o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 69/2018-67

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] ev. č. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] [rok], a rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/RI [číslo] [rok] tak, aby účastnice [právnická osoba] byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označeného nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici (instituci) na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Navrhovatel se na instituci domáhal vrácení peněžních prostředků, jež instituce dne [datum] odepsala z běžného účtu, který pro navrhovatele vedla, na základě jeho písemného platebního příkazu. Vrácení uvedené částky požadoval buď z titulu náhrady ztráty z nesprávně provedené platební transakce (ev. neautorizované platební transakce či mylně provedené platební transakce), nebo z titulu náhrady škody, kterou mu instituce způsobila tím, že mu její zaměstnanec doporučil vložit finanční prostředky do ztrátového finančního produktu. Finanční arbitr návrh navrhovatele zamítl. Soud I. stupně dle ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. vyšel z těchto zjištění Finančního arbitra (jejichž správnost částečně ověřil provedením listinných důkazů, které arbitr shromáždil a které jsou součástí jeho spisu):

3. Instituce pro navrhovatele vedla běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] navrhovatel podepsal hromadný příkaz k úhradě čtyř částek z jeho běžného účtu v celkové výši [částka], tj. platební příkaz ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet], platební příkaz ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet], platební příkaz ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet] (sporná platební transakce) a platební příkaz ve výši [částka] na účet [číslo]. Instituce tentýž den podle tohoto hromadného platebního příkazu postupovala a ve prospěch uvedených účtů odepsala z žalobcova účtu výše uvedené částky. Dvě částky po [částka] byly odeslány na účty instituce na základě smlouvy o investičních službách, částka [částka] byla odeslána na KB spořící konto [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o zřízení spořícího konta. Tyto smlouvy byly uzavřeny mezi institucí a navrhovatelem dne [datum]. Navrhovatel jednal se zaměstnancem [právnická osoba] [jméno] [příjmení] (bankovním poradcem navrhovatele). Smlouvy s bankou byly uzavírány v češtině a písemnosti byly opatřeny logem [právnická osoba] (za banku smlouvu o investičních službách podepisovala vedle [jméno] [příjmení] ještě [jméno] [příjmení] /další bankovní poradce/). [jméno] [příjmení] při jednání navrhovateli nabídl nejprve produkty [právnická osoba], potom přišel s tím, že má možnost, jak zhodnotit úspory žalobce ještě lepším způsobem.

4. Na základě doporučení [jméno] [příjmení] žalobce investoval prostřednictvím kyperské [právnická osoba] LIMITED – přes webové stránky [webová adresa]; stalo se tak za pomoci [jméno] [příjmení]. Navrhovateli byl aktivován obchodní účet, žádost k otevření obchodního účtu navrhovatele obdržela IronFX dne [datum] ve 22.08 hodin kyperského času. Navrhovatel měl zřízen registrační e-mail [email]. Emailová adresa [email] byla založena dne [datum], autentizační číslo pro e-mailový účet bylo telefonní číslo patřící [jméno] [příjmení]. V„ Advisory Agreement“ se navrhovatel zavázal k zaslání částky [částka], které představují spekulativní kapitál určený k investování na trhu s měnovými páry, k úhradě manažerského poplatku a dalších poplatků poradci; poradce se zavázal jménem a na účet zákazníka obchodovat s měnovými páry a opcemi na měny, k čemuž má poradce výlučnou pravomoc, a to u IronFX. Poradcem je podle dokumentů je [právnická osoba] Capital. Smlouva„ Advisory Agreement“ je v angličtině, smlouvu navrhovatel podepsal dne [datum]. Dále navrhovatel podepsal i poučení o rizicích investice a písemný závazek k převedení částky [částka] (vše v angličtině). Na obchodním účtu navrhovatele bylo v období od [datum] do [datum] evidováno několik set transakcí s měnovými páry, poslední transakce byla [datum], pak došlo ke kolapsu obchodní platformy IronFX. Dne [datum] navrhovatel obdržel z obchodního účtu částku [částka]. Navrhovatel s [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] komunikoval ohledně řešení ztráty investice u IronFX. Ztrátu investovaných peněz u [právnická osoba] (a [právnická osoba] Capital) řešila založením spolku poškozených i advokátní kancelář NVD Legal.

5. Navrhovatel dne [datum] (dopisem ze dne [datum]) požádal instituci o„ storno platby“ ve výši [částka] s variabilním symbolem [číslo], poslané na účet č. [bankovní účet] dne [datum] a na vrácení prostředků na účet vedený v Komerční bance č. [bankovní účet], protože„ při zpětné kontrole jsem zjistil, že jsem poslal peníze na nesprávný účet“. Předtím se navrhovatel dne [datum] dostavil na pobočku banky v [obec] s požadavkem na prověření sporné transakce ve výši [částka].

6. Shora učiněná zjištění soud I. stupně právně posoudil obdobně jako Finanční arbitr. Neshledal odpovědnost banky z titulu nesprávné či neautorizované platební transakce, neboť předmětnou platební transakci banka provedla podle žalobcova pokynu. Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že nepokládal za nutné doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který by se zabýval pravostí podpisu žalobce na předmětném hromadném příkazu k úhradě. Zdůraznil, že žalobce akceptoval ostatní platby na hromadném platebním příkazu (nerozporoval, že k těmto platbám dal pokyn) a že se sám se snažil platbu odvolat s vysvětlením, že peníze poslal na jiný účet.

7. Soud I. stupně pak nedovodil ani odpovědnost [právnická osoba] za (tvrzenou) škodu způsobenou žalobci otevřením jeho obchodního účtu u [právnická osoba] a následnou ztrátou investovaných peněz, neboť jakékoliv jednání [jméno] [příjmení], které žalobce přimělo k předmětné investici, není přičitatelné [právnická osoba] Investici žalobci nenabízel [jméno] [příjmení] jménem [právnická osoba], ale z vlastní iniciativy. Při této činnosti [jméno] [příjmení] překročil své zákonné zástupčí oprávnění plynoucí z ust. § 430 odst. 1 o. z., a uplatní se proto ust. § 431 o. z. Podle ust. § 430 odst. 1 o. z. pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle ust. § 430 odst. 2 o. z. podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna. Podle ust. § 431 o. z. překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. Dle soudu I. stupně žalobce při jednání o investování prostřednictvím IronFX musel vědět o tom, že [jméno] [příjmení] nejedná jménem [právnická osoba] To dle soudu I. stupně plyne jednak z tvrzení samotného žalobce (který uváděl, že [jméno] [příjmení] mu vedle produktů banky nabídl ještě jinou možnost, jak zhodnotit úspory, a to lepším způsobem), jednak ze zřejmé rozdílnosti podoby smluv uzavíraných dne [datum] s [právnická osoba] a podoby téhož dne podepisovaného„ Advisory Agreement“. Soud I. stupně stejně jako Finanční arbitr poukázal na to, že na žalobce je třeba pohlížet jako na průměrného spotřebitele podle definice v bodu 18. preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne [datum], o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Za průměrného spotřebitele se považuje spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory.

8. Soud I. stupně tedy shledal rozhodnutí Finančního arbitra věcně správným a žalobu zamítl (§ 250i o. s. ř.).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně vyslovil, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků, neboť úspěšná žalovaná se tohoto práva výslovně vzdala

10. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle žalobce soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy, a věc nesprávně právně posoudil. Chybně byl opomenut především znalecký posudek z oboru písmoznalectví (který by se vyjádřil k otázce pravosti podpisu žalobce na příkazu k úhradě ze dne [datum]). Chybně byla právně posouzena zejména přičitatelnost jednání [jméno] [příjmení] (se žalobcem ohledně investice prostřednictvím IronFX) [právnická osoba] Žalobce poukázal na to, že [jméno] [příjmení] pro něho předmětnou investici připravil na půdě [právnická osoba] v pracovní době, komunikoval s ním z pracovního telefonního čísla a že žalobce sám nepoužívá ani elektronické bankovnictví. Protože se vše odehrálo v prostorech renomované instituce, měl žalobce důvod předpokládat, že banka jednání svého zaměstnance zaštituje. V této situaci by zaměstnavatel měl nést odpovědnost za činnost svého zaměstnance.

11. Účastnice [právnická osoba] navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

12. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

13. Soud I. stupně měl pro rozhodnutí ve věci dostatek skutkových podkladů, které převzal ze zjištění Finančního arbitra, přičemž o správnosti skutkových závěrů Finančního arbitra nepochybuje ani odvolací soud. Žalobce nikdy nezpochybnil svou autorizaci ostatních tří plateb obsažených v hromadném příkazu k úhradě ze dne [datum]. Tvrzení, že neautorizoval pokyn k platbě ve výši [částka] proto, že podpis na písemném hromadném platebním příkazu není jeho pravým podpisem, žalobce neuváděl ani v řízení před Finančním arbitrem, natož před zahájením řízení před Finančním arbitrem při jednání s [právnická osoba] Poprvé toto tvrzení žalobce uvedl až v řízení před soudem dle části páté o. s. ř.

14. V každém případě je však zjišťování pravosti podpisu žalobce na hromadném příkazu k úhradě ze dne [datum] zbytečné proto, že účastnice [právnická osoba] v řízení před soudem namítla opožděné oznámení autorizované či nesprávně provedené platební transakce (žalobcem), a soud proto žalobci jakékoliv právo proti účastnici odvozené z neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce nemůže přiznat, jak plyne z ust. § 121 odst. 4 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

15. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který pozbyl účinnosti [datum], je pro poměry posuzované věci použitelný v souladu s přechodným ustanovením § 275 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku (závazek ze smlouvy o platebních službách se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o platebních službách došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle zákona č. 284/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona). Dle ust. § 121 odst. 1 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, plátce může právo vyplývající z neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce uplatnit u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, oznámí-li neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci poskytovateli bez zbytečného odkladu poté, co se o ní dozvěděl, nejpozději však do 13 měsíců ode dne, kdy byla částka platební transakce odepsána z platebního účtu plátce nebo kdy byla plátcem jinak dána k dispozici k provedení platební transakce. Dle ust. § 121 odst. 4 téhož zákona neoznámí-li uživatel neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci včas a namítne-li poskytovatel opožděné oznámení, soud nebo jiný příslušný orgán právo vyplývající z neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce uživateli nepřizná. Nejzazší lhůta 13 měsíců dle ust. § 121 odst. 1 zákona o platebním styku v posuzovaném případě skončila uplynutím dne [datum]. Do tohoto data se žalobce s oznámením o neautorizované či nesprávně provedené platební transakci ze dne [datum] ve výši [částka] na účastnici neobrátil. Poprvé banka získala od žalobce informaci o nějakém problému s předmětnou transakcí až na počátku února 2016 (ústně) a poté písemně dne [datum]. Již z toho je zřejmé, že požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vůči bance z důvodu náhrady ztráty nesprávně (bankou) provedené platební transakce či neautorizované (žalobcem) platební transakce není důvodný.

16. Je evidentní, že zmýlil-li se žalobce (jak rovněž v řízení alternativně tvrdil) při udělení pokynu bance k provedení platební transakce a vznikla-li z tohoto důvodu žalobci škoda, není tu žádné odpovědnosti banky za škodu takto žalobci způsobenou, neboť banka v takovém případě neporušila žádnou zákonnou či smluvní povinnost.

17. Otázku, zda chování [jméno] [příjmení] vůči žalobci při doporučení, nabídce či pomoci v investování částky [částka] v létě roku 2014 prostřednictvím [právnická osoba], resp. Haeres Capital lze přičíst zaměstnavateli této osoby, tj. [právnická osoba], vyřešil soud I. stupně správně. Vzhledem k tomu, že žalobce v chování [jméno] [příjmení] spatřuje protiprávní čin, který zakládá odpovědnost za škodu, je dle odvolacího soudu aplikovatelné namísto ustanovení § 431 o. z. (které upravuje důsledky překročení zástupčího oprávnění zákonného zástupce podnikatele při právním jednání) ustanovení § 167 o. z. (které upravuje otázku, kdy právnickou osobu vůči třetí osobě zavazuje protiprávní čin jejího zástupce). Podle ust. § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Při výkladu uvedeného ustanovení je nepochybně použitelná judikatura Nejvyššího soudu týkající se obsahově obdobného ustanovení § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (podle tohoto ustanovení uvedeného ustanovení je škoda způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena). Bylo dovozeno, že odpovědnost právnické osoby se uplatní v případech, kdy škoda byla způsobena osobami, které podnikatelský subjekt použil ke své činnosti. Podstatné je, zda jednání toho, kdo škodu způsobil, nepostrádalo místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů podnikatele v rámci jeho činnosti, tedy zda nešlo o jednání, jímž by tzv. škůdce sledoval svůj vlastní zájem; rozhodující je vnitřní (účelový) vztah jednání, při němž vznikla škoda, k činnosti podnikatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1855/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1479/2005). Podstatné tedy je, zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval škůdce z objektivního i subjektivního hlediska plnění úkolů právnické (fyzické) osoby. O exces se jedná, byla-li škoda způsobena při takové činnosti, která sledovala výlučně uspokojení vlastních zájmů či potřeb, popř. zájmů třetích osob (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 25 Cdo 832/2016).

18. V posuzovaném případě tu není žádný účelový vztah činnosti [jméno] [příjmení], v důsledku níž měla být předmětná škoda žalobci způsobena, k provozní (obchodní) činnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] nenabízel žalobci jménem této banky žádný její produkt či službu, nýbrž doporučoval investici a pomohl s investováním, které s činností banky nijak nesouviselo, přičemž souvislost předmětné investice s činností banky nebylo možné – objektivně posuzováno – dovodit. [právnická osoba] tedy nemůže nést odpovědnost za tvrzenou škodu vzniklou žalobci ztrátou investovaných finančních prostředků.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 150 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Účastnice se nevzdala práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, proto by jí mělo proti neúspěšnému žalobci příslušet právo na náhradu nákladů této fáze řízení (ve výši [částka], která představuje 3x paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkony sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a příprava na tuto účast). Odvolací soud však v posuzovaném případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž je na místě výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení. Tyto důvody odvolací soud spatřuje v tom, že pro žalobce, který byl osvobozen od soudních poplatků, i povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka] představuje velkou zátěž. Poměrů účastnice - významné finanční instituce se naopak výjimečné nepřiznání náhrady nákladů v uvedené výši nijak nedotkne.