o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 10 C 332/2020-43

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně v řízení o ochraně osobnosti a náhradě nemajetkové újmy výrokem I. zastavil řízení ohledně nároků zdržet se zásahu do práva žalobkyně, zejména nepublikovat další články a zprávy s nepravdivými informacemi o žalobkyni, odstranit následek zásahu do práv žalobkyně úpravou článku tak, aby odpovídal skutečnosti, a zveřejnit omluvu na stránce [webová adresa] za nesprávně uvedenou informaci o žalobkyni, a to bezprostředně pod nadpis článku v tomto znění:„ [příjmení] [příjmení] [jméno] se tímto omlouvá paní [jméno] [příjmení] za nepravdivou informaci zveřejněnou v tomto článku. [příjmení] [jméno] [příjmení] se na místě útoku nikdy nenacházela, a nemohla se tak dopustit jakéhokoliv nevhodného nebo znevažujícího chování“, s tím, aby omluva byla velikosti písma nikoliv menším, než velikost písma v perexu článku, a ponechala článek s omluvou dostupný na původní webové stránce minimálně jeden měsíc od zveřejnění článku s omluvou. Výrokem II. soud I. stupně zamítl žalobu s žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Ve skutkové rovině na základě výsledků provedeného dokazování soud I. stupně vyšel z následujícího skutkového stavu: Žalovaná uveřejnila na svých internetových stránkách článek, který byl předmětem zájmu i jiných sdělovacích prostředků, o taxikáři, který v letních měsících na zahrádce v restauraci v [obec] usmrtil jiného muže. Článek zachycuje dění v jednací síni, kdy svědkyně vypověděla, že jí také překvapil hlučný chechot jeho přítelkyně, s níž byl v lokále.„ Smála se tam jak hloupá.“ Dále je uvedeno, že přítelkyně u soudu [jméno] podporovala a k článku je připojeno video, na kterém je mimo jiné vidět v lavicích pro veřejnost i žalobkyni. Žalobkyně však incidentu přítomna nebyla. Z monitoringu čtenosti článků soud zjistil, že článek v době, kdy vyšel, přečetlo 3 784 uživatelů. Dne [datum] žalovaná, která je mimo jiné provozovatelem internetových stránek [webová adresa], vytiskla omluvu: Redakce [webová adresa] se omlouvá paní [jméno] [příjmení] za nepravdivou informaci původně zveřejněnou v tomto článku, z nichž mohlo vyplývat, že se nacházela na místě trestného činu. [příjmení] [jméno] [příjmení] se na místě útoku nikdy nenacházela, a nemohla se tak dopustit jakéhokoliv nevhodného chování nebo znevažujícího chování.

3. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, dále jen o. z. (§ 81, § 82 odst. 1, § 89, § [číslo] odst. 2, § [číslo] a § [číslo]).

4. Soud I. stupně uzavřel, že zjištěné souvislosti mohly vzbuzovat ve čtenáři dojem, že žalobkyně, která je vidět na videu, byla onou přítelkyní, která byla přítomna incidentu v restauraci a smála se tomu. Tímto spojením dvou osob došlo k neoprávněnému zásahu na ochranu osobnosti žalobkyně.

5. Při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti soud I. stupně vyšel z ustálené soudní praxe (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 4685/2018). Zdůraznil, že je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností konkrétního případu, když je nutno přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování trvání a šíře okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou. Tento závěr nelze chápat tak, že rozhodující je subjektivní vnímání újmy poškozených. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

6. Pokud bylo k článku připojeno video, na kterém je zachycen i obrazový záznam žalobkyně, jednalo se o zákonnou licenci pro zpravodajství, kde bylo referováno o skutečnosti, která se stala předmětem zájmu společnosti, na němž byl zachycen především obžalovaný. Žalovaná po obdržení předžalobní výzvy učinila opatření, aby se v dalších článcích sporný text nevyskytoval. Pokud žalobkyně tvrdila, že její bratr zaslal synovi žalobkyně odkaz na článek, který vyšel na webových stránkách idnes.cz, s tím, že onou ženou je žalobkyně, o níž věděl, že je přítelkyní pachatele, soud uvedl, že žalobkyně a její bratr žili každý vlastním životem a před vyjitím článku nebyli v přílišném kontaktu. Žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by v souvislosti s článkem měla nějaké problémy s rodiči a čeho se týkaly (jak uvedl její syn). Pokud žalobkyně tvrdila, že musela zákazníkům v zaměstnání vysvětlovat, že není onou přítelkyní, která se incidentu smála, sama uvedla, že se většinou jednalo o cizince, a je tak sporné, jak se k těmto informacím dostali a zda jí rozuměli, když sporný článek vyšel na webových stránkách žalované v regionální rubrice [obec], kde se žalobkyně nezdržuje a není známa. Soud zohlednil i to, že žalovaná nejednala v úmyslu žalobkyni poškodit, když její jméno nebylo nikde citováno, a pouze popisovala průběh soudního jednání.

7. S ohledem na uvedené, soud I. stupně dospěl k závěru, že odčinění újmy způsobené žalobkyni ve formě morální satisfakce, tj. písemné omluvy učiněné žalovanou dopisem zaslaným žalobkyni ve spojení s veřejnou omluvou učiněnou na webových stránkách žalované, je postačující formou odčinění. Z tohoto důvodu požadavek na peněžitou satisfakci zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení obvodní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uplatnila čtyři samostatné nároky (zdržovací nárok, odstraňovací nárok, omluvu a zadostiučinění v penězích). Pokud jde o zdržovací nárok, žalobkyně ani neuváděla, že by žalovaná publikovala o žalobkyni další články, a procesní zavinění zastavení řízení proto soud shledal na straně žalobkyně. Pokud žalovaná sporný text článku odstranila až po podání žaloby, došlo k zastavení žaloby pro zpětvzetí z procesního zavinění na straně žalované. Pokud se jedná o omluvu, žalovaná zveřejnila omluvu na svých stránkách až po podání žaloby, a k zastavení žaloby tak došlo z procesního zavinění žalované. Pokud jde o zamítnutí žaloby o zaplacení peněžitého zadostiučinění, je zde dán neúspěch ve věci v rozsahu jedné čtvrtiny k celku. Žalobkyně byla úspěšná z jedné poloviny a z jedné poloviny neúspěšná.

9. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání směřující proti výrokům II. a III. Uvedla, že soud učinil správná skutková zjištění (když není pochyb o tom, že došlo ke smíšení dvou různých osob) a správně uzavřel, že jednáním žalované došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně (což žalovaná sama nepřímo uznala tím, že se žalobkyni písemně i veřejně omluvila). Soud však nesprávně právně posoudil důsledky zásahu do osobnostních práv žalobkyně a jeho právní závěr, že zjištěný zásah je odčinitelný toliko poskytnutou omluvou, správný není. Žalobkyně má za to, že osočení z výsměchu těžce zraněnému člověku, který svým zraněním podlehl, a neposkytnutí jakékoli pomoci, je obvinění, které by subjektivně i objektivně (v souladu se soudem I. stupně citovanou judikaturou) prakticky každá osoba považovala za zcela dehonestující. Žalobkyně odkázala na (nepravomocně) přiznanou náhradu nemajetkoé újmy v případě zdravotní sestry [jméno] [příjmení] s tím, že intenzita zásahu v jejím případě nemůže být odčiněna, v kontextu srovnání obou případů, pouhou omluvou. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, odvolatelka uvedla, že žalovaná po podání žaloby změnila své chování a částečně požadavky žalobkyně splnila. Zpětvzetí žaloby co do zdržení se publikování dalších článků je tak postaveno na stejných důvodech, jako zpětvzetí žaloby co do zveřejnění omluvy. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v odvoláním napadeném rozsahu změněn tak, že žalobkyni bude přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] a plná náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řizení odvolacího.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že již v řízení před soudem I. stupně vysvětlila okolnosti vzniku článku, kdy záměrem autora bylo popsat to, co zaznělo v rámci soudního jednání, přičemž zcela anonymizoval osoby, kterých se věc měla týkat. Spojitost žalobkyně s obsahem článku mohla vzniknout jen díky tomu, že se na krátkou dobu objevila na videozáznamu, který byl součástí článku. Článek, který je předmětem žaloby, byl umístěn na regionálních stránkách [obec] (tedy mimo okruh bydliště žalobkyně), jednalo se o kauzu, která měla regionální dosah, a sledovanost článku byla malá. Ačkoli nebylo nikde uváděno jméno žalobkyně, vydavatel po podání žaloby text v článku upravil a žalobkyni se osobním dopisem omluvil. Následně také zveřejnil u článku na výslovnou žádost žalobkyně omluvu i s jejím jménem, přestože se žalovaná domnívala, že to není v zájmu žalobkyně a že tento postup vyvolá zájem další části veřejnosti, která o článku vůbec nebyla informována. Judikát Nejvyššího soudu ČR, na který odkazuje soud I. stupně, žalobkyně interpretuje účelově. Prvostupňový soud správně vážil, zda je s ohledem na průběh řízení (tvrzení žalobkyně a žalované a provedené dokazování) na místě satisfakci přiznat, a své úvahy přesvědčivě vysvětlil pod bodem 15 a 16 odůvodnění rozhodnutí. V průběhu jednání navíc (na základě důkazů samotné žalobkyně) vyšlo najevo, že prvotní informace a nepříjemné otázky vůči žalobkyni pocházely z informace zveřejněné jiným sdělovacím prostředkem (www.idnes.cz). Pro případ úspěchu ve věci se žalovaná vzdala náhrady nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Dle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

13. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

14. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

15. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

16. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho důstojnost nebo čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. K porušení práva na důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě.

17. Ve světle uvedeného je třeba uzavřít, že soud I. stupně správně posoudil jednání žalované jako zásah do osobnostních práv žalobkyně, a takový závěr odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu – srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3063/2009, v němž Nejvyšší soud zdůraznil zásadu, že skutečnosti týkající se soukromého života jsou zásadně součástí osobního soukromí (vnitřní intimní sféry), a nemohou proto být věcí veřejného zájmu. Relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě – konkrétně mají-li význam pro hodnocení schopností a způsobilosti vykonávat veřejnou činnost. Proto v souzeném případě informace v předmětném článku nemůže být evidentně kryta právním důvodem v podobě zákonné zpravodajské licence.

18. Pro případ, že v důsledku neoprávněného zásahu do osobnosti člověka došlo ke vzniku nemajetkové újmy, občanský zákoník stanoví, že fyzická osoba má právo se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, nebo aby byly odstraněny následky těchto zásahů (§ 82 odst. 1 o. z.), respektive aby jí bylo podle § 2951 odst. 2 o. z. poskytnuto přiměřené zadostiučinění, které náleží v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

19. V daném případě soud I. stupně respektoval judikaturou vytčená kritéria pro hodnocení závažnosti zásahu do osobnostních práv žalobkyně, své rozhodnutí řádně, přesvědčivě a logicky odůvodnil a jeho závěr, že poskytnutí finanční kompenzace není důvodné, je zcela správný. Soud správně přihlédl k tomu, o jakou zprávu se jednalo (primárně se informace týkala osoby obžalovaného), s tím, že tatáž informace byla zveřejněna jiným sdělovacím prostředkem. Vzal v úvahu nižší četnost přečtení článku a to, že se jednalo o zprávu v regionálním tisku. Byť je zpráva dostupná celostátně, nelze s ohledem na celkové množství dostupných zpráv ve veřejném prostoru předpokládat zájem vysokého množství sledovatelů o informace, které pro ně nemají svojí„ přidanou hodnotu“. Zohlednil to, že žalovaná zprávu odstranila a žalobkyni poskytla jí požadovanou tiskovou (i písemnou omluvu). Pokud žalobkyně považuje za zcela dehonestující jí připisovaný výsměch shora popsaný, je dle náhledu odvolacího soudu intenzitu vnímání neoprávněného zásahu do osobnosti žalobkyně třeba posuzovat i s přihlédnutím k tomu, že žádným způsobem jednání pachatele neodsoudila (když naopak prohlásila, že na něho do skončení výkonu trestu počká). Je tak zřejmé, že spojování své osoby s osobou, která se dopustila závažného trestného činu, se žalobkyně vystavuje dobrovolně a za dehonestující je nepovažuje. Porovnání újmy způsobené žalobkyni s újmou způsobenou [jméno] [příjmení] shledává odvolací soud s ohledem na z úřední činnosti mu známé okolnosti zcela nepřípadným.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému odvolací soud shledal závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaná svým jednáním již poskytla žalobkyni dostatečně účinné odčinění způsobené újmy a že požadované finanční zadostiučinění důvodné není, správným. Proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Potvrzen byl rovněž odvoláním napadený akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl stanoven zcela správně.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšná žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.