o vyklizení

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] bydlení, pozemek parc. [číslo] a pozemek parc. [číslo] vše zapsané na LV číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa] (výrok I), a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], [částka] (výrok II).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobkyně jako insolvenční správkyně [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [datum], bytem [jméno FO] 3315, [adresa] (dále jen „Úpadce“), na vyklizení nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že proti Úpadci je vedeno u Krajského soudu v [adresa] insolvenční řízení pod sp. zn. [spisová značka], přičemž nemovitosti, jejichž vyklizení se domáhá, byly sepsány do majetkové podstaty Úpadce a žalovaný uvedené nemovitosti užívá. Dne [datum] byl prohlášen úpadek Úpadce a na jeho majetek byl prohlášen konkurz, čímž došlo k přechodu dispozičních práv k nemovitostem na žalobkyni. Při místním šetření dne [datum] žalovaný souhlasil s tím, že poskytne součinnost se zpřístupněním předmětných nemovitostí za účelem uskutečnění kroků směřujících k jejich prodeji, a sdělil žalobkyni, že nemovitosti užívá bez nájemní smlouvy. O místním šetření byl sepsán protokol. Teprve až následně žalovaný předal žalobkyni listinu s názvem Souhlas s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání rekonstruované nemovitosti (dále též „Souhlas“), která byla Úpadcem a jeho manželkou podepsána dne [datum]. Obsahem této listiny byl závazek žalovaného provést rekonstrukci nemovitostí v celkové hodnotě cca [částka], oproti čemuž mu mělo vzniknout právo bezplatného užívání nemovitosti na dobu 6 let. Převzetí rekonstrukce bylo Úpadcem a jeho manželkou provedeno protokolem ze dne [datum]. Z dat uvedených na uvedených listinách má žalobkyně za to, že listiny zakládající právo žalovaného předmětné nemovitosti užívat byly vytvořeny dodatečně a byly antedatovány účelově tak, aby byl vyveden majetek z dispozice Úpadce a zkráceny práva Úpadcových věřitelů. Žalobkyně dále podala dne [datum] žalobu na neúčinnost právního jednání. Dále žalobkyně doplnila svá tvrzení, že předmětné nemovitosti byly zajištěny v [podezřelý výraz] vedeném pod sp. zn. [číslo], a to s účinností od [datum], na základě usnesení policejního orgánu o jejich zajištění, proto jsou Souhlas s užíváním nemovitostí a protokol o převzetí rekonstruované nemovitosti neplatným právním jednáním podle § 79e zákona č. 141/1961 Sb., [podezřelý výraz] (dále jen „tr. řád“), kdy podpis souhlasu s bezplatným užíváním nemovitosti ve prospěch žalovaného bylo zatížením nemovitosti, které bylo podle [podezřelý výraz] zakázáno zajištěním nemovitostí. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 19 2. 2020 bylo zahájeno exekuční řízení [název] [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], [název], pod sp. zn. [spisová značka], pročež Úpadce v důsledku generálního inhibitoria nemohl pod sankcí absolutní neplatnosti disponovat s předmětnými nemovitostmi, zejména pak je jakkoliv zatěžovat, i potud pak shledal souhlas s bezplatným užíváním nemovitosti jako neplatné právní jednání.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Tvrdil, že žalobkyně dala žalovanému výpověď z nájmu předmětného domu datovanou dnem [datum], a další totožnou datovanou dnem [datum] s tím rozdílem, že druhá výpověď již obsahovala poučení o právu podat proti ní námitky a žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Obě výpovědi napadl žalovaný žalobou. Žalovaný tvrdil, že disponuje platným užívacím právním titulem, a to dohodou ze dne [datum] s názvem Souhlas s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání rekonstruované nemovitosti (dále zkráceně též „Souhlas“), na jejímž základě je oprávněn nemovitosti užívat až do října 2028 oproti tomu, že provedl jejich rekonstrukci v hodnotě [částka], což je potvrzeno předávacím protokolem ze dne [datum]. Dále tvrdil, že pokud žalovaný při místním šetření s insolvenčním správcem uváděl, že nemovitosti užívá bez nájemní smlouvy, bylo to proto, že neuměl pojmenovat řádně právní titul, na základě kterého nemovitosti užívá, avšak tato jeho právní neznalost, jako osoby právně nevzdělané, nemůže jít k jeho tíži. Pokud jde o tvrzené nakládání s nemovitostmi v rozporu s [podezřelý výraz], k tomu žalovaný uvedl, že podpis dohody o bezplatném užívání nelze podřadit pod termín „zatížení“ nemovitosti, ale pod pojem „přenechání věci jinému“, pročež udělení souhlasu s bezplatným užíváním není jednáním v rozporu se zákazy uvedenými v usnesení policejního orgánu o zajištění předmětných nemovitostí. Pokud jde o námitku neplatnosti Souhlasu z důvodu vedeného [název] řízení s Úpadcem, tu žalovaný bez dalšího odmítl s tím, že takovou neplatnost žalobkyně pouze tvrdí, ale neprokazuje.

4. Žalobkyně dále v reakci na procesní obranu žalovaného doplnila své tvrzení potud, že i s manželkou Úpadce bylo zahájeno insolvenční řízení vedení Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl na její majetek prohlášen konkurz. Pokud podala žalobkyně žalovanému výpovědi z nájmu předmětného domu, bylo to pouze u procesní opatrnosti, o tom jsou vedena řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Dále poukázala na to, že žalovaný u Krajského soudu v [adresa] jako insolvenčního soudu podal návrhy na zrušení výpovědí z nájmu domu, o nichž bylo insolvenčním soudem rozhodnuto tak, že se neruší, a to s odůvodněním, že žalovanému muselo být z veřejných seznamů zřejmé, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy nejen zástavními právy, ale též zajišťovacími [veřejný orgán] a exekucemi. Dále žalobkyně poukázala na to, že v období června 2022 do ledna 2023, tedy v období následujícím po vydání Souhlasu s užíváním dotčeného domu, byly na účet manželky Úpadce [jméno FO] zasílány platby označené jako „dílčí pronájem domu [adresa]“ a takto byla na účet manželky Úpadce v uvedeném období uhrazena částka [částka], když nájemné bylo hrazeno z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného a jméno [jméno FO].

5. Soud I. stupně činil podrobná skutková zjištění, která popsal v bodě 5 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. V bodě 7 napadeného rozsudku pak soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je insolvenční správkyní Úpadce, který má ve společném jmění se svou manželkou nemovitosti, jejichž vyklizení se žalobkyně domáhá. Tyto nemovitosti aktuálně užívá žalovaný, a to dle jeho tvrzení na základě dohody o provedení rekonstrukce těchto nemovitostí a jejich následném bezplatném užívání ze dne [datum] (jde o výše uvedený „Souhlas“) a předávacího protokolu ze dne [datum]. Tyto listiny považoval soud I. stupně za nevěrohodné, a to zejm. v kontextu dalších listinných důkazů pozdějšího data (zápis z jednání Úpadce s insolvenčním správcem ze dne [datum], prohlášení žalovaného ze dne [datum]), z nichž se podávají prohlášení jak žalovaného, tak Úpadce, že žalovaný sice nemovitosti užívá, ale žádná nájemní smlouva k nim uzavřena není. Dohodu o provedení rekonstrukce a následném bezplatném užívání předmětu nájmu z [datum] pak vylučují i platby, které žalovaný poukazoval na účet Úpadce, a které označoval jako „dílčí nájem“, kdy pokud by žalovaný tuto dohodu skutečně uzavřel a vzniklo mu na jejím základě právo bezplatného užívání dotčených nemovitostí, neměl by nejmenšího důvodu poukazovat platby na účet Úpadce, tím méně je pak označovat jako „dílčí [název]“. Uvedené jednání pak zcela vylučuje vůli žalovaného a Úpadce řídit se obsahem dohody o bezplatném užívání předmětných nemovitostí, kterou žalovaný označuje jako právní titul, na jehož základě nemovitosti užívá. Soud I. stupně měl tedy existenci tohoto právního titulu (dohody o bezplatném užívání) za vyvrácenou, když obsah této dohody neodpovídá skutečné vůli jednajících osob, jak vyplývá z jejich pozdějšího jednání.

6. Pro právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle 2201, § 551, § 580 odst. 1, § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 229 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, § 79d odst. 1 a 2 zákona č. 141/1964 Sb. tr. řádu a § 44a zákona č. 121/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „EŘ“).

7. V poměrech posuzovaného případu dospěl k závěru, že žalobkyně, jako insolvenční správkyně Úpadce, je aktivně legitimována k podání žaloby na vyklizení, a to z důvodu, že předmětná nemovitost byla sepsána do majetkové podstaty Úpadce, a dnem prohlášení konkurzu (dne [datum], viz usnesení [adresa], [spisová značka]) na majetek Úpadce přešlo dispoziční oprávnění k nakládání s předmětnou nemovitostí, jež byla sepsána do majetkové podstaty Úpadce, a výkonu práv a povinností s ní spojených na žalobkyni. Tím je v obecné rovině založeno právo žalobkyně podat žalobu na vyklizení. Pasivní věcná legitimace pak leží na straně žalovaného, který nemovitosti užívá, o čemž mezi účastníky řízení nebylo sporu. Žalovaný jako právní titul k užívání nemovitosti označuje dohodu o souhlasu s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání nemovitosti ze dne [datum]. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že tato dohoda, jakkoliv byla mezi žalovaným a Úpadcem a jeho manželkou uzavřena, neobsahovala pravou a skutečnou vůli jednajících osob, což měl za prokázané zejména z výpisu plateb plynoucích na účet Úpadce v období od [datum] do [datum] v souvislosti s užíváním předmětné nemovitosti, jejichž plátcem byl ve většině případů žalovaný, a označoval je jako dílčí nájem. Na druhé straně však žalovaný jako právní titul užívání dotčených nemovitostí neoznačil žádnou nájemní smlouvu, její existenci vyvrátil a existenci nájemní smlouvy zakládající právo užívat dotčenou nemovitost pak výslovně vyloučil i Úpadce. Z uvedeného důvodu soud I. stupně uzavřel, že pokud jde o dohodu, tedy Souhlasu s provedením rekonstrukce a následném bezplatném užívání nemovitosti ze dne [datum], nejde vůbec o právní jednání ve smyslu § 551 o. z., když obsah dohody zakládající právo bezplatného užívání nebylo zjevně vůlí jednajících osob. Jediným účelem tohoto dokumentu bylo pouze vytvoření zdánlivého právního titulu k bezplatnému užívání dotčené nemovitosti tak, aby se žalovaný z této nemovitosti nemusel vystěhovat a nemusel platit za užívání předmětné nemovitosti do majetkové podstaty Úpadce. I kdyby však o právní jednání šlo a strany se vůlí zachycenou v této dohodě i vskutku řídily, pak by šlo o jednání neplatné, a to hned podle několika zákonných ustanovení (viz shora). Předně nelze přehlédnout, že z katastru nemovitostí bylo každému, tedy i žalovanému, zřejmé, že nemovitost byla zajištěna v rámci [podezřelý výraz] jako výnos z trestné činnosti (tento zápis byl v katastru nemovitostí od [datum]), jakož i to, že ohledně nemovitosti byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO] (zápis v katastru nemovitostí od [datum]). Žalovanému tak muselo být zřejmé, že s nemovitostí nelze nakládat ani ji jakkoliv zatížit, a to pod sankcí absolutní neplatnosti v případě zjištění pro účely [podezřelý výraz], a relativní neplatnosti v případě vedené exekuce, kdy této neplatnosti se žalobkyně dovolala. Pokud jde o výklad pojmu „zatížení nemovitosti“, pak soud I. stupně nesouhlasil s argumentací žalovaného v tom směru, že zákon rozlišuje mezi pojmy zatížení věci a přenechání věci jinému k užívání, na níž se zákazy zatížení nevztahují, neboť smyslem a účelem „zákazu zatížení“ v případě zajištění nemovitosti v [podezřelý výraz], ale i v případě řízení exekučního, je bezpochyby dosažení co největšího výtěžku zpeněžení dotčené nemovitosti, a to za účelem maximálního uspokojení poškozených v trestním řízení, popř. maximálního uspokojení oprávněného v rámci [název]. V tomto smyslu je proto potřeba „zákaz zatížení“ nemovitosti vykládat extenzivně tak, že se vztahuje na zřízení jakýchkoliv práv k nemovitosti, který mohou dosažení maximálního výtěžku zpeněžení zmařit. Mezi takové pak bude patřit zřízení jakýchkoliv užívacích práv, typicky např. práva nájemního, které nepochybně limitují katalog práv k nemovitosti ve prospěch jejího budoucího nabyvatele a tím i snižují hodnotu nemovitosti, proto se takový zákaz zatížení musí nutně vztahovat i na zřízení práva bezplatného užívání. I kdyby proto dohoda mezi Úpadcem a žalovaným ze dne [datum] nebyla soudem posouzena jako zdánlivé právní jednání, byla by posouzena jako právní jednání neplatné pro rozpor se zákonem, a to učiněné v rozporu s § 79d odst. 1 tr. řádu, potažmo v rozporu s § 44a EŘ, kdy této neplatnosti se žalobkyně dovolala. Za všech v úvahu připadajících právních posouzení pak vyplývá, že žalovaný nedisponuje žádným platným právním titulem, na jehož základě by měl právo dotčené nemovitosti užívat, proto soud I. stupně shledal žalobu zcela důvodnou a výrokem I. tohoto rozsudku návrhu žalobce vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dle zásady úspěchu ve věci.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal v obecné rovině vady řízení, nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení [§ 205 odst. 1, písm. c), d), e) a g) o. s. ř.]. Konkrétně pak namítal, že žalovanému nelze vyčítat, že při prvotním kontaktu s insolvenčním správcem nebyl schopen správně pojmenovat titul užívání, když je právní laik. Platby, které měl údajně hradit jako dílčí nájem, nebyly dostatečně prokázány, soud I. stupně vyšel jen z žalobcem předložené tabulky. Soud I. stupně nevyslechl žalovaného ani navrhovaného svědka [jméno FO]. Nevypořádal se nijak s tím, že žalovaný zhodnotil předmětnou nemovitost investicí [částka]. Pokud jde o zajištění této nemovitosti v [podezřelý výraz] dle § 79d tr. řádu, namítal s odkazem na ustanovení nového občanského zákoníku, že přenechání věci k užití jinému nelze podřazovat pod zatížení nemovitosti, a to s odkazem na odborný článek. Navrhl proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření odvolací námitky vyvracela a navrhla potvrdit napadené rozhodnutí jako věcně správné.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

11. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostačující pro své rozhodnutí procesně správným postupem a takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud se tedy se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

12. K námitkám žalovaného odvolací soud uvádí, že soud I. stupně postupoval při hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. a své úvahy ohledně závěru o zdánlivosti Souhlasu s provedením rekonstrukce a následného bezplatného užívání rekonstruované nemovitosti ze dne [datum] srozumitelně vysvětlil. Odvolací soud nemá důvod do jeho úvah zasahovat. Pokud žalovaný tvrdí, že v prosinci 2022 nebyl schopen pojmenovat právní titul užívání předmětných nemovitostí, protože je právní laik, je jeho tvrzeno zjevně účelové. Je s podivem, že by se nezmínil o výše uvedeném Souhlasu v písemném Prohlášení uživatele nemovitosti z [datum], pokud by byl tento Souhlas skutečně k prosinci 2022 podepsán a opravňoval by jej k bezplatnému užívání předmětných nemovitostí. Je také pravdou, že žalovaný nijak nezpochybňoval platby označené jako „platby dílčího nájmu“ prováděné v druhé polovině roku 2022, když přehled o těchto platbách byl prováděn k důkazu, jak plyne z protokolu o jednání. Pokud tedy nyní tvrdí, že tyto platby nebyly prováděny, jde z hlediska tvrzení o novum. Odvolací soud má provádění těchto plateb za prokázané. Odvolací soud také souhlasí se závěrem o zjevné datové nesrovnalosti v Souhlasu, kdy pokud by byl tento skutečně podepsán dne [datum], tak 6 let bezplatného užívání (o kterém se v Souhlasu hovoří) počítáno od předávacího protokolu ze [datum] by končilo v říjnu 2027, nikoliv v říjnu 2028. Je tedy zjevné, že datum podepsání Souhlasu bylo antedatováno, aby předcházelo úpadku Úpadce. Je také nestandardní, že by provedené práce v hodnotě [částka] nebyly v Souhlasu, resp. následném Předávacím protokolu alespoň rámcově specifikovány s uvedením ceny, která na konkrétní práce skutečně připadla. Všechny výše uvedené skutečnosti odůvodňují závěr soudu I. stupně o zdánlivosti Souhlasu. Soud I. stupně měl dostatek podkladů pro své rozhodnutí. Nelze mu proto vytýkat, že neprovedl další důkazy. Pokud žalovaný tvrdí, že do předmětné nemovitosti investoval právě uváděnou částku [částka], je na něm, aby tuto skutečnost prokázal, a je na něm, aby se po Úpadci domáhal jejího vrácení. Pro posouzení právního titulu užívání předmětné nemovitosti tato skutečnost není rozhodná a sama učiněná investice jej nezakládá.

13. Odvolací soud dále souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že Úpadce nebyl oprávněn zatížit předmětné nemovitosti užívacím právem žalovaného, a to z jakéhokoliv právního titulu, vzhledem k existenci zajištění nemovitosti v rámci [podezřelý výraz], když pokud jde o skutečnost, zda se zákaz zatížení vztahuje i na nájemní vztah, příp. jiné užívací právo, souhlasí s argumentací žalobkyně (s odkazem na důvodovou zprávu k § 79d odst. 2 tr. řádu přijatému novelou č. 253/2006 Sb.), která zatížení shledává i v závazkovém vztahu. Obdobně zatížení vykládá i komentářová literatura (viz Šámal, P. a kol.: [podezřelý výraz]. Komentář. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2013, § 79d, s. 1055 – 1073). Je také logické, že použité výrazy by měly být vykládány dle terminologie užívané v době jejich přijetí, pokud jde o námitky žalovaného v bodě 4 jeho odvolání. Odvolací soud také souhlasí s tím, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy jak generálním inhibitoriem (vyrozumění [název] ze dne [datum], č. j. [číslo], zjevné z katastru nemovitostí), tak speciálním inhibitoriem, neboť [číslo] k prodeji nemovitých věcí ze dne [datum], č. j. [číslo], byl do katastru nemovitostí zapsán již dne [datum]. Tedy i z tohoto důvodu jakákoliv dohoda o užívání předmětných nemovitosti uzavřená Úpadcem je neplatná, a to z důvodu speciálního inhibitoria již absolutně, tedy se neplatnosti ani nebylo třeba dovolávat. Žalovaný tak nemá žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty [částka] (hodnota nemovitosti) v sazbě [částka] za úkon (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a dvou paušálních náhradách výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. po [částka], vše zvýšeno o 21% DPH, celkem [částka] po zaokrouhlení. Náhradu nákladů řízení uložil zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).