o žalobě na ochranu osobnosti a o náhradu nemajetkové újmy žalobci a) ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím a žalobci b) ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl v řízení na ochranu osobnosti takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhají ochrany osobnosti s návrhem na přiznání nemajetkové újmy žalobci A) ve výši [částka] s příslušenstvím a žalobci B) ve výši [částka] s příslušenstvím, jejíž výroky mají znít následovně:

I. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „My, níže podepsaná společnost [Jméno žalované]., se Vám tímto pane [Jméno žalobce A] omlouváme za to, že jsme Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházeli obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustili jsme od takového jednání ani po té, co jste nás, resp. naše jednatele o to opakovaně žádal a co jste nás, resp. naše jednatele opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Dále se Vám také omlouváme za to, že jsme Vám bez Vašeho souhlasu a vědomí zablokovali přístup do Vaší e-mailové schránky, nechali si k této schránce zřídit nové přístupové údaje, nechali si zprávy doručené do této e-mailové schránky přeposílat na emailové adresy našich jednatelů, pana [Jméno advokáta C] a [Jméno advokáta D] a že jsme si stáhli celý obsah této e-mailové schránky na náš soukromý server a umožnili k němu přístup třetím osobám. Svého výše uvedeného jednání litujeme a velmi se Vám za něj omlouváme.“.

II. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „My, níže podepsaná společnost [Jméno žalované]., se Vám tímto pane [Jméno žalobce B] omlouváme za to, že jsme Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházeli obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustili jsme od takového jednání ani po té, co jste nás, resp. naše jednatele o to opakovaně žádal a co jste nás, resp. naše jednatele opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Dále se Vám také omlouváme za to, že jsme Vám bez Vašeho souhlasu a vědomí zablokovali přístup do Vaší e-mailové schránky, nechali si k této schránce zřídit nové přístupové údaje, nechali si zprávy doručené do této e-mailové schránky přeposílat na emailové adresy našich jednatelů, pana [Jméno advokáta C] a [Jméno advokáta D] a že jsme si stáhli celý obsah této e-mailové schránky na náš soukromý server a umožnili k němu přístup třetím osobám. Svého výše uvedeného jednání litujeme a velmi se Vám za něj omlouváme.“.

III. Žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný [Jméno advokáta C], [tituly za jménem], se Vám tímto pane kolego [Jméno žalobce A] omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

IV. Žalovaný 2) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný [Jméno advokáta C], [tituly za jménem], se Vám tímto pane kolego [Jméno žalobce B] omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

V. Žalovaný 3) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci A) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný [tituly před jménem] [Jméno advokáta D], se Vám tímto pane kolego [Jméno žalobce A] omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně upozorňoval na jeho protiprávnost. Svého výše uvedeného jednání lituji a velmi se Vám za něj omlouvám“.

VI. Žalovaný 3) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doručit žalobci B) následující písemnou omluvu: „Já, níže podepsaný [tituly před jménem] [Jméno advokáta D], se Vám tímto pane kolego [Jméno žalobce B] omlouvám za to, že jsem Vám protiprávně a v rozporu se zákonem procházel obsah Vaší e-mailové korespondence a neupustil jsem od takového jednání ani po té, co jste mne o to opakovaně žádal a co jste mne opakovaně velmi se Vám za něj omlouvám“.

VII. Žalovaný 1) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný 1) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný 2) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný 2) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaný 3) je povinen žalobci A) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalovaný 3) je povinen žalobci B) uhradit na jeho účet částku ve výši [částka] s příslušenstvím ve výši 10,75% z této částky ročně počítaným od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalovaný 1) je povinen vydat žalobcům v elektronické podobě kompletní obsah emailových schránek [e-mail] a [e-mail], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

II. Žalobce A) je povinen uhradit:

a) žalovanému 1) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1);

b) žalovanému 2) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2);

c) žalovanému 3) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3).

III. Žalobce B) je povinen uhradit:

a) žalovanému 1) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1);

b) žalovanému 2) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2);

c) žalovanému 3) náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3).

2. Takto rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti, jíž se žalobci domáhali vůči žalovaným vyslovení omluvy a přiznání nemajetkové újmy v celkové výši [částka] pro každého ze dvou žalobců za porušení listovního tajemství, které mělo spočívat v nahlížení do obsahu e-mailové korespondence s klienty (e-mailové adresy/schránky ve tvaru [e-mail]). Žalobci současně tvrdili i narušení soukromé korespondence ze strany žalovaných. Své nároky žalobci odůvodňovali jednáním žalovaných, kterého se měli dopustit v souvislosti s ukončením spolupráce mezi žalobci a žalovaným 1) v srpnu a září 2021. Žalobci byli advokáti a na základě smluv o trvalé spolupráci působili v rámci žalovaného 1), který je advokátní kanceláří, resp. advokátním s. r. o. Mnohaletá spolupráce mezi žalobci a žalovanými nebyla ukončena v dobrém a mezi stranami došlo ke konfliktům. Podáním ze dne [datum] žalobci navrhli změnu, resp. rozšíření žaloby o povinnost žalovaného 1) vydat žalobcům v elektronické podobě kompletní obsah e-mailových schránek obou žalobců, jakož o povinnost nahradit žalobcům náhrady nákladů řízení. Dále došlo k úpravě obsahu navrhovaných omluv v bodech I. a II. petitu žaloby. Navrhovaná změna žaloby byla s ohledem na dosavadní výsledky dokazování soudem připuštěna usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum].

3. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Tvrdili, že žalovaný 1) poskytl v souladu se článkem 2.4. Smlouvy o trvalé spolupráci oběma žalobcům materiálně technické zabezpečení včetně předmětných e-mailových schránek. Jejich vlastníkem a držitelem byl po celou dobu pouze žalovaný 1), žalobci měli pouze odvozené a časově omezené právo je užívat. Při poskytování služeb svým vlastním klientům [tedy jiným klientům, než klientům žalovaného 1)] a stejně tak pro soukromé účely neměli žalobci dle článku 2.5. smlouvy o spolupráci dovoleno využívat materiálně technické zabezpečení, tj. ani využívat předmětné e-mailové schránky. Žalobci poskytovali právní služby klientům žalovaného 1) v souladu s § 15 odst. 4 zákona o advokacii. Smlouvy o poskytování právních služeb uzavíral s klienty vždy pouze žalovaný 1), jednalo se tedy o klienty žalovaného 1). E-mailová korespondence s klienty je důležitou součástí klientských spisů, které je žalovaný 1) povinen vést. Žalovaný 1) monitorováním nově příchozí e-mailové komunikace v nezbytném rozsahu pouze chránil oprávněné zájmy klientů v rámci prevenční povinnosti předcházet škodám, a taktéž své oprávněné zájmy, když odpovědnost advokáta za škodu způsobenou klientovi je odpovědností objektivní (poskytování právních služeb dle zákona o advokacii a etického kodexu). Nezbytným monitoringem došlé pošty byl do [datum] pověřen pan [jméno FO], vykonávající funkci office managera, následně pak od [datum] žalovaní 2) a 3) z pozice společníků a jednatelů žalované 1). Žalovaní trvali na tom, že monitoring e-mailových zpráv probíhal pouze v nezbytně nutné míře tak, aby jakýkoliv zásah byl minimalizován a aby byla šetřena práva žalobců. Tvrzení, že procházeli obsah e-mailové komunikace, je nepravdivé, komunikaci pouze monitorovali v nezbytně nutné míře, aby bylo zabráněno vzniku škod na straně klientů, a obsah zpráv nečetli. Pouze podle hlaviček nově příchozích e-mailových zpráv zkontrolovali, zda se jedná o e-maily od klientů žalovaného 1) a zda jsou uvedeni i další adresáti spolupracující s žalovaným 1), aby mohlo být zajištěno poskytnutí právních služeb klientům žalovaného 1). Opatření k monitorování emailových zpráv ve schránkách užívaných žalobci byl žalovaný 1) nucen přijmout v reakci na odmítnutí součinnosti při ukončení spolupráce ze strany žalobců. Žalobci po ukončení spolupráce žalovanému 1) nepředali spisy klientů žalovaného 1), přičemž součástí spisu je i emailová komunikace mezi klienty a advokáty. Archivací obsahu e-mailových zpráv žalovaní pouze plnili povinnosti dle § 25 zákona o advokacii, tedy povinnost vést přiměřenou dokumentaci o poskytování právních služeb. Vzhledem k objektivní odpovědnosti advokátní kanceláře vůči svým klientům, žalovaná pouze chránila své oprávněné zájmy a jednala v rámci své prevenční povinnosti, chránila taktéž zájmy klientů. Žalovaní odmítli také argumentaci srovnáním s postavením zaměstnance, neboť postavení advokáta je odlišné. Žalovaní 2) a 3) pak podle svého vyjádření ze dne [datum] nejsou pasivně věcně legitimování, neboť jsou jednateli a společníky žalovaného 1), přičemž jejich jednání je nutno přičítat pouze žalovanému 1). Nadto žalobci ani netvrdí, jaká osobnostní práva měla být porušena.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení stran, že oba žalobci působili v rámci žalovaného 1) jako advokáti na základě smluv o trvalé spolupráci [žalobce b) jako společník], spolupráce byla ze strany obou žalobců ukončena a v návaznosti na to jim žalovaný 1) znemožnil přístup do e-mailových schránek, které jim byly poskytnuty na základě smluv o trvalé spolupráci, žalovaný 1) měl přístup k e-mailové komunikaci v předmětných schránkách. Soud I. stupně konstatoval, že sporné bylo především to, do jaké míry procházeli žalovaní obsah jednotlivých e-mailových zpráv, tedy především to, zda četli i obsah zpráv, nebo prováděli pouze nezbytný monitoring za účelem obecné prevenční povinnosti předcházet škodám, které by mohly být způsobeny klientům.

5. V dalších bodech rozsudku 7 až 12 činil soud I. stupně zjištění k obsahu smlouvy o spolupráci, kdy zjistil, že emailové schránky byly součástí materiálně technického zabezpečení poskytovaného žalovaným 1), které nesmělo být využíváno k poskytování právních služeb třetím osobám, tedy jiným než klientům žalovaného 1). Žalobce a) vypověděl smlouvu o spolupráci dne [datum], dne [datum] od ní ještě odstoupil. Žalobce b) vypověděl smlouvu o spolupráci dne [datum] a současně odstoupil z funkce jednatele. K znepřístupnění schránek došlo dne [datum] a [datum] a následně byla provedena jejich archivace. Emailové schránky byly po krátkou dobu přesměrovány na žalované 2) a 3). Nikdo z osob účastnících se znepřístupnění předmětných e-mailových stránek a archivace obsah schránek nečetl. V rámci celého procesu bylo postupováno obdobně, jako když v minulosti odcházeli jiní právníci. Osoby provádějící archivaci byly zavázány k mlčenlivosti. (V podrobnostech viz body 9 až 12 napadeného rozsudku).

6. Po právní stránce soud I. stupně citoval čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), odkázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Ústavního soudu ČR. Dále citoval § 81 a 86 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zdůraznil, že zásah do osobnostních práv musí být neoprávněný, objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, a musí zde být příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a vzniklou újmou. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. O neoprávněný zásah pak nejde tam, kde k němu došlo výkonem jiného subjektivního práva stanoveného zákonem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Další odkazy na judikaturu viz body 20 a 21 napadeného rozsudku.

7. Soud I. stupně také konstatoval, že jestliže byl neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby způsoben někým, kdo byl použit právnickou nebo jinou fyzickou osobou k realizaci činnosti této právnické či jiné osoby, přičítá se za použití analogie ustanovení § 420 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 853 o. z. neoprávněný zásah samotné jiné fyzické či právnické osobě, pokud nejde o exces.

8. Zdůraznil též rozhodovací praxi Ústavního soudu (I ÚS 191/05), dle které k omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení mnohdy nepředpokládá, může dojít i v případě jejich kolize. Základní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. Při úvaze o prioritě jednoho ze dvou v kolizi se ocitajících základních práv je nutno zkoumat, zda byly využity všechny možnosti minimalizace zásahu do základního práva druhého. Při střetu základních práv, které stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4 odst. 4 Listiny, který ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikaci šetřily podstatu a smysl základních práv

9. V poměrech posuzovaného případu soud I. stupně poté uzavřel, že pojem soukromí nesmí být vykládán restriktivně, zahrnuje i pracovní prostředí, zaměstnání atd. Na druhou stranu je nutno vycházet ze základní definice všeobecných osobnostních práv a projevů soukromé povahy. Podle názoru soudu I. stupně, obdobně jako i NS [spisová značka], nejde u komunikace advokáta vůči klientovi o projev osobní povahy, tj. nejde o zásah do osobnostního práva. Při posuzování zásahu nutno také rozlišovat, v jakém postavení v rámci komunikace „dotčená“ osoba stojí, zda v pozici „hovořícího“ či příjemce zprávy (viz NS [spisová značka]). Jinak by bylo možno zásah posoudit, byl-li by žalobcem klient. Nicméně s ohledem na uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb, ať již ústní či písemné s žalovaným 1), by se o zásah do osobnostních práv klientů taktéž nejednalo. Předmětné e-mailové schránky měly být žalobci využívány pouze pro komunikaci s klienty žalovaného 1), jejichž zájmy je žalovaný 1) v souladu se zákonem o advokacii povinen chránit, předcházet vůči nim škodám a taktéž komunikaci s těmito klienty archivovat. Pokud e-mailová schránka žalobců obsahovala též jejich soukromou korespondenci či korespondenci s jejich „vlastními“ klienty, pak tato skutečnost představovala porušení smluvní povinnosti na straně žalobců. S vědomím této skutečnosti nelze dát přednost ochraně zájmů žalobců, které jsou výsledkem porušení jejich smluvní povinnosti, před ochranou klientů žalovaného 1), ohledně kterých byly smlouvy o spolupráci uzavřeny. I pokud by tedy došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců, pak podle názoru soudu I. stupně k tomuto zásahu došlo v minimálním rozsahu, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žádná z osob podílejících se na archivaci obsahu e-mailových schránek a jejich znepřístupnění obsah e-mailové korespondence nečetla, a to v rámci výkonu jiného subjektivního práva, resp. povinnosti stanovené zákonem o advokacii, a to konkrétně ustanoveními § 16, § 24 odst. 1, § 25 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

10. Soud I. stupně se dále neztotožnil s argumentací žalobců o ochraně jejich soukromé korespondence na základě analogie k ochraně zaměstnanců, resp. s argumentací, že advokát by měl být chráněn dokonce širším způsobem než zaměstnanec, neboť se jedná o rovnocenného partnera. Právě z tohoto důvodu měl soud I. stupně za to, že zaměstnanci náleží vyšší ochrana, když je slabší stranou, zatímco advokát je profesionálem a podnikatelem, který navíc z pozice advokáta velmi dobře zná svá práva. Soud I. stupně také uvedl, že pokud by podané žalobě byť jen z části vyhověl, mohlo by se v konečném důsledku jednat o zjevné zneužití práva na straně žalobců, které dle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany, vše tím spíše, že způsob archivace a znepřístupnění e-mailových schránek zavedl u žalovaného 1) právě jeden z žalobců v době jejich vzájemné spolupráce a naprosto stejným způsobem bylo postupováno vůči všem skončivším advokátům či právníkům.

11. Soud I. stupně tedy uzavřel, že pokud by měl podané žalobě vyhovět, nastolil by vůči žalovaným (a potažmo všem advokátům a advokátním kancelářím) natolik nepřiměřeně přísný režim, který by žalovaným de facto znemožnil řádně plnit povinnosti stanovené zákonem o advokacii a stavovskými předpisy. Pokud se týká pasivní legitimace žalovaných 2) a 3), zda celé jejich případné jednání je či není přičitatelné právnické osobě, pak se soud I. stupně přiklonil k závěru, že žalovaný 2) a 3) pasivně legitimováni nejsou a jejich jednání je plně přičitatelné právnické osobě, jejímž jménem vykonávají jako společníci advokacii a jejímiž jsou současně jednateli, tj. žalovanému 1). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

12. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Namítali, že soud I. stupně zcela opomenul jejich právně relevantní tvrzení, žalobci navržené důkazy a právně relevantní argumentaci. Rozsudek tak nelze podrobit kritickému hodnocení. Upozornili dále, že v průběhu řízení se vyměnili tři soudci a soudkyně ve věci nakonec rozhodující provedla naprosté minimum důkazů. Žalobci navrhovali řadu svědků, kteří by prokázali, že zásah žalovaných do e-mailových schránek nebyl nutný a vůbec ne přiměřený, neboť neobsahovaly klientské informace, které by nebyly zjistitelné z jiných zdrojů. Soud I. stupně navržené výslechy svědků neprovedl a ani tuto skutečnosti nijak v rozsudku neodůvodnil. Soud I. stupně provedl také řadu důkazů, které vyvracejí jeho skutková zjištění, avšak nijak je nehodnotil.

13. Konkrétně soudu I. stupně vyčítali, že neprovedl výslechy četných svědků (viz bod 1.[právnická osoba] odvolání), kteří by potvrdili, že zásah do e-mailové korespondence nebyl nutný, neboť žalovanými označované informace byly dostupné z jiných zdrojů. Tyto výslechy svědků soud I. stupně nejen že neprovedl, ale ani neodůvodnil, proč tak neučinil. Také nečinil žádná skutková zjištění z listinných důkazů svědčících ve prospěch žalobců (viz bod 1.12.6 odvolání). Dále se nevypořádal s tvrzeními žalobců o tom, že (a) žalovaným 2) a 3) byla přeposílána korespondence z emailových schránek žalobců na pokyn žalovaného 2) a 3); (b) že p. [jméno FO] žalobcům na pokyn žalovaných 2) a 3) ve dnech 20. a [datum], přeposlal e-mailové zprávy doručené do jejich schránek (rozhodnutí o přeposlání e-mailů by bylo přitom jen těžko možné učinit, pokud by se žalovaní neseznámili s jejich obsahem – k tomu žalobci předložili velmi podrobnou a názornou argumentaci v odst. 7 a 8 vyjádření ze dne [datum] včetně jeho přílohy č. [hodnota], ze které mimo jiné plynulo, že s e-mailovými zprávami muselo být manipulováno); (c) že se zaměstnanec žalovaného 1) přihlašoval do e-mailových schránek žalobců na pokyn žalovaných 2) a 3) i v jiných dnech a za jiným účelem, než tvrdili žalovaní; (d) že přihlášení do e-mailových schránek žalobců za účelem kontroly nastavení „out of office“ nedává smysl a nebylo nutné; (e) že žalovaní provedli archivaci e-mailových schránek žalobců až poté, co byla soudem prvního stupně nařízena předběžná opatření, která jim takové jednání zakazovala; (f) že žalovaní při nakládání s e-mailovými schránkami žalobců nedodržovali pravidla Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne [datum] o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, dále jen „GDPR“. Žalobci vytkli soudu I. stupně, že si důkazy vybíral selektivně. Soud I. stupně dle žalobců dále ignoroval argumentaci, že všechna zásadní komunikace s klienty probíhala prostřednictvím datových schránek ne e-maily. S e-mailovými schránkami bylo nakládáno v rozporu s GDPR. Nesprávný je dále jeho právní názor, že žalovaní 2) a 3) jako společníci a jednatelé žalovaného 1) nebyli ve věci pasivně legitimováni.

14. Žalobci zdůraznili, že skutková zjištění soudu I. stupně neodpovídají obsahu spisu, především tedy zjištění, že žalovaní ani jiné osoby obsah e-mailových schránek nečetli. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že (a) žalovaní znemožnili žalobcům přístup do e-mailových schránek; (b) prolomili hesla žalobců k jejich e-mailovým schránkám; (c) nastavili přeposílání e--mailových zpráv určených žalobcům do schránek žalovaných 2) a 3); (d) provedli archivaci kompletního obsahu e-mailových schránek žalobců (bez jejich souhlasu, vědomí a po té, co jim bylo takové jednání výslovně zakázáno soudem nařízeným předběžným opatřením); (e) odmítli vydat žalobcům obsah jejich e-mailových schránek; (f) to vše bez toho, aby o svém jednání žalobce jakkoliv informovali nebo aby jakkoliv respektovali povinnosti stanovené v GDPR. Uvedli, že je naprosto nereálný závěr soudu I. stupně, že pokud by došlo k zásahu, bylo by to jen v minimálním rozsahu. Soud I. stupně nesprávně uzavřel, že komunikace obsažená v předmětných e-mailových schránkách nebyla soukromá, a že požívá menší ochrany než komunikace zaměstnanců, jednalo se o komunikaci klienta s advokátem, ta by měla být nedotknutelná. Vše důležité týkajíc se klientů bylo komunikováno datovou schránkou (např. doručení rozhodnutí, od kterých běží lhůty k podání opravných prostředků), zásah nebyl minimální, nýbrž podstatný, a závěr o nedostatku pasivní legitimace žalovaných 2) a 3) je nesprávný. Žalobci proto závěrem navrhli zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. K odvolání žalobců se vyjádřili žalovaní, kteří považovali skutková zjištění soudu I. stupně za správná a ztotožnili se i s jeho právním hodnocení. K zásahu do osobnostních práv žalobců dojít nemohlo, a pokud by k němu došlo, byl by pouze minimální. Takový zásah by také nebyl protiprávní, neboť žalovaní plnili jen své povinnosti dle zákona o advokacii. Důkazy nebyly opomenuty, když soud I. stupně na jednání dne [datum] rozhodl, že navržené důkazy provádět nebude, neboť nejsou relevantní. Soud I. stupně se v rozsudku dostatečně vypořádal s tvrzeními žalobců a s jejich argumentací. Navrhli proto potvrdit napadený rozsudek jako věcně správný.

16. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro jeho rozhodnutí a správné je i jeho právní posouzení s odkazy na přiléhavá ustanovení výše uvedených právních předpisů.

18. Je sice pravdou, že soud I. stupně výslovně v rozsudku neuvedl, proč neprováděl veškeré důkazy, především výslechy svědků, event. účastníků, a neuvedl, proč určité provedené listinné důkazy nehodnotil, nicméně z jeho procesního postupu, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne [datum], je zřejmé, že další navrhované důkazy považoval za nadbytečné, a zjevně i ze shodného důvodu nehodnotil veškeré listinné důkazy. S ohledem na jeho právní názor, se kterým odvolací soud souhlasí, nelze toto pochybení považovat za tak zásadní vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jiné zásadní vady řízení odvolací soud neshledal.

19. Odvolací soud, jak již výše předeslal, souhlasí s právním hodnocením soudu I. stupně a odkazuje na něj jen s výjimkou otázky pasivní legitimace žalovaných 2) a 3), kdy soud I. stupně uvedl, že žalovaní 2) a 3) sami neodpovídají a je třeba k nim přistupovat jako k „pomocníkovi“ ve smyslu § 2914 o. z. Zde odvolací soud přisvědčuje spíše argumentaci žalobců a jejich odkazům na přiléhavou judikaturu, že by žalovaní 2) a 3) z titulu jejich postavení jako společníků žalovaného 1) odpovídat mohli. Nicméně žaloba není důvodná ani ve vztahu k jednomu ze žalovaných z toho důvodu, že k žádnému zásahu do osobnostních práv žalobců jednáním žalovaných nedošlo a vzhledem ke znění Smluv o spolupráci ani dojít nemohlo.

20. Samozřejmě, že zásah do listovního tajemství sám o sobě představuje zásah do osobnostních práv, přičemž listovní tajemství by mělo být chráněno i na pracovišti. Nicméně vše je nutné posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Předmětné e-mailové schránky poskytl žalovaný 1) žalobcům v souladu se Smlouvami o spolupráci jako součást materiálně technického zabezpečení k poskytování advokátních služeb klientům žalovaného 1). Žalobci v e-mailové komunikaci neměli mít žádné informace osobní povahy, nebyl k tomu důvod. Neměli tyto e-maily používat k soukromým účelům. Pokud tomu tak bylo, porušovali tím smluvní povinnost, a stěží se pak mohou domáhat ochrany, tj., zjednodušeně řečeno, měli si případnou soukromou poštu s ukončením Smluv o spolupráci odstranit, v čemž jim nic nebránilo, jak bylo potvrzeno při odvolacím jednání. Žalovaný 1) totiž prostřednictvím svého pracovníka s povinností mlčenlivosti monitoroval poštu žalobců až po ukončení Smluv o spolupráci. Vzhledem k tomu, že žalobci neměli předmětné e-mailové schránky používat k soukromé komunikaci, nýbrž pouze a výlučně ke komunikaci v rámci poskytování právních služeb klientům žalovaného 1), k žádnému zásahu do osobnostních práv žalobců nemohlo dojít. Dle odvolacího soudu je také nerozhodné, jak podrobně byl monitoring ze strany žalovaného 1) prováděn, tedy v jaké míře byly e-maily případně čteny a zda k tomu měl žalovaný 1) skutečně důvod či nikoliv z hlediska nutnosti ochrany svých klientů, zda tedy podstatné informace nemohl získat z jiných zdrojů, tj. datových schránek, předaných spisů apod. Je proto nadbytečné provádět a hodnotit další důkazy. Žalovaný 1) vlastně monitoroval případnou komunikaci mezi bývalými spolupracovníky a jeho klienty, na což měl dle odvolacího soudu právo, neboť to byli jeho klienti, a míra a hloubka toho monitoringu závisela zcela na jeho úvaze.

21. Odvolací soud jen doplňuje, že skutečnost, že bylo vyhověno návrhu na předběžné opatření, což nebylo žalovanými zcela respektováno, není pro konečné rozhodnutí ve věci samé rozhodná. Předběžné opatření řešené též odvolacím soudem, avšak jiným senátem, navíc upravovalo jen zatímně poměry účastníků. Odvolací soud dospěl naopak k závěru, že k zásahu do osobnostních práv nedochází.

22. Dle názoru odvolacího soudu také nedošlo k porušení GDPR, neboť e-mailové schránky neměly žádné informace osobní povahy týkající se žalobců, tedy i jejich osobní údaje, obsahovat.

23. Výše uvedenými skutečnostmi považuje odvolací soud veškeré relevantní odvolací námitky za vypořádané.

24. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správných výroků o nákladech řízení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšným žalovaným přiznal zvlášť vůči každému z žalobců náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Jedná se o odměnu advokáta za dva úkony, a to vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), přičemž vzhledem k jeho změně od [datum], bude vyjádření k odvolání ze dne [datum] posuzováno dle advokátní tarifu ve znění do [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] dle advokátního tarifu ve znění od [datum].

26. Žalobce a) je tak povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.

27. Žalobce a) je tak povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka], a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka] tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.

28. Žalobce a) je tak povinen zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka], a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka] tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.

29. Žalobce b) je tak povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů Odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.

30. Žalobce b) je tak povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka], a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], snížený o 20 % při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka] tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.

31. Žalobce b) je tak povinen zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] po zaokrouhlení k rukám jeho advokáta vyčíslenou následovně: úkon vyjádření z [datum] po [částka], snížený o 20% při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka], a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum]], úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], snížený o 20 % při shodném advokátovi u žalovaného 2) a 3) na [částka] tarifní hodnota [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] [§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a. t. ve znění od [datum]], vše zvýšeno o 21% DPH.