Rozhodnutí 29 Co 269/2024-264

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II) a žalované stanovil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] představující výdaje na obhajobu, dále ušlého zisku ve výši [částka] za dny, kdy se žalobce účastnil hlavních líčení a nemohl pracovat, a finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] z titulu nezákonného [podezřelý výraz] stíhání vedeného u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], pro spáchání zvlášť závažného [podezřelý výraz] podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., [podezřelý výraz] zákoník (dále jen „tr. z.“) spáchaného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. z. ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. z., spáchaného v souběhu se zvlášť závažným [podezřelý výraz] padělání a pozměnění peněz dle § 233 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. z., spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. z., za užití společného § 238 tr. z. Žalobci bylo sděleno obvinění dne [datum] a Krajský soud v Brně, pobočka ve [adresa], rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobce zprostil obžaloby. [podezřelý výraz] stíhání žalobce pravomocně skončilo dne [datum]. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že je osobou bezúhonnou, [podezřelý výraz] stíhání mělo dopad do jeho osobního, rodinného i pracovního života. [podezřelý výraz] stíhání v něm vyvolávalo obavy o budoucnost, poškodilo mu pověst v bydlišti a jeho dobré jméno. I pro rodinu žalobce byla situace nepříjemná mj. s ohledem na masivní medializaci případu. Některé mediální články nectily zásadu presumpci neviny. Žalobce se nemohl věnovat svým osobním a rodinným záležitostem včetně koníčků, jelikož byl nucen svůj volný čas věnovat [podezřelý výraz] řízení. [podezřelý výraz] stíhání v něm vyvolalo stresové a depresivní stavy, vyhledal terapeutickou pomoc. Konkrétně byl žalobce zatčen se zapojením policejního útvaru URNA, což vyvolalo pozdvižení v širokém okolí žalobce, ačkoliv dle odposlechů muselo být policejnímu orgánu zřejmé, že žalobce chce spolupracovat a chystá se na výslech. Dále u žalobce došlo k narušení pracovních vztahů. Kolegové se jej začali stranit, jeden kolega se s ním přestal úplně bavit. Přišel o řadu pracovních příležitostí, neboť pracuje na pozici technika a jedná s lidmi, kdy si jej mohou potencionální klienti lustrovat a v médiích se objeví předmětná kauza. Taktéž přišel o řadu přátel, přátelé o něm hovoří jako o zločinci. Vedle zhoršení psychického stavu mj. přibral na váze asi 42 kg a začaly mu vypadávat vlasy, na což dříve netrpěl. [podezřelý výraz] stíhání se projevilo i na zdraví jeho matky a dědy. Zhoršil se mu vztah s rodinou manželky. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil žalované nároky předběžně u žalované dne [datum]. Žalovaná projednala žádost žalobce dne [datum] a přiznala mu částku [částka].

3. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud I. stupně řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ze dne 7. 9. a [datum] zastavil do částky [částka]. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu škody na obhajném ve výši [částka] (vč. cestovného žalobce), ušlý zisk žalobce ve výši [částka] a zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu ve výši [částka].

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v napadeném rozsudku v bodech 8 až 18, přičemž odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.

5. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle § 1 odst. 1, § 3, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 31 odst. [právnická osoba] a 4, § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), přičemž se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byl nárok žalobce uplatněn u žalované, a uzavřel, že žalobce tuto podmínku splnil a že odpovědnostní titul je dán, neboť vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání a žalobce byl obžaloby zproštěn. K nároku na náhradu ušlého zisku vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobce v zaměstnání v uvedené dny, kdy se účastnil některých úkonů [podezřelý výraz] řízení, čerpal neplacené volno a svou práci si poté napracovával ve svém volném čase. Žalobci tudíž škoda v podobě ušlého zisku, tedy, že by nedošlo k rozmnožení jeho majetkových hodnot, ač by se to dalo očekávat s ohledem na obvyklý běh věcí, tj. nebýt nezákonně vedeného [podezřelý výraz] řízení, nevznikla. K nároku na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu soud I. stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce uhradil obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] za poskytovanou obhajobu částku [částka]. Soud I. stupně shledal účelnými úkony ze dne [datum] – prostudování spisu, [datum] – vyjádření k obžalobě, [datum] – promeškaný čas u hlavního líčení ve výši [částka], přičemž podrobně odůvodnil, proč je shledal účelnými, zatímco ostatní účtované úkony nikoliv. Celkem soud I. stupně přiznal žalobci navíc [částka] vč. DPH dle § 23a zákona o advokacii. Ohledně cestovného, resp. požadavku na amortizaci soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], přičemž požadavek neshledal důvodným. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání soud I. stupně uvedl, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání vznikla, a to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. Za odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je podle soudu I. stupně částka [částka]. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje zejména povaha [podezřelý výraz] věci, když žalobce byl ohrožen vysokou [podezřelý výraz] sazbou odnětí svobody a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Kauza byla celostátně medializovaná a bylo jí zasaženo do osobnostní sféry žalobce, jeho profesního a rodinného života, do pověsti a cti žalobce. Soud I. stupně přitom dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Jelikož se žalobci již dostalo zadostiučinění v penězích ve výši [částka], soud I. stupně přiznal žalobci dalších [částka]. [adresa] s přiznanou náhradou škody na obhajném ve výši [částka] soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky [částka] (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2, potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 72%.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná do výroku I a III včasné a přípustné odvolání, přičemž odvolání do výroku I v části rozhodnutí o náhradě majetkové újmy v celkové výši [částka] omezila pouze co do částky [částka]. Namítala, že žalobci nepřísluší náhrada za promeškaný čas u hlavního líčení dne [datum] v rozsahu [částka] + DPH, neboť celkový čas konaného hlavního líčení činil 6:37 hod. a délka přestávky činila 1:50 hod. Dále namítala, že ohledně přiznané náhrady nemajetkové újmy se žalovaná neztotožňuje s výší přiznaného zadostiučinění, které považuje vzhledem k provedenému dokazování i použité srovnávací judikatuře za neodpovídající konkrétním okolnostem projednávaného případu a za nadhodnocené. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, zásahy do osobnostní sféry se u žalobce projevily zejména v podobě stresu, nejistoty a obav z budoucnosti, nicméně odbornou pomoc žalobce nevyhledal. Rodina i přátelé žalobce po dobu [podezřelý výraz] stíhání podporovali. V oblasti profesní sféry bylo prokázáno, že žalobce po celé období vykonával nadále práci v rodinné firmě. Žalovaná tedy nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, že [podezřelý výraz] stíhání žalobce zasáhlo jeho profesní sféru a v rodinné firmě si jej klienti spojovali s [podezřelý výraz] kauzou. Žalovaná se též neztotožňuje s porovnáním srovnávací judikatury s případem žalobce, kdy má za to, že při stanovení výše zadostiučinění nebylo dostatečně zohledněno, že ve většině porovnávaných případů byly prokázány závažné a rozsáhlé zásahy do osobnostních sfér tamních žalobců a [podezřelý výraz] stíhání v porovnávaných případech trvala podstatně delší dobu. Z toho důvodu je žalovaná přesvědčena, že peněžité zadostiučinění již žalobci žalovanou poskytnuté je zcela přiměřené a odpovídající všem konkrétním okolnostem projednávaného případu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba i co do částky [částka] zamítá.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že odvolání žalované považuje za zcela nedůvodné. S výpočtem výše nákladů obhajoby v rámci [podezřelý výraz] řízení se zcela ztotožňuje a má za to, že přiznané zadostiučinění odpovídá nemajetkové újmě způsobené mu nezákonným [podezřelý výraz] stíháním a vydáním nezákonného rozhodnutí. Navrhl napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdit.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co strany seznámil s tím, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že:

a) pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nezákonně trestně stíhanému pro úvěrový podvod podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, jemuž hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 12 let, za dobu [podezřelý výraz][Anonymizováno][Anonymizováno] v rozsahu 5 let a 6 měsíců přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] zohledňující negativní zásah do rodinného života poškozeného, dále do jeho psychického stavu,

b) pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nezákonně trestně stíhanému pro [podezřelý výraz] čin zneužití pravomoci veřejného činitele, jemuž hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 10 let, za dobu [podezřelý výraz] stíhání v rozsahu 6 let a 8 měsíců přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] zohledňující jednak negativní zásah do jeho dobré pověsti a dále i zásah do politické kariéry, velkou medializaci,

c) pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nezákonně trestně stíhanému pro [podezřelý výraz] čin podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 [podezřelý výraz] zákona, jemuž hrozil trest odnětí svobody až v délce 8 let, za dobu [podezřelý výraz] stíhání 6 let a 3 měsíce přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] zohledňující zásah do psychické sféry,

d) pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nezákonně trestně stíhanému pro [podezřelý výraz] čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 5, písm. a) [podezřelý výraz] zákona, jemuž hrozil trest odnětí svobody až v délce 10 let, za dobu [podezřelý výraz] stíhání dvou let přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] zohledňující zásah do psychické sféry projevující se poruchami spánku, nervozitou, ztrátou přátel, omezením sportovních aktivit, dále rozvrácení rodinného života a konečně i negativní zásahem do profesního života spočívajícím ve ztrátě zakázek

shledal žalovanou podané odvolání zčásti důvodným.

10. Soud I. stupně základ právního posouzení věci samé zcela správně vystavěl na závěrech dlouhodobě ustálené soudní praxe, podle níž stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) [podezřelý výraz] stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [podezřelý výraz] soudu. Zákon č. 82/1998 Sb. tento nárok sice výslovně neupravuje, avšak v dané souvislosti se vychází z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [podezřelý výraz] stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení při zahájení [podezřelý výraz] stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek [podezřelý výraz] stíhání (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 6/90, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 35/1991 civ, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně, tudíž v souladu s výše uvedeným správně uzavřel, že byl-li žalobce v předmětném [podezřelý výraz] řízení zproštěn obžaloby, pak tím samým byl naplněn primární předpoklad vzniku uvedeného typu odpovědnosti žalované spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí.

11. Taktéž lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně o vzniku nemajetkové újmy v příčinné souvislosti se zmíněným nezákonným rozhodnutím, jejíž vznik lze mít za prokázaný tehdy, jsou-li zde dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy že by se vzhledem ke konkrétním okolnostem případu i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a že výše náhrady nemajetkové újmy, které by se poškozenému mělo dostat, není právním předpisem přímo stanovena, že § 31a odst. 2 OdpŠk výši uvedené náhrady ponechává na úvaze soudu s tím, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích s projednávanou věcí shodují, jinak vyjádřeno, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových okolností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 122/2012 civ). Potud tedy právnímu posouzení uvedeného nároku ze strany soudu I. stupně nelze nic vytknout a konečně ani sama žalovaná nesporuje, že by žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu nenáleželo.

12. Uvedené se však již netýká zvoleného postupu, kterým soud I. stupně dovodil adekvátnost výše jím přiznaného zadostiučinění toliko s odkazem na dva jím zmíněné srovnatelné případy, které neumožňují zcela přesvědčivé porovnání vycházející z akcentace společných znaků a vysvětlení toho, jakým způsobem se tyto společné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění; respektive prvostupňovým soudem stanovené zadostiučinění nezohledňuje některé skutečnosti projednávané věci. Protože zmíněný postup je součástí právního posouzení věci samé, měl odvolací soud za to, že tento nedostatek bylo možné napravit v rámci odvolacího řízení, zvláště za situace, kdy odvolací soud měl k dispozici více pravomocných konečných soudních rozhodnutí ohledně způsobu stanovení náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí zohledňujících v zásadě obdobný okruh skutkových okolností, které provázely nezákonné stíhání žalobce. Výčet těchto případů spolu se stručnou definicí zmíněných skutkových okolností byl již odvolacím soudem zmíněn výše a z jejich vzájemného porovnání s případem žalobce podle názoru odvolacího soudu plyne jednoznačný závěr, že za adekvátní výši náhrady je třeba shledat částku [částka]. Žalobce, a stejně tak i soud I. stupně, v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně poukazují na obecně akceptovaný závěr, že s každým nezákonným [podezřelý výraz] stíháním se pojmově pojí negativní zásah do souhrnu osobnostních práv jedince, že vzhledem k prokázaným okolnostem daného případu by se i každá jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla oprávněně cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu její nemajetkovou sféru a že tyto negativní účinky na jednotlivé osobnostní složky žalobce lze mít na základě provedeného dokazování za najisto postavené. S žalovanou lze na druhou stranu souhlasit v tom, že je namístě narušení jednotlivých osobnostních sfér žalobce hodnotit mírněji, než učinil soud I. stupně. Soudu I. stupně v zásadě nelze vytknout, použil-li ke srovnání závěry plynoucí z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], které skutečně splňují řadu srovnatelných znaků s nyní projednávaným případem, avšak nelze přehlédnout, že jimi přiznaná výše nemajetkové újmy v částce [částka] byla soudem přiznána za [podezřelý výraz] stíhání v délce 3 roky a 10 měsíců v prvním případě a v délce 4 roky a 9 měsíců ve druhém případě, tedy v zásadě za období několikanásobně přesahující délku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání žalobce. Z tohoto pohledu se tedy objektivně jeví potřebným zmíněnou částku redukovat, přičemž plyne-li z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že za [podezřelý výraz] stíhání v délce 5 let a 6 měsíců za obdobnou trestnou činnost, při obdobném zásahu do osobnostních sfér poškozeného, byla poškozenému přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka], jeví se odvolacímu soudu přiléhavějším přiznání částky ve výši [částka]. Správnosti této úvahy ostatně nasvědčuje i závěr plynoucí z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým za dva roky nezákonného [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin zpronevěry, kde stíhanému hrozil trest odnětí svobody až 10 let, byla při obdobných skutkových okolnostech případu přiznána náhrada nemajetkové újmy [částka], což v případě hrozícího vyššího trestu a medializaci, ale kratší doby [podezřelý výraz] stíhání odůvodňuje závěr o oprávněnosti výše náhrady nemajetkové újmy v částce [částka].

13. Ohledně odvolání do částky [částka] z titulu náhrady majetkové újmy odvolací soud odvolání důvodným neshledal.

14. Podle § 14 odst. 1, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) náleží advokátu náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut. Podle odst. 3 není-li dohodnuto jinak, náhrada podle odstavce 1 činí [částka] za každou i jen započatou půlhodinu. Podle odst. 4 náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby.

15. Soudní praxe však dovodila, že důvodem pro náhradu je kromě promeškaného času v důsledku zpoždění zahájení jednání i přestávka v jednání trvající déle než 30 minut; do této výše se přestávka v jednání počítá do úkonu právní služby – účasti na jednání (VS v Praze [spisová značka], BA 4/2002 s. 57). V těchto případech náleží náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] za každou i jen započatou půlhodinu. Odvolací soud se tak plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v projednávané věci nelze aplikovat § 14 odst. 4 a. t. a že náhrada za promeškaný čas žalobci náleží.

16. Odvolací soud proto s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. ve výroku o věci samé ohledně žalobci přisouzené výše nemajetkové újmy změnil tak, jak je blíže uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, tedy co do částky [částka] žalobu zamítl a ve zbylém rozsahu soudem I. stupně přiznané finanční zadostiučinění ve výši [částka] a náhradu škody ve výši [částka] (tj. [částka]) podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, byl nucen podle § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem I. stupně.

18. Závěru soudu I. instance o právu žalobce na náhradu všech účelně vynaložených nákladů v rozsahu 72% za řízení před Okresním soudem pro [adresa], vycházejícímu z aplikace § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. nelze nic vytknout a tento závěr nedoznal změny ani po projednání odvolacího řízení, neboť i když žalobci byla odvolacím soudem nakonec přiznána nižší náhrada nemajetkové újmy, je nutné zdůraznit, že za takové situace je třeba povinnost k náhradě nákladů řízení stanovit s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., který i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, přiznává účastníku řízení plnou náhradu nákladů řízení s poukazem na skutečnost, že rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

19. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., a protože i v této fázi řízení byl žalobce zčásti úspěšný a rozhodnutí soudu záviselo na úvaze soudu, byla mu odvolacím soudem opět přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka]. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] [§ 11 odst. 1, písm. a) – vyjádření k odvolání, § 11 odst. 1, písm. g) – účast na jednání odvolacího soudu [datum], § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. a) a. t.], dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. a. t.) a náhrady 21% DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).