy, když je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem (obdobně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004).

17. Podle § 20z odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“) za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen„ registr“) vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen„ provozovatel“), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele.

18. Podle odst. 2 téhož ustanovení údaje získané podle odstavce 1 jsou prodávající oprávněni použít výhradně k předcházení podvodnému jednání a k posouzení schopnosti a ochoty spotřebitele splnit jeho smluvní závazky (posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti). Prodávající a provozovatelé jsou povinni zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím tak, jako by šlo o údaje o spotřebitelích, kteří jsou s nimi ve smluvním vztahu. Za zpracování údajů povolené podle tohoto odstavce se považuje rovněž tvorba modelů, které vyhodnocují pravděpodobnost podvodného jednání anebo schopnost a ochotu spotřebitele splnit jeho smluvní závazky, a to jak ze strany prodávajícího, tak ze strany provozovatele.

19. Podle odst. 3 prodávající, který poskytuje údaje spotřebitele do registru, je povinen spotřebitele předem upozornit na skutečnost, že jeho údaje budou nebo mohou být vedeny v registru a v případě, že údaje obsahují informace o dluhu spotřebitele po splatnosti, je dále povinen informovat spotřebitele o existenci dluhu a vyzvat jej k úhradě takového dluhu.

20. Podle § 20za zákona se ustanovení této části použijí rovněž na vztahy vzniklé v rámci podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti spotřebitele.

21. Ve své rozhodovací činnosti Ústavní soud rozvinul doktrinu přiměřenosti, v jejímž rámci posuzuje principem proporcionality vzájemnou kolizi základních práv a svobod, resp. jejich střet s jinou ústavně chráněnou hodnotou.

22. Ke vztahu § 20z odst. 1, věty třetí a čtvrté zákona o ochraně spotřebitele a právům chráněným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv Evropské unie se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 10/17 následovně:„ Zákon [číslo] Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., obsahuje v § 20z odst. 1 komplexní a podrobnou úpravu podmínek, za nichž mohou prodávající získávat informaci o úvěruschopnosti spotřebitelů i bez jejich souhlasu. Tato úprava ve svém souhrnu představuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů spotřebitelů. Ustanovení § 20z odst. 1 věty třetí a čtvrté zákona o ochraně spotřebitele jsou v souladu s ústavním pořádkem a lze je vyložit způsobem souladným s čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Tato ustanovení představují zásah do práva spotřebitelů na soukromí a na informační sebeurčení ve smyslu práva podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neústí však v porušení těchto ústavně zaručených práv, neboť zásah je vyvažován silným veřejným zájmem na předcházení předlužování spotřebitelů. Tento veřejný zájem se pojí s oprávněnými zájmy podnikatelů nabízejících spotřebitelům finanční služby“.

23. Lze rozumět žalobci, pokud se cítil dotčen, příp. ohrožen na své dobré pověsti (i jako advokát), pokud došlo v NRKI k zveřejnění údajů o jeho platební nekázni. Údaje tam však byly uvedeny s jeho souhlasem (ve vztahu k pozitivním informacím), v souladu se zákonem, přičemž se jednalo o údaje odpovídající jeho reálné platební morálce. Bylo by tedy paradoxní trestat žalovanou za důvodný a oprávněný postup, který má svůj základ v zákonné povinnosti prodávajícího posuzovat úvěry schopnost spotřebitelů podle zákona o ochraně spotřebitele.

24. Ze shora uvedeného, vztaženo na danou věc, je zřejmé, že zanesení nedoplatků ze Smlouvy o operativním leasingu uzavřené mezi žalobcem a žalovanou do NRKI nebylo neoprávněné ani nedůvodné. Jednáním žalované došlo k zásahu do práva žalobce na soukromí a na informační sebeurčení, tímto zásahem však nedošlo k porušení ústavně zaručených práv. Lze pak souhlasit i s odvolací námitkou žalované, že žalobce neprokázal existenci újmy v důsledku tvrzeného jednání.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé z důvodu nesplnění zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované ve smyslu shora uvedeném změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl. Odvoláním nenapadený zamítavý výrok II. nabyl samostatně právní moci.

26. Vzhledem k tomu, že odvolací změnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, nýbrž i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Procesně zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce [částka] Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4, písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 6 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1, písm. a/ - převzetí a příprava zastoupení, d/ písemné podání ve věci samé, 2x účast na jednání před soudem I. stupně, podání odvolání a 1x účast na jednání před odvolacím soudem), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 a 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

27. Celkové náklady žalované ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).