o zaplacení 96 895,34 Kč s příslušenstvím,

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s 15 % úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] (výrok II).

2. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. V předmětném („prvním“ ) řízení vystupoval žalobce v procesním postavení žalovaného, řízení bylo vedeno o částku [částka] s příslušenstvím. Soudy nejdříve žalobě vyhověly, žalobce proto uhradil částku [částka] jako jistinu, [částka] jako úroky z prodlení a [částka] jako náklady řízení, celkem [částka]. Rozhodnutí bylo poté zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze [datum] a Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení [částka]. Rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem č. 82/98 Sb. (dále jen OdŠZ). Původní žalobce [právnická osoba]., nereagoval na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, proto současný žalobce uplatnil nárok v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Soud žalobě vyhověl, žalovanému uložil uhradit částku [částka]. Žalovaný podal dlužnický insolvenční návrh, řízení proběhlo pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení uplatnil náhradu škody ve výši [částka] a [částka] v řízení sp. zn. [spisová značka], žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, rozsudek potvrdil zdejší odvolací soud dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] a vyslovil názor na oprávněnost části nároku. V současném řízení žalobce uplatnil nárok na částku [částka], která představuje 52,9% z částky [částka], neboť podle rozvrhového usnesení mu z této pohledávky bylo vyplaceno 47,1%.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. S konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí žalovaná souhlasila na rozdíl od peněžitého odškodnění. Uznala jako oprávněný nárok žalobce co do částky [částka] (zaplacenou jistinu 89 171 a úrok [částka], nikoli náklady řízení [částka]). Tvrdila, že pokud bylo v insolvenčním řízení žalobci vyplaceno [částka], pak tato částka přesahuje výši škody, která vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

4. Soud I. stupně shledal ve smyslu ustanovení § 7 a 8 OdŠZ odpovědnostní titul, a to vydání nezákonného rozhodnutí v původním řízení vedeném před OS pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a v příčinné souvislosti s ním vznik škody, která vznikla žalobci zaplacením náhrady povinností podle původního rozhodnutí před vydáním kasačního rozhodnutí. Přisvědčil obraně žalované a dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalobci vznikla škoda ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka]. Pokud žalobce v insolvenčním řízení uplatnil i jiné nároky, snížil tím poměr uspokojení nároků všech věřitelů, tedy i svého. Za podstatné soud I. stupně měl, že částka [částka] vyplacená žalobci insolvenčním správcem zahrnuje škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Doplnil, že stát vystupuje v pozici posledního dlužníka.

5. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. V odvolání uvedl, že soud I. stupně si neučinil jasno o skutkových tvrzeních. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku ve výši [částka], zahrnující škodu [částka], kapitalizovaný úrok [částka] a judikované náklady řízení, které mu úpadce nezaplatil, ve výši [částka]. Na tyto pohledávky mu bylo vyplaceno 47,1%, tj. [částka].

6. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že žalovaná odpovídá pouze za původní jistinu [částka] a původní úrok ve výši [částka]. Odkázal na citovaný rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž zdejší odvolací soud dovodil, že ze tří shora uvedených pohledávek žalovaná neodpovídá za nárok ve výši [částka] (přiznaná náhrada nákladů řízení). Ke klíčovému nároku ve výši [částka] jasně uvedl, že za něj žalovaná odpovídá, ale že je třeba vyčkat konce insolvenčního řízení. Žalobce náklady řízení úpadce v prvním řízení ve výši [částka] musel na základě později zrušeného nezákonného rozhodnutí uhradit, proto trval na náhradě této částky.

7. Jako stěžejní odvolací argument žalobce označil odlišné právní posouzení, zda má být zohledněn charakter jednotlivých dílčích nároků přihlášených do insolvence, či stačí zohlednit konečnou sumu vyplacenou na pohledávku, za kterou žalovaná odpovídá.

8. Žaloba byla podána se zohledněním předchozího závěru zdejšího odvolacího soudu, že žalovaná neodpovídá za škodu ve výši [částka] (náhradu vlastních nákladů žalobce v prvním řízení). Žalobce do insolvence přihlásil tři dílčí nároky, přičemž za jeden z nich ve výši [částka] žalovaná odpovídá. Výtěžnost podstaty byla 47,1%, z předmětné pohledávky [částka] žalobce neobdržel žalovanou částku [částka]. Pokud mu soud I. stupně klade k tíži, že přihlásil 3 nároky, žalobce odmítá být trestán za to, že pečuje o svá práva. Argument, že poměr uspokojení by byl navýšen, žalobce odmítl. I kdyby další nároky neuplatnil, uspokojení by dosáhlo 54, 58%, žalobce by obdržel řádově o [částka] více. Podle žalobce je nesprávné a nespravedlivé žalobu zamítnout proto, že v insolvenčním řízení byly částečně uspokojeny i jiné nároky, které s tímto řízením nesouvisí. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a přizná mu náklady řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání navrhla rozsudek soudu I. stupně potvrdit.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Skutková zjištění, shromážděná soudem I. stupně, jsou dostatečná pro náležité právní posouzení nároku žalobce. Jedinou v odvolání žalobce zpochybněnou skutkovou otázkou je zaplacení částky [částka] žalovanou na odškodnění. Tuto otázku při svém jednání vyjasnil odvolací soud, zástupce žalované strany potvrdil, že žádného peněžitého odškodnění se žalobci doposud nedostalo.

12. Ve shodě s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], odvolací soud spatřuje příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou ve výši [částka], kterou žalobce uhradil společnosti [právnická osoba] na základě později zrušeného nezákonného rozhodnutí. Právě o tuto částku, sníženou o poměrné uspokojení v insolvenčním řízení, se žalobci v projednávané věci jedná.

13. Žalobce na tuto pohledávku (stejně jako na jiné pohledávky a stejně jako jiní věřitelé) obdržel 47,1%, neuspokojena zůstala co do výše [částka]. Argument, že žalobce způsobil snížení míry uspokojení tím, že uplatnil ještě další pohledávky, neobstojí. Soud I. stupně se ani nezabýval výši částky, o kterou teoreticky mohlo uspokojení žalobce vzrůst. Odvolací soud přisvědčuje argumentu, že žalobce měl časově limitovanou možnost uplatnit své nároky vůči úpadci, proto mu nelze vytýkat, že všechny své pohledávky do insolvence přihlásil. Tyto nároky byly ostatně jako oprávněné insolvenčním správcem uznány a poměrně uspokojeny. Po skončení insolvenčního řízení přichází na řadu stát jako poslední dlužník a je na něm, aby prokázanou škodu nahradil do její skutečné výše, tedy žalovanou částkou.

14. Odvolací soud shledal oprávněným rovněž nárok na příslušenství této pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, a to ode dne [datum] (den následující po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku vůči žalované dle ust. § 15 OdšZ) do zaplacení ve výši, upravené vl. nař. 351/2013 Sb. ke dni počátku prodlení v sazbě 15%.

15. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. Žalobce byl úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Náhrada zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) vyhlášky a 5 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] a 1 x 450 dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od [datum]. K náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, ve výši ve výši [částka]. Výpočet: 2 000 + 6 x 4 980 + 5 x 300 + 450 + 21% z 31 680 = 40 332,80 (Kč).

18. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.