o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované, a to pozemku parc. [číslo], jehož součástí je stavba - objekt k bydlení [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zaps. na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] pro [město] (výrok I.). Nemovitosti, specifikované ve výroku I. rozsudku, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.). Náhradu za vyrovnání spoluvlastnického podílu nestanovil (výrok III.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud I. stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: 1) manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], 2) účastníci řízení uzavřeli dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) dne [datum], ale toto vypořádání nebylo v zákonné tříleté lhůtě zapsáno v katastru nemovitostí, 3) žalobce se o nemovitost, označenou ve výroku I. rozsudku (dále Nemovitost), staral jako výlučný vlastník a žalovaná o ni nejevila zájem, 4) žalobce v roce 2021 opakovaně navrhl na vklad vlastnického práva k Nemovitosti do katastru nemovitostí, jím přiložené listiny však nesplňovaly náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí, proto byly návrhy zamítnuty, 5) dne [datum] a dne [datum] žalobce a žalovaná na základě předchozí Dohody ze dne [datum] učinili souhlasné prohlášení o tom, že v rámci vypořádání BSM nemovitý majetek rozdělili tak, že se žalobce stal výlučným vlastníkem předmětné Nemovitosti.

3. Žalovaná navrhla, aby soud podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné Nemovitosti zrušil, přikázal Nemovitost do výlučného vlastnictví žalobce a uložil mu zaplatit jí ½ obvyklé ceny nemovitosti.

4. Soud I. stupně postupoval ve věci vypořádání BSM podle ust. § 149 odst. 4 a § 149a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., obč. zák., ve znění účinném do [datum], ve spojení s přechodným ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.), a dospěl k závěru, že se účastníci uplynutím 3 let od právní moci rozsudku o jejich rozvodu stali podílovými spoluvlastníky Nemovitosti. Zrušení podílového spoluvlastnictví posoudil soud I. stupně dle o. z. s odkazem na ust. § 3028 odst. 2 o. z.

5. Soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví respektoval posloupnost zákonných způsobů vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti. Dospěl k závěru, že Nemovitost nelze reálně rozdělit bez narušení její funkce. [jméno FO] základě shodného návrhu účastníků řízení ji přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Náhradu za vyrovnání spoluvlastnického podílu nestanovil vzhledem k okolnostem projednávaného případu, hodným zvláštního zřetele. Přihlédl zejména k tomu, že v daném případě sice nenastaly věcně právní účinky dohody o vypořádání BSM, nicméně mezi bývalými manžely byl konsenzus ohledně zrušení a vypořádání jejich BSM a výše vypořádání, která byla žalované vyplacena v roce 1993 ve výši [částka]. Podle názoru soudu I. stupně tato částka v dané době představovala přiměřený cenový ekvivalent pro vypořádání spoluvlastnictví Nemovitosti. Žalovaná tento stav nerozporovala téměř 30 let. Dne [datum] vlastnoručně podepsala souhlasné prohlášení, že se Nemovitost stala výlučným vlastnictvím žalobce. K Nemovitosti se jako její spoluvlastník nechovala. Další finanční vypořádání ohledně této Nemovitosti by ve vztahu k žalobci vedlo ke zřejmé křivdě. Procesní obranu žalované, že po zániku manželství mezi účastníky nedošlo k finančnímu vyrovnání, posoudil soud I. stupně jako zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 ve spojení s § 3030 o. z.).

6. Námitkou mimořádného vydržení Nemovitosti, vznesenou žalobcem, se soud I. stupně podrobně nezabýval. Dovodil pouze, že u žalobce nebyla splněna podmínka poctivosti držby (§ 1089 o. z.), protože žalobce si byl vědom toho, že po celou dobu nebyl v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. vzhledem k charakteru sporu, když ke vzniku podílového spoluvlastnictví došlo na základě fikce vypořádání zaniklého BSM.

8. Žalovaná podala proti výrokům II. a III. rozsudku včasné odvolání. Nesouhlasila zejména s tím, že jí soud I. stupně nepřiznal přiměřenou náhradu za vyrovnání spoluvlastnického podílu na vypořádávané Nemovitosti. Má zato, že je to v rozporu s hmotným právem a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně podle žalované nesprávně vyhodnotil důkazy, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěným a věc nesprávně právně posoudil. Nezabýval se dostatečně obsahem Dohody o vyrovnání bezpodílového vlastnictví manželů ze dne [datum] a tím, zda bylo na základě ní plněno, nezjistil hodnotu vypořádávané nemovitosti ke dni zrušení spoluvlastnictví nemovitostí a neprovedl důkaz znaleckým posudkem. Soud I. stupně změnil svůj předběžně vyslovený právní názor, že žalovaná má nárok na přiměřenou náhradu za vyrovnání jejího spoluvlastnického podílu, a za tímto účelem bude zpracován znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny předmětné nemovitosti, aniž by to vysvětlil. Rozhodnutí bylo pro žalovanou překvapivé. Žalovaná neměla možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem skutkovým a právním otázkám, na jejichž řešení rozhodnutí soudu spočívá. Bylo nezbytné, aby soud účastníky řízení poučil, že hodlá vycházet z jiného právního posouzení, než mohli účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení. Má za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

9. Uzavřená Dohoda o vypořádání BSM nepředstavuje okolnost, pro kterou by žalované neměla být přiznána náhrada jejího podílu na Nemovitosti. Žalované byla v době uzavření Dohody (v roce 1993) vyplacena částka [částka]. Nesouhlasí ale s tím, že tato částka byla v dané době přiměřená. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z nějž vyplývá, že skutečnost, že žalobce předmětné nemovitosti nabyl do výlučného vlastnictví již na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů, není důvodem, aby soud při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které vzniklo uplynutím 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nerespektoval § 1147 o. z., aby náhrada žalované byla odepřena. Důvodem pro odepření či snížení vypořádacího podílu nemůže být ani skutečnost, že žalovaná obdržela náhradu již v souvislosti s dohodou o vypořádání SJM účastníků.

10. Žalovaná dále namítla, že z textu Dohody o vypořádání BSM z roku 1993 neplyne, že obdržela na vypořádání hodnoty Nemovitosti částku [částka]. Je v ní totiž uvedeno, že (žalovaná) uvolní byt v [adresa] s podmínkou vyplacení částky [částka] na zařízení bytu [adresa]. Podpisem Dohody žalovaná potvrdila převzetí částky [částka]. O zbylých [částka] není v Dohodě zmínka. Vzájemné vyrovnání zůstatku hodnot nemovitého majetku mělo být provedeno následně v průběhu jednoho roku od data podpisu Dohody.

11. Žalovaná nesouhlasila s názorem soudu, že její požadavek na přiznání náhrady je zneužitím práva. Podle ust. § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Za odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu náleží spoluvlastníkovi náhrada, kterou zákonná úprava vymezuje jako přiměřenou. Pohledávka z titulu vypořádacího podílu vzniká žalované až právní mocí rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. [částka] byla vypořádáním BSM. Žalovaná poukázala na to, že dle judikatury Nejvyššího soudu „přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům, aniž by jim byla uložena povinnost zaplatit přiměřenou náhradu tomu ze spoluvlastníků, který byl svého spoluvlastnického podílu zbaven, by ve své podstatě představovalo vyvlastnění bez náhrady, což je v příkrém rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná se rovněž ohradila, že by jednala v rozporu s dobrými mravy. Žalobci nic nebránilo v tom, aby podal návrh na vklad Dohody do katastru nemovitostí, podpisy na Dohodě jsou úředně ověřeny, přesto tak neučinil a podle žalované učinit nechtěl. Obě souhlasná prohlášení ze dne a ze dne [datum] (ověřeno [datum]) odkazovala na Dohodu o vyrovnání ze dne [datum], nenahrazovala dohodu o vypořádání podílového spoluvlastnictví, vklad práva do katastru podle nich nebyl povolen.

12. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

13. Žalobce k odvolání stručně uvedl, že se závěry soudu I. stupně souhlasí. Odkázal na svá předchozí vyjádření a navrhl rozsudek potvrdit jako věcně správný.

14. Odvoláním nepostižený výrok I. rozsudku o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti nabyl samostatně právní moci.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

16. Soud I. stupně na základě přiléhavých skutkových zjištění správně dospěl k závěru, že předmětná nemovitosti je v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení. Lze doplnit, že toto podílové spoluvlastnictví vzniklo dnem [datum], uplynutím 3 let po zániku BSM účastníků, k němuž došlo dne [datum] v den právní moci rozsudku o jejich rozvodu. Soud I. stupně správně užil přechodné ustanovení § 3028 o. z. a zánik BSM posoudil podle obč. zák., zatímco o vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl v souladu s právní úpravou o. z.

17. Pokud žalovaná v odvolání tvrdila, že pro ni bylo rozhodnutí soudu I. stupně překvapivé, má odvolací soud za to, že se nejednalo o situaci, kdy by bylo nezbytné poučení podle ust. § 118a o. s. ř. nalézacím soudem. V odvolacím řízení měla žalovaná dostatečný prostor k argumentaci a případné důkazní aktivitě za účelem obrany proti napadenému výroku III.

18. Námitkou mimořádného vydržení Nemovitosti vznesenou žalobcem se soud I. stupně správně nezabýval, neboť žalobce tuto argumentaci uplatnil „z procesní opatrnosti a posléze ji vzal zpět“, netvrdil tedy, že Nemovitost je jeho výlučným vlastnictvím na základě vydržení a nepřizpůsobil takovémuto tvrzení ani žalobní petit.

19. Odvolací soud měl za potřebné v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakovat důkaz dohodou o vyrovnání bezpodílového vlastnictví manželů ze dne [datum] a souhlasným prohlášením účastníků ze dne [datum]. Z dohody ze dne [datum] dospěl ke skutkovému zjištění, že účastníci se dohodli na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví Nemovitosti, ale na rozdíl od soudu I. stupně nemá odvolací soud za to, že na vypořádání obdržela žalovaná částku [částka]. Žalovaná totiž do výlučného vlastnictví získala byt 3+1, který nebyl součástí BSM, dále z dohody plyne, že o finanční vyrovnání zůstatku hodnot nemovitého majetku provedou účastníci v průběhu jednoho roku od podpisu dohody. Z prohlášení ze dne [datum] pak jednoznačně vyplývá, že se účastníci dohodli na tom, že žalobce je výlučným vlastníkem Nemovitosti, žalovaná výlučným vlastníkem bytu na adrese [adresa], a že mezi účastníky nejsou žádné nevypořádané nároky. Dále odvolací soud v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování o letecký snímek Nemovitosti ([název] ze dne [datum]), z nějž se podává že Nemovitosti je dvoupodlažním řadovým rodinným domkem s jediným vchodem, z čehož vyplývá, že jeho reálné dělení není z hlediska stavebně technického dobře možné.

20. Dle ust. § 1147 odst. 1, věty první platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně nepřiznat žalované náhradu za její podíl na Nemovitosti považuje odvolací soud za správné, avšak je tomu tak z řady dalších důvodů, nikoli proto, že by vyplacení částky [částka] za spoluvlasntický oddíl žalované bylo v roce 1993 adekvátní.

21. V této souvislosti je možno využít právní větu z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: Při určení výše přiměřené náhrady podle § 142 odst. 1 obč. zák. nemusí soud vyjít z výše podílu na společné věci, pokud se strany dříve v rámci komplexního vypořádání jejich manželských majetkových vztahů dohodly na jiném vymezení náhrady (příp. na tom, že náhrada nebude poskytnuta), jestliže je k této dohodě vedly rozumné a spravedlivé důvody.

22. Dále se v odůvodnění tohoto rozsudku uvádí: Bylo-li společné jmění manželů vypořádáno na základě zákonné domněnky a je rušeno a vypořádáváno takto vzniklé podílové spoluvlastnictví, pak při určení výše „přiměřené náhrady“ za spoluvlastnický podíl (§ 142 odst. 1 ObčZ 1964) je třeba přihlédnout k tomu, že strany se dříve v rámci komplexního vypořádání jejich manželských majetkových vztahů dohodly na určitém vymezení náhrady (příp. na tom, že náhrada nebude poskytnuta), pokud je k této dohodě vedly rozumné a spravedlivé důvody a na jejím základě bylo i částečně plněno, přičemž účinnou se nestala jen proto, že opomenutím nebyla předložena katastrálnímu úřadu k provedení vkladového řízení. Skutkové okolnosti jsou tedy v tomto případě podobné skutkovým okolnostem projednávané věci.

23. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde současně vysvětlil, že přiměřenou náhradu za přikázaný spoluvlastnický podíl v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze ve výjimečných případech zásadního rozporu jednání účastníků s dobrými mravy snížit. Také v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na který žalovaná odkázala v odvolání, připustil Nejvyšší soud ČR, že by se přiznání plné náhrady za spoluvlastnický podíl příčilo obyčejnému lidskému cítění a dosáhlo hraniční intenzity dobrých mravů (viz § 2 odst. 3 o. z.). Proto Nejvyšší soud uložil soudu, jehož rozhodnutí rušil, aby podle zásady spravedlnosti při stanovení náhrady za spoluvlastnický podíl přiměřeně zohlednil dohodu účastníků o vypořádání vzájemných majetkových vztahů.

24. Odvolací soud má za podstatné, že v roce 1993 se účastníci dohodli na vypořádání tak, že žalovaná dostala do výlučného vlastnictví byt koupený žalobcem po rozvodu manželství a dále [částka] na vybavení tohoto bytu, přičemž přijetí poloviny této částky potvrdila podpisem dohody ze dne [datum]. Dohoda předpokládala vyrovnání rozdílu hodnot nemovitého majetku do jednoho roku, k němu zřejmě nedošlo, ani žádná ze stran netvrdí, že by se jej domáhala. Uběhlo 30 let od rozvodu účastníků. V roce 2021 žalovaná dvakrát potvrdila úředně ověřeným podpisem, že na této dohodě trvá a že mezi ní a žalobcem neexistují žádné nevypořádané nároky. Tyto okolnosti vedly odvolací soud k úvaze, že zásadě spravedlnosti odpovídá nepřiznat žalované peněžitou náhradu za její spoluvlastnický podíl na Nemovitosti.

25. Odvolací soud si je vědom, že rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o stanovení přiměřené náhrady je rozhodnutím konstitutivním. Práva a povinnosti, z něj vycházející, vznikají až právní mocí rozhodnutí. Případný nárok na vyplacení hodnoty spoluvlastnického podílu tedy vznikne žalované právní moci rozhodnutí v tomto řízení. Dohoda účastníků z roku 1993 nemohla způsobit věcné účinky (srov. ust. § 150 obč. zák.), ke zrušení spoluvlastnictví podle ní nedošlo. Přesto tato dohoda vyjadřuje vůli účastníků na způsobu vypořádání společného majetku a tato shodná vůle je stvrzena jejich souhlasným prohlášením z roku 2021.

26. V občanském právu se uplatňuje zásada „pacta sunt servanda“. [adresa] dodržování smluv bývá považována za nejvyšší právní zásadu, resp. za nejvyšší přirozenoprávní normu, od které je odvozeno veškeré právo (blíže např. Knapp, V. Teorie práva. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 1995, s. 84). Tato zásada se uplatní i tam, kde věcně právní účinky smlouvy (doposud) nenastaly, protože strany doposud nepodaly návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 201/96). Tento právní závěr lze učinit i v projednávané věci, a přisvědčit žalobci, že účastníci se dohodli na vypořádání před desítkami let, po celou dobu se podle dohody chovali, v roce 2021 na této dohodě setrvali. Za této situace by bylo nespravedlivé přiznat žalované náhradu za zcela formální převod jejího podílu na Nemovitosti, po řadě let udržování Nemovitosti žalobcem a za zcela odlišných cenových poměrů než jaké existovaly v roce 1993.

27. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. v intencích stanoviska Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze rozhodnout o úspěchu účastníků v řízení, jde o iudicium duplex. Důvody pro mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení odvolací soud v projednávané věci neshledal.