Rozhodnutí 29 Co 251/2024-490

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro [adresa].

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobkyně na úhradu v žalobě specifikovaných částek z faktury č. [hodnota] a faktury č. [hodnota] (viz také bod 1 napadeného rozsudku), kterými byla vyúčtována cena díla – provedení monolitických konstrukcí na stavbě Rostislavova l3, [adresa]. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť dílo nebylo řádně dokončeno a předáno a žalovaná uplatňuje četné zápočty, které vedou k zániku pohledávky žalobkyně (v podrobnostech k její argumentaci viz body 3 a 4 napadeného rozsudku).

3. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování a svá zjištění popsal v bodech 7 až 12 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. Po právní stránce odkázal na § 2586 odst. 1, § 2587, § 2589, § 2590 odst. 1, § 2604, § 2605, § 2610 odst. 1, § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1, § 2048 odst. 1, § 609, § 619 a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.).

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná jako objednatel a žalobkyně jako zhotovitel uzavřely na základě objednávky ze dne [datum], č. [číslo], ve spojení se Všeobecnými smluvními podmínkami (dále jen „VSP“) a sjednaným rozpočtem smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 a následujících o. z., jejímž předmětem bylo provedení monolitických konstrukcí na stavbě v Rostislavově ulici v Praze. Účastníci si rovněž smluvně upravili platební podmínky s tím, že úhrada prací bude prováděna v české měně, na základě příslušných faktur vystavených žalobkyní, které budou vystavovány měsíčně na základě vystavených zjišťovacích protokolů a soupisů provedených prací a zabudovaných dodávek v příslušném měsíci, a to s tím, že před proplacením musí být faktura odsouhlasena zástupcem žalované. Účastníci si dále sjednali ponížení fakturovaných částek o zádržné ve výši 10% z ceny díla, když toto zádržné (pozastávka) mělo být žalobkyni žalovanou proplaceno po odstranění všech vad a nedodělků na základě předávacího protokolu a žádosti žalobkyně. Žalobkyně požaduje v této souvislosti úhradu dvou výše specifikovaných faktur, a to za období měsíců prosinec 2017 a leden 2018, a to včetně zádržného. V řízení bylo prokázáno, že dané fakturované práce byly žalobkyní provedeny a žalovanou následně v souladu se smluvně sjednaným postupem řádně odsouhlaseny. K tomu soud I. stupně uvedl, že v tomto směru ostatně nebyly žalovanou vznášeny ani žádné námitky, když obrana žalované se koncentrovala na prokázání zániku tohoto nároku na základě započtení oproti pohledávkám žalované. Soud I stupně také uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že dílo nebylo ze strany žalobkyně žalované protokolárně předáno, byť důvody takového stavu jsou tvrzeny každým z účastníků odlišně. Je zřejmé, že se v průběhu provádění stavby vyskytla řada problémů, komunikace účastníků byla složitá a někdy až konfliktní. Ve sjednaném termínu (do [datum]) nebyla stavba žalobkyní dokončena a byla-li následně k [datum] žalobkyní opuštěna, stalo se tak před jejím úplným dokončením co do sjednaného předmětu díla. Prokázána byla i ta skutečnost, že na provedeném díle se rovněž vyskytly vady a nedodělky, k jejichž odstranění, jakož i k dokončení díla poté přistoupila samotná žalovaná.

5. Za této situace soud I. stupně uzavřel, že důvody, proč nedošlo k protokolárnímu předání díla, nebyly na straně žalované, nýbrž na straně žalobkyně, a ta nemá nárok na pozastávky ve výši 10% fakturovaných částek, podmínky pro takový postup dány nejsou (čl. V. 22. VSP), když žalobkyni tak s ohledem na uskutečněnou fakturaci vznikl nárok pouze na úhradu fakturovaných částek o tyto pozastávky ponížené. Shrnul tedy, že v případě faktury č. [hodnota], znějící na částku [částka]: pozastávka činila [částka], dále je třeba odečíst dobropisovanou částku [částka] a částečné plnění žalované ve výši [částka], tj. žalobkyni vznikl na základě této faktury nárok na úhradu částky [částka]; 2) V případě faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka] se pak po odečtení pozastávky ve výši [částka] jedná o důvodný nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši [částka]; tj. celkem tak má žalobkyně nárok na zaplacení částky ve výši [částka]. Bylo-li žalovanou poukazováno na úhradu částky [částka] dne [datum] s tím, že tato měla být započtena v celé své výši na fakturu č. [hodnota], žalovaná již dále přes poučení soudu I. stupně dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že by žalovaná při této uskutečněné úhradě blíže specifikovala, že je tato částka hrazena právě na tuto konkrétní fakturu. Soud I. stupně proto vycházel z výše uvedeného stavu, tj. že na fakturu č. [hodnota] bylo žalovanou plněno co do [částka], když zbývající část z uhrazené částky [částka] byla použita na zaplacení pohledávky žalobkyně vůči žalované dříve splatné.

6. Dále se pak soud I. stupně zabýval započtením, přičemž odkázal na přiléhavou judikaturu v otázce možnosti započtení nejistých a neurčitých pohledávek ve smyslu § 1987 o. z., a to rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Způsobilé k započtení shledal pak jen nároky na smluvní pokutu za porušení BOZP, celkem částku [částka], kterou od částky [částka] odečetl. Dospěl tak k částce [částka], ve které včetně příslušenství žalobě vyhověl, co do zbývající částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a přiznal ve větší míře úspěšné žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení. Také žalované uložil zaplatit poměrnou část dosud neuhrazené části soudního poplatku.

7. Proti rozsudku, a to do výroků I, III a IV, podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení zejména v otázce započtení nároků žalované. Žalovaná provedla započtení svých nároků úkony ze dne [datum], [datum] a [datum]. Pokud soud I. stupně vyhodnotil kompenzační nárok ze dne [datum] jako podmíněný, tedy nezpůsobilý přivodit zamýšlené účinky, měl se zabývat započtením provedeným dne [datum], což nečinil. Nesouhlasila také s tím, že by jí uplatněné zápočty, kromě částky [částka], byly účelové. Žalovaná své nároky samostatně neuplatňovala z důvodů ekonomických, neboť by byly nedobytné. Nesouhlasila také s tím, že by pohledávka na náhradu škody byla nejistá a neurčitá, a to z důvodu, že se prodlení žalované se zhotovením celé stavby neodvíjelo jen od prodlení žalobkyně. Pokud soud I. stupně potřeboval nějaké skutečnosti upřesnit, měl postupovat dl e§ 118a o. s. ř. U smluvní pokuty sice soud I. stupně odkázal na § 609, § 619 a 629 o. z., nezabýval se však aplikací § 617 o. z., který na danou věc dopadá. Navíc, za právo vztahující se ke smlouvě je nutné považovat též sekundární nároky vyplývající z porušení smlouvy, tedy nároky na zaplacení újmy a smluvní pokutu. Postup § 617 odst. 1 o. z. není podmíněn započitatelností vzájemných pohledávek před uplynutím promlčecí lhůty. Lze jej tedy využít i tehdy, pokud promlčecí lhůta uplynula dříve, než byly splněny podmínky přípustnosti započtení. Nesprávný je také závěr soudu I. stupně, že betonáž patek ani jejich odstranění, čištění komunikace a odvoz suti, nebyly povinností žalobkyně, neboť tyto činnosti nejsou definovány ve smlouvě o dílo ani v rozpočtu. S tím žalovaná nesouhlasí, neboť jeřáb na základě uzavřené smlouvy dodávala na stavbu žalobkyně. Žalobkyně si ve svém rozpočtu nacenila dodání jeřábu, cena jeřábu tak byla součástí ceny díla. Patka jeřábu slouží k ukotvení jeřábu. Bez patek tak není možné jeřáb ani postavit, ani provozovat. Patka je tak součástí dodávky jeřábu a samostatně se nenaceňuje. Svědek Vydra vypověděl, že každý jeřáb potřebuje svoji konkrétní patku, když konkrétní požadavky udává pronajímatel jeřábu. Žalovaná navrhovala důkaz provedením dotazu na pronajímatele jeřábu, jaké byly požadavky na stavební připravenost, které žalobkyně dodržela (návrh byl proveden podáním ze dne [datum] a zopakován v podání ze dne [datum]). Tento důkaz však proveden nebyl. Ve smlouvě mezi pronajímatelem jeřábu a žalobkyní nebyla patka součástí dodávky a bylo výslovně sjednáno, že žalobkyně zajistí na vlastní náklady technické a bezpečnostní podmínky pro montáž a demontáž stroje, případně potřebné zábory komunikací. Vzhledem k tomu, že patka jeřábu je neoddělitelnou součástí dodávky jeřábu, bylo zhotovení patky jeřábu, její odstranění, čištění komunikace a odvoz suti povinností žalobkyně, a proto bylo provedené započtení provedeno po právu. Pokud jde o zábor veřejného prostranství, žalovaná namítala, že měla být vyzvána dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Proti napadenému rozsudku, a to dle obsahu do výroků II, III a IV, podala odvolání také žalobkyně. Současně se k odvolání žalované vyjádřila. Nesouhlasila s uznaným zápočtem celkem [hodnota] smluvních pokut za porušení BOZP, především z toho důvodu, že na porušování těchto povinností nebyla upozorněna zápisem ve stavebním deníku, přičemž odmítala, že by stavební deník nevedla nebo sepsala dodatečně. Soud I. stupně uvedl, že komunikace mezi stranami byla vyhrocená až nepřátelská. Stavební deník se v e-mailech přesto zmínil jen jednou, jako téma, které není pro žalovanou důležité. Žalovaná se nikdy nedomáhala vydání stavebního deníku, nikdy netvrdila, že je pro ni či pro dokončení díla stavební deník důležitý, nepodávala žaloby na vydání stavebního deníku, nic takového. Neexistují žádná komunikace, ve kterých by žalovaná sdělovala žalobkyni, že ji chce upozornit na porušování povinnosti zápisem do stavebního deníku, ale deník není k dispozici. Smluvní pokuty za „BOZP“ žalovaná rovnou vyúčtovala a odeslala e-mailem žalobkyni. Ani v jednom z e-mailů nepíše nic o tom, že smluvní pokutu účtuje v rozporu se smlouvou o dílo, tedy že uplatnění smluvní pokuty nepředchází zápis ve stavebním deníku, neboť žalobkyně odmítá stavební deník přes opakované urgence vydat apod. Dále namítala, že na stavbě působilo více subdodavatelů, a nelze říci, kdo konkrétně a kdy porušoval BOZP. Nebylo např. také zkoumáno, kdo měl povinnost na stavbě zhotovit zábradlí. K otázce pozastávky pak uvedla, že to byla žalovaná, která dílo dokončila a tím zmařila možnost žalobkyně dílo řádně předat a odstranit vady a nedodělky. Odkázala zde na § 549 o. z. Uvedla také, že strany zjevně uzavřely dohodu, že ukončí spolupráci při provádění díla. Žalobkyně tak dílo nedokončila. Nicméně žalovaná jeho dokončení nepožadovala a dílo dokončila sama. Za té situace nemělo smysl sepisovat protokol o předání díla, které zčásti dokončovala žalovaná. Žalobkyně neúčtovala zbytek ceny díla, trvala pouze na úhradě i zbývajících částí faktur vystavených v průběhu provádění díla. Na zaplacení pozastávek má tak nárok s ohledem na dohodu stran. Žalobkyně zde odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Navrhla proto změnu napadeného zamítavého výroku a vyhovění celé žalobě a přiznání náhrady nákladů řízení.

9. Pokud jde o vyjádření žalobkyně k odvolání žalované, žalobkyně trvala na účelovosti zápočtů žalované, když tato po obdržení předžalobní výzvy započetla pouze částku [částka], zbytek nároků započtených později ignorovala, až do meritorního projednání žaloby. Navíc uplatněné pohledávky formou zápočtu jsou nejasné a neurčité, zde se ztotožnila s argumentací soudu I. stupně. Dále se věnovala výkladu § 617 o. z. Uvedla, že pohledávka na náhradu škody nebyla před podáním žaloby u žalobkyně ze strany žalované nikdy uplatněna. Tato pohledávka je nejistá, neboť žalobkyně ji zpochybňuje z důvodů, které rozvedla, a neurčitá. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši [částka], i na tu musela být upozorněna zápisem ve stavebním deníku, což se nestalo. Teprve po upozornění na tuto skutečnost začala žalovaná dohledávat zástupná vysvětlení, proč se o stavební deník žalobkyně nezajímala. Pokud jde pak zápočet uplatněný ještě před zahájením řízení v částce [částka], souhlasila v zásadě se závěry soudu I. stupně. [adresa] zřídila žalovaná a měla na něm umístěné některé prvky zařízení staveniště. Ukládala zde i [právnická osoba]. Pokud jde o opatek jeřábu, žalobkyně trvala na tom, že jej zhotovila a demontovala ona. Jeřáb, který na stavbu dodala žalobkyně, využívala i žalovaná pro přepravu svého [právnická osoba] do vyšších pater stavby. Každopádně, jak již uvedl soud I. stupně, podle smlouvy o dílo nebylo povinností žalobkyně opatky zhotovovat a odstraňovat a žádná smlouva o jeho zhotovení a odstranění uzavřena nebyla. Bez ohledu na to, kdo opatky zhotovil nebo odstranil, žalovaná nemůže po žalobkyni cenu za tyto stavební práce nárokovat. Navrhla proto potvrzení zamítavého výroku.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání ani jedné ze stran sporu není důvodné.

11. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování procesně správným postupem a zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází a plně na ně odkazuje. Soud I. stupně věc také posoudil správně po právní stránce včetně odkazů na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Zde se odvolací soud též zcela ztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně a také na ně odkazuje.

12. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že souhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně odešla ze stavby před dokončením díla, byť je z většiny provedla, také že neodstranila veškeré vady a nedodělky. Tento závěr soudu I. stupně je zcela logický ve světle provedených důkazů. Za této situace tak žalobkyni nemohl vzniknout nárok na úhradu pozastávek ve výši 10% ze sporných dílčích faktur, jak v případě řádného předání díla a odstranění vad a nedodělků předpokládal čl. V. 22. VSP. Tvrzení žalobkyně, že mezi stranami sporu muselo dojít k ústní či konkludentní dohodě v tom směru, že žalovaná sama na své náklady skelet dokončí, odstraní nedodělky a opraví vady, a není tedy již důvod zádržné zadržovat, neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu učiněnému soudem I. stupně. Přičemž tento postupoval zcela v souladu s § 132 o. s. ř. a jeho logickým skutkovým závěrům nelze ničeho vytknout. Uzavření takové dohody nelze dovozovat jen z toho důvodu, že žalovaná nežádala žalobkyni, aby se na stavbu vrátila a svou práci dodělala včetně odstranění vad a nedodělků. Soud I. stupně správně uzavřel, že vztahy mezi stranami byly konfliktní a vyhrocené, proto jejich spolupráce na předmětné stavbě skončila předčasně. To také vysvětluje, proč žalovaná již návrat žalobkyně nepožadovala. Odkaz na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] tedy není přiléhavý, neboť se vztahuje na jinou skutkovou situaci, přičemž na první rozhodnutí dopadá ještě původní právní úprava občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V případě rozhodnutí sp. zn [spisová značka] došlo k řádnému předání díla, objednatelka však místo uplatnění nároku na slevu za vady díla, tyto odstranila sama. Proto bylo shledáno, že by zádržné mělo být ve prospěch zhotovitele uvolněno. V nyní posuzovaném případě však k řádnému předání díla nedošlo. Ve věci sp. zn. [spisová značka] šlo pak o otázku možnosti postižení majetku manželky povinného, situace tak byla skutkově dosti odlišná. Pokud jde o druhou námitku žalobkyně, a to uznání zápočtu v otázce smluvních pokut za porušování BOZP, je sice pravdou, že dle čl. XII VSP mělo být porušení předpisů BOZP vždy vytknuto objednatelem ve stavebním deníku, nicméně odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že stavební deník byl žalobkyní jako zhotovitelem vyhotoven až dodatečně, neboť neobsahuje žádné zápisy ze strany objednatele a dalších kontrolních osob (viz odůvodnění na konci odstavce 7 napadeného rozsudku), a stavební deník nebyl žalobkyni jako zhotovitelkou na stavbě veden. Za této situace nelze porušování povinností ze strany žalobkyně v otázce vedení stavebního deníku přičítat v její prospěch ve smyslu § 6 odst. 2 o. z., neboť ta by neměla těžit z porušení smluvní povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že opakované porušování BOZP bylo u každé účtované smluvní pokuty opřeno o fotodokumentaci, přičemž s ohledem na charakter prací a jejich rozsah je zjevné, že vytýkaná pochybení se týkala zaměstnanců žalobkyně a souvisela s výkonem úseku prací, který žalobkyně zhotovovala, nepovažuje odvolací soud námitky vůči započtení těchto pokut, celkově ve 4 případech, za důvodné a zápočet těchto pokut uznal shodně jako soud I. stupně. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění bodu 11 a 27 napadeného rozsudku. Odvolací námitky žalobkyně proto neshledává odvolací soud důvodnými.

13. Pokud jde o odvolací námitky žalované: U pohledávek v úhrnné výši [částka], u kterých úkon započtení provedla žalovaná ještě před podáním žaloby, shledává odvolací soud důvodnými jen nároky na 3 smluvní pokuty po [částka] účtované fakturami č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], o které soud I. stupně již pohledávku uplatněnou žalobou snížil. Proč tak učinil, je vysvětleno i v předchozím odstavci. Pokud jde o nárok na zaplacení nákladů za zábor veřejného prostranství a poplatek TSK vyúčtovaný fakturou č. [hodnota] na částku [částka] (zábor do [datum]), zde odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že tento zábor sloužil staveništi dlouhodobě a byl zřízen pro umístění zařízení staveniště, uložení materiálu apod., nejednalo se o zábor jen za účelem instalace (či odstranění) jeřábu, sloužil tedy i žalované. Shodné platí pro nárok vyúčtovaný fakturou č. [hodnota] na částku [částka], opět za zábor veřejného prostranství od [datum] do [datum]. Započtený nárok tudíž není důvodný. Pokud jde o nárok účtovaný fakturou č. [hodnota] na částku [částka] za odstranění patek jeřábu, čištění komunikace a odvoz sutě, zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že z objednávky ani rozpočtu nevyplývá, že by tyto práce měla provádět žalobkyně. V podrobnostech odvolací soud opět odkazuje na body 11 a 27 napadeného rozsudku. Započtený nárok tak není důvodný.

14. Pokud jde o zápočty dalších nároků, resp. pohledávek, započítávaných žalovanou v průběhu samotného soudního řízení, odvolací soud se zde opět ztotožňuje se závěry soudu I. stupně včetně argumentace, že takový zápočet nelze provést podmíněně, jak žalovaná učinila podáním ze dne [datum]. Soud I. stupně se pak zaobíral i zopakováním zápočtu žalovanou v podání ze dne [datum] (viz bod 26 napadeného rozsudku, konec odstavce). Není tedy pravdou, že by k němu nepřihlížel. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] však shledal neurčitým a nejistým ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., neboť k prodlení se stavbou nedošlo pouze z příčin na straně žalobkyně, nýbrž též na straně žalované, není zde dostatečně zdůvodněna příčinná souvislost mezi porušením povinností žalobkyně a tvrzenou škodou. Není zřejmé, z čeho vyčíslená škoda sestává, za co z uvedeného vyčíslené škody má odpovídat žalobkyně a za co žalovaná. Vyhodnocení tohoto nároku jako pohledávky neurčité a nejisté je tak namístě. Vyzývání dle § 118a o. s. ř. by pak v daném případě šlo proti smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Tuto pohledávku tedy nelze započíst. Pokud jde o nárok vyúčtovaný fakturou č. [hodnota] na částku [částka] za betonáž patek pod jeřáb, zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že z objednávky ani rozpočtu nevyplývá, že by tyto práce měla provádět žalobkyně, navíc byly zhotoveny v době, kdy žalobkyně na stavbě ještě nebyla. Pokud jde o nárok vyúčtovaný fakturou č. [hodnota] za zábor prostranství od [datum] do [datum], platí zde již výše řečené, zábor sloužil staveništi dlouhodobě a byl zřízen pro umístění zařízení staveniště, uložení materiálu apod., nejednalo se o zábor jen za účelem instalace jeřábu, sloužil tedy i žalované. Započtené nároky tak nejsou důvodné. V otázce zániku části nároku žalobkyně započtením nároku žalované na smluvní pokutu za opožděné předání díla, (původně [datum] bylo hovořeno o částce [částka], dne [datum] byl uplatněn zápočet částky [částka] proti pohledávce z faktury č. [hodnota], a částky [částka] proti pohledávce z faktury č. [hodnota]) odvolací soud opět shodně se soudem I. stupně uvádí, že však takto byla započtena neexistentní pohledávka, neboť žalovaná nikdy dříve nevyzvala řádně žalobkyni k úhradě konkrétní smluvní pokuty za konkrétní období. Zde by také bylo možné říci, že jde o pohledávku neurčitou a nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. V podrobnostech viz odůvodnění v bodě 29 napadeného rozsudku. Tento fakt nemůže zhojit ani odkaz a aplikace § 617 o. z. Ze zápočtu provedeného v průběhu soudního řízení tudíž odvolací soud shodně jako soud I. stupně shledal důvodným jen započtený nárok na smluvní pokutu za porušení pravidel BOZP učiněný fakturou č. [hodnota] na částku [částka].

15. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný a dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s §142 odst. 1 o. s. ř. V posuzovaném případě podaly odvolání obě strany sporu a obě byl neúspěšné. Je proto namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.