o zaplacení 500 000 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] (výrok I) a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce na zaplacení zadostiučinění za zásah do jeho osobnostních práv, jehož se měla žalovaná dopustit tím, že vysílá audiovizuální dílo [název]. Díl s podtitulem „[jméno]“ (dále též „vytýkaná epizoda“) pak dle žalobce vážně poškodil jeho dobré jméno, neboť v něm vystupují [název] ve velmi negativní roli podvodníků a zlodějů. V důsledku vysílání tohoto díla má žalobce problémy jak v místě bydliště, tak i mezi svými kolegy v branži. Žalobce proto prostřednictvím svého zmocněnce vyzval žalovanou k ukončení vysílání audiovizuálního díla, které paroduje některé příslušníky [podezřelý výraz] a žalobce tímto vážně poškozuje. Žalovaná ale na výzvu dle žalobce nijak nereagovala a ve vysílání předmětného díla pokračuje, čímž i nadále poškozuje jeho dobré jméno.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Argumentovala, že z textu žaloby není zřejmé, čím konkrétně se měla dopustit zásahu do osobnostních práv žalobce a jakým konkrétním způsobem mělo být do práv žalobce zasaženo. Dle žalované seriál [název] představuje komediální seriál z taxikářského prostředí, který pracuje s uměleckou licencí, zjevnou mírou nadsázky a humoru. [název] vzniklo již v roce 2018 jako reakce na tehdy aktuální téma pražských taxikářů a jejich praktik, zejména co se týče jejich přístupu k zahraničním turistům či konkurenčního boje mezi taxikáři navzájem. Pojem „[název]“ pak označuje fiktivní skupinu taxikářů, nikoliv osobu žalobce. Pojem je odvozen od obecného [název], který označuje [název] tzv. [název]. Žalovaná žalobce ujistila, že dílem nijak neodkazuje na jeho osobu a označení skupiny taxikářů nesouvisí s jeho [název]. Navíc se jedná o dílo z roku 2018 a žaloba byla podána až v roce 2024. Rozporovala také svou pasivní legitimaci.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 7 až 10 napadeného rozsudku. Odvolací soud na jeho zjištění pro stručnost odkazuje a jen opakuje, že vytýkaná epizoda z audiovizuálního [název] – „[jméno]“ je stále přístupná na webových stánkách uvedených v bodě 9 napadeného rozsudku. Soud I. stupně stručně popsal obsah této epizody též v bodě 9 napadeného rozsudku a v bodě 10 popsal reakci žalované na výzvu žalobce k poskytnutí zadostiučinění.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1, § 2956, § 2971 a § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž tato ustanovení citoval. Konstatoval, že předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

6. V poměrech posuzovaného případu pak soud I. stupně věc uzavřel následovně: Jednak zdůraznil, že [název] epizoda „[jméno]“, kterou žalobce učinil předmětem řízení, vzniklo v roce 2018, žalobce podal žalobu až téměř šest let po uveřejnění vytýkané epizody. Dílo bylo uveřejněno již [datum]. Žalovanou žalobce oslovil až výzvou ze dne [datum] a žalobu podal dne [datum]. Takto značný časový odstup od tvrzeného zásahu nasvědčuje tomu, že motivem žalobce při domáhání se náhrady nemajetkové újmy v penězích nebylo, že by úkorně pociťoval následky uveřejnění vytýkané epizody a že by je chtěl bez průtahů napravit. V tom případě by totiž jistě neprodléval šest let, než podá žalobu. I pokud by tedy skutečně reálně došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, pak je-li podána žaloba až s takovým odstupem, nelze již požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích považovat za přiměřené zadostiučinění (zadostiučinění již nemůže splnit svůj účel). Zde soud I. stupně odkázal i na rozhodovací praxi odvolacího soudu.

7. Dále soud I. stupně uvedl, že sám žalobce v napadeném díle není nijak zmíněn, pořad se ho vůbec netýká. Označení fiktivní skupiny taxikářů je odvozeno od slova gondola, což je všeobecně známý dopravní prostředek, loď s gondoliérem představuje v [adresa] lodní taxi. Zároveň je třeba zmínit, že vytýkaná epizoda nevyznívá nijak rasisticky, ani jednou nezazní slovo ,,[podezřelý výraz]“ ani jiné označení [podezřelý výraz]. Cílem nebylo poukázat na žalobce, ač se označení taxikářů shoduje s jeho příjmením, které sice není tak obvyklé jako jiná o poznání častěji užívaná příjmení, přesto u soudu I. stupně vystupuje jako účastníci řízení dalších 9 osob s daným příjmením, ani [podezřelý výraz] obecně. Tématem seriálu jsou taxikáři, které dílo zobrazuje s uměleckou nadsázkou a parodií. Dle soudu I. stupně tedy žalobce nemá důvod cítit se předmětným seriálem poškozen, když se ho nijak netýká a minimálně pět let o jeho existenci ani nevěděl. Odkaz na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/03, soud I. stupně též neshledal přiléhavým. Žalobu proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle zásady úspěchu ve věci.

8. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že při jednání soudu člověk z televize Seznam pustil jeden díl, ale televize má i další díly, kde je jméno [jméno]. Dále se ohrazoval proti tomu, aby [jméno]) bylo dáváno do souvislostí s podvodnými taxikáři, a odkazoval na své úspěchy v umělecké sféře. Požadoval, aby bylo jeho žalobě vyhověno.

9. Žalovaná naopak navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ohradila se proti tomu, že by snad na jednání soudu I. stupně zástupce žalované pouštěl záznam vytýkané epizody. Jednalo se nepochybně o zaměstnance soudu. Nerozumí tomu, proč žalobce zpochybňuje provedení důkazu touto epizodou, která navíc nese ještě [jméno]“. Dále namítala, že poskytovatelem služby Stream.cz je sice žalovaná, ale provozovatelem televizního vysílání programu [právnická osoba] je zcela odlišný subjekt, a to [právnická osoba]

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a tento i správně právně posoudil.

12. Odvolací soud zcela souhlasí s důvody, pro které soud I. stupně žalobu zamítl. Vytýkaná epizoda s [jméno]“ z dubna 2018 nemohla do osobnostních práv žalobce objektivně zasáhnout. Žalobce v tomto streamu nebyl nijak výslovně zmíněn, obsah streamu nelze dát do souvislostí s jeho osobou ani s jeho [název]. Z obsahu vytýkané epizody nelze žalobce nijak ztotožnit. Jediná shoda je v označení tzv. [jméno], ve vytýkané epizodě zmíněných taxikářů ovládajících oblast [název], s příjmením žalobce, které zní [jméno]“. Tuto skutečnost však nelze považovat za zásah objektivně způsobilý újmu u žalobce vyvolat, bez ohledu na skutečnost, jak věc subjektivně hodnotí žalobce, když jak již bylo uvedeno, přímý odkaz na žalobce ve vytýkané epizodě není (ostatně není ani v ostatních epizodách, které však nebyly předmětem tohoto sporu). Obsah vytýkané epizody není namířen konkrétně proti žalobci. Žalovaná vysvětlila, proč [jméno]“ použila, a to jako slangové označení v asociaci na vodní taxi, gondolu (viz výše), a toto označení nemá žádnou souvislost se žalobcem ani s jeho činností. Pojem „[jméno]“ pak v inkriminovaném pořadu označuje fiktivní skupinu taxikářů, nikoliv osobu žalobce. O nevěrohodnosti žalobcova tvrzení o utrpěné újmě svědčí i šestiletý časový odstup uplynulý od zveřejnění předmětného pořadu do podání žaloby. Rozhodovací praxe soudů je dlouhodobě ustálena v názoru, že je-li podána žaloba se značným odstupem od tvrzeného zásahu, nelze požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích (a jiné formy satisfakce se žalobce v daném případě nedomáhá) považovat za přiměřené zadostiučinění, neboť takové zadostiučinění již nemůže splnit svůj účel.

13. K odvolacím námitkám odvolací soud tedy uvádí, že z provedeného dokazování je zřejmé, že epizoda [název] pod [jméno]“, kterou dle žalobních tvrzení žalobce mělo dojít k zásahu do jeho osobnostních práv, je jen jedna a v této vytýkané epizodě není žalobce ani [název] dávána do souvislosti s podvodným provozováním taxislužby, konkrétně žalobce zde nemůže být ztotožněn. Jinými epizodami se odvolací soud nezabýval, neboť v žalobě byla uváděna jen [jméno]“ a v odvolacím řízení již nelze žalobu rozšiřovat.

14. Pokud jde o tvrzení žalované o nedostatku pasivní legitimace, tuto námitku odvolací soud neshledává důvodnou, neboť vytýkaná epizoda je nyní dostupná již jen v rámci internetového vysílání, kde pasivní legitimace žalované dána je. Navíc by to byl jen další z důvodů pro zamítnutí žaloby.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalované přiznal dle [název]. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za jeden úkon. Žalovaná vykonala ve věci tři úkony, vyjádření, příprava na jednání a účast na jednání. Náleží jí tedy částka [částka].