o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 15 C 18/2021-46

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena porušením jeho práva na ochranu osobnosti (výrok I.). Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Podle skutkových tvrzení obsažených v žalobě se žalovaný dopustil podvodného vymáhání finanční částky ve výši [částka] s příslušenstvím v řízení vedeném proti žalobci u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 200/2020; nárok na zaplacení uvedené částky je neopodstatněný, řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Žalovaný žalobce opakovaně písemně i prostřednictvím SMS zpráv upomínal o zaplacení neexistujícího dluhu, obdobně tak činil ve vztahu k matce žalobce [jméno] [příjmení].

3. Ve skutkové rovině soud I. stupně vyšel ze zjištění obsažených ve spise Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 30 C 200/2020, podle nichž společnost [právnická osoba] podala žalobu proti [jméno] [příjmení] na zaplacení částky [částka] s 9% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že na žalobce byla dne [datum] postoupena pohledávka od společnosti [právnická osoba] Proti tamním soudem vydanému platebnímu rozkazu byl žalovaným podán včasný odpor. Dne [datum] došlo ke zpětvzetí žaloby a řízení bylo následně zastaveno. Žalobce společnost [právnická osoba] nezná, současně nesporuje uzavření smlouvy o půjčce se společností [právnická osoba], dluh z předmětné smlouvy neguje, požadovaný úrok z prodlení označuje za neoprávněně vysoký.

4. Žalovaná částka představující nemajetkovou újmu vzniklou žalobci má vést k tomu, aby se žalovaný již podobných jednání nedopouštěl.

5. Na zjištěné soud I. stupně aplikoval ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

6. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný pouze vykonával své právo domáhat se tvrzeného a domnělého nezaplaceného nároku vůči svému domnělému dlužníkovi. V důsledku zpětvzetí žaloby se stávající žalobce stal v řízení úspěšný, případnou náhradu nákladů řízení však nepožadoval. Soud I. stupně uzavřel, že nebylo prokázáno žádné jednání na straně žalovaného, které by bylo možné definovat jako jednání škodní, na základě něhož by se žalobce mohl domáhat náhrady škody nebo nemajetkové újmy. I přes poučení dané soudem podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce navíc neunesl břemeno tvrzení k tomu, jaká konkrétní nemajetková újma má fakticky jednáním žalovaného směřujícího k vedení sporu u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 200/2020 vzniknout. Absence jasného a konkrétního tvrzení ohledně vzniku jasné a konkrétní nemajetkové újmy a jasného a konkrétního zásahu do osobnostní sféry a integrity žalobce je tak rovněž důvodem zamítnutí žaloby.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 150 o. s. ř. Žalobce osvědčil, že je takřka nemajetný, v důsledku čehož mu bylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku. Současně soud přihlédl i k procesní situaci v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově, kde mohl u žalobce v důsledku zpětvzetí žaloby vzniknout dojem, že se jedná o nárok smyšlený a požadavek nespravedlivý.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Je přesvědčen, že právem požaduje zaplacení částky [částka] za situace, kdy žalovaný po něm neoprávněně v soudním řízení požadoval zaplacení částky [částka] (a činil tak neoprávněně, nezákonně a bez právního podkladu rovněž ve vztahu k matce žalobce). Žalovanému se drzostí a za pomocí soudů daří vymáhat určité částky peněz, a je proto třeba, aby soudy tyto vymahače peněz potrestaly. Soud I. stupně neuvedl jediný zákon, který povoluje vymahačům, vyděračům, podvodníkům, lhářům atd. v tomto státě finance vymáhat. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném posouzení věci. Žalovaný se pokusil neoprávněně, a tudíž nezákonně žalobce vydírat. Uvedené je důvodem, proč žalobce podal žalobu na žalovaného za drzost, kterou aplikuje i v jiných kauzách. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný nemá žádné živnostenské ani zákonné oprávnění na vymáhání financí.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu a řízení před soudem prvního stupně podle § 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř., zvážil všechny námitky a vyjádření účastníků a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je převáženě nedůvodné.

10. Soud I. stupně opatřil pro rozhodnutí ve věci dostatek skutkových zjištění (skutková zjištění soudu v podstatě kopírují žalobní tvrzení). Soud I. stupně zcela správně neprováděl navrhované rozsáhlé dokazování, a to pro nadbytečnost, neboť z již učiněných zjištění (a samotných žalobních tvrzení) jednoznačně plyne, že žaloba nemůže mít úspěch.

11. S právním posouzením věci učiněným soudem I. stupně odvolací soud souhlasí a v zásadě nemá, co by k němu dodal.

12. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho důstojnost nebo čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. K porušení práva na důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě.

13. Obecně tedy platí, že žalobní tvrzení, vyjádření účastníků, popřípadě jejich výpovědi, v řízeních před veřejnými orgány jsou výkonem jejich práva, který brání tomu, aby se jednalo o neoprávněný zásah. V souzené věci je nezvratné, že k tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce mělo dojít podáním žaloby na zaplacení žalované částky představované dluhem z úvěrové smlouvy s tím, že na žalobce – stávajícího žalovaného- byla pohledávka postoupena smlouvou, tedy při výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem v rámci občanského soudního řízení.

14. Ve světle uvedeného je třeba uzavřít, že soud I. stupně správně dovodil, že jednání žalované nebylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, zejména pak mu způsobit tvrzenou újmu, jejíž existence, jak správně soud I. stupně rovněž uvedl, zůstala v poloze tvrzení.

15. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když odvolací soud pro tuto fázi řízení již neshledal splněné předpoklady pro užití ust. § 150 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení na straně procesně úspěšné žalované představují náklady na právní zastoupení advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání). Výše odměny činí [částka] úkon a vyplývá z § 7, § 9 odst. 4, písm. a/, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), k čemuž náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH v sazbě 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celková výše nákladů odvolacího řízení činí [částka].