o žalobě na ochranu osobnosti

1. Rozsudkem ze dne 2. 9. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zveřejnění omluvy (výrok I.) ve znění: Omlouváme se paní [jméno FO] za zveřejnění nepravdivého tvrzení, že „společnost [právnická osoba]. je po vyhraném soudním sporu s potomkyní rodu [jméno FO] v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky [známka]“, přestože žádný soudní spor mezi potomkyní rodu [jméno FO] a společností [právnická osoba]. ve věci vlastnictví ochranné známky [známka] nikdy neproběhl a poté, co byla převážná část původních ochranných známek společnosti [právnická osoba] na podnět paní [jméno FO] zrušena, je paní [jméno FO] v současné době vlastníkem širšího portfolia ochranných známek „[známka]“ než společnost [právnická osoba]. Dále se omlouváme za zveřejnění nepravdivého tvrzení, že „společnost [právnická osoba]. v majetku [právnická osoba] byla založena k 1. 1. 1994 Fondem národního majetku a navázala na původní [činnost] [název] a zaregistrovala si ochrannou známku [známka]“, přestože tato společnost byla založena až v roce 2019, nemá žádnou právní ani historickou souvislost s původní rodinnou firmou [jméno FO] a není držitelem žádné ochranné známky obsahující označení „[známka]“. Dále se omlouváme paní [jméno FO] za to, že jsme veřejně odmítli její pravdivé tvrzení, že společnost [právnická osoba]. nemá žádnou historickou ani právní souvislost s původní firmou [právnická osoba] a že používání letopočtu [rok] v této souvislosti je klamavé a zavádějící. Naším vyjádřením mohlo být nesprávně vyvoláno, že toto její tvrzení není pravdivé. Zároveň se omlouváme za naše další nepravdivé tvrzení, zveřejněné dne [datum], ze kterého mohlo vyplynout, že „společnost [právnická osoba]. je v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky [známka] na základě soudního řízení, které proběhlo mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba].“, ačkoliv k žádnému rozhodnutí soudu, které by takové vlastnictví přiznávalo, v tomto případě nedošlo. Současně žalovanému vůči žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29 100,50 Kč (výrok II.)

2. Žalobkyně podala dne 11. 2. 2025 žalobu, kterou se po připuštěné změně (usnesení soudu ze dne 24. 6. 2025) dožadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zveřejnit omluvu za tvrzení uvedené v příspěvku na sociální síti [www] dne [datum]. V tomto příspěvku žalovaný uvedl, že společnost [právnická osoba]. po vyhraném soudním sporu s potomkyní rodu [jméno FO] je výlučným vlastníkem ochranné známky „[známka]“. Podle žalobkyně bylo toto tvrzení nepravdivé, neboť žádný takový spor neproběhl. Žalobkyně tvrdila, že zveřejněním této informace na oficiálním účtu profesní organizace „[právnická osoba]“ došlo k zásahu do jejích osobnostních práv, zejména důstojnosti, vážnosti a cti. Příspěvek mohl navíc vyvolat mylný dojem, že společnost [právnická osoba]. je právním nástupcem historické [činnost] [právnická osoba]. Žalobkyně se proto podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku domáhala odstranění následků tohoto zásahu.

3. Na reakci žalobkyně, která se proti tvrzení o vyhraném soudním sporu ohradila na [www] pod označením [Označení], žalovaný dne [datum] zveřejnil další příspěvek. V něm upřesnil, že nešlo o soudní spor mezi[Anonymizováno][právnická osoba] a „potomkyní rodu [jméno FO]“, ale o spor mezi [právnická osoba] (jako žalobcem) a společností [právnická osoba]. (jako žalovaným), ve kterém se žalobce domáhal „přejmenování“ společnosti [právnická osoba]. (žaloba na ochranu proti zásahu do práva k názvu). Toto řízení bylo pravomocně zastaveno, protože žalobce vzal žalobu zpět. Přesto žalobkyně tvrdila, že jí původní nepravdivé tvrzení žalovaného způsobilo vážnou újmu a že následná oprava nemůže zcela odstranit vzniklé následky.

4. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznával. Především namítal neurčitost a neúplnost žaloby, protože podle jeho názoru neobsahuje konkrétní právní základ ani jasné vymezení zásahu do osobnostních práv. Žalobkyně pouze obecně odkazuje na § 81 občanského zákoníku, aniž by specifikovala, jaká složka ochrany osobnosti byla dotčena, z jakého důvodu, jakým způsobem a v jakém rozsahu. Dále žalovaný zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně, jelikož v příspěvku na [www] ze dne [datum] není uvedeno její jméno ani jiný identifikační údaj. Žalovaný také zdůraznil, že ještě před podáním žaloby dne 11. 2. 2025 zveřejnil dne [datum] další příspěvek, ve kterém uvedl na pravou míru informaci o soudním sporu. Uvedl, že nešlo o spor mezi [právnická osoba]. a potomkyní rodu [jméno FO], ale o spor mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba]., který byl pravomocně zastaven. Podle žalovaného tak byly případné nepřesnosti z původního příspěvku napraveny ještě před podáním žaloby, a žalobkyně měla možnost se k věci vyjádřit v diskusi na [www], což také učinila. V neposlední řadě žalovaný argumentoval, že společnost [právnická osoba]. je vlastníkem řady ochranných známek „[známka]“ včetně známky s prvkem letopočtu [rok], a proto je oprávněna toto označení užívat. To podle něj významně omezuje případné osobnostněprávní nároky žalobkyně. Z těchto důvodů žalovaný považuje žalobu za věcně i procesně nedůvodnou a navrhovaný petit za nepřiměřený vzhledem k vágním tvrzením žaloby a objektivnímu stavu věci.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 4 až 10, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na jeho podrobná zjištění odkazuje, a po citaci aplikovaných ustanovení o. z. věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná.

6. Soud nejprve zkoumal povahu příspěvku z [datum], jenž obsahuje skutková tvrzení, která měla být podle žalobkyně nepravdivá. Žalovaný však ještě před podáním žaloby reagoval příspěvkem z [datum], kde uvedl na pravou míru účastníky i předmět sporu. Podle provedeného dokazování jsou údaje v druhém příspěvku pravdivé, čímž byl odstraněn vadný stav. Soud konstatoval, že původní příspěvek neobsahuje hanlivé či vulgární výroky, žalobkyně není výslovně označena ani jednoznačně identifikovatelná, a intenzita zásahu není taková, aby byla v demokratické společnosti netolerovatelná. Žalobkyně tvrdila, že zásah se projevil snížením prodejnosti její knihy a menší ochotou lidí s ní komunikovat, ale tyto důsledky soud nepovažoval za dostatečně konkrétní či prokázané.

7. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobou požadovaný text omluvy neobstojí, protože část se týká skutečností, které již byly uvedeny na pravou míru, resp. se vůbec netýká práv tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Ta navíc směšovala nároky fyzické osoby s nároky právnických osob, v nichž působí, jichž se ale řízení nijak netýkalo. Soud zdůraznil, že v demokratické společnosti je nutné strpět určitou míru zásahu do osobnostních práv v rámci svobody projevu. Vzhledem k tomu, že nepravdivé údaje byly opraveny ještě před podáním žaloby, příspěvek nebyl hanlivý a zásah do osobnostních práv žalobkyně nebyl prokázán, soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

8. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“).

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, přičemž důvody odvolání se opíraly o § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Podrobně žalobkyně své odvolání odůvodnila tím, že soud učinil nesprávný závěr, že z prvního příspěvku není pro veřejnost dostatečně identifikovatelná, a ignoroval její důkazní návrhy, zejména mediální články, které ji opakovaně označují jako „potomkyni rodu [jméno FO]“. Dále zpochybnila soudní závěr, že příspěvek žalovaného z [datum] byl pravdivý a odstranil vadný stav, zatímco podle žalobkyně obsahoval další nepravdivé tvrzení o sporu, který nikdy neexistoval. Tím žalovaný nejen nenapravil původní difamační výrok, ale rozšířil jej o další zavádějící informace, čímž zvýšil intenzitu zásahu do cti a pověsti žalobkyně. Soud navíc odmítl provést klíčové důkazy, včetně rozhodnutí [orgán] ve prospěch žalobkyně, a jeho závěr, že inkriminovaná tvrzení nebyla způsobilá zasáhnout do osobnostních práv, je v rozporu s judikaturou i skutečnostmi. Žalobkyně též vyjádřila v odvolání názor, že není pravdou, že příspěvek nebyl způsobilý zasáhnout do její důstojnosti a profesní cti. Tento postoj je podle ní vnitřně rozporný, protože soud sám připustil, že zmínka o sporu okamžitě asociuje její osobu. Tvrzení, že žalobkyně prohrála soudní spor a ztratila práva na ochranné známky, je vysoce difamační a způsobilé poškodit její čest a profesní pověst. Soud navíc ignoroval klíčové důkazy o genealogické vazbě a vlastnictví ochranných známek, čímž porušil povinnost hodnotit důkazy podle § 132 o. s. ř., a učinil skutkově nesprávné a nepřezkoumatelné rozhodnutí, přičemž též bagatelizoval důsledky, které mělo zveřejnění difamačního výroku pro žalobkyni. Žalobkyni se tak nedostalo účinné satisfakce.

10. Účinky difamačního výroku žalobkyně popsala tak, že nepravdivý výrok pocházel z profilu profesní organizace, což zvýšilo jeho autoritu a dopad na profesní čest žalobkyně, včetně ztráty respektu, přerušení kontaktů a poklesu prodeje knih. Soud ignoroval, že pro zásah do osobnostních práv postačuje způsobilost přivodit újmu, nikoli její exaktní vyčíslení, a opomenul zohlednit profesní postavení žalobkyně jako [funkce], [funkce] [právnická osoba] a vlastníka ochranných známek. Tvrzení žalované, že žalobkyně či fond prohrály spor o známky, je objektivně nepravdivé a vysoce difamační, protože podkopává její autoritu, důvěryhodnost i mezinárodní profesní reputaci.

11. Soudní závěr, že příspěvek z [datum] odstranil vadný stav, je podle žalobkyně nesprávný, protože nešlo o omluvu ve smyslu § 82 občanského zákoníku – chybělo uznání nepravdivosti původního výroku i projev lítosti. Navíc, jak žalobkyně zopakovala, „oprava“ obsahovala další nepravdivé tvrzení a zamlčela klíčové skutečnosti, například že žádný soud nikdy nerozhodl o výlučném vlastnictví známek [právnická osoba] a že [orgán] přiznal práva žalobkyni. Pouhá upřesnění bez jasného distancování se od původního výroku nemohou naplnit satisfakční funkci omluvy ani odstranit následky zásahu, jak vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu.

12. Žalobkyně též napadla výrok o náhradě nákladů řízení ve výši 29 100,50 Kč, protože je podle ní nepřezkoumatelný a závislý na vadném meritorním rozhodnutí, které trpí zásadními procesními chybami. Tvrdí, že přiznaná částka je nepřiměřená vzhledem k jednoduchosti věci a že řada účtovaných úkonů nebyla účelná, přičemž soud měl využít moderační oprávnění podle § 150 o. s. ř. a náhradu nepřiznat. Argumentuje také judikaturou, která zdůrazňuje, že náhrada nákladů musí být spravedlivá, účelná a přiměřená, což v tomto případě nebylo splněno.

13. V souladu se svým přesvědčením, že soud I. stupně neprovedl klíčové důkazy, žalobkyně tyto dokumenty k odvolání znovu přiložila, aby odvolací soud mohl jejich obsah posoudit. Tyto důkazy zahrnují listiny potvrzující vlastnictví ochranných známek [známka] v [stát] a na [stát], rozhodnutí [orgán] ve prospěch žalobkyně, přehled zrušených známek [právnická osoba] a mediální články, které žalobkyni označují jako potomkyni rodu [jméno FO].

14. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 2. 9. 2025, a nově rozhodl tak, že žalovaný je povinen omluvit se žalobkyni textem v následujícím znění: „Omlouváme se paní [jméno FO] za zveřejnění nepravdivého tvrzení, z něhož vyplývalo, že vedla se společností [právnická osoba]. soudní spor, který prohrála. Dále se omlouváme paní [jméno FO] za naše nepravdivé tvrzení, že společnost [právnická osoba]. je v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky [známka]. Ve skutečnosti je paní [jméno FO] vlastníkem portfolia ochranných známek [známka], platných mimo jiné i pro [činnost] na území [stát] a [stát]. Před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví ([orgán]) je navíc stále vedeno řízení o zápisu ochranné známky [známka] ve prospěch paní [jméno FO], s účinky pro celou Evropskou unii, včetně České republiky.“ Žalobkyně dále navrhla, aby odvolací soud uložil žalovanému povinnost zveřejnit omluvu ve všech formách uvedených v rozšířeném petitu, tj. na účtech sociálních sítí [www] a [www], na úvodní stránce webových stránek žalované a formou písemného sdělení všem členům žalované, ve lhůtách a po dobu stanovenou v návrhu. Případně, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že rozšířený petit není přiměřený, žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost omluvit se alespoň v rozsahu původního petitu, a to na účtu [www] formou připnutého příspěvku po dobu 3 měsíců. Alternativně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

15. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v plném rozsahu souhlasí se skutkovými, logickými i právními závěry uvedenými v rozsudku soudu I. stupně a je přesvědčen o tom, že je z něj zcela a jasně zřejmé, na základě jakých skutečností a v jakém rozsahu dospěl soud prvního stupně k výroku rozsudku, přičemž soud postupoval řádně bez jakýchkoliv procesních pochybení a poskytl žalobkyni značný prostor k procesní aktivitě (viz též i počet a délka soudních jednání, rozsah dokazování i daná poučení).

16. Odvolání je ve svém celku dle žalovaného nesrozumitelné a zcela opomíjí osobnostněprávní podstatu sporu, zaměřuje se pouze na nesouvisející otázky, nechává stranou skutečnosti podstatné pro řízení, tedy posouzení možného zásahu obou příspěvků do osobnostních práv žalobkyně jakožto fyzické osoby ve vazbě na žalobkyní výslovně vymezený předmět řízení v I. stupni, jenž naopak odvolání překračuje. Navrhl proto potvrzení rozsudku I. stupně.

17. Ve svém dalším vyjádření ze dne 10. 1. 2025 žalobkyně opětovně shrnula a zdůraznila odvolací námitky.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Dle odvolacího soudu soud I. stupně provedl všechny potřebné důkazy a zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, odvolací soud tak ze zjištěného skutkového stavu vychází. Soud I. stupně věc též správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud s jeho právními závěry zcela souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.

20. Odvolací soud především podotýká, že se neztotožnil s názorem žalobkyně, že soud I. stupně nevyčerpal předmět řízení, potažmo že se nevyjádřil k pro řízení podstatným důkazním návrhům, jež navrhla. Odvolací soud ověřil, že soud I. stupně rozhodl přesně v intencích změny návrhu, kterou žalobkyně učinila a kterou soud I. stupně připustil.

21. Odvolací soud též nepřipustil další změnu žalobního návrhu, který žalobkyně učinila v odvolání ze dne 4. 10. 2025, neboť tento návrh se již částečně míjel s podstatou sporu spočívající v otázce, zda byla či mohla být žalobkyni způsobena předmětným příspěvkem žalovaného újma.

22. Dále se odvolací soud neztotožnil s názorem žalobkyně, že soud I. stupně pochybil, když neprovedl důkazy, které žalobkyně navrhovala. Odvolací soud na tomto místě zdůrazňuje, že příslušnost žalobkyně k rodu [jméno FO] není předmětem tohoto řízení (ostatně, nezpochybnil to ani žalovaný, když sám použil v – dle názoru žalobkyně difamujícím – příspěvku výraz „potomkyně rodu [jméno FO]“), stejně jako se tot řízení nevede o to, kdo má ve vlastnictví větší počet ochranných známek „[známka]“. Pakliže soud I. stupně došel k závěru, že pro jeho závěry není třeba provádět důkazy jako „Přehled portfolia ochranných známek společnosti [právnická osoba].“ nebo „Článek ze [právnická osoba] ze dne [datum] [právnická osoba] přišel o část ochranných známek [známka]“, potom se odvolací soud s tímto postupem ztotožňuje.

23. Žalobkyně tvrdí, že se cítila poškozena příspěvkem žalovaného na [www] ze dne [datum], ve kterém žalovaný uvedl, že „Společnost [právnická osoba]. je po vyhraném soudním sporu výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky [známka], pod kterou vyrábí řadu produktů…“ V návaznosti na to, že se žalobkyně proti tomuto vyjádření následně vymezila, žalovaný zveřejnil dne [datum] druhý příspěvek, kde výslovně uvedl, že: V návaznosti na náš příspěvek zveřejněný na našem [www] účtu dne [datum], ve kterém byla, mimo jiné, uvedena informace, že „Společnost [právnická osoba]. je po vyhraném soudním sporu s potomkyní rodu [jméno FO] v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky [známka], pod kterou vyrábí řadu produktů“, si po prověření těchto informací dovolujeme uvést na pravou míru, že se nejednalo o soudní spor mezi společností [právnická osoba]. a potomkyní rodu [jméno FO], nýbrž o soudní spor mezi [právnická osoba] (jako žalobcem) a společností [právnická osoba]. (jako žalovaným), ve kterém se žalobce domáhal „přejmenování“ společnosti [právnická osoba]. (jednalo se o žalobu na ochranu proti zásahu do práva k názvu). Řízení o této žalobě bylo pravomocně zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu zpět. Zároveň však potvrzujeme, že společnost [právnická osoba]. je na území České republiky výlučným vlastníkem řady ochranných známek se slovním prvkem [známka], které chrání zejména [činnost] výrobky, [Výrobek], [Výrobek] ve třídě [Označení]… Ke zveřejnění druhého příspěvku došlo ještě před podáním žaloby dne [datum].

24. Obdobně jako soud I. stupně došel i odvolací soud k závěru, že pokud se snad žalobkyně eventuálně mohla cítit poškozena do jisté míry zavádějícím prvním výrokem, a to ve smyslu, že byla označena za tu, která prohrála soudní spor (potažmo by se z tohoto výroku dal vyvozovat závěr, že nevlastní žádné ochranné známky [známka]), pak tyto zavádějící informace byly druhým příspěvkem uvedeny na pravou míru. Zcela jasně je v něm uvedeno, že soudní spor nebyl veden žalobkyní, ale právnickou osobou [právnická osoba], dále že tento spor skončil zpětvzetím žaloby a též, že žalovaný je výlučným vlastníkem řady (tedy i z kontextu je zjevné, že nikoli všech) ochranných známek se slovním prvkem [známka].

25. Je tedy správný závěr soudu I. stupně, že po tomto uvedení na pravou míru již žalobkyně nemohla mít důvod cítit se dotčena, neboť případné zavádějící tvrzení bylo uvedeno na pravou míru. Žalobkyně navíc na výzvu soudu I. stupně, aby specifikovala, jak se zásah do její osobnostní sféry projevil, zmínila především údajné snížení prodejnosti knihy, kterou napsala o [činnost] rodu [jméno FO], a menší ochotu lidí s ní o této tématice jakkoliv hovořit, s tím, že si nejspíš na základě článku dovodili, že žalobkyně spojitost s rodem [jméno FO] nemá, eventuálně jí nesvědčí právo užívat [činnost] ochranné známky s tímto rodem spojené. Tyto tvrzené důsledky nejsou dle názoru odvolacího soudu obdobně jako soudu I. stupně dostatečně konkrétní či natolik závažné, aby bylo možné ve smyslu § 81 a násl. o. z. dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně s potřebnou intenzitou.

26. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně nákladového výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, a žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta ve výši 3 700 Kč za úkon právní služby dle § 9 odst. 3, písm. d) a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), přičemž učinil celkem 2 úkony a paušální náhradě hotových výdajů 2 x[Anonymizováno]450 Kč za úkony právní služby: vyjádření k odvolání ze dne 31. 10. 2025 a účast u soudního jednání dne 15. 1. 2026, a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a jeho hotových výdajů. Celkem má žalovaný nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 10 043 Kč, a to k rukám svého advokáta ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).