o zaplacení 112 056 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I). Co do částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně za den [datum] žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jeho advokáta.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“). Žalobce se domáhal zadostiučinění za dobu od [datum] do [datum], tj. 7 let a 11 měsíců. V posuzovaném řízení žalobce požadoval informace za období od [datum] do [datum], kdy požadované dokumenty pro něj měly význam zejména v uvedené době. Částku zadostiučinění požadoval zvýšit o inflaci, tudíž základní částka by měla být pro výpočet přiměřeného zadostiučinění okolo [částka] za jeden rok řízení. Žalobce se v rámci předběžného uplatnění u žalované domáhal částky [částka], žalovaná však žalobci přiznala pouze [částka].

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť vyplacenou částku přiměřeného zadostiučinění považovala za dostatečnou.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 5 až 7 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází. Jen tedy shrnuje, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Pokud jde rozhodování o věci samé, dvakrát rozhodoval soud I. stupně, třikrát odvolací soud a jednou Nejvyšší soud.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

6. V poměrech posuzovaného případu soud I. stupně dovodil, že délka posuzovaného řízení od [datum] do [datum] byla již nepřiměřená, a je třeba poskytnou přiměřené zadostiučinění v penězích.

7. V rámci hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk soud I. stupně uzavřel, že po hmotněprávní stránce byla věc velmi složitá, neboť důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů bylo posuzování složité právní otázky spočívající v aplikaci přechodných ustanovení zákona o obchodních korporací. Po skutkové stránce byla věc jednoduchá, neboť k provedení veškerého dokazování postačilo jediné nařízené jednání. Po procesněprávní stránce byla věc také jednoduchá, byť bylo třeba rozhodnout o námitce podjatosti. Rovněž je nutné přihlédnout k faktu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, byť je třeba poznamenat, že opravné prostředky účastníků byly ve všech případech až na jeden důvodné.

8. Žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

9. Význam řízení shledal soud I. stupně standardním. Žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, netvrdil.

10. Pokud jde o postup soudů, soud I. stupně konstatoval, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů, respektive období nečinnosti, které činily téměř 4 roky. K tomu byla vydána tři nepřezkoumatelná rozhodnutí. Nečinnost orgánů veřejné moci v původním řízení soud shledává natolik závažným, že je k tomuto třeba přihlédnout i v rámci modifikace celkové částky zadostiučinění.

11. V souladu se Stanoviskem soud I. stupně nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, při rozmezí mezi [částka] až [částka], na částku [částka] ročně, když posuzované řízení považoval za násobně delší, než bylo s ohledem na okolnosti případu možné očekávat. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na druhou stranu, řízení netrvalo extrémně dlouho, např. desítky let, proto nepřistoupil k sazbě nejvyšší, tj. [částka]. Základní částku [částka] (6 x [částka] a 11 x [částka]) dále modifikoval dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 20%. Ve vztahu k zavinění žalobce základní částku nikterak nemodifikoval. Ohledně významu řízení neshledal zvýšený význam řízení pro žalobce, proto základní částku nikterak nemodifikoval. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci soud zvýšil základní částku zadostiučinění o 20%. Výsledná částka tedy činí [částka]. Soud I. stupně s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nenavýšil částku o inflaci (viz bod 28 napadeného rozsudku).

12. S ohledem na to, že žalovaná přiznala žalobci v rámci předběžného projednání nároku dne [datum] částku [částka], soud shledal jako důvodnou navíc částku [částka]. Co se týče úroku z prodlení, vyšel soud I. stupně z § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., občanský zákoník, kdy žalobci s ohledem na výše uvedené náleží úrok z prodlení z nevyplacené částky zadostiučinění ve výši [částka] ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná v prodlení s vyplacením uvedené částky, tedy ode dne [datum], neboť dne [datum] žalobce podal žalobu a žalovaná po celou dobu řízení dávala najevo, že již žalobce více odškodnit nehodlá nad rámec jí vyplacené částky [částka]. Nelze tedy přiznat žalobcem požadovaný úrok z prodlení již ode dne podání žaloby (tedy [datum]), ale až ode dne následujícího. Soud I. stupně proto žalobu v části, ve které se žalobce po žalované domáhal částky [částka] a úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně za den [datum], zamítl, a jinak žalobě v části, ve které žalobce požadoval částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

13. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I a III, podala odvolání žalovaná, která namítala, že jí vyplacená částka je dostatečným přiměřeným zadostiučiněním, které odpovídá okolnostem případu i judikatuře. Nesouhlasila především s přiznáním základní částky přiměřeného zadostiučinění [částka] ročně za řízení trvající necelých 8 let. To neodpovídá ustálené rozhodovací praxi, dle které se přiznává částka vyšší než [částka] u řízení přesahujících 10 až 11 let. Délku sedmi let a jedenácti měsíců nelze považovat za extrémně dlouhou ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, za situace, kdy soud I. stupně zvýšil základní částku o 20% i z důvodu kritéria postupu soudů (viz níže). Dále žalovaná argumentovala, že není důvod zvyšovat základní částku zadostiučinění o 20% za postup soudu, byť se v řízení vyskytly průtahy a rozhodnutí soudu I. stupně v posuzovaném řízení byla zrušena pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná namítla, že tato skutečnost je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být dále podruhé zohledňována při posuzování jednotlivých kritérií (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Tento přístup znamená porušení zásady ne bis in idem a ve svém důsledku i to, že žalobci je poskytováno dvojí peněžité odškodnění. Žalovaná namítá, že doba nečinnosti nečinila téměř 4 roky, jak uvádí soud. Soud I. stupně do této doby zřejmě zahrnul i dobu rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti prvnímu rozsudku, která trvala 2 roky. Odvolací soudy však obvykle rozhodují 6 až 12 měsíců o meritorních věcech, průtah odvolacího soudu tak činí spíše okolo jednoho roku. Soud I. stupně dále v hodnocení postupu soudů uvedl, že byla vydána 3 nepřezkoumatelná rozhodnutí. Žalovaná má za to, že takový závěr je zavádějící. Rozsudek odvolacího soud byl zrušen Nejvyšším soudem z důvodu jiného právního závěru, respektive posouzení, v návaznosti na uvedené byl zrušen odvolacím soudem první rozsudek soudu I. stupně. Žalovaná má za to, že uvedené nelze bez dalšího přičítat soudům k tíži (viz sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Druhý rozsudek soudu I. stupně byl zrušen odvolacím soudem z důvodu nerespektování závazného právního názoru, což lze přičíst soudu I. stupně k tíži. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že průtahy a negativní postup soudů nebyl tak závažný, aby to odůvodnilo i zvýšení základní částky, natož o 20%. Dále žalovaná ještě zmínila, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 14 [právnická osoba]/2022, byla shledána přiměřeným zadostiučiněním částka [částka] za délku stejného posuzovaného řízení, která byla přiznána protistraně v posuzovaném řízení. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

14. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Stanovená základní roční částka přiměřeného zadostiučinění [částka] ročně je v souladu se Stanoviskem. Pokud žalovaná dále namítá, že zvýšení základní částky o 20% ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci není důvodné, neboť je již využito v závěru o nepřiměřené délce řízení, jde z její strany jen o snahu o zamlžení zcela akurátního postupu soudu I. stupně. Soud I. stupně v bodě 24 odůvodnění rozhodnutí řádně zohlednil postup orgánů veřejné moci jako jedno z kritérií, kterými je nutno se zabývat, což potom promítl do posouzení v bodě 27. Nadto se v bodech 19 – 24 rozsudku řádně zabýval všemi kritérii, která měl povinnost vzít v úvahu, a své posouzení odůvodnil. Logikou žalované by totiž stejně tak snížení o 20% u kritéria složitosti řízení bylo využito v závěru o nepřiměřené délce řízení, což žalovaná kupodivu nereflektuje. Navíc tvrzená složitost řízení spočívající v nutnosti aplikace přechodného ustanovení právního předpisu nemusí fakticky vůbec složitost řízení znamenat, neboť soud zná právo a přechodné ustanovení není svým obsahem nikterak odlišné od zbytku právního předpisu. Žalobce nicméně toto snížení akceptuje a neodvolal se proti němu. Žalobce má za to, že soud I. stupně posoudil zvlášť samotnou délku řízení (body 18 a 26) a zvlášť postup orgánů veřejné moci (body 24 a 27). Pokud by soud neposoudil daná kritéria zvlášť, jednalo by se o opomenutí jednotlivých kritérií, což by bylo v rozporu s judikaturou v uvedené věci. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce považoval za nerelevantní rovněž tvrzení o době nečinnosti, neboť rozhodující je celková doba, po kterou řízení trvalo. Pokud jde o rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 14 [právnická osoba]/2022, zde odkaz není relevantní, neboť se jednalo o kratší dobu řízení (6,5 roku oproti téměř 8 letům v tomto případě).

15. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

16. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází.

17. S ohledem na argumentaci žalované v odvolání i reakci žalobce ve vyjádření k odvolání odvolací soud jen doplnil skutková zjištění o závěry rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které je oběma stranám známo, neboť jej zmiňují v odvolání i ve vyjádření k němu. V tomto řízení se jednalo o odškodnění nemajetkové újmy žalované v posuzovaném řízení sp. zn. [spisová značka], společnosti [právnická osoba] Nárok byl přiznán za žalobou vymezené období 6 let a 8 měsíců. Jako základní roční částku přiměřeného zadostiučinění stanovil soud I. stupně [částka] ročně. Byly shledány důvody pro snížení základní částky přiměřeného zadostiučiněné o 20%. Soud I. stupně v uvedeném řízení dospěl k závěru, že dobrovolné plnění částky [částka] je dostačující, a co do zbývajícího požadavku žalobu zamítl. Rozsudek nebyl ve věci samé přezkoumán odvolacím soudem.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Pokud jde o právní hodnocení odvolací soud v poměrech posuzovaného případu nesouhlasí se stanovenou roční částkou přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. Odvolací soud je totiž toho názoru, shodně se žalovanou, že pochybení soudů je dostatečně zohledněno navýšením částky přiměřeného zadostiučinění v rámci hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, přičemž délka posuzovaného řízení není tak extrémní, aby muselo dojít k navýšení. Jako ze základní částky ročního přiměřeného zadostiučinění proto odvolací soud vychází stále z částky [částka] za rok, tj. [částka] za posuzované řízení [7 500 + 7 500+(5 x 15 000) + (11 x 1 250)].

20. Odvolací soud naopak v zásadě souhlasí se závěry soudu I. stupně při hodnocení kritérií § 31a odst. 3, písm. b) až e) OdpŠk, tedy s tím, že soud I. stupně snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění z důvodu složitosti věci o 20% a naopak ji navýšil o 20% za postup orgánu veřejné moci, byť samotné důvody uvádí odvolací soud níže poněkud odlišně. Pokud jde o dvě zbývající kritéria jednání poškozeného a význam řízení pro poškozeného, zde soud I. stupně kritéria nijak nemodifikoval a s tím odvolací soud plně souhlasí.

21. Odvolací soud tedy ke snížení základní částky o 20% uvádí, že tento postup odůvodňuje především počet instancí, na kterých byla věc věcně projednávána (soud I. a II. stupně a Nejvyšší soud), přičemž kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] odvolací soud nepovažuje za kvalifikovanou kasaci, neboť názor odvolacího soudu v konkrétní otázce, a to zda ustanovení § 155 a § 156 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, jsou donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích ve smyslu § 777 odst. 4 tohoto zákona, byl v rozporu se názorem dovolacího soudu (viz bod 24 a násl. rozhodnutí Nejvyššího soudu), a tudíž bylo posouzení věci neúplné a nesprávné, což platilo i pro soud I. stupně, jehož rozhodnutí bylo posléze také Vrchním soudem jako soudem odvolacím zrušeno. V této konkrétní otázce však nebylo Nejvyšším soudem odkazováno na judikaturu publikovanou ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. V poměrech projednávané věci se tak nejedná o případ tzv. kvalifikované kasace, kterou lze v rámci uvedeného kritéria přičítat státu k tíži tehdy, dojde-li ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu, který mu byl z jeho úřední činnosti znám (nebo byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), popřípadě bylo rozhodnutí soudu nižšího stupně zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesních vad [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]]. Lze tedy uzavřít, že v poměrech posuzované věci je snížení základní částky o 20% z důvodu projednávání věci na více instancích a právní složitosti na místě.

22. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci, je nepochybné, že v posuzovaném řízení docházelo k opakovaným průtahům. Lze uvést již průtah na počátku řízení, kdy od doručení repliky [datum] do konání jednání dne [datum] uběhlo delší než roční období. Přestože lze předpokládat, že i v senátu bez průtahů je nařizováno jednání za několik měsíců, doba téměř 15 měsíců je pak nepřiměřená. Zde tedy odvolací soud shledává průtah v trvání cca 1 roku. K dalšímu průtahu došlo při rozhodování odvolacího soudu, kdy věc byla tomuto soudu předložena dne [datum] a rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno až dne [datum]. I když i odvolací řízení nějakou dobu trvá, zde došlo k rozhodnutí až po dvou letech, tedy odvolací soud shledává průtah opět v trvání cca 1 roku. K dalšímu menšímu průtahu došlo v důsledku neobeslání žalobce na jednání dne [datum], kdy se jednání soudu posunulo o dva měsíce. Jako dobu přičitatelnou státu, zde již z důvodu kvalifikované kasace, a to nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, je také třeba posuzovat dobu od rozhodnutí soudu I. stupně dne [datum] do vrácení věci tomuto soudu soudem odvolacím z důvodu kasace dne [datum], tedy cca rok a půl. Za této situace je závěr soudu I. stupně o době řízení přičitatelné státu v trvání téměř 4 let správný a správný je i jeho závěr o navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 20%, neboť docházelo k opakovaným průtahům a jedno zrušující usnesení Vrchního soudu je třeba posuzovat jako kvalifikovanou kasaci.

23. Z výše uvedeného plyne, že se snížení základní částky a navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění vyruší, přiměřené zadostiučinění za posuzované řízení při sazbě [částka] za rok tak činí částku [částka]. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně vycházel z částky [částka], nezbylo odvolacímu soudu než co do rozdílu těchto částek, tj. co do částky [částka], výrok I o věci samé změnit dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. a žalobu co do této částky s příslušenstvím zamítnout. Ve zbývající části napadeného výroku I odvolací soud potvrdil tento výrok dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Přiznaná tak zůstává částka [částka] s příslušenstvím (34 583 – 13 750).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 3 a 224 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k měnícímu výroku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech celého řízení. Úspěch žalobce závisel na úvaze soudu. Jelikož i po zásahu odvolacího soudu byla určitá částka přiznána nad rámec dobrovolného plnění žalované, přiznal odvolací soud žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka], náklady právního zastoupení za tři úkony po [částka], a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a vyjádření k odvolání a tři náhrady paušálních výdajů po [částka] dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do [datum]. Po novele advokátní tarifu účinné od [datum] náleží žalobci za účast na jednání odvolacího soudu náhrada nákladů za jeden úkon právní služby odměna dle § 7 a § 9 odst. 2, písm. a) a. t. částka [částka] (tarifní hodnota je dána přiznanou částkou [částka]) a jedna náhrada paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka]. Celkové náklady řízení tak činí po zaokrouhlení [částka] a odvolací soud uložil žalované povinnost k úhradě těchto nákladů řízení v odpovídající lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).