o ochranu osobnosti před pomluvou

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I) a aby byla povinna omluvit se žalobci za vyvolání konfliktu pro hodnocení na příslušných sociálních sítích, bránění v nahrávání a křivém obvinění, a to minimálně 10 řádky, e-mailem, či datovou schránkou, a dále aby byla povinna tuto omluvu zveřejnit na svých dveřích kliniky minimálně po dobu čtvrt roku, stejně jako aby tuto omluvu s podpisem doznání útoku na [jméno FO] byla povinna doručit na podatelnu [název] spolu se zveřejněním této omluvy v reklamním prostoru časopisu [název] (výrok II), a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal ochrany osobnosti a z tohoto titulu zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] došlo k incidentu v budově žalované, kdy se žalobce domáhal ošetření na neurologii, přičemž byl zaměstnankyní žalované odmítnut s tím, že jej bez žádanky neošetří. Žalobce poté žádal, zda mu nedají žádanku v budově žalované, neboť jeho praktický lékař byl nemocný a tuto mu nemohl vystavit. Personál žalované žalobci řekl, ať počká, což trvalo zhruba 40 min, když vyšla žena s mužem, kteří mu sdělili, že to nepůjde, že mají plno. Na toto žalobce reagoval tak, že řekl OK a sdělil žalované, že obdrží negativní hodnocení na sociálních sítích. Arogantní a zlomyslný „asi doktor,“ žalobci odvětil, že na něj zavolá Policii ČR. Toto sdělení žalobce naštvalo, když si představil, že takovýmto udáním zdravotní zařízení rozvrátí život, připraví ho o byt, zaměstnání, auto i rodinu. Zeptal se proto zaměstnance žalované, zda není [název], na což tento reagoval tak, že učinil krok k žalobci a snažil se mu vytrhnout telefon v nákupní ceně [částka]. Poté prudce uskočil i se ženou do ordinace a zavolali na Policii ČR se lživým a pomlouvačným sdělením, že jim žalobce vyhrožuje [podezřelý výraz] na ně zaútočil. Následně začal nějaký známý zaměstnance žalované žalobci zbraní vyhrožovat [podezřelý výraz], [podezřelý výraz], u čehož omdlela těhotná paní a lidé před ním utíkali. Poté, co tento muž položil věšák, chtěl si jej vzít žalobce a útočícímu muži to vrátit, přičemž mu věšák začal brát z ruky doktor a chtěl zakrýt předchozí útok. K incidentu byla přivolána 3 auta PČR a došlo ke zbytečnému vysvětlování křivého nařčení a pomluv od prolhaného personálu kliniky. Z uvedeného jednání žalobce dovodil vznik nemajetkové újmy, která spočívala v tom, že byl křivě obviněn personálem žalované, což zasáhlo do jeho soukromí či jiného osobnostního práva. Výši náhrady škody odůvodnil tak, že sankce musí mít pozitivní efekt a tato by měla být minimálně odstrašující, za což považuje žalovanou částku. Zároveň se žalobce domáhal zveřejnění omluvy za vyvolání konfliktu, a to zveřejněním na stránkách [název] a v reklamním prostoru časopisu [název].

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby a z opatrnosti vznesla i námitku promlčení nároku. Na pracovišti žalované probíhalo v předmětnou dobu očkování, na které byly pozváni pacienti, když tam přišel neznámý muž, který se nepředstavil. Poté co byl dotázán, zda je pacient žalované, odpověděl, že ne, pročež bylo nutné, aby se nejprve obrátil na svého praktického lékaře. Žalobce na to reagoval tak, že jeho praktický lékař v ordinaci není a může si zvolit lékaře dle svobodné volby. Na to mu [tituly před jménem] [jméno] odvětila, že toto je sice pravda, ale z důvodu naplnění kapacity může být pacient odmítnut. Na to žalobce začal lékařku spolu s kolegou [tituly před jménem] [jméno] natáčet na mobil a vyhrožovat, že je dá na sociální sítě, že má dobrého právníka, a začal lékařům na chvíli tykat. [tituly před jménem] [jméno] na tuto situaci reagoval slovy, tak vy nám vyhrožujete, tak my zavoláme Policii. Na to se žalobce přiblížil opět s telefonem, se kterým stále natáčel, a napřáhl pravou pěst. V této vypjaté chvíli, kdy nakonec nedošlo k fyzickému napadení, to již nevydržel přítomný pacient [jméno], popadl volně stojící věšák a začal žalobce s jeho pomocí vytlačovat z čekárny s výkřiky „[podezřelý výraz].“ Následně přijela za několik minut Policie, na kterou však žalobce nevyčkal a utekl. Žalovaná má za to, že svým jednáním nezavdala jakoukoli příčinu k tomu, aby jí vznikla povinnost se žalobci za cokoli omlouvat, stejně jako poskytnout zadostiučinění v peněžní formě. Je to naopak žalovaná, která se jednáním žalobce cítí být ohrožená, neboť jeho jednání je naprosto nevypočitatelné a společensky nebezpečné.

4. Provedené důkazy nalézací soud popsal v bodech 5 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k incidentu v budově žalované, kdy se žalobce domáhal ošetření bez předchozího objednání a bez žádanky na provedení ošetření. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nebyl pacientem žalované, a ta měla v ordinaci předvolané své pacienty, které ošetřovala, vyzvala žalobce, aby nejprve posečkal, a následně mu sdělila, že ho bez žádanky o vyšetření nemůže ošetřit, a to i s ohledem na objednané pacienty. Na toto sdělení žalobce reagoval tak, že dá žalované negativní hodnocení na sociálních sítích. Následně došlo k vyhrocení situace mezi personálem žalované a žalobcem v čekárně, kdy žalobce odmítal opustit místnost, používal telefon k nahrávání s konstatováním, že má dobrého právníka. Poté, co celá situace vygradovala tak, že se žalobce ohnal zaťatou pěstí, jeden ze zaměstnanců žalované, [tituly před jménem] [jméno], žalobci sdělil, že zavolá Policii. Incidentu přítomný pacient pak na celou vyhrocenou situaci reagoval tak, že uchopil volně stojící věšák a tímto zaútočil proti žalobci s výkřiky „vypadni“, a při tom se pomocí věšáku snažil vytlačit žalobce z místnosti. Zaměstnanci žalované poté zavolali Policii, jejíhož příjezdu žalobce nevyčkal a budovu opustil. Za několik měsíců pak byla žalovaná kontaktována místním oddělení PČR, za účelem podání vysvětlení k incidentu, neboť žalobce chce podat žalobu.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil spor podle ustanovení § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 2956 a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Žalobce v řízení neprokázal, že by mu jednáním žalované dne [datum] vznikl takový zásah do jeho osobnostních práv a v takovém rozsahu a intenzitě, aby mohl na žalované požadovat jakýkoliv způsob satisfakce dle § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Soud I. stupně uzavřel, že je to právě žalobce, kdo svým chováním překračuje běžné normy slušného chování mezi lidmi, když zcela záměrně situaci, která by za běžného chodu věcí skončila poklidným odchodem žalobce z místa žalované, naopak celou situaci vyhrotil tak, že ji neunesl zejména původně diskuze nezúčastněný pacient v čekárně žalované, kterého chování žalobce vyprovokovalo k použití věšáku, jakožto obraně proti nátlaku žalobce na dosažení jeho cíle v podobě poskytnutí ošetření ze strany žalované. Skutečnost, že pak zaměstnanci žalované na celou situaci reagovali přivoláním policie, jen svědčí o intenzitě, kterou žalobce svým chováním, nahráváním, vyhrůžkami o podání žaloby, osobními invektivami a odmítnutím odchodu z čekárny vyvolal. V tomto ohledu nelze v postupu žalované shledat úmysl zasáhnout jakýmkoli způsobem do osobnostních práv žalovaného. Zejména ze zvukového záznamu je zcela zřejmá gradace konfliktu ze strany žalobce a jeho plánovaný záměr vyhrocení celé situace. Soud neshledal v jednání žalované jakýkoli exces, který by žalobce opravňoval v postupu, který zvolil. Tento závěr je v souladu se závěrem Obvodního státního zastupitelství, které dozorovalo podnět žalobce a neshledalo v postupu žalované žádné pochybení. Nelze přehlédnout ani to, že soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo chování žalobce, který se do problémových a konfliktních situací dostává celkem pravidelně. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci.

7. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to v celém rozsahu. Soudu I. stupně vytkl, že neřešil námitku podjatosti, ignoruje klíčové fráze na nahrávce a odporuje jí. Jednání žalobce bylo legitimním uplatněním občanských práv, svobody projevu, ústavních a lidských práv. Žalovaná zneužila tísňového volání. Soud I. stupně ignoruje žalobcovo zranění a nutnost jeho ošetření. To, co soud naprosto absurdně nazval „urputností“, je požadováním neodkladné péče po zranění, na kterou má daňový poplatník a pojištěnec právo. Soud neodůvodnil, co měl žalobce s akutním zraním dělat. Soud ignoruje právo na neodkladnou péči. Obvodní soud nehodnotil intenzitu zásahu do práv. Žalobce byl lustrován a vyšetřován [podezřelý výraz] na základě lží. Proti žalobci byly [Anonymizováno] úkony v trestním řízení na základě lží. Případ žalobce dozorovala obvodní státní zástupkyně, co dále dávala pokyny k vyšetřování žalobce na základě lží. Žalobce byl vyšetřován, lustrován, předvoláván a několikrát obeslán od ÚMČ [adresa] na základě pomluvy. Obvodní soud nehodnotil, ignoroval tyto důkazy a neodůvodnil závěr z nich. [název] ignoruje rozsudky o nezpochybnitelném natáčení oprávněného osobou v pozici slabšího a vyvrácení formulace mobil jako zbraň, k tomu žalobce odkázal např. na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva: Case of Bărbulescu v. Romania (stížnost č. 61496/08). Obvodní soud nehodnotil intenzitu zásahu do práv. Soud ignoruje nezpochybnitelné a nepotlačitelné právo žalobce natáčet si zdravotní personál. Soud ignoruje pokus žalované strany napadnout žalobce pro natáčení a ukrást mu telefon. Závěrem žalobce navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že odvolání je velmi nejasné a nesrozumitelné, když žalobce zejména poukazuje na jiná řízení, která nemají s projednávanou věcí žádnou souvislost. V samotném odvolání pak neuvádí žádné konkrétní důvody, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, kromě zmínky o tom, že se podle žalobce soud I. stupně nevyjádřil k námitce podjatosti a ignoruje žalobcova tvrzení a důkazy.

10. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, přičemž se ke každému z provedených důkazů podrobně vyjádřil, dostatečně odůvodnil, na základě jakých důkazů došel ke konkrétnímu skutkovému stavu, zhodnotil i důkazy, které neměly na posouzení věci žádný vliv, a uvedl, proč neprovedl další navržené důkazy.

11. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. Ohledně samotných skutkových zjištění pak soud I. stupně veškeré provedené důkazy řádně zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

12. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud I. stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

13. Soud I. stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již soud odvolací znovu neopakuje), učinil správný závěr o skutkovém stavu a dospěl ke správnému právnímu posouzení věci.

14. Odvolací soud se především ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že je to právě žalobce, kdo svým chováním vyvolává cíleně konflikty a překračuje běžné normy slušného chování mezi lidmi. Skutečnost, že v posuzovaném případě zaměstnanci žalované na vzniklou situaci reagovali přivoláním policie, jen svědčí o intenzitě, kterou žalobce svým chováním, nahráváním, vyhrůžkami o podání žaloby, osobními invektivami a odmítnutím odchodu z čekárny vyvolal. Žalobci během konfliktu žádná majetková škoda či újma na zdraví nevznikla, což soud I. stupně rovněž správně zdůraznil. Ani z krátké nahrávky pořízené žalobcem žádná škoda jemu vzniklá nevyplývá.

15. Soud I. stupně ani nepochybil, pokud se nevyjádřil ke vznesené námitce podjatosti soudkyně [tituly před jménem] Sixtové, neboť podle § 15a odst. 2 o. s. ř. je účastník povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících). Podle odst. 3 citovaného paragrafu v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán.

16. Z obsahu spisu plyne, že žalobce námitku neuplatnil při prvním jednání ve věci, ale až přípisem ze dne [datum], ve kterém se vůči soudkyni vyjadřoval neslušně. Z toho důvodu byl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení uvedl, zda se jedná o námitku podjatosti a pokud ano, nechť ji doplní ve smyslu výše citovaných ustanovení. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum], žalobce se k výzvě nijak nevyjádřil a své podání nedoplnil. Soud I. stupně tak zcela správně v souladu s § 43 odst. 2 o. s. ř. k podání žalobce dále nepřihlížel.

17. S ohledem na veškerá relevantní zjištění soudu I. stupně odvolací soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že by mu jednáním žalované vznikl takový zásah do jeho osobnostních práv a v takovém rozsahu a intenzitě, aby mohl na žalované požadovat jakýkoliv způsob satisfakce, resp. že nedošlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv do té míry, aby mu vznikl nárok na zadostiučinění podle občanského zákoníku.

18. Ve světle výše uvedeného odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za úkony právní služby, a to za 1 úkon právní služby ve výši [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] dle § 9 odst. 4, písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a 1 režijní paušál [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.). Mimosmluvní odměna je zvýšena o 21% DPH. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí [částka] a odvolací soud uložil žalobci zaplatit tyto náhrady nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).