Rozhodnutí 29 CO 257/2022-203

1. Soud I. stupně napadeným usnesením zastavil řízení o žalobě proti nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], ev. č. [spisová značka], sp. zn. [číslo], a rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], ev. č. [spisová značka], sp. zn. [číslo] (výrok I.), žalobkyni uznal povinnou zaplatit žalované na nákladech řízení [částka], a to ve splátkách v minimální výši [částka] měsíčně, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto unesení, až do úplného zaplacení k rukám právního zástupce žalované (výrok II.), a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění následujících doplnění domáhala nahrazení ve výroku uvedeného nálezu Finančního arbitra (dále také jen FA) tak, že bude účastnici uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka].

3. Finanční arbitr Nálezem zamítl návrh žalobkyně v části, kterou se domáhala zaplacení částky [částka] s tím, že že nárok na částku [částka] z titulu nevyplacené úvěrové jistiny podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] je promlčen, a ve vztahu ke zbývající části nároku ve výši [částka] dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala zásah do svých práv, jímž by jí žalovaná způsobila nemateriální újmu v podobě duševních útrap (výrok I). Dále finanční arbitr zastavil řízení v části návrhu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], neboť k řízení o vydání bezdůvodného obohacení není dána jeho pravomoc (výrok II). Rozhodnutím ze dne [datum] Finanční arbitr zamítl námitky žalobkyně proti shora uvedenému nálezu. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně doručila žalobu podle části V. o. s. ř. soudu prostřednictvím České pošty, s. p. dne [datum]. Napadla rozhodnutí Finančního arbitra ve výroku I. ohledně částky [částka] a ve výroku II. ohledně částky [částka]. Naopak se nedomáhala přezkoumání rozhodnutí v části, v níž byl zamítnut její požadavek na zaplacení [částka] z titulu nevyplacené úvěrové jistiny.

4. Soud I. stupně ve smyslu ust. § 1 zákona č. 229/2002 Sb. o Finančním arbitrovi (dále také jen [příjmení]) dospěl k závěru, že pravomoc finančního arbitra nezahrnuje rozhodování sporů o nemajetkové újmě z titulu duševních útrap. V tomto rozsahu je rozhodnutí Finančního arbitra nicotné. Tím došlo k podle části V o. s. ř. k neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení, neboť chybí správní rozhodnutí, které by soud mohl svým rozhodnutím nahradit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. Konf 53 [číslo] – 25). Ani rozhodování sporů o nároky z bezdůvodného obohacení mající původ ve vlastnictví nemovité věci (a nikoliv přímo v úvěrové smlouvě) nepatří do pravomoci FA vymezené ustanovením § 1 [příjmení], proto Finanční arbitr řízení v této části správně zastavil podle § 14 odst. 1, písm. a) [příjmení]. V řízení o přezkum správního rozhodnutí chybí pravomocné rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, které by soud v řízení podle části V. o. s. ř. mohl vlastním rozhodnutím nahradit. Soud proto postupoval podle § 104b odst. 1 o. s. ř. a řízení výrokem I. zastavil. Tento výrok nabyl samostatně právní moci, stejně jako nákladový výrok III.

5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. na základě toho, že žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení. Přiznal žalované náklady řízení podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. a) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 2 úkony právní služby v plné výši po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle §13 odst. 3 advokátního tarifu za shora uvedené úkony právní služby po [částka], náhrada za DPH 21% ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při stanovení tarifní hodnoty soud I. stupně vyšel ze součtu tarifních hodnot pro nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] dle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu a pro osobnostní nárok s návrhem na náhradu nemajetkové újmy z titulu duševních útrap vzalza tarifní hodnotu částku [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. a) advokátního tarifu. Nepřiznal náhradu za sepis vyjádření ze dne [datum], které posoudil jako jeden účelně vynaložený úkon spolu s vyjádřením ze dne ze dne [datum]. Uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v měsíčních splátkách po [částka] podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k její nepříznivé finanční situaci, pro kterou jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 234/2018-106 a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 234/2018-111).

6. Proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně včasné odvolání s tím, že je nespravedlivé, aby hradila protistraně náklady řízení, když sama nezavinila nicotnost rozhodnutí Finančního arbitra, která je důvodem zastavení řízení. Popsala v odvolání celou historii úvěrového vztahu a svou tíživou majetkovou situaci. Jejím příjmem je invalidní důchod ve výši [částka], měsíčně hradí [částka] za elektřinu a [částka] za plyn, měsíční splátka závazků žalobkyně činí [částka] a za léky vynakládá [částka] měsíčně, na běžné živobytí jí zbývá necelých [částka] měsíčně. Proto navrhla, aby dle ust. § 150 o. s. ř. nebyla protistraně náhrada nákladů řízení přiznána, resp. aby jí byla snížena výše uložených splátek.

7. Odvolání žalobkyně bylo účastnici doručeno, vyjádření k němu nebylo podáno.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2, písm. e) o. s. ř., a shledal odvolání důvodným.

9. Přezkum napadeného nákladového výroku předně přinesl závěr, že soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení v nesprávné výši. Jde o řízení podle části páté o. s. ř., a proto se dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) advokátního tarifu považuje za tarifní hodnotu částka [částka] bez ohledu na to, jakým způsobem navrhuje žalobce nahradit správní rozhodnutí a v jaké výši bylo případně peněžité plnění projednáváno správním orgánem. Proto odměna za jeden úkon právní pomoc v uvedené věci obnáší dle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu částku [částka]. Účastnici by tak v souvislosti s právním zastoupením v tomto řízení náležela náhrada za dva úkony právní pomoci dle ust. § 9 odst. 4, § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/196 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení a písemné stanovisko k žalobě) a dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, v součtu (2 x 3 100 + 2 x 300) + 21% daň z přidané hodnoty dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. ve výši [částka] = [částka].

10. Aplikace ust. § 46 odst. 2, věty první o. s. ř. je přiléhavá, žalobkyni nelze přičíst v zastaveném řízení žádný úspěch, z procesního hlediska zavinila zastavení řízení a současně účastnice svým chováním důvod k zastavení řízení nezavdala. Při posouzení procesního neúspěchu nelze zohlednit, že žalobkyně nezavinila existenci neodstranitelné překážky řízení.

11. K argumentaci žalobkyně navrhující postup dle ust. § 150 o. s. ř. a spočívající v tvrzení, že nezavinila nicotnost předmětného správního rozhodnutí, lze uvést z bohaté judikatury následující: Okruh důvodů, na něž je možno § 150 občanského soudního řádu použít, vyplývá podle judikatury Ústavního soudu ČR z povahy předmětného ustanovení, soud by však podle něj měl postupovat pouze v mimořádných případech. Tyto mimořádné okolnosti spočívají typicky v majetkových poměrech účastníků řízení, v okolnostech, které vedly k uplatnění nároku, v chování účastníka v průběhu sporu, atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 267/15). Ústavní soud v citovaném usnesení zdůraznil, že základní zásadou rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasáhl (srov. dále nález sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. 11. 2008, N 189/51 SbNU 30).

12. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3877/19, rozhodoval Ústavní soud o stížnosti mimo jiné proti výroku o nákladech řízení, zastaveného pro nedostatek pravomoci soudu, jako je tomu v projednávané věci. Publikoval v této souvislosti právní větu: Změna judikatury Ústavního soudu nepředstavuje sama o sobě okolnost odůvodňující použití § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Totéž platí pro změnu judikatury zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V odůvodnění nálezu Ústavní soud uvedl, že stěžovatelka spatřovala důvod pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů vedlejší účastnici ve změně judikatury zvláštního senátu, která pro ni byla nepředvídatelná a která se svým charakterem blíží spíše změně právní úpravy s nepřípustnými retroaktivními účinky. S touto argumentací se Ústavní soud neztotožnil, neboť nejde o specifické okolnosti konkrétního případu, opodstatňující výjimečný přístup vůči určité osobě, nýbrž o typovou situaci, do níž se dostane každý účastník řízení s totožným či obdobným předmětem.

13. Odvolací soud proto v souznění s citovanou judikaturou nezohlednil tvrzení žalobkyně, že přímo nezapříčinila nedostatek podmínek řízení, pro které řízení muselo být zastaveno, neboť žalobkyně svým návrhem způsobila zahájení řízení, jež posléze muselo být zastaveno. Faktem zůstává, že posouzení úspěšnosti podané žaloby podle části V. o. s. ř. měla žalobkyně příležitost svěřit soudem ustanovenému právnímu zástupci.

14. S ohledem na okolnosti projednávané věci, zejména majetkové poměry žalobkyně a její nepříznivý zdravotní stav, a rovněž na skutečnost, že se účastnice nevyjádřila k postupu dle ust. § 150 o. s. ř., který žalobkyně ve svém odvolání navrhla, ač k tomu dostala příležitost, přistoupil odvolací soud ke snížení výše splátek, jimiž má žalobkyně náhradu nákladů řízení splatit, aby tak zmírnil dopad uložené povinnosti do jejích majetkových poměrů.

15. Majetkové poměry žalobkyně jsou dlouhodobě nepříznivé, pro nepříznivý zdravotní stav a věk evidentně není schopna dosahovat příjmů např. z pracovní činnosti, žije z invalidního důchodu ve výši [částka] měsíčně. Proto by v daném případě bylo pro ni velmi tíživé, pokud by musela hradit plnou náhradu nákladů řízení, byť v částce upravené v odvolacím řízení, a splácet ji ve splátkách po [částka] měsíčně.

15. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. napadený výrok změnil tak, že je žalobkyně povinna zaplatit účastnici částku [částka], jak bylo vyčísleno v odst. 9 tohoto usnesení, a to ve splátkách po [částka] počínaje měsícem, následujícím po právní moci tohoto usnesení.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů řízení za sepis odvolání ve výši, upravené advokátním tarifem v ust. § 11 odst. 2, písm. c) ve spojení s ust. § 9 odst. 4, písm. d) a § 7 bod 5, ve výši [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] a daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, ve výši [částka], celkem [částka]. Účastnice je podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna náhradu spočívající v odměně právního zastoupení ustanoveným advokátem nahradit státu.