Rozhodnutí 29 CO 283/2022-182

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], tak, že [právnická osoba] je povinna žalobci [jméno] [příjmení] zaplatit částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] v zákonné výši do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení v zákonné výši (výrok I.). Žalobci soud I. stupně uložil uhradit účastnici do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Soud I. stupně označuje [právnická osoba] jako žalobce, neboť ve spojeném řízení pod výše uvedenou spisovou značkou zahájil řízení také o její žalobě. Po zpětvzetí toto řízení pravomocně zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 105/2020-32, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 403/2020-50, 29 Co 87/2021. V době vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku byl předmětem řízení pouze žalobní nárok [jméno] [příjmení], proto jej odvolací soud označuje jako žalobce a [právnická osoba] v souladu s ust. § 250a odst. 1 o. s. ř. jako účastnici.

3. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Namítl nesprávná skutková zjištění dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a nesprávné právní posouzení dle ust. § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., a dále také namítl nepřezkoumatelnost rozsudku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení.

4. Účastnice navrhla v odvolacím řízení potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu a návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že mu [právnická osoba] žalovanou částku s příslušenstvím uhradila. Navrhl, aby odvolací soud řízení zastavil a přiznal žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně náhradu dle advokátního tarifu včetně cestovních náhrad a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a na nákladech odvolacího řízení částku [částka] (ve vyúčtování opomněl vyčíslit k šesti úkonům právní pomoci paušální náhradu hotových výdajů).

6. Účastnice se zpětvzetím návrhu a zastavením řízení podle ust. § 250h o. s. ř. souhlasila podáním ze dne [datum]. K vyúčtování náhrady nákladů řízení žalobcem uvedla, že tarifní hodnota pro odměnu za právní pomoc v tomto řízení činí dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky č. 177/19996 Sb., advokátního tarifu [částka], neboť jde o řízení podle části V. o. s. ř., v němž může soud i bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění poskytnutého na základě zrušeného nebo změněného správního rozhodnutí. Za úkon příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ze dne [datum] by žalobci neměla být náhrada přiznána, první z nich byl učiněn již v řízení před Finančním arbitrem (případně by za něj mohla být přiznána pouze odměna dle ust. § 14 b advokátního tarifu) a druhý nebyl účelný k uplatnění nebo bránění práva, resp. účastnice takový úkon v řízení vůbec neeviduje.

7. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včasné a přípustné. Na základě zpětvzetí návrhu žalobcem a za souhlasu účastnice se zpětvzetím návrhu postupoval dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení ust. § 222a o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Dle ust. § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně či osobou k tomu neoprávněnou nebo proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné. Odvolací soud proto zkoumal subjektivní a objektivní přípustnost odvolání. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že žalobou napadená rozhodnutí Finančního arbitra pozbývají v rozsahu zasaženém tímto soudním řízením účinnosti.

8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 146 odst. 2, věty druhé ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Řízení bylo zastaveno pro chování účastnice, jímž vyhověla žalobnímu požadavku žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím v průběhu odvolacího řízení ([částka] dle výpisu z účtu právního zástupce žalobce ze dne [datum], č. l. spisu 170); z procesního hlediska tedy účastnice zastavení řízení zavinila. Proto odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci.

9. Odvolací soud souhlasí s vyúčtováním náhrady nákladů řízení žalobcem v tom směru, že za úkon právní služby, který kromě argumentace k řízení dle části páté o. s. ř. obsahoval i obranu proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, náleží mimosmluvní odměna vypočtená ze součtu tarifních hodnot podle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky tj. [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a [částka] dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem je vyjádření k žalobě účastnice ze dne [datum]. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí [částka]. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, podle něhož: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (včetně soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení (negativního) rozhodnutí Finančního arbitra (pozitivním) soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává).

10. K námitce účastnice (k vyčíslení nákladů řízení) odvolací soud podotýká, že v řízení dle části páté o. s. ř., i když v něm má být (znovu) rozhodnuto o peněžitém plnění, není z povahy věci možné aplikovat ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o nižší sazbě odměny a paušální náhrady za úkony do podání návrhu (ve skutkově a právně obdobných věcech zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru), neboť předmětem takového řízení není jen (pouhé) peněžité plnění, nýbrž i nahrazení pravomocného rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudním. Jinak řečeno úkony do podání návrhu (včetně) o zaplacení peněžitého plnění, které výše zmíněné ustanovení honoruje nižší sazbou odměny, v tomto typu občanského soudního řízení v úvahu nepřipadají, neboť byly logicky uskutečněny již v řízení před správním orgánem, k němuž byl podán návrh, o kterém soud znovu rozhoduje.

11. K další účastnice k vyčíslení nákladů řízení odvolací soud uvádí, že přiznání náhrady odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení nebrání fakt, že stejný právní zástupce zastupoval žalobce i v řízení před Finančním arbitrem. V řízení před Finančním arbitrem nese každý z účastníků své náklady sám (§ 18 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o Finančním arbitrovi). Sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi sice má povahu paušalizované náhrady nákladů řízení před Finančním arbitrem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Afs 176/2006), jde však o náhradu nákladů vynaložených státem, hradí se státu na účet Kanceláře Finančního arbitra. Návrhu účastnice na snížení odměny za tento úkon je rovněž nepřípadný, neboť v řízení dle části páté o. s. ř. není z povahy věci možné aplikovat ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o nižší sazbě odměny a paušální náhrady za úkony do podání návrhu (ve skutkově a právně obdobných věcech zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru), neboť předmětem takového řízení není (jen) peněžité plnění, ale především nahrazení individuálního správního rozhodnutí.

12. Náhrada sestává ze zaplacených soudních poplatků ve výši [částka] z návrhu na zahájení řízení a [částka] z odvolání, dále z odměny za právní pomoc advokáta ve výši [částka] za vyjádření k žalobě účastnice ze dne [datum] a [částka] za každý ze sedmi úkonů poskytnuté právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] - viz č. l. 72 až 78, zastoupení při jednání soudu dne [datum] a dne [datum], odvolání a zpětvzetí žaloby) ve výši stanovené dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Dále žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. §13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ke každému úkonu právní pomoci. Odvolací soud dále přiznává náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět, celkem 190 km, k jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum], vypočtenou dle ust. § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a prováděcích vyhlášek ve výši [částka] resp. [částka] osobním vozem tovární značky Citroën C4 Picasso, registrační značky 3 AF [číslo], s průměrnou spotřebou 6,1 l nafty na 100 km; cena nafty [částka], resp. 47,10/1l a sazba základní náhrady 4,40 resp. 4,70 Kč/1km) a náhradu za ztrátu času advokáta cestou k jednáním soudu a zpět dle ust. § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhlášky, tj. 2x 6 půlhodin po [částka], celkem [částka]. Dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je součástí náhrady daň z přidané hodnoty ve výši [částka], jíž je právní zástupce žalobce plátcem. Výpočet: 7 580 + 7 x [číslo] 8x 300+ 1 151 + [číslo] + [číslo] 21% z 35 469 + [číslo] = [částka].

13. Platební místo určil odvolací soud dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.