o zaplacení 14 966 861,27 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci částku 6 979 262,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23. 7. 2022 do zaplacení (výrok I), co do částky 7 869 897,69 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Takto rozhodl o nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Tento nárok žalobce odvozuje od smlouvy o dílo ze dne 14. 9. 2020 na modernizaci silnice [adresa] v režimu veřejné zakázky. Předmětem sjednané smlouvy byla jednak samotná stavba a jednak zaměření stavby a zajištění návrhu oddělovacího geometrického plánu ověřeného katastrálním úřadem. V rámci obchodních podmínek si strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení. Žalovaná dne 17. 5. 2021 předala stavbu a následně měla do 90 dnů doložit shora popsanou dokumentaci. Geometrický plán byl však předán až 17. 12. 2021. Žalovaná byla tak 123 dní v prodlení. Žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,2% za 123 dní z ceny díla ve výši 60 350 247,06 Kč. K otázce možné moderace pak namítal, že v souladu s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] by nemělo být možné smluvní pokutu moderovat, neboť by tím soud de facto zasáhl do podmínek veřejné soutěže.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že k předání díla došlo dne 17. 5. 2021, kdy byla předána stavba, a na zbývající plnění se smluvní pokuta nevztahuje. Dále žalovaná argumentovala tím, že v průběhu stavby docházelo ke změnám záborů a pro zajištění vytyčení museli být svoláváni vlastníci, což vedlo k prodloužení doby vyhotovení geometrických plánů. Argumentovala rovněž tím, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, když dílo bylo možné užívat a cena zbývající dokumentace byla zhruba 53 750 Kč. Dále žalovaná namítala, že je ve smlouvě uvedeno, že má být předán „návrh“ oddělovacího geometrického plánu ověřený katastrálním úřadem, což je ze své podstaty nemožné plnění, když ověřen katastrálním úřadem může být jedině konečný geometrický plán. Poukazovala rovněž na to, že stavba probíhala v době pandemie a došlo tak k prodlení v důsledku pandemické situace. Konečně žalovaná namítala, že smlouva byla uzavírána s dvěma objednateli, a žalobce se tak nemůže domáhat plné smluvní pokuty nad rámec svého dílu. Pro případ, že by soud shledal nárok na smluvní pokutu, žalovaná žádala o moderaci smluvní pokuty na nižší částku.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v bodech 5 až 19 napadeného rozsudku. Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje. V bodě 20 napadeného rozsudku pak soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce a obec [adresa] uzavřeli se žalovanou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce silnice [adresa], kterou platila žalobkyně, a výstavba kanalizace v obci [adresa], kterou platila obec [adresa]. Součástí díla bylo i předání specifikované dokumentace, která měla být předána do 90 dnů od předání stavby. Dokumentace byla však předána až o 123 dnů později. Smlouva a rozsah díla byly v průběhu práce v letech 2020 a 2021 opakovaně měněny, když byly uzavírány dodatky ke smlouvě. Termín dodání dokumentace se však ve vztahu k termínu předání stavby neměnil.

5. Soud I. stupně také skutkově vyhodnotil smlouvu o dílo tak, že předání dokumentace je součástí díla, přičemž samotné provedení stavby je jenom jednou z vyjmenovaných složek díla, stejně jako předání dokumentace.

6. Soud I. stupně nevzal za prokázanou mimořádnou okolnost na stavbě, která by zapříčinila prodloužení lhůt pro dodání dokumentace. Uvedl, že strany průběžně smlouvu upravovaly, avšak i po úpravách lhůta k dodání dokumentace zůstala stejná. Z dokazování ani nevyplynulo, že by žalovaná o prodloužení této lhůty v průběhu zhotovování díla žádala. Nevzal také za prokázané, že by byly dány objektivní překážky bránící v dodání smluvní dokumentace v kontextu s pandemií, když žalovaná pouze v obecné rovině argumentovala pandemickou situací, zcela konkrétní důvody však neuvedla.

7. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 2586 o. z. a § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). V poměrech projednávaného případu uzavřel, že samotné zhotovené dílo bylo předáno včas, nicméně sjednaná dokumentace byla předána se 123 denním zpožděním. Nesouhlasil s tím, že se smluvní pokuta má vztahovat jen na stavební práce. Také neshledal plnění ve smlouvě o dílo nemožným, neboť pokud bylo ve smlouvě o dílo hovořeno o návrhu geometrického plánu schváleného katastrálním úřadem, je zřejmé, že šlo o geometrický plán schválený katastrálním úřadem. Obě strany věděly, o co se jedná, námitka je tak ryze účelová. Naopak důvodná je námitka žalované, že smluvní pokuta má být počítána z plnění pro žalobkyni, nikoliv i z části plnění pro obec [adresa]. Žalobkyně se týkala část ceny díla ve výši 56 717 579,76 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z dlužné částky při 123 dnech prodlení tak činí 13 952 524,62 Kč.

8. Soud I. stupně následně odkázal na § 2051 o. z. upravující moderaci smluvní pokuty a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Konstatoval, že pro posouzení nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty je třeba dovodit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta, a podle toho následně posoudit přiměřenost. Z obsahu smlouvy je patrné, že smluvní pokuta v daném případě plnila funkci preventivní a sankční, když měla zejména motivovat žalovanou k tomu, aby dostála svým povinnostem řádně a včas. Nešlo o smluvní pokutu, která by měla de facto představovat hrazení náhrady škody. Vzhledem k tomu, že silnice byla způsobilá k užívání a byla užívána včas, jevila se soudu I. stupně smluvní pokuta jako nepřiměřeně vysoká. K tomu uvedl, že byť se žalované nepodařilo prokázat objektivní důvody zpoždění, je třeba rovněž připustit, že situace v době pandemie byla obtížnější pro veškerý obchodní a veřejnoprávní styk, tedy i pro zajišťování dokladů. Na druhou stranu se soud I. stupně neztotožnil s argumentací žalované, která poukazovala na nízkou cenu zpracování geometrických plánů, tedy 53 750 Kč. Pro žalobce nebylo v podstatě významné, kolik přesně stojí zpracování geometrických plánů, bylo však pro něj významné je mít včas. Smluvní pokuta měla žalovanou reálně motivovat, nikoliv kompenzovat náklady na vyhotovení geometrických plánů. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že silnice byla používána, zároveň ale nebyla předána dokumentace, je namístě smluvní pokutu moderovat na polovinu, přičemž nelze bagatelizovat význam předání dokumentace, zejména za situace, kdy šlo o dokumentaci významnou pro veřejnou zakázku. Skutečnost, že šlo o veřejnou zakázku pak dle soudu I. stupně nebrání možnosti moderace smluvní pokuty, neboť odkazované rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 436/2011 řešilo jinou skutkovou situaci. V posuzovaném případě snížením smluvní pokuty nedošlo k zásahu do podmínek veřejné soutěže. Soud I. stupně proto žalobě po provedené moderaci vyhověl jen částečně včetně příslušenství. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti výroku I a III podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení a i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Podrobně argumentovala, proč se sjednaná smluvní pokuta nevztahuje na odevzdání geometrického plánu, ale jen na předání díla. Popsala, jak do tvorby geometrického plánu zasáhla pandemie Covidu, když k vytýčení všech bodů nových hranic muselo dojít v součinnosti s majiteli dotčených pozemků. V důsledku pandemie byly vytyčovací protokoly vypracovány až 14. 10. 2021. Zopakovala argumentaci neurčitosti vymezení plnění, a to odevzdání návrhu geometrického plánu ověřeného katastrálním úřadem, když návrh geometrického plánu nemůže být ověřen katastrálním úřadem. Argumentovala také neurčitostí úvahy soudu I. stupně při stanovení výše smluvní pokuty (před moderací), s tím, že úvaha se nemůže odvíjet jen od poměru, v jakém měla obec [adresa] a žalobkyně platit kupní cenu. Namítala také nepřezkoumatelnost úvahy o moderaci smluvní pokuty, přičemž uvedla, že žalobci žádná škoda nevznikla a hodnota vyhotovení geometrického plánu v částce 53 750,93 Kč byla zcela marginální k hodnotě zhotovovaného díla. Odkázala dále i na rozhodnutí shodného prvostupňového soudu v obdobné věci, č. j. [číslo], kdy smluvní pokuta byla stanovena ve výši 264 450 Kč. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

10. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání stručně v zásadě v souladu s napadeným rozsudkem vyvracela argumentaci žalované. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání je z velké části důvodné.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází.

13. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že zaměření stavby v [Anonymizováno], výškovém systému [nazev] po vyrovnání, a předání návrhu oddělovacího geometrického plánu ověřeného katastrálním úřadem je součástí díla, což zcela jasně plyne z vymezení předmětu díla v článku I bodu 2 předmětné smlouvy o dílo, kde samotné provedení stavby je jen jednou z vyjmenovaných složek díla; součástí díla je pak i uvedené provedení zaměření a předání oddělovacího geometrického plánu. I na tuto činnost se tedy vztahuje smluvní pokuta stanovená v čl. VIII odst. 11 (nikoliv čl. VII odst. 11 jak bylo zjevně omylem uvedeno) Obchodních podmínek pro stavební práce schválených usnesením [orgán] č. [číslo] ze dne 23. 6. 2017. Odvolací soud souhlasí též se závěrem soudu I. stupně, že označení oddělovacího geometrického plánu jako „návrh oddělovacího geometrického plánu“ není takovou nejasností, která by měla za následek skutečnost, že by strany sporu snad nevěděly, co má být plněno, nebo by šlo o plnění nemožné. Bylo zřejmé, že geometrický plán má být ověřen katastrálním úřadem. Ostatně během jeho zhotovování nebyly žádné nejasnosti ze strany žalované sděleny. Také soud I. stupně postupoval správně a s ohledem na znění smlouvy o dílo včetně dodatků zcela přezkoumatelně, pokud smluvní pokutu vyčísloval jen z ceny díla, která připadala na modernizaci silnice, tedy práce pro žalobce, nikoliv obec [adresa], což byla částka 56 717 579,79 Kč bez DPH, jak plyne z dodatku smlouvy o dílo ze dne 8. 9. 2021 (blíže viz bod 28 napadeného rozsudku). Odvolací soud dále souhlasí s argumentací soudu I. stupně, že žalobce nijak konkrétně netvrdil, jak mu probíhající covidová pandemie bránila ve splnění díla, přičemž je třeba souhlasit i s tou argumentací, že přes četné dodatky smlouvy o dílo a posouvání termínu dokončení stavebních prací nebylo tvrzeno žádné jednání o prodloužení 90 denní lhůty k předání oddělovacího geometrického plánu, ani nebyla předložena jakákoliv žádost o prodloužení i této lhůty.

14. Odvolací soud shledává důvodnou argumentaci žalované jen v otázce moderace smluvní pokuty, kterou s ohledem na konkrétní pochybení žalované též považuje za nepřiměřené vysokou, a to i v zásadě v poloviční výši, jak ji přiznal soud I. stupně. Odvolací soud primárně nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že z důvodu skutečnosti, že se jednalo o veřejnou zakázku, nelze k moderaci smluvní pokuty přistoupit. Zde lze zcela odkázat na podrobnou argumentaci soudu I. stupně tento závěr vyvracející v bodu 34 napadeného rozsudku. Při konkrétní úvaze o moderaci pak odvolací soud vychází ze sbírkového rozhodnutí, sp. zn. [spisová značka], publikovaného pod č. [číslo], nově stanovujícího obecné podmínky moderace, ale i z rozhodovací praxe zdejšího soudu. Zde se jedná o žalovanou zmiňované rozhodnutí soudu I. stupně, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení, projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tento postup shledává odvolací soud v souladu s § 13 o. z. Ve výše zmíněném rozsudku ze dne 24. 10. 2024, č. j. [spisová značka], odvolací soud s odkazem na výše uvedené sbírkové rozhodnutí Nejvyššího soudu činil závěry, které jsou zcela použitelné i v daném případě, neboť zjevně se vycházelo ze shodných obchodních podmínek žalobce. I v nyní posuzovaném případě tedy smluvní pokuta měla a má funkci preventivní a sankční, a neměla funkci paušalizované náhrady škody, neboť žalobce si přímo v obchodních podmínkách (čl. VIII odst. 15) stanovil, že zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok objednatele na náhradu plné výše případných škod vzniklých porušením, čímž je výslovně vyloučena aplikace § 2050 o. z., podle kterého: „ je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje“. Soud I. stupně proto nepochybil, nezabýval-li se tím, jaká škoda žalobci porušením smluvní pokutou utvrzené povinnosti vznikla. Odvolací soud je dále toho názoru, že při spravedlivé moderaci požadované smluvní pokuty je třeba přihlédnout k ceně oddělovacího geometrického plánu, která v daném případě činila 53 750 Kč. Tato částka je zanedbatelná vhledem k ceně díla 56 717 579,76 Kč bez DPH, ze které byla smluvní pokuta počítána. Samotné dílo bylo v daném případě předáno a předběžně užíváno, byť oddělovací geometrický plán byl potřebný pro kolaudaci. Vzhledem k sankční funkci smluvní pokuty považuje odvolací soud za přiměřené snížení smluvní pokuty na částku 100 000 Kč. Ta sice neodpovídá přesně ceně geometrického plánu jako ve věci řešené pod sp. zn. [spisová značka], nicméně i délka prodlení byla v posuzovaném případě delší, zde 123 dní, v případě řešeném pod sp. zn. [spisová značka] se jednalo o 101 dní. Smluvní pokuta ve výši 100 000 Kč má určitý sankční potenciál, nicméně není tak naprosto vzdálená od hodnoty porušené povinnosti jako při výpočtu z celkové ceny díla včetně stavebních prací.

15. Odvolací soud tedy dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. v převážné míře požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty zamítl, konkrétně co do částky 6 876 262,31 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části, tedy co do 100 000 Kč s příslušenstvím, tento výrok dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Výše přiznané smluvní pokuty závisela na úvaze soudu, žalovaná přitom rozporovala i základ nároku na tuto smluvní pokutu, závěr o úspěchu žalobce je proto zcela na místě a jsou dány podmínky pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. Zde lze odkázat na podrobnou argumentaci ve věci sp. zn. [spisová značka] řešící obdobný případ, která obstála i při přezkumu Ústavním soudem, viz jeho usnesení sp. zn. [spisová značka]. Tato náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 742 309 Kč a 7 úkonech právní služby po 5 100 Kč z tarifní hodnoty 100 000 Kč za tyto úkony právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 23. 1. 2024, 23. 4. 2024, 23. 7. 2024, odvolání do rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 3. 2025, a dále 6 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč a 1 paušální náhrada nákladů ve výši 450 Kč, vše dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a také náhradě cestovních výdajů za tři cesty na jednání soudu I. stupně ve výše uvedených termínech, vzdálenost [adresa] a zpět, vždy 360 Km, osobním automobilem [jméno FO] RZ [SPZ], s průměrnou spotřebou benzínu natural 95 5,2l/100 km, vyhláškovou cenou benzínu a opotřebení (vyhláška č. 398/2023 Sb.), cesta vždy po zaokrouhlení 2 731 Kč a náhrada za promeškaný čas – 8 půlhodin po 100 Kč (a. t. účinný do 31. 12. 2024), tj. 800 Kč, za tři cesty celkem 10 593 Kč. Dále za cestu shodným vozidlem na jednání odvolacího soudu dne 20. 3. 2025, vyhláška 475/2024 Sb., cesta po zaokrouhlení 2 758 Kč, náhrada za promeškaný čas – 8 půlhodin po 150 Kč (a. t. účinný do 1. 1. 2025), tj. 1 200 Kč, celkem 4 258 Kč. Náklady advokáta včetně cestovného jsou zvýšeny o 21% DPH. Celkové náklady řízení činí 805 835 Kč a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud povinnost žalované zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).