o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. března 2024, č. j. 46 C 212/2023-132,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám jejího advokáta (výrok II) a povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů v částce 10 681 (výrok III).

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že jako zhotovitel uzavřela dne [datum] se žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo č. 22/1001, jejímž předmětem byla dodávka a montáž „ZTI a ÚT“ v rámci stavební akce s názvem „[adresa] A1 [adresa]“ (dále jen „Dílo“). Z důvodu vzniku sporu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně výše nároku žalobkyně na úhradu ceny Díla uzavřely tyto dne [datum] dohodu o narovnání, na základě které byla sporná práva a sporné nároky nahrazeny novými. Z dohody o narovnání vyplývá mimo jiné závazek žalované uhradit žalobkyni doplatek ceny díla ve výši [částka], a to dle čl. IV odst. 1, písm. a) ve dvou splátkách, po odpočítání pozastávky ve výši 10% v částce [částka] do [datum] a v částce [částka] do [datum]. Doplatek ceny v celkové částce [částka] byl žalobkyní vyúčtován fakturou č. [hodnota], přičemž součástí faktury byl zjišťovací protokol – soupis skutečně provedených prací a dodávek za měsíc prosinec 2022 v hodnotě [částka] potvrzený pověřeným pracovníkem objednatele. Žalovaná částku nejprve [částka] a od [datum] ani částku [částka] přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila. Dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]. K obraně žalované pak žalobkyně uvedla, že žádné vady díla nebyly reklamovány, navíc generální dodavatel také v částech díla dodávaných žalobkyni žádné vady neeviduje. Dílo bylo žalované žalobkyní řádně předáno a byl podepsán zjišťovací protokol.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nerozporovala sice uzavření dohody o narovnání, ta však byla uzavřena v omylu ve smyslu § 583 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně totiž úmyslně žalované zamlčela rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na vůli žalované uzavřít tuto dohodu, proto je neplatná, což žalovaná výslovně namítla. Vzhledem ke sporům o rozsah provedeného díla se účastnice dohodly na kompromisu, jehož výsledek byl prezentován v dohodě o narovnání z [datum]. Po uzavření dohody o narovnání žalovaná zjistila, že dílo prováděné žalobkyní nebylo řádně provedeno nejen co do rozsahu sjednaných prací, ale zejména ani co do jeho kvality. [adresa] část spojů byla žalobkyní provedena vadně, což mělo za následek nutnost jejich oprav. Muselo tak dojít k vysekání hotových podlah a stěn na prováděném díle, a tím vznikly další značný náklady žalované. Kdyby žalobkyně skryté vady díla při uzavírání dohody o narovnání nezamlčela a neuvedla tak žalovanou v omyl, tato by právní jednání, z něhož nyní žalobkyně vyvozuje svůj nárok, nikdy neučinila. Dohoda o narovnání je tedy, dle názoru žalované, neplatná. Navíc, jak je výslovně stanoveno i v čl. IV. odst. 2 dohody o narovnání, že i přes uzavření dohody o narovnání zůstala zachována záruka žalobkyně za provedené dílo. Nejenže je tak dohoda o narovnání vzhledem k uvedení žalované v omyl neplatná, ještě navíc vznikly žalované z důvodu vad díla proti žalobkyni nároky z vadného plnění, které formou procesní obrany tímto proti žalobkyni uplatnila.

4. Soud I. stupně popsal svá skutková zjištění v bodě 5 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění odkazuje a z těchto zjištění vychází.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 1903, § 1904, § 2615 odst. 1 a 2, § 2112 odst. 1 a 2 o. z. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že účastnice řízení uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. o. z., o čemž ostatně nebylo mezi účastnicemi sporu. Ve smlouvě byla mimo jiné ujednána i záruka za dílo na dobu 60 měsíců ode dne ukončení prací. Žalobkyně měla provádět pro žalovanou práce – montáž rozvodů ZTI a UT na stavbě „[adresa] – A1 – [adresa]“. Tyto práce řádně provedla a provedla práce i na dalších objektech stavby, a to A2 a B3. Na objektu B3 prováděla pouze montáž topení v 2.NP-byt 2.1 a 4.NP-byt 4.1. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že vadné práce v bytě pana [jméno] v objektu B3-byt B3.3.1. prováděla žalobkyně. Reklamovaná vada v tomto bytě nebyla vada způsobená prací žalobkyně. Pokud jde o dohodu o narovnání ze dne [datum], tato byla platně uzavřena dle § 1903 o. z. Námitky žalované ohledně její neplatnosti nejsou důvodné. Dohoda o narovnání nebyla uzavřena v omylu žalované vyvolaném žalobkyní, a to ani lstí ani úmyslným uvedením v omyl (§ 1904 o. z.). Rozsah prací byl prokázán rekapitulací provedených prací v objektech A1, A2, B3 – záruka, která byla součástí dohody o narovnání a byla i parafována oběma smluvními stranami. Zde byl rozsah prací přesně uveden. Pokud jde o kvalitu prací, nešlo rovněž o úmyslné uvedení žalované v omyl ze strany žalobkyně. Za prvé je běžné, že ve stavebnictví se vyskytují vady, a to téměř na každé stavbě, obzvláště u staveb většího rozsahu, jakou byla i předmětná stavba. Za druhé je tato otázka řešena ve Smlouvě o dílo, kde si smluvní strany ujednaly záruku na 60 měsíců (tj. na pět let). Žalovaná má tedy možnost řešit případné vady díla v souladu se Smlouvou o dílo uplatněním záruky. V řízení navíc bylo prokázáno potvrzením generálního dodavatele díla [právnická osoba]., že ke dni [datum] nebyly v části díla prováděné žalobkyní vady, které by způsobily nějakou havárii či škodu, a že ani nedošlo k žádnému vysekání podlah. „Pro případ omylu v právním institutu narovnání platí zvláštní pravidlo dle § 1904 o. z. Zákon stanoví, že platnost narovnání není dotčena, jestliže při jednání došlo k omylu v tom, co bylo dosud mezi stranami sporné nebo pochybné. Pokud však některá ze stran vyvolala takový omyl úmyslně, tj. vyvolala jej lstí, je narovnání neplatné. Neplatnosti se ale i v tomto případě musí dovolat strana, která byla v omyl úmyslně druhou stranou uvedena.“ (srovnej komentář ASPI KP635 k § 583 o. z.). „Lest ve smyslu § 49 obč. zák. spočívá obvykle v tom, že druhý účastník úmyslně předstírá něco, co neexistuje, anebo naopak zastírá něco, co existuje.“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V daném případě mělo dojít k omylu z tohoto důvodu, že žalobkyně tvrdila, že dílo bylo provedeno řádně, ačkoliv tomu ve skutečnosti tak být nemělo. Odhlédneme-li od skutečnosti, že toto tvrzení žalovaná řádně neprokázala, řádné provedení díla bylo mezi smluvními stranami dohody o narovnání sporné. Nemohlo se tedy uplatnit pravidlo § 1904 o. z., a dohoda o narovnání uzavřená účastnicemi proto není neplatná. Žalobě proto vyhověl včetně požadovaného zákonného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávně zjištěný skutkový stav, neboť žalobkyně úmyslně zamlčela žalované vady díla, mj. i v bytě pan [jméno]. Na tom nic nemění sdělení investora, že dílo bylo bez vad, neboť tyto vady žalovaná ještě před předáním díla investorovi odstranila. Namítala také pochybení soudu I. stupně dané tím, že neprovedl výslechy dalšího svědka. Po právní stránce setrvala na tom, že je dohoda o narovnání neplatná. Navrhovala proto napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání odvolací námitky vyvracela a navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný. Namítala, že z dokazování vyplynulo, že pokud jde o vady v bytě pana [jméno], tam žalobkyně práce neprováděla. Není zřejmé, že by další svědek, jehož jméno a adresa navíc nejsou ani známy, toto mohl potvrdit. Právní hodnocení soudu I. stupně je správné. Žalovaná dosud žádné vady díla žalobkyni nevytkla.

8. Žalovaná následně ještě doplnila své odvolání těsně před jednáním odvolacího soudu podáním ze dne [datum], kdy tvrdila existenci vad na částech díla prováděných žalobkyní, jejichž odstranění musela zajistit, neboť žalobkyně s ní přestala komunikovat. Tím jí měla vzniknout škoda v celkové výši [částka], kterou započítává na pohledávku žalobkyně. Toto vyčíslení škody je bez bližší specifikace ohledně nákladů na odstranění jednotlivých konkrétních vad.

9. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedla, že považuje vznesenou námitku započtení za zcela účelovou a s takto započítávaným nárokem nesouhlasí. Poukázala na skutečnost, že faktura č. [hodnota], kterou byla započítávaná pohledávka uplatněná z titulu náhrady škody žalobkyni vyúčtována, je sice datována dnem [datum] se splatností [datum], nicméně fakticky byla žalobkyni zaslána až dne [datum]. Žalovaná uplatňuje nová tvrzení, neboť neproběhlo žádné vytčení vad, ani nebylo specifikováno, na jakých částech stavby by se měly vady nacházet. Žalobkyni nebyla umožněna prohlídka prostor, kde by se vady měly nacházet, nebyl ani uplatněn žádný z nároků přicházející v úvahu při vytčení vad, rovnou je vyčíslována náhrada škody. Uvedla tedy, že se jedná o nejistou a neurčitou pohledávku ve smyslu § 1987 o. z.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a plně na ně odkazuje.

12. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že námitka nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu je lichá. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., tedy je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K tomu však v poměrech posuzované věci nedošlo. Soud I. stupně opřel své závěry o listinné důkazy, které jsou v daném případě rozhodné, z nichž vyplývá, že žalobkyně na bytě pana [jméno], kde se měly vyskytnout vady v souvislosti s pokládkou podlahového topení, nepracovala. Toto zjištění nevyvrátily ani výslechy svědků a z žádných indicií není zřejmé, že by svědek, jehož adresu ani žalovaná nesdělila, měl vědět relevantní informace k těmto skutečnostem. Ostatně žádná reklamace této vady ve vztahu k žalobkyni předložena nebyla. Provedení důkazu výslechem dalšího svědka proto i odvolací soud považuje za nadbytečné, a to i vzhledem k tomu, co bude řečeno dále.

13. Dohodu o narovnání nelze považovat za neplatnou. Odvolací soud neshledal na straně žalobkyně žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se snažila lstí vyvolat na straně žalované omyl, jak předpokládá § 1904 věta první o. z., aby mohla být dohoda o narovnání považována za neplatnou. K uzavírané dohodě o narovnání byl předložen soupis provedených prací. Obě strany se s ním mohly seznámit a k němu se vyjádřit. Pokud by v té době některé z těchto prací byly zjevně vadné, nevidí odvolací soud důvod, proč by tyto skutečnosti žalovaná nenamítla a proč by je dohoda o narovnání nemohla zohlednit. Pokud se vada projevila později, těžko lze uvažovat o tom, že se jednalo o lest žalobkyně. Lze navíc souhlasit se soudem I. stupně, že i pokud by se po uzavření dohody o narovnání na částech stavby prováděných žalobkyní vady projevily, není to opět důvod pro shledání neplatnosti dohody o narovnání z důvodu omylu vyvolaného lstí, neboť skryté vady se na stavbě běžně vyskytují a mohou se průběžně projevit až později, ale byl by namístě postup spočívající v reklamaci této vady. Uzavření dohody o narovnání ohledně výše a splatnosti plnění za provedení prací nemění nic na skutečnosti, že žalované svědčila záruka v trvání 60 měsíců. Odvolací soud tedy neshledává žádný důvod, proč považovat dohodu o narovnání neplatnou.

14. Pokud jde o poslední námitku, a to vznesený zápočet nároku na náhradu škody, s ohledem na chronologii uplatnění tohoto zápočtu a způsob vyčíslení, resp. absenci jakékoliv bližší specifikace tvrzené způsobené škody považuje odvolací soud shodně s argumentací žalobkyně takto vznesenou námitku započtení za neurčitou a nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. K tomu odvolací soud dodává, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Takováto započítávaná pohledávka nemůže způsobit zánik nároku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud je toho názoru, že „na poslední chvíli“ započtená pohledávka žalované je typickým příkladem pohledávky neurčité a nejisté ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Ani tento pokus o započtení tedy nemůže způsobit zánik nároku žalobkyně.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení a o nákladech státu.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení za dva úkony právní služby, které odvolací soud shledává účelnými, a to za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu v sazbě [částka] za úkon, a za dvě paušální náhrady nákladů po [částka] [§ 6 odst. 1, §7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)]. Dále jsou náklady advokáta tvořeny cestovními náklady za cestu z Otrokovic do Prahy a zpět na jednání odvolacího soudu vlakem s cenou zpáteční jízdenky [částka] dle § 13 odst. 1 a. t. a 14 náhradami za promeškaný čas po [částka] dle § 14 odst. 4 a. t. při trvání cesty do Prahy a zpět celkem [hodnota] hodin, tedy [částka]. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Zbylé účtované úkony, dvě porady s klientem přesahující vždy jednu hodinu a vrácení faktury se zápočtem žalované nebyly buď doloženy (v případě porad), ani jejich délku neshledává odvolací soud nezbytnou, a u vrácení faktury se pak nejedná o úkon související přímo s řízením. Ani jeden z těchto úkonů tedy odvolací soud neuznal jako účelný.