o náhradu nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I). Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Takto rozhodl o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného nejprve u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] od [datum] do [datum], následně před správními orgány pod sp. zn. [číslo], a následně bylo rozhodnutí odvolacího správního orgánu přezkoumáváno ve správním soudnictví u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] (právní moc zamítavého rozhodnutí o kasační stížnosti nastala dne [datum]). V době rozhodování soudu I. stupně nebylo dosud rozhodnuto o kasační stížnosti vydáno. Uvedená řízení jsou dále též označena jako „posuzované řízení“.

3. Žalovaná považovala již poskytnutou formu satisfakce spočívající v omluvě za dostačující, především s ohledem na nepatrný význam řízení pro žalobce, který si musel být vědom skutečnosti, že pokud nebyl na pracovišti, nemůže být úspěšný se svým nárokem na zaplacení odměny (platu) za vykonanou práci.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 28 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 až 3, § 15 odst. 1 a 2 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“.

6. Délku řízení ke dni svého rozhodování 4 roky, 9 měsíců a 18 dní shledal již nepřiměřenou především s ohledem na průtah ve správním soudnictví, přičemž bylo již na místě poskytnout zadostiučinění v penězích, omluva se soudu I. stupně nejevila jako dostačující. Pokud jde o jednotlivá kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk, řízení shledal složité po procesní stránce s ohledem na počet instancí, resp. orgánů (občanskoprávní soud, správní orgány, správní soudy), které se věcí zabývaly, a procesní aktivitu žalobce. Žalobce se naopak na délce řízení podílel tím, že žalobu podal u orgánu (občanskoprávního soudu), který neměl pravomoc ve věci rozhodovat. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci, zde soud shledal opakované průtahy, a to v řízení před Obvodním soudem pro [adresa], kdy nebylo postupováno zcela koncentrovaně, v řízení správním, kdy nebyly dodrženy lhůty k rozhodnutí, a již zmíněný průtah v řízení před správními soudy, který se blížil třem letům. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, jednalo se sice o pracovněprávní nárok, který ze své povahy má zvýšený význam, nicméně v poměrech posuzovaného případu bylo nezasílání platu žalobci (jeho zaplacení se žalobce domáhal posuzovaném řízení) reakcí na neomluvené absence žalobce, který nesouhlasil se svým přeložením a do práce nedocházel. V tom spatřoval soud I. stupně význam podstatně snížený.

7. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění se soud I. stupně řídil Stanoviskem, podle kterého je přiměřenou základní částka v rozmezí [částka] až [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] – [částka] za jeden měsíc řízení. Nadto by první dva roky řízení měly být hodnoceny částkou o polovinu nižší než tyto částky. S ohledem na výše uvedené soud vyšel z částek na samé dolní hranici (7 500/[částka]). Tyto částky následně modifikoval dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Za prvních 24 měsíců tak přicházela v úvahu částka [částka] ([částka] za každých 12 měsíců). Za dobu, kdy se řízení vedlo u Obvodního soudu pro [adresa], tj. za období od [datum] (podání žaloby) do [datum] (odeslání spisu státnímu tajemníkovi žalované), tedy za období prvních 12 měsíců soud I. stupně částku o 1/3 snížil a žalobci přiznal [částka], neboť žalobce žalobu podal k Obvodnímu soudu pro [adresa], který o věci neměl pravomoc rozhodnout, a tím způsobil prodloužení celkové doby řízení. Soud snížil základní částku toliko o 1/3, neboť si je vědom, že Obvodní soud pro [adresa] měl rovněž činit jednotlivé úkony rychleji a hospodárněji, stejně tak jako měl ihned rozpoznat, že rozhodovat o předmětné věci mu nepřísluší. Za období dalších 12 měsíců soud I. stupně žalobci přiznal částku [částka], tedy v plné výši, neboť zde neshledal žádné okolnosti pro snížení anebo zvýšení této částky.

8. Dalšími podstatnými okolnostmi pro modifikaci přiznané částky jsou rozsudky Městského soudu v Praze, které rozhodovaly ve skutkově obdobné věci se shodnými účastníky krátce poté, co žalobce podal v předmětném řízení žalobu k Městskému soudu v Praze. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobce proti rozhodnutí kárné komise [název]. Městský soud v Praze se přitom ztotožnil s hodnocením kárné komise Ministerstva vnitra (jejích obou stupňů), kdy zahájení kárného řízení o všech skutcích žalobce správní soud shledal oprávněným. Nejzávažnějším proviněním žalobce správní soud shledal právě nenastoupení dne [datum] na nové služební místo, a žalobcovu následnou nepřítomnost na pracovišti oddělení pobytu cizinců v době od [datum] do [datum], což označil za absolutní neplnění služebních povinností. Z tohoto rozsudku je tak zřejmé, že nárok, kterého se žalobce v předmětném řízení domáhá, není po právu a žalobce nemůže být se svou žalobou úspěšný. Jistotu o nedůvodnosti svého nároku pak žalobce nabyl z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] (správně ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu), č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne [datum], č. j. [čísla]. Tou žalobce brojil proti nezákonnosti rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí státního [název], který rozhodl, že žalobci nenáleží plat v celkové výši [částka] za měsíce listopad 2019 – prosinec 2019, tedy za období, jež následovalo po období, jež bylo předmětem projednávaného řízení. Ve svém odůvodnění správní soud uvedl, že nárok na plat nevzniká na základě rozhodnutí služebního orgánu o docházce či naopak o její absenci, ale vychází z faktického výkonu služby, pročež je zřejmé, že jakákoliv neomluvená absence se nutně promítne i do výše platu, neboť odměna náleží jen za vykonanou službu. Na základě těchto dvou rozhodnutí je tak zřejmé, že předmětné řízení nyní žalobce vede zcela nedůvodně. V takovém případě však nelze přičítat státu k tíži prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové zjevně nedůvodné návrhy (srov. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Dostál proti České republice, stížnost č. 52859/99, odst. 209 a 220, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto následně soud I. stupně žalobci přiznal částku na samé spodní hranici sníženou o 1/3 za měsíce listopad 2021 až únor 2022 (tj. od vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka] do vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka]), tedy za 3 měsíce ve výši [částka] (soud I. stupně částku [částka] ročně ponížil o 1/3, tedy na [částka], a následně o 1/4, tedy na výsledných [částka]), neboť po vydání prvního rozsudku správního soudu se již podstatně snížila nejistota žalobce ohledně oprávněnosti jeho nároku, a dále po vydání druhého výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze již žalobci ničeho nepřiznal. Podle názoru soudu I. stupně se totiž žalobce poté již rozhodně nenacházel v nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť mu muselo a musí být s ohledem na shora uvedená rozhodnutí, následně potvrzená i rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, známo, že nemůže být se svým nárokem úspěšný.

9. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl co do částky [částka] (výrok I) včetně zákonného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)

10. Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku I a výroku o nákladech řízení III podala odvolání žalovaná. Namítala, že nevyplacení mzdy, jíž se žalobce v posuzovaném řízení domáhal, nebylo odvetným opatřením ve smyslu zákona č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Žalobce již z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl seznámen s tím, že žaloba o náhradu nemateriální újmy ve výši [částka] s příslušenstvím byla zamítnuta. V této věci se žalobce domáhal nevyplacení platu za období od července do října 2019 z titulu nesprávného úředního postupu. Shodně jako ve správním rozhodování, tak i příslušné soudy zhodnotily nepřítomnost žalobce v předmětném období jako neomluvenou absenci, když k nedostavení se žalobcem na pracoviště neexistoval žádný objektivní důvod. To, že žalobci nebyl za uvedené období vyplacen plat, bylo tedy pouze důsledkem jeho neomluvené absence ve výkonu služby a není to postihem či odvetným opatřením žalované vůči žalobci jako oznamovateli ve smyslu nařízení vlády č. 145/2015 Sb. Služební orgán i odvolací orgán řádně odůvodnily, proč žalobci nemohla být požadovaná částka přiznána, a námitky žalobce, že se o postih jednalo, soud posoudil jako nedůvodné. Dále je pak v odůvodnění rozsudku konstatováno, že v řízení bylo prokázáno, že nevyplacení částky [částka] nemohlo do osobně právních vztahů žalobce negativně zasáhnout, neboť na vyplacení předmětné částky neměl žalobce právní nárok. Proti citovanému rozsudku č. j. [spisová značka] podal žalobce odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Dále argumentovala s odkazem na ustálenou judikaturu, že poskytnutí omluvy je plnohodnotnou formou satisfakce. Navrhla proto změnu napadeného výroku rozsudku a zamítnutí přiznaného nároku a přiznání náhrady nákladů řízení.

11. Žalobce se k odvolání písemně nevyjádřil.

12. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází. Zjištění doplnil pouze o skutečnost, že posuzované řízení bylo již skončeno, a to jeho stádium před Nejvyšším správním soudem, když rozhodnutí o kasační stížnosti nabylo právní moci dne [datum] (podrobněji viz bod 2 tohoto rozsudku).

14. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, dle kterého je nutné poskytnout za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení zadostiučinění v penězích. Odvolací soud je toho názoru, že se v posuzovaném řízení jednalo o výplatu platu zaměstnance státní služby, tedy obecně o druh řízení se zvýšeným významem pro poškozeného (v zásadě šlo o pracovněprávní spor), byť v poměrech posuzovaného řízení a řízení souvisejících zmíněných výše obstojí názor, že se význam posuzovaného řízení postupně snižoval až v zásadě na význam nepatrný z důvodů, které již uváděl soud I. stupně. Nicméně nelze souhlasit se žalovanou, že by posuzované řízení bylo od počátku pro žalobce zcela bez významu. Žalobce v posuzovaném řízení argumentoval, že byl nezákonně přeložen na jiné pracovní místo, že do práce nedocházel z důvodu obav o své zdraví, zaměstnavateli vyčítal porušování nařízení vlády č. 145/2015 Sb. (odvetná opatření proti oznamovateli) a uváděl, že odmítal plnit protiprávních pokyny. Rozhodně tedy nelze učinit závěr, že by se pro něj od počátku posuzovaného řízení jednalo o otázku nepodstatnou a žaloby by byly tzv. šikanózní, předem a za všech okolností odsouzeny k neúspěchu. V zásadě lze souhlasit s ohledem na specifické okolnosti posuzovaného řízení i s úvahou soudu I. stupně, který peněžité zadostiučinění shledal důvodným jen do rozhodnutí správních soudů v I. stupni při přezkumu správních rozhodnutí přezkoumávajících obranu žalobce proti kárnému opatření – propuštění ze služebního poměru ([spisová značka] ze dne [datum]) a nepřiznání platu za listopad a část prosince 2019 ([spisová značka] ze dne [datum]). Tedy zhruba za dva a čtvrt roku řízení. V průběhu této doby byl zejména postup soudu I. stupně v řízení sp. zn. [spisová značka] nekoncentrovaný a řízení prodloužil o cca ¾ roku, když o zastavení z důvodu nedostatku pravomoci mohlo být rozhodnuto bezodkladně a nemusely být činěny nepotřebné úkony. I pokud by tedy odvolací soud bral v úvahu jen tento úsek řízení, i v této části byla jeho délka nepřiměřená, a soudem I. stupně přiznaná částka [částka] je svou výší a formou odpovídajícím přiměřeným zadostiučiněním.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř., pokud jde o věc samu, potvrdil. Měnící část jeho rozhodnutí se týká pouze lhůty k plnění, kterou s ohledem na obecně uznávanou praxi stanovil státu delší, a to 15 dní, a platebního místa u náhrady nákladů řízení vzhledem k existenci právního zastoupení žalobce a dikci § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Ta je činěna jedním úkonem právní služby dle § 7 a § 9a odst. 2, písm. a), § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve znění účinném od [datum] ve výši [částka] za účast na jednání (tarifní hodnota [částka]) a jednou paušální náhradou výdajů ve výši [částka]. Dále cestovními výdaji za cestu na jednání odvolacího soudu dne [datum] z [adresa] a zpět, celkem [hodnota] km, osobním automobilem Renault Scenic s kombinovanou spotřebou 7,7 l/100 Km, ve výši [částka], cena stanovena dle příslušné vyhlášky ve výši [částka], a náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a. t. za 10 půlhodin po [částka], tj. [částka]. Vše dále zvýšeno o 21% DPH. Celkové náklady řízení tak činí po zaokrouhlení [částka] a odvolací soud uložil žalované povinnost k úhradě těchto nákladů v odpovídající lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).