o zaplacení částky 435 000 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně rozsudkem, specifikovaným v záhlaví, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 343 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 17. 11. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky 92 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 17. 11. 2016 do zaplacení zamítl (výrok II.). Žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení výši 83 284 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.) a na účet Obvodního soudu pro [adresa] uhradit soudní poplatek ve výši 17 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], narozený dne [datum] a zemřelý dne [datum], bratr žalované, se žalobou podanou prostřednictvím opatrovnice dne 1. 12. 2016 po žalované domáhal zaplacení částky 435 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Původní žalobce trpěl reziduální schizofrenií, podle žalobních tvrzení minimálně od roku 2011 mu jeho zdravotní stav nedovoloval obstarávat si své záležitosti a zvládat běžné činnosti, od roku 2013 trpěl poruchou kognitivních funkcí. Od listopadu 2011 do prosince 2014 pobýval v Ústavu sociálních služeb v [adresa], následně byl hospitalizován na [nazev] na [právnická osoba], [adresa], a od 3. 3. 2015 do 13. 5. 2015 na [nazev] [nazev] v [adresa]. Žalovaná jej pravidelně navštěvovala a obstarávala mu mimo jiné také finanční záležitosti. Od listopadu 2011 docházelo k opakovaným hotovostním výběrům a transakcím platební kartou z bankovního účtu původního žalobce č. [č. účtu]. V žalobě se uvádí, že vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu nebyl původní žalobce schopen uvedené transakce provádět a že je provedla žalovaná. Dne 22. 12. 2015 jmenoval Obvodní soud pro [adresa] původnímu žalobci opatrovníka, jeho dceru [Jméno žalobkyně]. Původní žalobce prostřednictvím opatrovníka vyzval žalovanou dne 25. 10. 2016 k vyúčtování a vrácení peněz, poté podal jeho prostřednictvím dne 22. 6. 2016 na žalovanou trestní oznámení pro podezření trestného činu zpronevěry. Po několikerém odložení trestní věci byla na žalovanou podána obžaloba pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže. Trestní řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zastaveno z důvodu duševní poruchy žalované. Po úmrtí žalobce dne 19. 9. 2021 soud rozhodl o procesním nástupnictví a pokračoval v řízení s jeho dcerou jako jedinou dědičkou. Přisvojení si finančních prostředků původního žalobce v celkové výši 435 000 Kč bylo podle žalobkyně plněním bez právního důvodu.

3. Žalovaná nárok neuznala. S původním žalobcem, svým bratrem, vedla dlouhodobě společnou domácnost, byť každý měl svůj byt. Mnoho let se o něj starala, neboť jeho dcera o něj až do počátku roku 2015 nejevila zájem, nenavštěvovala jej. Žalovaná pečovala o bratra takřka každodenně. Navštěvovala jej, společně se stravovali, žalovaná uklízela v jeho bytě, převlékala a prala ložní i osobní prádlo. Společně pro oba vařila, nakupovala jídlo a běžné potřeby. Poukázala na výši jeho pravidelného měsíčního důchodu a výši jeho obvyklých výdajů již od roku 2008. Obdobné výdaje na běžné životní potřeby měl původní žalobce i v období sledovaném. Žalovaná mu kupovala oblečení, kapesníky, hygienické potřeby, hradila mu pedikúru, denní tisk, léky a masti. Např. mu na jeho účet koupila dioptrické brýle v hodnotě cca 15 000 Kč a naslouchadla za cca 12 000 Kč. Pečovala o jeho byt, koupila nábytek, když původní musel být zlikvidován kvůli štěnicím. Zařídila likvidaci nábytku napadeného štěnicemi, hradila deratizaci. Po skončení nájmu zajistila a uhradila vyklizení jeho bytu a sklepa. Nechávala pravidelně vymalovat, mýt okna a čistit koberce v jeho bytě, hradila za práce instalatérů a opravářů. Doložila několik účtenek o hotovostních úhradách potřeb původního žalobce. Bratr vůči ní uznal dva závazky, a to ve výši 150 000 Kč podle listiny, kterou sám sepsal a podepsal dne 26. 11. 2013 (je datovaná omylem 26. 12. 2013). Dále uznal závazek ve výši 450 000 Kč, uznání tohoto závazku sepsala žalovaná a původní žalobce je dne 7. 12. 2013 podepsal.

4. Žalovaná tvrdila, že transakce ze dne 14. 11. 2011, 9. 12. 2013, 9. 1. 2014, 14. 2. 2014, 5. 3. 2014, 28. 8. 2014, 17. 12. 2014 a 5. 1. 2015 (v souhrnné výši 88 000 Kč) původní žalobce uskutečnil sám. Nesouhlasila se žalobním tvrzením, že by v rozhodné době žalobce nebyl schopen orientace, samostatného pohybu a jednání a že by nepoznával své blízké. Dle ní své blízké poznával, byl schopen samostatného fungování a samostatně chodil, o čemž svědčí konkrétní lékařské zprávy, na které odkázala. Namítla vůči části uplatněných nároků promlčení.

5. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování. Vyslechl mimo jiné jako svědka [Jméno opatrovníka], který byl žalované dne 9. 6. 2022, pod č. j. [spisová značka], ustanoven pro toto řízení opatrovníkem pro [podezřelý výraz] poruchu, pro kterou žalovaná není schopna účastnit se soudního řízení. Vyšel zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který byl vyžádán orgány činnými v [podezřelý výraz] řízení, z obžaloby podané [orgán] pro [adresa] dne 18. 3. 2019 pod sp. zn. [spisová značka], ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Nevyhověl důkaznímu návrhu na revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie, který by závěry [tituly před jménem] [jméno FO] přezkoumal. Dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná se o původního žalobce dlouhodobě nezištně starala, zajišťovala některé jeho potřeby, s čímž měla výdaje (odst. 27 rozsudku). V odst. 34 soud I. stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná provedla neoprávněné výběry z účtu původního žalobce v celkové výši 93 000 Kč. V odst. 35 soud I. stupně naopak uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o tom, že ostatní výběry z účtu provedla ve prospěch původního žalobce. Závěr o skutkovém stavu soud I. stupně formuloval v odst. 37 rozsudku tak, že převzal znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] o kombinaci duševní choroby a duševní poruchy, kterými původní žalobce trpěl: do konce roku 2013 měl být podle tohoto znalce původní žalobce schopen do určité míry samostatně jednat včetně výběru finančních prostředků z účtu, v následujícím období do konce roku 2015 byl toho rovněž schopen v rámci tzv. automatismů, od roku 2016 již nebyl schopen činit žádné finanční transakce. Na základě tohoto závěru soud zamítl žalobu co do částky 92 000 Kč, neboť této celkové výše dosáhly výběry z účtu v období od 14. 1. 2011 do 21. 12. 2015 provedené prostřednictvím bankovní karty původního žalobce. Zbývající výběry v celkové výši 193 000 Kč a také částku 150 000 Kč, převedenou na základě uznání závazku ze dne 26. 12. 2013, soud posoudil jako oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Námitku promlčení soud I. stupně posoudil dle právní úpravy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. i 89/2012 Sb. jako nedůvodnou s ohledem na to, že původní žalobce jako oprávněný potřeboval zákonného zástupce, ten mu byl ustanoven dne 22. 12. 2015, promlčecí lhůta proto skončila rok poté. Eventuální výdaje žalované s péčí o původního žalobce soud I. stupně nezohlednil, neboť nebyly prokázány a započteny. Neshledal ani rozpor žaloby s dobrými mravy, neboť opatrovník podáním žaloby plní svou hlavní úlohu - chránit zájmy opatrovance. V návaznosti na částečný úspěch v řízení přiznal soud žalobkyni vůči žalované právo na náhradu poměrné části nákladů řízení a uložil jí uhradit soudní poplatek ve výši 4% z částky 343 000 Kč.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Namítla, že soud I. stupně nezohlednil skutečnost, že v trestním řízení soud konstatoval, že odborný názor [tituly před jménem] [jméno FO] je v příkrém rozporu se zdravotní dokumentací dlouholetého psychiatra původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], se zprávou praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO], ošetřující neuroložky [tituly před jménem] [jméno FO], ošetřující psycholožky [tituly před jménem] [jméno FO], výstupní zprávou Psychiatrické nemocnice [adresa], propouštěcí zprávou [nazev] v [adresa], zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] a dalšími provedenými důkazy. Vůči původnímu žalobci žádné zařízení nepodalo návrh na omezení svéprávnosti až do závěru roku 2015. Z důkazů plyne, že byl orientován a lucidní. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je jediným, který tvrdí, že původní žalobce nebyl schopen samostatně právně jednat již od roku 2013. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně s pokynem vyhovět jejímu důkaznímu návrhu na revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie. V doplnění odvolání žalovaná zdůraznila, že se o původního žalobce až do roku 2015 starala a hradila řadu jeho potřeb. Bylo prokázáno, že bezhotovostně byly hrazeny jen některé jeho potřeby. Výběry hotovosti v letech 2014 a 2015 odpovídají svou výši (měsíčně cca 10 000 Kč) výběrům v předchozích letech. Nebylo prokázáno, že by se žalovaná na úkor původního žalobce obohatila. Částku 150 000 Kč jí žalobce osobně poukázal dne 2. 12. 2013, byl přitom zcela způsobilý rozhodovat o svých finančních prostředcích.

8. Žalobkyně v písemném stanovisku k odvolání argumenty žalované odmítá. Vychází z důkazů, provedených v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] a zabývá se lékařskými názory, odlišnými od posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle žalobkyně odlišné názory nic nemění na tom, že původní žalobce byl v posuzovaném období zvýšeně ovlivnitelný. Jeho orientovanost osobou, místem a časem ještě neznamená, že chápal obsah listin, kterými uznal závazky vůči své sestře a další právní jednání. Ze závěrů [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně cituje, že od roku 2012 až 2013 byla u původního žalobce přítomna demence. Navrhla rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

9. Zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně samostatně nabyl právní moci, neboť nebyl odvoláním zasažen (ů 206 odst. 2 o. s. ř.)..

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, avšak při hodnocení důkazů v jejich souhrnu se nevypořádal s argumentací žalované a nevysvětlil, z jakého důvodu dal zjištěním z některých důkazů přednost před ostatními. Odvolací soud má za to, že před nalézacím soudem nebylo prokázáno, že v žalobou tvrzeném rozsahu došlo k ochuzení původního žalobce, které předpokládá tvrzené obohacení na straně žalované.

12. Odvolací soud v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí sdělil účastníkům řízení, že v této fázi řízení se nemohl ztotožnit se skutkovými zjištěními soudu I. stupně ohledně neschopnosti původního žalobce vědomě nakládat s finančními prostředky v období od roku 2011 do roku 2015, konkrétně že jeho zdravotní stav vylučoval vědomý převod částky 150 000 Kč na účet žalované dne 2. 12. 2013 a dohodu se žalovanou na realizaci běžných finančních záležitostí v přibližné měsíční výši 10 000 Kč až do roku 2015.

13. Pokud soud I. stupně zamítl žalobu ohledně výběrů učiněných kartou na jméno původního žalobce a vyhověl jí ohledně výběrů provedených ve stejném období kartou na jméno žalované, nezohlednil skutečnost, že kreditní kartu ke svému účtu zřídil původní žalobce žalované za účelem dispozice s jeho finančními prostředky.

14. Proto odvolací soud žalobkyni poučil dle ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně tvrzené neschopnosti původního žalobce nakládat s finančními prostředky v období od roku 2011 do roku 2015 a ohledně ochuzení na straně původního žalobce a obohacení na straně žalované.

15. Žalobkyně na poučení reagovala písemným doplněním tvrzení (č. l. 184 an), v němž uvedla, že vychází ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento znalec posuzovaného dne 25. 7. 2015 vyšetřil a měl k dispozici veškerou jeho zdravotní dokumentaci. Dospěl k závěru, že již od roku 2003 byla u [jméno FO] přítomna neschopnost posoudit dlouhodobé následky svých činů, neboť v té době byl hospitalizován s bludy a halucinacemi, a již v té době měla být posouzena jeho způsobilost k právním úkonům. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku ze dne 2. 6. 2018 uvedl, že [jméno FO] v době řízení o omezení svéprávnosti není schopen samostatně jednat a mimo jiné samostatně hospodařit s částkou vyšší než 1 000 Kč měsíčně. Zprávy lékařů jiných oborů o tom, že [jméno FO] byl ve sledovaném období orientován místem a časem, nejsou podle žalobkyně s posudkem [podezřelý výraz] v rozporu. Případné pochybnosti o správnosti závěrů dvou citovaných znalců psychiatrů navrhuje žalobkyně výslech těchto znalců, případně revizní znalecký posudek. Žalobkyně připomíná, že argumentuje zdravotním stavem svého otce pouze ve vztahu k období let 2013 až 2015. Ohledně výběrů uskutečněných jeho kartou v předchozím období rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci, žalobkyně proti tomu nebrojila. Co se týče platebních karet, které původní žalobce zřídil žalované, ty byly vydány v roce 2014, jedna aktivovaná 5. 5. 2014 a druhá 21. 10. 2015, tehdy již žalobce nebyl schopen posoudit důsledky svého jednání.

16. Podle žalobkyně byl její otec k podpisu uznání závazků vůči žalované zmanipulován. Žalobkyně má za to, že žalovaná původně poskytovala úsluhy jejímu otci nezištně, postupně se délka její péče prodlužovala a jí „poklesla morálka“ v tom směru, že usoudila, že si za své úsluhy zaslouží odměnu. Výběry provedené z účtu však nebyly ani odměnou ani náhradou vynaložených výdajů. Jednalo se o jednostranné neoprávněné „úchvaty“ na úkor jejího otce. Žalovaná neprokázala, že vybrané peníze užila pro jeho potřebu, proto se jedná o ochuzení na jeho straně a obohacení na straně žalované. Otec žalobkyně neměl vůči žalované žádné dluhy. Jeho potřeby zajišťoval Ústav sociálních služeb v [adresa] a starobní důchod na krytí těchto služeb dostačoval, o tom svědčí zpráva tohoto ústavu ze dne 7. 7. 2016 (na č. l. 313 připojeného trestního spisu). Dále žalobkyně navrhla k důkazu spis Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a [spisová značka], v tomto řízení soud řešil omezení svéprávnosti původního žalobce.

17. Odvolací soud potřeboval za potřebné doplnit v souladu s ust. § 213 a 213a o. s. ř. dokazování o spisy Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka].

18. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla jmenována opatrovnicí svého otce již rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2. 11. 2015, čj. [číslo], rozsudek nabyl právní moci dne 22. 12. 2015. Po přenesení příslušnosti soudu v souvislosti s umístěním původního žalobce v Domě seniorů v [adresa] ustanovil Okresní soud v [adresa] dne 2. 3. 2018 znalce z oboru psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO], aby posoudil aktuální duševní stav [jméno FO]. Znalec měl k dispozici posudek [tituly před jménem] [jméno FO], a dospěl k závěru, že [jméno FO] má kompenzovanou chronickou schizofrenii, dominující postpsychotický defekt osobnosti a syndrom demence. Rozsudkem ze dne 1. 3. 2019 [adresa] soud omezil [jméno FO] ve svéprávnosti až na dispozice s hodnotami do výše 50 Kč týdně, opatrovnicí jmenoval žalobkyni. S výjimkou shrnutí projevu při vyšetření u znalce není v tomto spise obsaženo osobní stanovisko [jméno FO].

19. Z trestního spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že trestní řízení proti žalované bylo zahájeno usnesením ze dne 25. 11. 2016 o sdělení obvinění z krádeže a způsobení škody ve výši 600 000 Kč. [jméno FO] byl [funkce] k věci vytěžen dne 14. července 2017, nebyl schopen ani stručně popsat, jak o něj žalovaná pečovala, nehovořil souvisle, k zahájenému trestnímu řízení žádnou informací nepřispěl. Řízení skončilo dnem 16. 3. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení ze dne 17. 2. 2022, čj. [spisová značka] dle ust. § 231 odst. 1 ve spojení s ust. § 172, odst. 2 písm. d) a § 11 odst. 1, písm. g) trestního řádu.

20. Ze souboru odborných vyjádření a znaleckých posudků o duševním zdraví [jméno FO] odvolací soud učinil závěr, že přibližně do počátku roku 2015 není vyloučeno, že o svých výdajích, zejména běžných výdajích, původní žalobce samostatně rozhodoval. Znalec z oboru psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k jednoznačnému závěru, že posuzovaný [jméno FO] již od roku 2013 nebyl schopen obsáhnout důsledky svého jednání. K tomuto závěru ovšem nedospěl žádnou exaktní metodou, ani nepopsal jakou pravděpodobnou progresi mohlo mnohaleté duševní onemocnění mít u původního žalobce, kterého vyšetřil dne 26. 7. 2016. Z toho, že lékařské zprávy z let 2013 a 2014 nesvědčí o stavu vyžadujícím omezení svéprávnosti, dospěl odvolací soud k závěru, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] popsanou metodou - analýzou zdravotní dokumentace ve spojení s vyšetřením v polovině roku 2016 - nemohl dospět k určitému závěru, v jakém duševním stavu se posuzovaný nacházel od roku 2013. Pro tento závěr hovoří také zjištění, že se v lékařských zprávách opakovaně uvádí, že se stav posuzovaného rychle zhoršuje, což předpokládá, že byl výrazně lepší o několik let dříve před vyšetřením [tituly před jménem] [jméno FO]. Důkazní břemeno v tomto směru bylo na žalobkyni. Co se týče důkazního návrhu na revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie, byl odvolací soud na základě zkušeností z rozhodovací praxe skeptický ohledně závěrů posouzení proměnného psychického stavu zemřelého původního žalobce v období před více než 10 lety. Pravděpodobný závěr o případné duševní nedostatečnosti posuzovaného by pak k rozhodnutí o žalobě nebyl užitečný, neboť by nepředstavoval jednoznačné unesení důkazního břemene.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebylo vyvráceno tvrzení žalované, podepřené slyšenými svědky, že žalovaná se svým bratrem [jméno FO] společně hradili řadu výdajů – vedli svého druhu společnou domácnost, stravovali se společně, jezdili autem. Jedná se o období, kdy se žalobkyně jako dcera s původním žalobcem nestýkala a ani netvrdila, že by v tomto období měla jakékoli informace o hospodaření svého otce. Ze spisu o jmenování opatrovníka a omezení svéprávnosti ani z trestního spisu nelze zjistit stanovisko samotného [jméno FO] k tvrzenému bezdůvodnému obohacení jeho sestry na jeho úkor. Ostatně průběžné výběry hotovosti z účtu žalobce se ve sledovaném období let 2013 až 2015 neliší od předchozího období. Jediným mimořádným výdajem ve sledovaném období byl poukaz částky 150 000 Kč, osobně provedený původním žalobcem na účet žalované dne 2. 12. 2013, odpovídající uznání dluhu jím samotným sepsanému a podepsanému. Odvolací soud má právní titul této platby, formulovaný původním žalobcem, za pravý. Nebylo prokázáno, že původní žalobce v době této platby byl finančně negramotný nebo jinak nezpůsobilý takovou úhradu s plným vědomím provést (srov. také skutková zjištění, která o duševním stavu původního žalobce učinil soud I. stupně). Až do doby, kdy za [jméno FO] začala rozhodovat opatrovnice, není prokázán žádný spor o vynakládání peněžních prostředků mezi žalovanou a jejím bratrem.

22. Ze všech výběrů a plateb uskutečněných z účtu původního žalobce ve sledovaném období má odvolací soud za nezpochybněné nakládání s prostředky v rámci společného hospodaření původního žalobce s jeho sestrou do počátku roku 2015. [jméno FO] byl poté od března do května 2015 hospitalizován ve [nazev] v [adresa], v dubnu 2015 byl ukončen jeho pobyt v Ústavu sociálních služeb se sídlem [adresa]. Po uvedené hospitalizaci byl umístěn v [nazev] v [adresa], tam se již žalovaná nepodílela na péči o něj a na zajišťování jeho potřeb. Žádný z dílčích dokladů o úhradách potřeb [jméno FO] a platbách v jeho prospěch, předložených v tomto řízení žalovanou, není z pozdějšího data. Pro výběry z účtu žalobce, k němuž měla žalovaná dispoziční právo, nebyl od přemístění původního žalobce do zařízení v [adresa] tvrzen žalovanou žádný důvod s výjimkou případného plnění závazku. Písemnému uznání závazku ve výši 450 000 Kč, sepsanému žalovanou a podepsanému původním žalobcem, odvolací soud větší váhu nepřikládá. Na rozdíl od předchozího uznání dluhu je původní žalobce sám nesepsal a žádnou úhradou ve prospěch své sestry nedoprovodil. Nadto v roce 2015 zdravotní stav původního žalobce vyžadoval opatrovnictví, jak to plyne ze soudních spisů, provedených k důkazu, sám již o svých finančních záležitostech nerozhodoval, tudíž pozbyla platnosti také plná moc, kterou žalované jako generální k zastupování ve všech záležitostech bez omezení udělil dne 9. 12. 2023. Odvolací soud má proto nárok žalobkyně za oprávněný ve vztahu k platbám a výběrům provedeným v době od dubna 2015 do konce roku 2015 v celkové výši 118 800 Kč.

23. Jde o tyto výběry z účtu původního žalobce číslo [č. účtu]: dne 2. 4. 2015 ve výši 10 000 Kč, dne 16. 4. 2015 ve výši 2 000 Kč, dne 6. 5. 2015 ve výši 2 000 Kč a 8 000 Kč, dne 22. 5. 2015 ve výši 3 000 Kč, dne 4. 6. 2015 ve výši 9 000 Kč, dne 10. 6. 2015 ve výši 3 000 Kč, dne 7. 7. 2015 ve výši 10 000 Kč, dne 27. 7. 2015 ve výši 4 000 Kč, dne 6. 8. 2015 ve výši 10 000 Kč, dne 2. 9. 2015 ve výši 4 000 Kč, dne 7. 9. 2015 ve výši 5 000 Kč, dne 9. 9. 2015 ve výši 8 700 Kč, dne 14. 10. 2015 ve výši 2x 5 000 Kč, tj. 10 000 Kč, dne 21. 10. 2015 ve výši 3 500 Kč, dne 10. 11. 2015 ve výši 10 000 Kč, 18. 11. 2015 ve výši 3 600 Kč, dne 8. 12. 2015 ve výši 10 000 Kč a dne 21. 12. 2015 ve výši 3 000 Kč, tj. celkem 118 800 Kč. Soud I. stupně ohledně těchto výběrů z účtu původního žalobce učinil zjištění v odst. 18 odůvodnění svého rozsudku. Rozlišení, zda výběry byly provedeny kartou vystavenou na jméno žalované nebo žalobce, nepovažuje odvolací soud za podstatné.

24. Vzhledem k tomu, že dřívější nároky odvolací soud neposoudil jako oprávněný nárok z bezdůvodného obohacení, žalobu ohledně nich zamítl, a ve vztahu k nim se námitkou promlčení nezabýval. Závěr soudu I. stupně však byl ohledně námitky promlčení zjednodušený, neboť bylo třeba vyjít z doby, kdy původní žalobce „potřeboval opatrovníka, tehdy by se běh neskončených promlčecích lhůt zastavil a neskončil by dříve než uplynutím jednoho roku od jmenování opatrovníka. Ohledně výběrů z účtu, které se uskutečnily v době od dubna 2015 do konce roku 2015, je námitka nedůvodná, neboť tříletá promlčecí lhůta pro jejich uplatnění žalobou ze dne 1. 12. 2016, upravená v ust. § 629 odst. 1, případně ve spojení s ust. § 645 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, zůstala zachována.

25. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 118 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 17. 1. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu co do částky 224 200 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř.

27. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná. Okolnosti projednávané věci však dovedly odvolací soud k úvaze o aplikaci ust. § 150 o. s. ř., které mimořádně připouští úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení nepřiznat, proto o této možnosti účastníky řízení poučil. Předmětem žaloby je finanční plnění, které proběhlo mezi blízkými příbuznými, z nichž ani jeden objektivně soudu nemůže vysvětlit důvody svého jednání. Proto bylo pro žalobkyni, která jako účel žaloby označila ochranu majetkových práv původního žalobce, obtížné prokázat svá tvrzení. Žalovaná strana naproti tomu neuplatnila zcela účinnou obranu proti žalobě. Odkazovala na dobré mravy, jejichž porušení spatřovala v tom, že proti ní právním způsobem vystupuje neteř, která se o svého otce po řadu let na rozdíl od ní nestarala. Soud nemohl rezignovat na právní řešení uplatněného nároku, a v kontradiktorním řízení je povinen a oprávněn vyjít z toho, co bylo v řízení prokázáno. Nad rámec tohoto právního řešení je však třeba uvést, že soudní řízení nemá prostředky, jak odhalit skutečnou povahu vztahů, které mezi účastníky panovaly. Šlo o citlivé rodinné vztahy, které by měli účastníci řešit především smírnou cestou. Proto odvolací soud před rozhodnutím, že se procesně z větší části uspěvšímu účastníku právo na náhradu nákladů řízení mimořádně nepřiznává, vyjádřil, že mu okolnosti případu zabránily rozhodnout o této náhradě podle úspěchu v řízení. Jedná se ostatně o úspěch částečný, v kterémžto případě je soud také podle ust. 142 odst. 2 o. s. ř. oprávněn vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

28. Výrok III. o povinnosti platit soudní poplatek se opírá o ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle něhož platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.