o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. května 2024, č. j. 6 C 284/2021-102,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] na účet jeho právního zástupce.

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně uplatněném z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] zaslala tuto částku na základě daňového dokladu č. [tel. číslo] ze dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], a to za účelem zaplacení nákladů [název] vedené žalovaným jako [název] proti povinnému [jméno FO]. Ačkoli tato povinnost byla usnesením žalovaného ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uložena toliko [jméno FO], žalobkyně mylně přikročila k úhradě ze svého bankovního účtu, na což byla upozorněna sdělením [název] v souvislosti s dalším postihem příjmů povinného poté, kdy povinný měl již veškeré své dluhy řádně zaplatit. Vzhledem k tomu, že [název] proti povinnému byla zastavena usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], nevznikl na straně žalovaného na úhradu předmětné částky nárok. I přes výzvu k jejímu vrácení, jež byla žalovanému doručena dne [datum], však žalovaný nároku žalobkyně nevyhověl, což potvrdil ve svém přípisu ze dne [datum].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla proti povinnému [název], která byla zahájena dne [datum]. Po jejím částečném zastavení žalovaný uložil povinnému usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uhradit na náklady [název] částku ve výši [částka]. Za tímto účelem též vystavil dne [datum] daňový doklad č. [tel. číslo] s pokyny k platbě. Dne [datum] obdržel žalovaný přípis právního zástupce povinného s informací, že vyúčtovaná částka byla již uhrazena. K jejímu připsání pod VS [tel. číslo]došlo následujícího dne. Ačkoli právní zástupce povinného požádal dne [datum] žalovaného o vystavení potvrzení o úhradě nákladů [název], dne [datum] obdržel žalovaný předžalobní výzvu žalobkyně k vrácení platby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla plnění namísto povinného bez právního důvodu, má žalovaný za to, že ve světle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je ve věci pasivně legitimován toliko povinný, nikoli žalovaný. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dospěl k obdobným závěrům. Za situace, kdy je povinný nadto společníkem žalobkyně a jejím jednatelem, je podle názoru žalovaného zjevné, že žalobkyně jedná v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně popsal svá skutková zjištění v bodech 4 až 22 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje. V bodě 24 napadeného rozsudku pak soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla proti [jméno FO], který působil od [datum] jako jediný jednatel žalobkyně a od [datum] též jako její společník, nařízena [název] jistiny ve výši [částka] s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a dále nákladů [název]. Vedením [název] byl pověřen žalovaný. [název] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalovaný nařídil provedení [název] a jiných příjmů povinného vyplácených ze strany ČSSZ. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dále rozhodl o pokračování těchto srážek z příjmů vyplácených povinnému od žalobkyně. Poté, co povinný uzavřel dohodu s oprávněnou společností [název] Ltd. dne [datum] v její prospěch uhradil částku [částka], žalovaný usneseními ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a dále ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl o částečném zastavení [název] ve vztahu k povinnému a uložil mu, aby uhradil žalovanému náklady [název] ve výši [částka]. Za tímto účelem vystavil povinnému daňový doklad č. [tel. číslo] s pokynem k poukázání dotčené částky na účet č. [č. účtu] pod VS [tel. číslo] Povinný předmětný doklad předal [jméno FO], působící jako účetní povinného i žalobkyně, s instrukcí, aby na základě tohoto dokladu provedla požadovanou platbu. Dne [datum] byla platba zaúčtována na vrub účtu žalobkyně pod č. [č. účtu]. Téhož dne byl o provedení platby informován též žalovaný, který dne [datum] vystavil o dané transakci požadované potvrzení. Dopisem ze dne [datum] (správně z [datum] – pozn. odvolacího soudu) byl povinný informován, že s účinností od [datum] bude ČSSZ na základě [název] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], provádět srážky z vypláceného důchodu ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že toto [název] bylo již ve vztahu k osobě povinného částečně zastaveno, obrátil se povinný na žalovaného s dotazem na důvod provádění srážek. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu s žádostí o vrácení částky ve výši [částka] se zdůvodněním, že dotčená částka byla na účet žalovaného poukázána omylem. Žalovaný výzvě odmítl vyhovět.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 1936, § 2991 odst. 1 a 2 o. z., odkázal též na komentářovou literaturu. Jako předběžnou otázku si vyhodnotil, že plnění žalovanému nebylo bez právního důvodu, nýbrž se jednalo o plnění dlužných nákladů [název] ve výši odpovídající žalované částce, které byly žalovanému jako [název] pravomocně přiznány. Žalobkyně neměla vůči žalovanému žádný závazek, přesto však poukázala na účet žalovaného peněžité plnění ve výši [částka]. Sporné bylo, zda toto plnění poskytla za svého jednatele a společníka, v rámci [název] řízení povinného, [jméno FO]. Navzdory poučení podle § 118a o. s. ř. neměl za prokázané tvrzení žalobkyně o omylu její zaměstnankyně při zadání transakce. Neuvěřil výpovědi svědkyně [jméno FO], jež si dle svých slov nebyla navzdory své pozici jako účetní žalobkyně a zároveň povinného [jméno FO] jako fyzické osoby vědoma vedení jakékoli [název], že přehlédla údaje o povinném uvedené na daňovém dokladu č. [tel. číslo], který byl vystaven [název]. Toto přehlédnutí se jeví jako zcela nelogické i ve světle toho, že platba poukázaná na účet žalovaného byla opatřena správným variabilním symbolem odpovídajícím uvedenému dokladu, jehož součástí je nadto zcela zřetelné označení žalovaného jako [název] a nákladů [název] vedené pod sp. zn. [spisová značka] jako předmětu plnění. Pokud svědkyně uváděla, že veškeré faktury, jež byly účtovány na vrub žalobkyně, procházely kontrolou jednatele a [název] [jméno FO], je též s podivem, že by povinný, který téměř obratem reagoval na pozdější sdělení ČSSZ o provádění srážek, ve světle svého živého zájmu o zastavení [název], svědkyni k proplacení částky vyúčtované výše popsaným daňovým dokladem nijak neinstruoval a na průběh této transakce se již zpětně nijak nedotazoval. To ostatně vylučuje i sdělení právního zástupce povinného, který byl v období od [datum] do [datum] druhým společníkem žalobkyně a sám dne [datum] informoval žalovaného o provedení platby.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že výpověď svědkyně [jméno FO] byla v přímém rozporu i s výpovědí svědka [jméno FO], co se týká okamžiku, kdy měl být údajný omyl při zadání transakce odhalen. Zatímco dle svědkyně [jméno FO] byla chybná platba objevena v rámci kontrol při zpracování účetní závěrky žalobkyně, svědek [jméno] soudu I. stupně sdělil, že omyl zaměstnankyně žalobkyně zjistil v návaznosti na oznámení ČSSZ o zahájení provádění srážek z jeho příjmů ze dne [datum]. Dle soudu I. stupně, pokud by se na straně žalobkyně skutečně jednalo o mylnou platbu, bylo by na povinném, aby v souladu s jeho povinností péče řádného hospodáře uplatnil vůči svědkyni [jméno FO] jako zaměstnankyni žalobkyně nárok na náhradu škody. Jak však bylo zjištěno z výslechu této svědkyně, žádný takový nárok ze strany žalobkyně dosud vznesen nebyl. Pasivitu žalobkyně je poté třeba dát do kontextu s chováním samotného povinného, jenž navzdory tvrzenému omylu nesprávně zaslanou částku žalobkyni dosud sám neuhradil a nepokusil se kontaktovat ani žalovaného s tím, že by vyčíslené náklady [název] dodatečně zaplatil tak, aby původní platba mohla být řádně vrácena žalobkyni. Jeho následnou námitku, kterou povinný naopak započal rozporovat nárok žalovaného na úhradu nákladů [název], poté nelze vnímat než jako účelovou obranu.

7. Soud I. stupně tedy neměl omyl žalobkyně za prokázaný a dospěl k závěru, že její platba na účet žalovaného byla provedena s vědomím plnění namísto povinného. Žalovaný byl přitom ve světle § 1936 odst. 1 o. z. povinen dotčené plnění přijmout. Ačkoli uvedené ustanovení odkazuje na předchozí souhlas dlužníka, Nejvyšší soud již v této souvislosti potvrdil, že pro účely vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a uplatnění regresní kondikce proti dlužníkovi není tento souhlas dále nezbytný. Zde soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

8. Za situace, kdy žalobkyně plnila za svého jednatele a společníka [jméno FO] jako povinného, přičemž této skutečnosti si byla v době poskytnutí plnění též vědoma, vzniklo žalobkyni právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení toliko od osoby, za niž plnila, nikoli od toho, komu plnila. Zde soud I. stupně opět poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Z uvedených důvodů žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Namítala, že důkazní břemeno o prokázání omylu při plněné žalovanému nenesla ona, nýbrž žalovaný, resp. žalovaný nesl břemeno prokázání skutečnosti, že bylo skutečně plněno za jiného, což se nestalo. Pokud tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně plnila žalovanému vědomě, je dána pasivní legitimace žalovaného. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

10. Žalovaná považovala úvahy žalobkyně vyjádřené v odvolání za nesprávné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a plně na ně odkazuje.

13. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že námitka nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu je lichá. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., tedy je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K tomu však v poměrech posuzované věci nedošlo. Soud I. stupně opřel své závěry o skutečnosti prokázané listinnými důkazy, ze kterých při objektivním hodnocení lze učinit závěr, že žalobkyně plnila žalovanému za svého jednatele, tedy plnila dluh za jiného s jeho vědomím (v podrobnostech viz bod 31 napadeného rozsudku) a zcela jasně a logicky vysvětlil, proč nemá tvrzení žalobkyně o omylu při zadání platby za věrohodné a proč tuto skutečnost nemá prokázanou výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Důkazní břemeno v otázce existence omylu při předmětné platbě pak leželo zcela na žalobkyni. Na rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že bylo plněno na základě pravomocně přiznaného nároku, vyúčtovaného navíc žalovanou výše uvedenou fakturou. Na straně žalované tak nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení. Nabyla jen to, co jí bylo pravomocným rozhodnutím přiznáno, nijak se neobohatila.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení za dva úkony právní služby po [částka], vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání, z tarifní hodnoty [částka], a za dvě paušální náhrady nákladů po [částka] [§ 6 odst. 1, §7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)]. Náklady na právní zastoupení jsou také tvořeny náklady advokáta za cestu k odvolacímu soudu a zpět ([adresa] a zpět) dne [datum] automobilem Mercedes-Benz, RZ: [SPZ], celkem [hodnota] km (2 x 94 km) cena [částka] za litr paliva při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla, celkem [částka], náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestovným 8 půlhodin po [částka], tj. [částka]. Vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).