o zaplacení 1 124 430 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 37 123,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 1 087 306,50 Kč a specifikovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dále též „posuzované řízení“. Žalobkyně na přiměřeném zadostiučinění požadovala úhradu částky 1 124 430 Kč, k níž dospěla tak, že od vypočteného zadostiučinění, které stanovila na 1 396 680 Kč, odečetla již žalovanou dobrovolně plněnou částku 272 250 Kč.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Vyplacenou částku 272 250 Kč považovala za přiměřenou průběhu posuzovaného řízení.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v napadeném rozsudku v bodech 4 až 9 týkajících se převážně průběhu posuzovaného řízení. Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 1, § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3, § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, tato ustanovení v napadeném rozsudku citoval. Odkázal též na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] (dále též „Stanovisko“).

6. V poměrech posuzovaného případu pak soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo od 7. 2. 1997 do 29. 11. 2022. Jeho délka 25 let a 9 měsíců byla již nepřiměřená a je nutné poskytnout zadostiučinění za presumovanou nemajetkovou újmu v penězích. Vyšel ze základní roční částky zadostiučinění ve výši 25 000 Kč ročně snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, a dospěl tak k částce 618 747 Kč. S podrobným odůvodnění uvedeným v bodech 26 až 31 rozsudku snížil tuto částku o 30% pro složitost věci, o 20% za počet instancí, pro chování poškozeného, postupu orgánu veřejné moci a význam řízení již základní částku nijak nemodifikoval, stejně jako pro sdílenou újmu. Dospěl tak k výsledné částce 309 373,50 Kč (618 747 Kč x 0,5). Po odečtení již poskytnuté částky 272 250 Kč dospěl k závěru, že co do jistiny je důvodná jen částka 37 123,50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 27. 11. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to do výroků II a III. Namítala nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Konkrétně uvedla, že posuzované řízení trvalo až do 20. 12. 2022, tedy 25 let, 10 měsíců a 13 dnů. Trvala na valorizaci základní částky o inflaci. Nesouhlasila se snížením roční částky na polovinu za první dva roky z důvodu extrémní délky řízení. Nesouhlasila se snížením základní částky pro složitost věci ani pro počet instancí. Pokud docházelo v průběhu řízení k úmrtím účastníků, bylo to dáno právě délkou řízení zaviněnou soudem, jehož rozhodnutí byla dvakrát rušena pro rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu. Argumentovala, že soudní řízení mělo pro právní předchůdkyni [tituly před jménem] [jméno FO] zvýšený význam, a s ohledem na předmět řízení, určení vlastnictví, otázku vydání bezdůvodného obohacení a vysoké náklady řízení v případě neúspěchu mělo i pro žalobkyni význam zvýšený. Poukázala také na to, že za stejné řízení bylo jiným jeho účastníkům přiznáno vyšší zadostiučinění než žalobkyni. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, nesouhlasila s nepřiznáním náhrady za úkon vyjádření z 13. 8. 2024. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

8. Proti rozsudku podala odvolání i žalovaná. Nesouhlasila s roční částkou zadostiučinění stanovenou na 25 000 Kč za rok, argumentovala, že soud I. stupně měl zadostiučinění snížit pro sdílenou újmu. Pokud jde o význam posuzovaného řízení, to mělo být rozděleno na dva úseky. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

9. Žalovaná se vyjádřila i k odvolání žalobkyně dále v tom smyslu, že nelze zohledňovat inflaci, argumentovala pro vyšší složitost posuzovaného řízení a nižší význam řízení pro žalobkyni. Dále uvedla, že k rozhodnutím ve věci odškodnění účastníků shodného posuzovaného řízení nelze postupovat nekriticky, žalobkyně je právnickou osobou.

10. K odvolání žalované se vyjádřila též žalobkyně. K její argumentaci nemožnosti vyjít z roční částky zadostiučinění 25 000 Kč odkázala na judikaturu, která toto připouští. Dále argumentovala proti snížení základní částky zadostiučinění pro sdílenou újmu a proti tvrzení, že u právnické osoby by měl být význam posuzovaného řízení nižší než u fyzické osoby. Zde odkázala na Stanovisko.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po provedeném jednání odvolání žalobkyně neshledal důvodným, odvolání žalované naopak důvodným shledal.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu v zásadě dostačujícím pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud i s ohledem na odvolací námitky skutková zjištění soudu I. stupně jen drobně doplnil. Odvolací soud však ne zcela souhlasí s některými právními závěry soudu I. stupně, proto sám provedl hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, jak bude dále rozvedeno.

13. Posuzované řízení sestávalo v zásadě ze tří nároků. Žalobci požadovali náhradu škody dle jejich tvrzení způsobené žalovanými na předmětných nemovitostech, bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí, žalovaní se pak vzájemným návrhem domáhali určení, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí (tyto skutečnosti vyplývají např. z rozsudků ve věcech sp. zn. 28 Cdo 2134/2022, 22 Cdo 256/2003 a 22 Cdo 1806/2006). Primárně byl řešen vzájemný návrh žalovaných na určení vlastnictví, přičemž Nejvyšší soud věcně rozhodoval třikrát. Poprvé rozsudkem ve věci sp. zn. 22 Cdo 256/2003 ze dne 23. 4. 2023, kdy rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení, neboť jejich rozhodnutí byla v rozporu s judikaturou publikovanou ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek z roku 2000, konkrétně s rozsudkem sp. zn. 22 Cdo 2273/98. Podruhé opět zrušujícím rozsudkem ve věci sp. zn. 22 Cdo 1806/2006 ze dne 16. 10. 2007, kdy oba rozsudky soudů nižších stupňů opět zrušil pro rozpor se sbírkovou judikaturou, a to rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1426/2006. Tyto skutečnosti odvolací soud zjistil z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu.

14. Při jednání odvolacího soudu zástupci žalobkyně uvedli, že o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] určí za svého dědice žalobkyni, nevěděli a dozvěděli se to až v rámci dědického řízení. Z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2017, ve věci sp. zn. [spisová značka], o procesním nástupnictví odvolací soud dále zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] zemřela dne [datum], dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. [spisová značka], bylo žalobkyni potvrzeno nabytí dědictví po zůstavitelce, a to celé pozůstalosti. Ústavní soud proto uvedeným usnesením rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní, tedy [nazev] jako procesní nástupkyní zemřelé stěžovatelky [tituly před jménem] [jméno FO].

15. Pokud jde o posuzované řízení, jeho délka od 7. 2. 1997 do 20. 12. 2022 v trvání 25 let, 10 měsíců a 13 dnů byla již nepřiměřená, a je na místě poskytnout žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích. Pokud jde o trvání posuzovaného řízení do 20. 12. 2022, zde odvolací soud přisvědčuje námitce žalobkyně a považuje posuzované řízení ukončené datem 20. 12. 2022. Při stanovení základní částky přiměřeného zadostiučinění za posuzované řízení odvolací soud shodně jako soud I. stupně mechanicky nezohlednil inflaci. Zde lze odkázat na výstižnou argumentaci soudu I. stupně v bodě 23 napadeného rozsudku včetně odkazů na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Nicméně odvolací soud shodně jako soud I. stupně považuje výše uvedenou délku řízení za extrémní a má za to, že lze v daném případě jít nad rozpětí částek uvedených ve Stanovisku, a jako roční částku přiměřeného zadostiučinění stanovit 25 000 Kč. Není však důvodná námitka žalobkyně, že by z důvodu délky řízení neměly být kráceny první dva roky posuzovaného řízení, a to za situace, kdy došlo k univerzální sukcesi žalobkyně. Odvolací soud tedy určil základní částku zadostiučinění na 25 let a 11 měsíců (zde provedl zaokrouhlení ve prospěch žalobkyně) na částku 622 913 Kč [(25 000 x 24) + (2 083 x 11)].

16. Pokud jde o její modifikaci dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, posuzované řízení bylo složité po právní, skutkové i procesní stránce. Jak již bylo výše řečeno, byly projednávány celkem tři nároky, přičemž primárně musela být vyřešena otázka vlastnictví, resp. spoluvlastnictví předmětných nemovitostí. Byla zde pluralita účastníků jak na straně žalující, tak na straně žalované, žaloba byla opakovaně rozšiřována, byl opakovaně podán návrh na vydání předběžného opatření, opakovaně bylo rozhodováno o procesním nástupnictví. Řízení bylo na začátku přes dva roky přerušeno. Otázka spoluvlastnictví byla řešena cca do poloviny roku 2013, následně byly řešeny peněžní nároky žalobců. K důkazu byly prováděny četné listinné důkazy, byl vypracován znalecký posudek, byly prováděny výslechy. Odvolací soud zde souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že je na místě snížit základní částku zadostiučinění o 30% za složitost, především z toho důvodu, že bylo řešeno více právních otázek, a otázka určení vlastnického práva musela být řešena primárně, a až následně mohly být řešeny peněžité nároky.

17. Pokud jde o instance, tedy stupně soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána, je zřejmé, že věc byla v posuzovaném řízení řešena opakovaně na všech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Od roku 2013 již nebylo vydáno žádné zrušující rozhodnutí vyšších soudů ve věci samé. Soud I. stupně rozhodl o peněžitých nárocích dne 11. 9. 2020, odvolání bylo podáno dne 11. 12. 2020, 15. 12. 2020 a 17. 12. 2020, odvolací soud rozhodl dne 8. 2. 2022 a dovolací soud odmítl dovolání dne 29. 11. 2022, sp. zn. [spisová značka], jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 12. 2022. Toto období přezkumu rozsudku soudu I. stupně tedy dosáhlo dvou let. V průběhu posuzovaného řízení však rozhodoval i Ústavní soud, kterému byl zasílán spis k jeho žádosti, a to dne 4. 9. 2014, následně došlo k úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO], Ústavní soud rozhodl dne 31. 10. 2017. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že z důvodu projednávání věci na více stupních soudní soustavy a i u Ústavního soudu je namístě dále snížit základní částku zadostiučinění o dalších 10%. Nezohlednil přitom to období projednávání věci vyššími soudy, kdy pak došlo ke zrušení rozsudku Nejvyšším soudem. O tomto období bude ještě pojednáno dále.

18. Pokud jde o chování poškozeného, tedy žalobkyně, zde odvolací soud shodně se soudem I. stupně neprováděl modifikaci základní částky zadostiučinění.

19. Pokud jde o postup soudů, zde především došlo opakovaně k rušení rozhodnutí nižších soudů v otázce určení vlastnického práva Nejvyšším soudem pro nerespektování sbírkové judikatury, dále zde nebylo včas reagováno na návrhy na pokračování řízení na počátku posuzovaného řízení. V důsledku kvalifikované kasace se posuzované řízení prodloužilo o cca 6 a půl roku (22. 6. 2001 bylo podáno odvolání žalovaných do prvního rozsudku v posuzovaném řízení, 14. 11. 2007 bylo stranám doručeno druhé zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, spis byl tak potřetí u soudu I. stupně k dalšímu řízení). Odvolací soud je tedy toho názoru, že je namístě navýšit pro postup orgánu veřejné moci základní částku zadostiučinění o 20%.

20. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, zde je třeba zohlednit specifickou situaci, kdy žalobkyně jako univerzální dědic vstoupila do posuzovaného řízení ve stadiu před Ústavním soudem jeho rozhodnutím ze 7. 2. 2019. Soud I. stupně v posuzovaném řízení pak rozhodl o procesním nástupnictví žalobkyně dne 23. 11. 2017. Zástupci žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedli, že nevěděli o záměru [tituly před jménem] [jméno FO] odkázat její majetek žalobkyni formou závěti a dozvěděli se o tom až v rámci dědického řízení. [tituly před jménem] [jméno FO] zemřela [datum], koncem roku 2014 bylo zahájeno projednání pozůstalosti po zemřelé. V souladu se Stanoviskem při úvaze o celkové době řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona. Míru odškodnění této újmy je však nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení (srov. rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. [číslo], odst. 26 a rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006, v téže věci, odst. 66), a to třeba i tehdy, nebyla-li tato újma výjimečně vůbec sdílena, např. pro okolnosti nezájmu dědiců o zůstavitelovy záležitosti za jeho života. V každém případě se však při stanovení odškodnění přihlíží ke kritériím § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009). Odvolací soud je v poměrech posuzovaného případu toho názoru, že v rámci významu řízení pro žalobkyni je nutné zohlednit, že do úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO], resp. do zahájení dědického řízení, tedy zhruba do konce roku 2014, žalobkyně nevěděla, že bude jejím univerzálním dědicem a že tedy vstoupí do posuzovaného řízení, což se stalo ve vztahu k řízení před Ústavním soudem v únoru 2017, ve vztahu k řízení před soudem I. stupně v listopadu 2017. Žalobkyně dědictví nabyla usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. [spisová značka].

21. Odvolací soud tedy shledává důvodnou námitku žalované, že posuzované řízení je třeba z hlediska významu pro žalobkyni rozdělit na dva úseky. Do přistoupení žalobkyně do řízení (primárně před Ústavním soudem) v únoru 2017, tedy cca po 20 let, byl význam řízení pro žalobkyni minimální, jen ke konci tohoto období, cca v roce 2015, se dozvěděla, že bude dědit po [tituly před jménem] [jméno FO]. Za toto období tedy odvolací soud snížil základní částku zadostiučinění pro význam pro poškozeného o 70% (po zohlednění zbývajících kritérii -30% složitost, -10% instance, +20% postup soudu, tak celkové snížení činní -90%) na částku 47 500 Kč [(19 x 25 000 x 0,1); kdy první dva roky byly započítány ½]. Za období zbylých 5 let 11 měsíců posuzovaného řízení, kdy se již žalobkyně posuzovaného řízení účastnila, shledal odvolací soud význam standardní. Zde nelze souhlasit s tím, že by po tuto dobu byl zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Tato sama jistě zvažovala, zda dědictví přijmout, a pokud tak učinila a neodmítla je, není pravděpodobné, že by ji existenčně ohrožovalo, jak tvrdí. Po tuto dobu odvolací soud tedy hodnotí význam řízení pro žalobkyni jako standardní, ani typově se nejedná o řízení se zvýšeným významem, a pro toto kritérium v uvedeném období již základní částku zadostiučinění nemodifikoval. Za toto období náleží (po zohlednění zbývajících kritérii -30% složitost, -10% instance, +20% postup soudu, celkové snížení činní -20%) žalobkyni částka 118 330 Kč [(5 x 25 000 + 11 x 2 083) x 0,8]. Krácení za první dva roky se zde již neprovádí.

22. Vzhledem k tomu, že se při stanovení přiměřeného zadostiučinění přihlíží ke kritériím § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili, nelze zohlednit sdílenou újmu více účastníků, neboť zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] nepochybně znala žalované jako své kolegy z advokátní poradny a společně mohli čelit problémům v souvislosti s posuzovaným řízením, žalobkyně k těmto osobám nemá žádný vztah.

23. Konečná částka přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku odvolacího řízení tak po výše uvedené úvaze činí 165 830 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou dobrovolně vyplacená částka 272 250 Kč tuto částku významně převyšuje, soud I. stupně rozsudek v napadeném vyhovujícím výroku změnil dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. tak, že se žaloba zamítá. V zamítavém výroku II jej pak dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. V rámci výše uvedené úvahy odvolací soud také vypořádal podstatné odvolací námitky obou stran. Srovnání s odškodněním ostatních účastníků řízení není relevantní, právě z důvodu nastalé univerzální sukcese. Odvolací soud také konstatuje, že zadostiučinění již žalobkyni poskytnuté dobrovolně žalovanou považuje za přiměřené.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalované vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů za 9 úkonů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření ve věci, přípravu na jednání, účast na jednání soudu I. stupně dne 12. 8. 2024, účast na jednání, kde byl vyhlášen rozsudek dne 19. 8. 2024, podané odvolání, vyjádření k odvolání protistrany, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 3. 2025 a za vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 20. 3. 2025, v celkové výši 2 400 Kč.