pro zaplacení 495 046,95 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 495 046,95 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,015% denně od 16. 2. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do smluvního úroku z prodlení z částky 495 046,95 Kč ve výši 0,015% denně za den 15. 2. 2022 (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 120 064,23 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok III).

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za pozdně předané dílo. Mezi stranami byla na základě zadávacího řízení č. [číslo] uzavřena Smlouva o dílo č. [číslo] ze dne 28. 1. 2021 ve znění dodatku č.[Anonymizováno][číslo] ze dne 31. 8. 2021. Předmětem smlouvy bylo provedení stavebních prací na zhotovení díla „[nazev]“, které měla žalovaná předat žalobkyni v termínech uvedených v č.l. IV, odst. 4.1. smlouvy ve znění dodatku, konkrétně dokončené dílo mělo být předáno nejpozději do 6 měsíců + 2 měsíce od předání a převzetí stanoviště. Žalovaná staveniště převzala 1. 3. 2021, lhůta pro dokončení a předání uplynula 31. 10. 2021. K předávání žalovanou však začalo docházet až 15. 11. 2021 a bylo ukončeno až 3. 12. 2021. Žalovaná tak byla v prodlení s dokončením díla déle jak 15 dní. Žalovaná se dle čl. XI odst. 11.1. smlouvy zavázala pro případ nedodržení termínu ve smlouvě ve znění dodatku uvedených uhradit smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z ceny díla bez DPH, a to za každý započatý den prodlení. Dle čl. XI odst. 11.7. smluvní pokuta je splatná do 21 dnů ode dne, kdy byla žalované doručena písemná výzva k jejímu uhrazení. V čl. XI odst. 11.8. se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s plněním peněžitého závazku dle smlouvy uhradí smluvní úrok z prodlení ve výši 0,015% neuhrazené části peněžitého závazku denně. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem datovaným dne 17. 1. 2022 k úhradě smluvní pokuty ve výši 495 046,95 Kč, a to ve lhůtě 21 dnů od doručení této výzvy, které proběhlo do datové schránky žalované dne 24. 1. 2022, přičemž přiložila fakturu č. [číslo]. Splatnost nastala 14. 2. 2022. Následně k úhradě vyzvala dopisem právního zástupce ze dne 7. 3. 2022, kde již požadovala smluvní úrok z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Tvrdila, že pro žalobkyni dělala vícepráce v pokládce asfaltu, a to díky chybě v projektu. Mimo jiné proto došlo k provedení díla o pár dní později. Navíc je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 1. 2023, žalobkyni pozdním předáním díla nevznikla žádná škoda. I pokud by soud žalobě vyhověl, poukázala na skutečnost, že žalobkyně je personálně vybavena právním oddělením, tudíž dle závěru ÚS ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III ÚS 2984/09, má nárok na přiznání nákladů řízení jen v případě, že prokáže že není svými zaměstnanci dostatečně schopna hájit svá práva.

4. Strany dle vývoje sporu svá tvrzení dále upřesňovaly (viz body 2, 3, 5 a 6 napadeného rozsudku).

5. Soud I. stupně činil podrobná skutková zjištění v bodech 8 až 30 napadeného rozsudku, která shrnul do závěru o skutkovém stavu (bod 32 až 39 napadeného rozsudku). Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle 2586 odst. 1, § 2048 odst. 1 a 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). Konstatoval, že žalobkyně jako objednatel uzavřela s žalovanou jako zhotovitelem smlouvu o dílo, v rámci které se podrobně upravily vzájemná práva a povinnosti, m. j. se strany dohodly, že pro případ prodlení žalované s provedením díla v rozsahu předmětu plnění dle požadavku objednatele a v souladu s podmínkami smlouvy vzniká objednateli právo uplatnit u žalované smluvní pokutu ve výši 0,2% z ceny za provedení díla bez DPH, a to za každý započatý den prodlení s plněním sjednané povinnosti či závazku. Dílo mělo být předáno po úpravě smlouvy dodatkem č. [číslo] nejpozději dne 1. 11. 2021. K ukončení procesu předání díla došlo až dne 3. 12. 2021. Žalovaná byla v prodlení celkem 32 dnů. Za každý z těchto dnů vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 33 003,13Kč (zaokrouhleno na dvě desetinná místa) denně, která představuje 0,2% z ceny díla bez DPH, tj. z 16 501 562,40Kč (cena po modifikaci dodatkem č. [číslo]). Za žalobkyní v tomto řízení uplatněných 15 dnů prodlení činí smluvní pokuta částku 495 046,95 Kč.

7. S ohledem na obranu žalované zkoumal soud I. stupně možnost moderace v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka]). Dospěl k závěru, že funkce předmětné smluvní pokuty byla prevenční a sankční, přičemž prvek prevenční považoval za obzvlášť důležitý, když objednatelem byl veřejný zadavatel a dílo bylo financováno formou dotací, tudíž zájem na včasném dokončení byl o to větší. Sankční povahu dovodil jak z výše denní sazby, která činí 33 003,13 Kč, tak ze skutečnosti, že si strany výslovně ujednaly, že smluvní pokuta nevylučuje ani nijak neomezuje nárok na uplatnění náhrady škody v plné výši. Při vážení konkrétních zájmů věřitele uvážil postavení žalobkyně jako veřejného zadavatele, který podléhá většímu dozoru a kontrole veřejnosti, dále skutečnost, že dílo mělo být financováno z dotací, což může vedle komplikací v oblasti toku peněž u věřitele vést i k sankčnímu postihu objednatele v případě nedodržení dotačních podmínek. Prodlení a neschopnost zajistit zhotovení díla v čas pak má rovněž odraz v mediálním obrazu objednatele ve společnosti. Zabýval se také konkrétními zájmy dlužníka a shledal, že vedle zásahu do jeho majetkové situace nevidí žádný relevantní důvod, pro který by výsledná smluvní pokuta měla být nepřiměřená, když shledal nedůvodnými všechny námitky žalované ohledně nároku na prodloužení lhůty k splnění jejího závazku.

8. Neshledal, že by do schopnosti zhotovitele dokončit dílo včas zasáhly významně klimatické podmínky, vícepráce či nutná sanace řešená samostatnou smlouvou (podrobněji viz bod 48 napadeného rozsudku). Dle názoru soudu I. stupně se žalovaná do prodlení dostala v důsledku nedostatku pracovníků na stavbě, na což byla opakovaně upozorňována (v podrobnostech opět viz bod 48 a 49 napadeného rozsudku). Žalobě proto obvodní soud vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl ve výroku III podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

9. Proti výrokům I a III tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Tvrdila, že žalobkyni nevznikla prodlením žalované žádná škoda, prodlení trvalo jen 15 dní. Požadovala moderaci smluvní pokuty s ohledem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhla proto změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

10. Žalobkyně ve stručném vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku. V zásadě zopakovala svou dosavadní argumentaci. Tvrdila, že práce na nezbytné sanaci na základě smlouvy o dílo č. [číslo], kde zhotovitelem byla též žalovaná, nemohly vést k prodloužení doby zhotovení díla nad rámec již sjednaného prodloužení dodatkem č. [číslo]. Navíc i tyto sanační práce sjednané smlouvou o dílo č. [číslo] byly z důvodů na straně žalované posunuty. Na nebezpečí prodlení s předmětnou smlouvou o dílo a možné následky byla žalovaná opakovaně upozorňována a bylo způsobeno čistě důvody na straně žalované. Smluvní pokuta je požadována pouze za 15 dní prodlení, s ohledem na způsob její konstrukce není nepřiměřená a odpovídá rizikům na straně žalobkyně, která jako veřejný zadavatel může čelit případným sankcím za včasné neprovedení díla. Také otázka, zda došlo ke škodě na straně žalobkyně, není dosud dořešena a závisí právě na tom, zda vůči žalobkyni nebudou uplatněny sankce za nedodržení termínu dokončení díla.

11. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání neshledal důvodným.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, odvolací soud tak ze zjištěného skutkového stavu vychází. Soud I. stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud s jeho právními závěry souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.

13. K relevantním námitkám žalované uvádí odvolací soud následující skutečnosti: Odvolací soud souhlasí s argumentací soudu I. stupně, že vícepráce (pokládku další vrstvy asfaltu nad rámec projektové dokumentace) neměla žalovaná bez souhlasu žalobkyně provádět, když tato namítá, že vzhledem k malé vytíženosti opravované silnice jedna vrstva, jak byla uvedena v dokumentaci, stačila. Pokud jde o sanace prováděné na základě samostatné smlouvy č. [číslo] v září roku 2021, tyto práce byly prováděny též žalovanou a jejich délka (cca 14 dní) byla zohledněna stejně jako letní prostoj v prodloužení lhůty pro zhotovení díla o dva měsíce, do konce října 2021. Sjednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřená, její výše nabíhala postupně dle délky prodlení, žalobkyně ani nepožaduje smluvní pokutu za celou dobu prodlení. Soud I. stupně správně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], správně uzavřel, že předmětná smluvní pokuta plnila funkci prevenční a sankční. Její výše není s ohledem na popsané okolnosti nepřiměřená a není zde důvod k moderaci. Žalobkyni naopak při nesplnění termínu dokončení díla hrozila a stále hrozí krácení poskytnuté dotace na veřejnou zakázku.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení, která spočívá v dvou úkonech právní služby po 10 300 Kč a dvou paušálních náhradách nákladů po 450 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a dále cestovné dle § 13 odst. 1 a. t. za cestu ze [adresa] a zpět, celkem 291 km, osobním automobilem [nazev] s průměrnou spotřebou 5,3 l/100 km, při vyhláškové ceně paliva (vyhl. č. 475/2024 Sb.) 35,80 Kč za litr a náhradě za opotřebení 5,80 Kč/km, celkem 2 054,46 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a. t. 8 x 150 Kč. Vše zvýšeno o 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 30 134,40 Kč a odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).