o zaplacení 2 799 192,84 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 %, ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na úhradu zádržného ze tří stavebních akcí, pro zjednodušení nazývaných „[název], „[adresa]“, a dále úhrady nákladů za servisní zásahy v případě neoprávněných reklamací. V podrobnostech viz body 1 až 5 napadeného rozsudku.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala promlčení, nedostatek oprávnění jednat za žalovanou, jednostranný zápočet atd. V podrobnostech viz body 6 až 8 napadeného rozsudku.

4. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování a svá zjištění popsal v bodech 11 až 54 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje.

5. Po právní stránce odkázal na § 2586 odst. 1, § 2587, § 2589, § 2590 odst. 1, § 2604, § 2605 odst. 1, § 2610 odst. 1, § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1, § 1970 a § 3028 odst. 1 až 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.). Dále na § 536 odst. 1 až 3, § 537 odst. 1, § 546 odst. 1, § 548 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).

6. V poměrech posuzovaného případu pak soud I. stupně uzavřel, že v případě akce [název] žalobkyni vznikl nárok na uvolnění druhé části zádržného ve výši 5% z ceny díla odpovídající částce [částka]. Námitky proti uvolnění této části zádržného neshledal důvodné. Pokud byl namítán jednostranný zápočet žalovanou, započítávaný nárok shledal soud I. stupně neurčitým, když není zřejmé, z jakých konkrétních faktur nárok žalobkyně plyne. Soud I. stupně neshledal důvodnou ani námitku promlčení. Žalobkyně podala žalobu dne [datum]. Žalovaná sdělila žalobkyni, že druhou část zádržného je možné uvolnit až po [datum] (e-mailem ze dne [datum]). Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně promlčen není, když sama žalovaná opravila žalobkyni, jde-li o splatnost tohoto závazku. Uvedené není v dané věci nijak překvapivé, neboť žalobkyně nemusela mít vždy přesné informace o tom, kdy žalovaná předala dílo investorovi, a tedy o datu, od kterého počínají plynout jednotlivé lhůty.

7. Obdobně obvodní soud shledal důvodným požadavek na uvolnění druhé části zádržného ve výši 5% z ceny díla u akce [adresa], jde o částku [částka]. Ani zde neshledal důvodným jednostranný zápočet žalované z důvodu nejisté a neurčité započítávané pohledávky. Neshledal důvodnou ani námitku, že ze strany žalované nebylo předáno dílo, neboť za ni nevystupovala osoba oprávněná jednat. Tuto námitku považoval za účelovou vzhledem k dosavadní obchodní praxi mezi stranami. První část zádržného byla přitom vyplacena bez námitek, přičemž i na tuto situaci by dopadal nedostatek v oprávnění za žalovanou jednat, stejně jako bylo plněno na již dříve vystavené dílčí faktury.

8. Pokud jde o akci [adresa], zde shledal soud I. stupně důvodným požadavek na uvolnění zádržného ve výši 10% z ceny díla, tj. částky [částka]. Žalobkyně předala žalované toto dílo dne [datum] s odkazem na e-mail ze dne [datum], jde-li o drobné vady a nedodělky. Žalovaná dílo převzala. V řízení bylo zjištěno, že jednotlivé vady či nedodělky byly odstraněny, a to nejpozději v červenci 2020, případně se nejednalo o vady. Současně od [datum] žalovaná vůči žalobkyni již neuplatňovala případné „nedostatky“ jako vady či nedodělky na stavební akci, ale využila svého práva na reklamaci ve smyslu uzavřené smlouvy o dílo. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, a žalovaná to ani netvrdila, že by dílo v jakékoli části odpovídající žalované částce, potažmo vystaveným fakturám za provedené práce, vykazovalo vady či nedodělky. Žalovaná měla povinnost uvolnit ve prospěch žalobkyně zádržné ve výši 10% z ceny díla, resp. jednotlivých faktur ve lhůtě 30 dnů ode předání díla a odstranění vad a nedodělků. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky odpovídající zádržnému z plateb na stavební akci [adresa]. Přílohou výzvy byl mj. předávací protokol ze dne [datum]. Pokud jde o promlčení nároku žalobkyně a tvrzení, že nebyl podepsán předávací protokol k těmto námitkám, soud I. stupně uvedl, že žalovaná předávací protokol dne [datum] podepsala, byť s označením vad a nedodělků, a i z dalšího jednání žalované (viz např. výzva k odstranění vad a nedodělků) jednoznačně vyplývá, že i žalovaná považovala dílo za převzaté. Jde-li o osobu jednající za žalovanou, přičemž u stavební akce [adresa] se jednalo o hlavního stavbyvedoucího pana [jméno FO], opět je možné pouze odkázat na závěry uvedené v odstavci 78 odůvodnění rozsudku. Rovněž z provedeného dokazování vyplynulo (viz např. výslechy svědků), že jednání pana [jméno FO] za žalovanou bylo běžnou praxí a nebyly v této souvislosti ani zjištěny žádné výhrady, kdy by se žalovaná kdykoli dříve dovolávala neúčinnosti takového jednání ve vztahu k žalované z důvodu absence oprávnění.

9. Konečně soud I. stupně přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení částky ve výši celkem [částka] za servisní zásahy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaslala žalobkyni reklamaci č. [hodnota] a č. [hodnota] ke stavební akci [adresa] a vyzvala žalobkyni k odstranění reklamované závady. Reklamace žalované byly odborně prošetřeny a vyřízeny se závěrem, že se nejedná o vadu na straně žalobkyně. S ohledem na uvedené využila žalobkyně svého práva dle odst. 16.11 smlouvy o dílo ze dne [datum] ([adresa]) a přeúčtovala žalované náklady, které jí v přímé souvislosti s neoprávněnou reklamací vznikly. Žalovaná tyto náklady žalobkyni neuhradila, vystavené faktury pouze bez dalšího vrátila. Žalovaná v řízení blíže neuvedla, z jakého důvodu považuje tento nárok žalobkyně za neoprávněný. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně postupovala v souladu se smluvním ujednáním, na výzvu žalované adekvátně a odborně reagovala a po zjištění, že se nejedná o závadu na straně žalobkyně, resp. že se ze strany žalované vůči žalobkyni jedná o reklamaci neoprávněnou, prokazatelně vynaložené náklady žalované přeúčtovala. Žalovaná svým povinnostem nedostála, dlužnou částku nezaplatila, a dostala se do prodlení. Soud I. stupně proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] i s úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 19670 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Pokud jde o úrok z prodlení z přiznaného zádržného, ten přiznal soud I. stupně na základě smluvního ujednání obsaženého ve všech smlouvách o dílo, a to čl. 6.5. Jeho výše činí 0,05% denně z dlužné částky.

11. O povinnosti žalované zaplatit České republice placené náklady ve výši [částka] (výrok II) rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci.

12. Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Jednotlivé nároky žalobkyně označila jako Pohledávku 1 až 4, k niž konkrétně namítala následující skutečností.

13. Pokud jde o Pohledávku 1 (akce [název]), zde namítala, že s ohledem na znění předmětné smlouvy o dílo (SoD1), a to čl. 6.6., čl. 16.2. a čl. 11.3., se zádržné dosud nestalo splatným, neboť pokud se v e-mailu ze dne [datum] hovoří o tom, že kolaudační souhlas byl vypsán až [datum], pak by se zádržné stalo splatným až po uplynutí 30 dnů ode dne [datum]. V této části je tedy žaloba předčasná. Pokud jde o Pohledávku 2 (akce [adresa]), zde namítala opět s odkazy na čl. 6.6., čl. 16.2. a čl. 11.3. SoD2, že v řízení nebyl prokázán okamžik, kdy bylo dílo předáno investorovi, kdy tedy došlo k finálnímu předání díla, nelze tak určit, kdy došlo k počátku běhu záruční doby a kdy došlo k jejímu uplynutí. U Pohledávky 3 (akce [adresa]) namítala promlčení nároku, neboť toto dílo bylo předáno [datum], pohledávka tedy měla být zaplacena do [datum] a počínaje dnem [datum] je promlčena.

14. Dále žalovaná namítala, že soud I. stupně chyboval v otázce posouzení osoby oprávněné jednat za žalovanou při odsouhlasování jednotlivých faktur, když dospěl k závěru, že se ze strany žalované jedná toliko o účelová tvrzení (viz bod 78 napadeného rozsudku). Soud I. stupně argumentaci žalované článkem 19.2., resp. 19.3 SoD 1, SoD 2 a SoD 3 odmítl konkrétně s odůvodněním, že žalovaná v průběhu doby nenamítala, že by za ni jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněná. Z výslechu [jméno FO] ovšem vyplynulo, že: „K odsouhlasení faktur byl dle smlouvy oprávněn pouze pan [jméno FO], svědek a jeho realizační tým měli odsouhlasit pouze podklady (…).“ a „V praxi pak nemůže docházet k zaměňování, kdy například rozsah prací má odsouhlasit stavbyvedoucí, ale fakturu už pan [jméno FO]. K odsouhlasení soupisu provedených prací byli oprávněni pan [jméno FO] a pan [jméno FO]. Objem prací byl vždy odsouhlasen stavbyvedoucím a následně byl soupis spolu s fakturou předán panu [jméno FO]. [jméno FO] následně tedy jak soupis, tak fakturaci zkontroloval, zkontroloval podpisy osob oprávněných na dané stavbě a následně předal fakturu k proplacení. Někdy do tohoto procesu pan [jméno FO] zasahoval v tom smyslu, že například po dlouhodobější spolupráci došlo k posunutí termínu splatnosti. Zpravidla asi z 99 % se u pana [jméno FO] ale jednalo o proces čistě formální, jednalo se pouze o interní formální kolečko či proces. To v praxi znamená, že faktura musí být doručena žalované a další postup je většinou již jen formálním interním procesem.“. Závěry svědka [jméno FO] jednoznačně prokazují, že jednání osob přítomných na staveništi mělo v každém jednotlivém případě toliko předběžný charakter a jejich rozhodnutí vždy procházelo interním kolečkem, při němž došlo vždy ze strany [adresa] ke konečnému schválení. Přestože žalobkyni nemusela být tato interní praxe známa, skutečnost, že výhradně [adresa] je osobou oprávněnou k předmětnému jednání, jednoznačně vyplývá z článku 19.2. SoD 1, SoD 2 a SoD 3. Také s ohledem na výslech [jméno FO] je úvaha soudu I. stupně o založení běžné praxe nerespektující článek 19.2. SoD 1, SoD 2 a SoD 3 lichá. Závěry soudu I. stupně jsou navíc v příkrém rozporu s ustanovením § 431 o. z. druhá věta, podle něhož podnikatele nezavazuje jednání svého zástupce, který překročil své zástupčí oprávnění ve chvíli, kdy o něm třetí osoba, v tomto případě přímo jednatelé žalobkyně, pan [jméno FO] a paní [jméno FO], věděla. Právní posouzení soudu I. stupně je tak i v této otázce nesprávné.

15. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně naopak vyvracela námitky žalované. U Pohledávky 1 jednak tvrdila, že jde o nové tvrzení, ke kterému by nemělo být v odvolacím řízení přihlíženo. Dále upozornila na logický rozpor uvedený v e-mailu ze dne [datum], kterým jí bylo ze strany žalované sdělováno, že druhou pozastávku na akci [název] bude možné uvolnit až po [datum], kdy byl vypsán kolaudační souhlas. Z tohoto e-mailu nelze dovozovat, že kolaudační souhlas byl vypsán až [datum]. Pisatelka e-mailu přece nemohla vědět v prosinci 2019, že právě [datum] bude vydán kolaudační souhlas, ten byl vydán dne [datum] a prvním dnem, kdy bylo možné o vydání zádržného požádat, byl právě den [datum]. Pokud jde o Pohledávku 2 a zpochybňování splatnosti druhé části zádržného, toto je opět novým tvrzením, ke kterému by nemělo být v odvolacím řízení přihlíženo. Dále upozornila, že první část zádržného byla žalovanou bez výhrad uhrazena dne [datum], od toho lze tedy odvodit i splatnost druhé části zádržného. Navíc termín konečného předání díla nemá žalovaná bez součinnosti s žalobkyní možnost zjistit, pokud jí tedy žalovaná tuto informaci tají, nelze takovému jednání poskytovat ochranu a přičítat je k tíži žalobkyně. U Pohledávky 3 pak argumentovala, že nárok promlčen není minimálně proto, že při předání díla byly zjištěny vady a nedodělky, a ty byly odstraněny nejpozději v červenci 2020. Od tohoto okamžiku plynula promlčecí lhůta a při podání žaloby začátkem roku 2023 nemohl být nárok ještě promlčen. Pokud je o tvrzené nedostatky v jednání žalované, kdy tato nebyla schválena [adresa], poukázala na dlouhodobou obchodní praxi mezi účastníky, na účelovost této argumentace jen v souvislosti se soudním řízením, a také rozporuplnost této argumentace ve vztahu k akci [adresa], kdy žalovaná jednak tvrdí promlčení, neboť dílo bylo předáno [datum], jednak namítá nedostatek oprávnění svého zástupce k převzetí díla. Otázkou obvyklé praxe mezi účastníky se již zabýval odvolací soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], kde dospěl k závěru, že obvyklou praxí mezi účastníky bylo jednání za žalovanou činěné stavbyvedoucím. Obdobně s jiným subdodavatelem byla tato otázka vyřešena i Krajským soudem v [město] ve věci sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování procesně správným postupem a zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází a plně na ně odkazuje. Soud I. stupně věc také posoudil správně po právní stránce. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně a také na ně odkazuje.

19. Vzhledem ke správnosti skutkových zjištění a právních závěrů soudu I. stupně se odvolací soud dále jen stručně vyjadřuje k odvolacím námitkám žalované, ke kterým uvádí následující skutečnosti. Pokud jde o Pohledávku 1, zádržné z akce [název], námitka předčasnosti žaloby zde neobstojí. Námitka vydání kolaudačního souhlasu až dne [datum] je skutečně novým tvrzením, proto k ní odvolací soud nepřihlíží. Nicméně i pokud by tak činil, tato námitka zcela neodpovídá realitě. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání doložila, že kolaudační souhlas byl vydán již [datum]. E-mail adresovaný žalobkyni ze strany žalované ze dne [datum] je třeba tedy vykládat tak, že jí bylo sděleno, že záruční doba uplyne dne [datum], a od toho data v souladu se SoD1 plyne 30 denní lhůta k výplatě druhé a zbývající části zádržného.

20. Pokud jde o Pohledávku 2, akce [adresa], zde se opět jedná o nové tvrzení. I pokud by však k němu odvolací soud přihlédl, žalobkyni skutečně nelze klást k tíži, že přesně neznala datum Finálního předávacího protokolu, který je činěn mezi žalovanou a investorem. O tomto datu měla být v souladu se SoD2 žalobkyně vyrozuměna. Lze pak souhlasit s její argumentací, že od finálního předání díla se odvíjela i splatnost první části zádržného; pokud tedy toto bylo dle sdělení žalobkyně uhrazeno [datum], uplynula již nepochybně záruční doba 60 měsíců, po jejímž uplynutí musí být vyplacena žalobkyni druhá část zádržného. Ani tato odvolací námitka tak není důvodná.

21. Pokud je o Pohledávku 3, akce [adresa], zde lze opět souhlasit s argumentací žalobkyně, že zádržné ve výši 10% z ceny díla bylo splatné po odstranění vad a nedodělků. K tomu došlo v červenci 2020, pokud tedy byla žaloba podána [datum], tříletá promlčecí lhůta ještě neuplynula.

22. Nelze také zpochybňovat jednání za žalovanou, neboť zde byla dlouhodobá praxe mezi stranami, tyto námitky nebyly vznášeny při uvolnění první části zádržného, a byly i v dosavadní rozhodovací praxi soudů shledány nedůvodnými. Pokud jde o akci [adresa], kde bylo zádržné ve výši 10% z ceny díla splatné jednorázově ve lhůtě 30 dnů od předání díla a odstranění vad a nedodělků, zde lze opět odkázat na dlouhodobou praxi mezi stranami sporu, kdy rozsah provedených prací odsouhlasoval stavbyvedoucí a ten také podepsal předávací protokol. Zcela přiléhavý je pak poukaz žalobkyně na účelovost a rozpornost argumentace žalované ve vztahu k akci [adresa], kdy žalovaná jednak tvrdí promlčení, neboť dílo bylo předáno [datum], jednak namítá nedostatek oprávnění svého zástupce k převzetí díla. Přiléhavý je také odkaz na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], kdy i tento odvolací senát dospěl k závěru, že obvyklou praxí mezi účastníky bylo jednání za žalovanou činěné stavbyvedoucím.

23. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud napadený rozsudek věcně správným a dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil včetně správných výroků o hrazení nákladů státu a nákladů řízení.

24 O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s §142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta, a to za dva úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, z tarifní hodnoty [částka], v sazbě [částka] za úkon, a dvěma paušálními náhradami nákladů, jednou [částka] (znění a. t. do [datum]) a jednou [částka] dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále jsou náklady řízení tvořeny cestovními náklady advokáta dle § 14 a. t. za cestu dne [datum] na jednání odvolacího soudu z [adresa] do Prahy a zpět, celkem [hodnota] km, osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100km, při sazbě opotřebení dle aktuální vyhlášky [částka], a ceně benzínu [částka] za l, celkem [částka], náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 a. t. činí [částka]. Vše zvýšeno o 21% DPH. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí [částka] po zaokrouhlení a byla žalobci přiznána v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).