o uložení povinnosti odstranit následky diskriminačního jednání a o zadostiučinění, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21C 69/2015-228

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu dle ust. § 10 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, kterou se žalobkyně vůči všem žalovaným domáhala zaplacení částky [částka] (výrok II.). Ve výroku I. přitom bylo řízení částečně (pro zpětvzetí žaloby) zastaveno. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] bylo rozhodnuto tak, že právo na jejich náhradu nemá žádný z účastníků (výroky III. a IV.). Třetímu žalovanému pak proti žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Po zpětvzetí žaloby a změně žaloby žalobkyně v řízení požadovala odstranění následků diskriminace úhradou částky [částka] a dále zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy způsobené jí diskriminačním zásahem. Diskriminační zásah žalobkyně – trpící autismem s vývojovou poruchou řeči – spatřovala v tom, že její rodiče částečně nesli mzdové náklady spojené s působením asistenta pedagoga ve třídě, kterou žalobkyně navštěvovala na Základní škole [ulice a číslo] v [obec]. Ve školních letech [rok] [rok], [rok] [rok] a [rok] [číslo] byla celkem uhrazena částka [částka].

3. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění (a dílčích právních závěrů): Žalobkyně je postižena atypickým autismem se středně těžkou symptomatikou a vývojovou poruchou řeči. Její postižení jí umožňuje zařazení do hlavního proudu vzdělávání. Pro efektivní výuku je však třeba přítomnost asistenta pedagoga po celou dobu výuky. Uvedený způsob vzdělávání byl odborníky-psychology doporučen jako optimální. Od září [rok] žalobkyně začala navštěvovat Základní školu [ulice a číslo] v [obec] (zřizovatelem této školy je žalovaný [číslo]). Ředitel základní školy zřídil pro třídu, kterou žalobkyně – žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami – navštěvovala, funkci asistenta pedagoga (§ 16 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění [účinnost] /dále jen„ školský zákon“ /), Krajský úřad Středočeského kraje s tím vyslovil souhlas (§ 16 odst. 10 školského zákona) Krajský úřad rozhodl o poskytnutí finančního zabezpečení na toto pracovní místo nad rámec normativního financování, poskytnuté financování však zcela nepokrývalo plat asistenta (na celou dobu výuky). Škola rovněž neměla prostředky na dofinancování, proto byla rodičům (ředitelem školy) nabídnuta možnost na plat asistenta přispívat. Ředitel školy rodičům nabídl nadaci, která by mohla přispívat na nějakou část potřebných hodin asistenta, nesetkalo se to s úspěchem – podle rodičů to nebylo systémové řešení. Rodiče žalobkyně ve školním roce [rok] [rok] přispěli na asistenci částkou [částka], ve školním roce [rok] [rok] částkou [částka] a ve školním roce [rok] [číslo] částkou [částka] (prostřednictvím občanského sdružení [jméno] rodičů). Od [datum] rodiče přestali doplácet na plat asistenta z důvodu finanční tísně. Ředitel žádal o dofinancování místa asistenta svého zařizovatele (žalovaného [číslo]), avšak bez úspěchu. Žalobkyně se zajištěnou pedagogickou asistencí na základní škole dobře prospívala (podle odborných psychologických vyšetření). Krajský úřad rozepisoval a přiděloval školám, které zřizují obce, finance na mzdové náklady z prostředků státního rozpočtu (§ 160 odst. 1, písm. c/ a § 161 odst. 6 školského zákona). V rozhodném období byly prostředky na plat asistenta pedagoga poskytovány ve dvou částech - normativně (základní zdroj financování – základní částka a příplatek) a nenormativně - jednotnou částkou podle disponibilních zdrojů z vytvořené rezervy. Krajské normativy vytvářel krajský úřad dle vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy [číslo] Sb., o krajských normativech, stejně tak i tvorba rezervy byla v kompetenci krajského úřadu. Škola mohla získat finance i nadnormativně z jiných zdrojů (z vlastního rozpočtu, z rozpočtu zřizovatele, z rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy apod.). Problematiky zřízení funkce asistenta pedagoga včetně financování se týkala metodická doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a rovněž metodika Krajského úřadu Středočeského kraje.

4. Učiněná zjištění soud I. stupně posuzoval dle ust. § 3 odst. 2 a 3 antidiskriminačního zákona a podle ust. § 16 školského zákona (ve znění účinném v rozhodné době). Konstatoval, že žalobkyně je žákyní se speciálními vzdělávacími potřebami, které bylo podle ust. § 16 odst. 6 školského zákona zaručeno právo na vzdělání, jehož obsah formy a metody budou odpovídat jejím vzdělávacím potřebám a možnostem, stejně jako právo na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělání umožní a právo na poradenskou pomoc ze strany školy a školského poradenského zařízení. Ředitel základní školy se souhlasem Krajského úřadu využil jednoho z podpůrných opatření (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných) a zřídil ve třídě, kterou žalobkyně začala navštěvovat, funkci asistenta pedagoga. Práva na vzdělání zakotveného v čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 32/95), a ze školského zákona a jeho prováděcích předpisů nelze dovodit, že by žalobkyni svědčil právní nárok na přidělení asistenta pedagoga, neboť služba asistenta pedagoga představovala pouze jedno z podpůrných opatření při vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Stejně tak školský zákon řediteli školy nezakazoval zřídit pracovní místo pedagogického asistenta s vyšším úvazkem, než který odpovídal výši normativního příspěvku. Podmínku souhlasu krajského úřadu se zřízením místa pedagogického asistenta pak nelze ztotožňovat s otázkou financování tohoto pracovního místa. Pravomoc k vydání konečného rozhodnutí o zřízení místa pedagogického asistenta měl ředitel školy, a to včetně rozhodnutí o výši úvazku a způsobu financování. Z žádného ustanovení školského zákona nevyplývá, že by prostředky ze státního rozpočtu, poskytované krajským úřadem, byly jediným způsobilým zdrojem financování tohoto pracovního místa. Finanční prostředky nad rámec prostředků ze státního rozpočtu mohla škola hradit z jiných zdrojů, zejm. ze zdrojů vlastních, z prostředků zřizovatele, sponzorských darů, z Evropského sociálního fondu apod. (soud I. stupně citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 365/14, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě základní škola neměla dostatek financí na plat pedagogického asistenta s vyšším úvazkem, přispívali na plat i rodiče žalobkyně, kteří tak činili dobrovolně, neboť je nikdo k takovému jednání nenutil a nenařizoval jim je. Z uvedených důvodů soud I. stupně nedovodil diskriminaci žalobkyně ve smyslu antidiskriminačního zákona, a dále se nezabýval pasivní legitimací žalovaných, tj. tím, kdo by měl za tvrzenou diskriminaci nést odpovědnost, a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně.

5. Výroky o náhradě nákladů řízení soud I. stupně opřel o ust. § 150 odst. 1 o. s. ř.

6. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (a v akcesorických výrocích o nákladech řízení) napadla žalobkyně včasným odvoláním a navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Žalobkyně soudu I. stupně vytkla částečně nesprávná skutková zjištění – pokud soud I. stupně uzavřel, že rodiče žalobkyně přispívali na plat asistenta dobrovolně a že odmítli financování z prostředků nadací. Rodiče přispívali na plat asistenta pod tlakem okolností, a nelze hovořit o jejich zcela svobodném rozhodnutí (pokud by finanční příspěvek nebyl poskytnut, asistentka by nemohla být ve třídě přítomna, a dceři by se tak nedostalo optimálního vzdělání). Rodičům nebyla žádná konkrétní nabídka jiného financování platu asistenta předložena, neměli tedy co odmítnout. Nadto nebyli oprávněni rozhodovat o tom, z jakých zdrojů pocházejí finanční prostředky, z nichž bude plat asistentky hrazen. [jméno] plat asistentky nehradili a neměli povinnost vyhledávat zdroje financování.

7. Uvedená dílčí nesprávná zjištění se však nedotýkají podstaty sporu, která spočívá ve vyřešení právní otázky, zda je v souladu s obecně závaznými právními předpisy, aby rodiče zdravotně znevýhodněného žáka nesli finanční náklady spojené s působením asistenta pedagoga ve třídě, kterou zdravotně znevýhodněný žák navštěvuje. Tuto právní otázku (zda žalobkyně byla diskriminována tím, že vůči jejím rodičům byl ze strany základní školy uplatněn požadavek na financování mzdových nároků asistenta pedagoga) soud I. stupně posoudil chybně. Dle žalobkyně se právní závěry soudu I. stupně míjejí se zjištěným rozhodným skutkovým dějem. Funkce asistenta pedagoga byla ředitelem školy ve třídě, jíž navštěvovala žalobkyně, zřízena, a to se souhlasem krajského úřadu. Nemá tedy smysl řešit, zda žalobkyni svědčil právní nárok na zřízení této funkce. Sporné je pouze financování mzdových nákladů spojených s touto funkcí. Požadavek, aby finanční mezeru vyplnili rodiče žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, je v rozporu se školským zákonem i s čl. 33 Listiny základních práv a svobod, neboť prolamuje zásadu bezplatného vzdělávání v základních školách. Namísto toho, aby orgány veřejné moci zmírnily svými opatřeními důsledky zdravotního znevýhodnění žalobkyně, byly tyto důsledky prohloubeny. Žalobkyně je přesvědčena, že v případě, kdy krajský úřad souhlasí se zřízením funkce asistenta pedagoga, není kraj současně oprávněn odepřít financování nákladů s tím spojených, neboť dle ust. § 181 odst. 1 školského zákona je to kraj, kdo je povinen zajistit podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Žalobkyně znovu poukázala na jednoznačné právní závěry, k nimž dospěl veřejný ochránce práv, který se jejím případem zabýval, tj. že v jejím případě došlo k porušení rovného přístupu ke vzdělání pro zdravotní postižení. Soud I. stupně přitom zprávu veřejného ochránce práv k dispozici měl a zcela její obsah pominul, přestože se jí žalobkyně (jak v části, kde zpráva obsahuje skutková zjištění, tak v části, kde zpráva obsahuje právní posouzen) výslovně dovolávala.

8. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 29 Co 466/2017-265. Rozsudek soudu I. stupně byl ve výrocích II., III. a V. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými [číslo] potvrzen (a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] byl zamítavý výrok II. změněn tak, že žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], ohledně částky [částka] byl zamítavý výrok (spolu s nákladovým výrokem) zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyloučil nepřímou diskriminaci žalobkyně ve smyslu ust. § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, neboť ředitel základní škody žalobkyni se speciálními vzdělávacími potřebami ke studiu přijal a po souhlasu žalovaného [číslo] zřídil pozici asistenta pedagoga ve třídě, kterou žalobkyně navštěvovala, přičemž v daném případě šlo o jediné dostupné přiměřené opatření (nutné k vyrovnání právě zdravotního postižení žalobkyně), které současně nebylo nepřiměřeným zatížením. Odvolací soud však dovodil, že žalobkyně byla ze strany státu dikriminována přímo ve smyslu ust. § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona tím, že při poskytování vzdělání byli její rodiče nuceni k finančnímu příspěvku na vzdělání, ačkoliv rodiče ostatních dětí (bez zdravotního postižení) ve třídě takový příspěvek poskytovat nemuseli. Garantem ústavního práva na vzdělání v základních a středních školách je stát (čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), státní rozpočet je pak primárním zdrojem financování asistenta pedagoga. Nepodstatné v této souvislosti je, že v rozhodné době školský zákon umožňoval vícezdrojové financování platu asistenta pedagoga. Diskriminační jednání je tak přičitatelné státu bez ohledu na to, že administrace finančních prostředků byla svěřena krajským úřadům. U žalovaných [číslo] nebyla shledána pasivní legitimace, neboť z žádného právního předpisu nelze dovodit povinnost poskytnout příspěvek na plat asistenta pedagoga.

9. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Cdo 3821/2018-330 na základě dovolání žalovaného [číslo] zrušil shora označený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými [číslo] bylo zamítnuto.

10. Žalobkyně po vydání uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu zdůraznila, že odvolací soud není ve svém dalším postupu„ svázán“ právními názory vyjádřenými Nejvyšším soudem, má-li dostát ochraně základních práv žalobkyně. To konstatoval Ústavní soudu v usnesení ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 99/21, jímž odmítl ústavní stíznost žalobkyně proti té části rozsudku Nejvyššího soudu, jíž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu (rozhodování o ústavní stížnosti v době, kdy soudní řízení nadále pokračuje, by bylo v rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti). Ústavní soud pak v pasáži, ve které vysvětlil, že pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto dovolání žalobkyně, sám uvedl, že adresátem základního práva na vzdělání a práva nebýt diskriminován ze zakázaného důvodu je stát. Žalobkyně poukázala i na závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], [číslo] G. L. proti Itálii, který řešil skutkově podobný případ (stěžovatelce trpící neverbálním autismem nebyl v první a druhé třídě poskytnut asistent z důvodu nedostatku finančních prostředků). Soud správním soudům, které zamítly žalobu o odškodnění, vyčetl, že se nezabývaly možností, že by nedostatek finančních prostředků mohl být kompenzován redukcí nabídky vzdělávání, spravedlivě rozdělenou mezi žáky handicapované a žáky nehandicapované. Příslušné vnitrostátní orgány se tak podle Soudu nesnažily zjistit skutečné potřeby stěžovatelky a nalézt řešení, které by jí umožnilo navštěvovat první dva roky základní školy – jež jsou velice důležité pro vzdělání a sociální integraci dítěte – za podmínek pokud možno srovnatelných s ostatními dětmi, aniž by tím na příslušné orgány bylo kladeno nepřiměřené nebo nepatřičné břemeno.

11. Žalovaný [číslo] nadále navrhoval potvrzení napadeného rozsudku ve vztahu k němu jako věcně správného. Zdůraznil, že v předmětném období základní školy požívaly autonomie při posouzení, odkud čerpat finanční prostředky na asistenta pedagoga.

12. Odvolací soud znovu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] ohledně částky [částka] (ohledně částky [částka] byl uvedený výrok pravomocně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení) dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

13. Soud I. stupně učinil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve sporu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] jeho stěžejní skutkové závěry v podstatě kopírují žalobní tvrzení. Ty skutkové závěry, jimž žalobkyně vytýká nesprávnost, pro právní posouzení věci podstatné nejsou.

14. Právní posouzení věci soudem I. stupně pak odvolací soud shledal (v zásadě) správným. Podle právního názoru vyjádřeného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu, který byl vydán v této věci (odvolací soud je tímto právním názorem vázán),„ není žák se speciálními vzdělávacími potřebami podle školského zákona ve znění do [datum] přímo diskriminován ze strany státu, pokud jeho rodiče finančně přispívají na plat asistenta pedagoga zřízeného pro třídu, kterou tento žák navštěvuje.

15. „ Posouzení, zda došlo k přímé diskriminaci, předpokládá provedení testu, spočívajícího v zodpovězení následujících otázek: 1) jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupiny?, 2) je s nimi nakládáno odlišně na základě některého z diskriminačních důvodů?, 3) je jim odlišné zacházení k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra) ?, 4) je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b) je přiměřené? (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 53/04, (N 160/47 SbNU 111; [číslo] Sb.), bod 29; ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1609/08, (N 105/53 SbNU 313); ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 4/07, (N 249/55 SbNU 397; [číslo] Sb.); rozsudek velkého senátu ESLP ve věci D. H. proti České republice ze dne [datum] [číslo], § 175; rozsudek velkého senátu ESLP ve věci [příjmení] proti Spojenému království ze dne [datum] [číslo], § 61; [příjmení], E. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 101; či [příjmení], J., [příjmení], D., [příjmení], J., Bobek, M. [ulice] úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. [číslo]). O přímou diskriminaci pak jde tehdy, jsou-li odpovědi na první tři otázky kladné a na čtvrtou záporná.

16. V posuzované věci odvolací soud porovnával žalobkyni jako žákyni se specifickými vzdělávacími potřebami s jinými žáky téže třídy bez specifických vzdělávacích potřeb. K tomu lze uvést, že jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupinu, neboť jakýkoliv z těchto žáků bez specifických vzdělávacích potřeb (bez zdravotního postižení) v rámci třídy, kterou žalobkyně navštěvovala, je tím subjektem (komparátorem), který zavádí určitý standard, jenž určuje odpovídající zacházení, v daném případě ohledně jeho přístupu a podmínek ke vzdělání v rámci své třídy. Odpověď na první otázku výše zmíněného testu je tedy kladná. Jde-li o druhou otázku, zda s nimi bylo ze strany žalované 2) nakládáno odlišně na základě některého z diskriminačních důvodů, Nejvyšší soud uzavírá, že nebylo, neboť žalovaná 2) v rozhodné době neměla jakýkoliv zákonný nástroj k ovlivnění financování konkrétního asistenta pedagoga, neboť toto bylo zákonem svěřeno řediteli školy, jenž pracoval s finančními prostředky poskytnutými od krajského úřadu, který je přiděloval školám a školským zařízením zřizovaným obcemi, svazky obcí, nebo krajem v souladu s § 160 odst. 1 písm. c) a d) školského zákona. Vzhledem k uvedenému a k tomu, že žalovaná 2) pouze prováděla administrativu souhrnného financování platů pedagogických pracovníků formou tzv. normativů, nelze dojít ani k závěru, že se dopustila vůči žalobkyni diskriminačního opomenutí (omisivního jednání), neboť zde k žádnému odlišnému zacházení se žalobkyní ze strany žalované 3) nedošlo a dojít ani nemohlo. I když státní rozpočet je primárním zdrojem financování platů pedagogických pracovníků, školský zákon výslovně předpokládá, že mohou nastat situace, kdy tento rozpočet nepokryje veškeré náklady potřebné na financování podpůrných opatření pro zajišťování vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V takovém případě však finanční prostředky nad rozsah prostředků ze státního rozpočtu hradí právnické osoby, vykonávající činnost škol a školských zařízení, z dalších finančních zdrojů (§ 160 odst. 6 školského zákona). V projednávané věci je takovou právnickou osobou Základní škola [ulice], jako příspěvková organizace. Pokud tedy měla tato škola zákonnou povinnost hradit finanční prostředky na plat asistenta pedagoga zřízeného pro třídu, kterou navštěvovala žalobkyně (jelikož tento plat již nepokryly prostředky ze státního rozpočtu), a to ze zákonem předpokládaných zdrojů (jak se v daném případě stalo), není jakýkoliv důvod stanovit tuto povinnost nad rámec zákona žalované 2), jak to učinil odvolací soud. Již vyřešení druhé otázky zmíněného testu tedy vede k závěru, že k přímé diskriminaci žalobkyně ze strany žalované 2) nedošlo a závěr odvolacího soudu je v tomto směru chybný.“

17. Odvolací soud proto s ohledem na vázanost výše uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu rozsudek soudu I. stupně v přezkoumávaném rozsahu potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

18. O žalobním návrhu proti žalovanému [číslo] na zaplacení částky [částka] a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] včetně nákladů odvolacího a dovolacího řízení bude rozhodnuto soudem I. stupně.