o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. března 2024, č. j. 34 C 299/2023-78, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. května 2024, č. j. 34 C 299/2023-110,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I), na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce (výrok II) a doplňujícím rozsudkem (výrokem III) pak zamítl žalobu co do částky [částka].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka]. Žalobce tvrdil, že je nájemcem družstevního bytu č. [hodnota] v domě v [adresa]. Žalovaný je pronajímatelem uvedeného bytu a poskytovatelem služeb. Žalovaný již několik let nepředal žalobci roční vyúčtování služeb spojených s nájmem jeho bytu. Podle článku 36 Stanov družstva je žalovaný povinen provést vyúčtování zaplacených záloh na služby a skutečných nákladů vždy nejpozději do 30. 8. následujícího kalendářního roku. Žalovaný vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021 dosud řádně neprovedl. Žalovaný je v prodlení: s vyúčtováním služeb za r. 2019 nejpozději ode dne [datum] do [datum], tj. 1064 dní, s vyúčtováním služeb za r. 2020 nejpozději ode dne [datum] do [datum], tj. 699 dní, s vyúčtováním služeb za r. 2021 nejpozději ode dne [datum] do [datum], tj. 334 dní. Žalobce požaduje za každý den prodlení s doručením vyúčtování služeb zaplacení pokuty ve výši [částka], tj. celkem za výše uvedená období, tj. 2 097 dní, částku [částka]. Žalobce vyzval dne [datum] žalovaného k zaplacení pokuty ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Žalovaný pokutu nezaplatil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Požadavek žalobce shledával s ohledem na okolnosti případu v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 25 napadeného rozsudku, která shrnul v bodě 27 napadeného rozsudku do tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce je nájemcem družstevního bytu č. [hodnota] v budově č. p. 703, v k. ú. [adresa], postavené na pozemku parc. č. [hodnota], zapsané na LV č. [hodnota] (dále jen „byt“), a žalovaný je pronajímatelem (vlastníkem) předmětného bytu a poskytovatelem služeb. Žalobce je členem žalovaného. Žalovaný je vlastníkem 6 bytových jednotek v předmětné budově, jejichž nájemci jsou 3 rodiny ([jméno], [jméno FO] a [jméno FO]). Žalovaný v letech 2019 až 2021 neprovedl vyúčtování záloh na služby spojené s nájmem jeho bytu. Vyúčtování služeb a poplatků za rok 2019 až 2021 bylo žalobci předáno v září 2023.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil spor podle § 2 odst. 3, § 1181, § 2051 a § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 7 a § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013“). Odkázal také na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozsudkem sp. zn. [spisová značka].

6. Nárok žalobce shledal důvodným, neboť vyúčtování za roky 2019 až 2021 nebylo učiněno včas a řádně. K [datum], do kdy žalobce vyčísluje svůj nárok na pokutu, je stále ještě za uvedené roky neměl k dispozici. K námitkám žalované poté soud I. stupně uvedl, že žalobci nelze klást k tíži, že dle přehledu plateb za rok 2019 a 2020 nehradil na zálohách částku [částka], resp. platil částku o tuto položku nižší, když tato částka představovala odměnu členům představenstva a předsedkyně [jméno FO] a místopředsedkyně [jméno FO] dle e-mailů ze srpna 2019 rezignovaly na svoji funkci. Samotný žalovaný pak nejprve v řízení tvrdil, že neměl v období od 2019 – 2023 statutární orgán, a nebylo tak možno provádět vyúčtování, aby následně začal tvrdit, že (bývalá) předsedkyně i nadále vykonávala činnost související s vedením družstva, jako např. zajišťování opravy střechy, rozdělení sklepů a další. Tato svá tvrzení nedoložil. Z provedeného dokazování plyne, že členská schůze žalovaného se sešla v červnu 2018 a pak až v březnu 2022. Tvrzení žalovaného ohledně aktivity paní [jméno FO] a paní [jméno FO] se jeví soudu I. stupně jako účelová s ohledem na usnesení členské schůze č. 5/2023, ve kterém si žalovaný odhlasoval většinou přítomných odměnu pro členy družstva, paní [jméno FO] a pana [jméno FO]. Dále nebylo tvrzeno, jakou další konkrétní povinnost podle stanov žalobce neplní, příp. porušuje. Žalobci ani nelze klást k tíži, že o provedení vyúčtování služeb žalovaného nežádal, neboť to nebyla jeho povinnost. Naopak to byl žalovaný, který byl povinen vyúčtování ve stanovené lhůtě předložit bez ohledu, zda je o to upomínán. Nerozhodný je také výsledek vyúčtování. Zde soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Také vyúčtování za roky 2016 až 2018 nebylo vyhotoveno. Soud I. stupně pak neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný je malým družstvem a pokuta pro něj bude likvidační. Nelze totiž pominout, že žalovaný schválil v roce 2023 vyplacení odměny ve výši cca [částka] svým členům paní [jméno FO] a panu [jméno] za jejich činnost v letech 2019 - 2022, avšak nedoložil, jakou konkrétní činnost tito členové měli pro žalovaného vykonávat. V této době se nekonaly členské schůze (ani hlasování per rollam), nebyly osloveny firmy s žádostí o vypracování nabídky na rekonstrukci střechy, opravy domu apod. Soud I. stupně měl tedy za to, že jde o odměnu členům, kteří v té době vystupovali dle výpisu z OR a i navenek vůči třetím subjektům (viz dodatek ke smlouvě o úvěru) jako statutární orgán, který však byl jinak nečinný, včetně zajištění vyhotovení vyúčtování. Neshledal dále podmínky pro moderaci smluvní pokuty (v podrobnostech viz bod 40 napadeného rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Zamítavá část rozsudku vydaná doplňujícím rozsudkem se pak týká započtení nedoplatku žalovaného za vyúčtované služby započteného na nárok na smluvní pokutu. V této části rozsudek nebyl odvoláním napaden.

7. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně posoudil věc zcela formalisticky bez zohlednění konkrétních okolností případu tvrzených a dokládaných žalovanou. Mechanicky tak aplikoval § 13 zákona č. 67/2013. Zdůraznil, že po rezignaci [jméno FO] dne [datum] a [jméno FO] dne [datum] z důvodu jednání otce žalobce zůstal v představenstvu již jen [jméno FO], a žalovaný tak neměl od srpna 2019 funkční statutární orgán. Na tom se ničeho nezměnilo volbou [jméno FO] předsedou bytového družstva [datum], neboť byl stále jediným členem tříčlenného statutárního orgánu. Teprve až od [datum], kdy došlo ke změně stanov a volbě předsedy družstva, má žalovaný funkční jednočlenný statutární orgán. Žalovaný tak nemohl vyúčtování služeb za roky 2019 řádně provést, neboť nikdo nebyl zodpovědný za splnění povinnosti. Ostatně i žalobce svým chováním připouštěl, že statutární orgán neexistuje, když nehradil příspěvky na odměny ve výši [částka] měsíčně. Soud I. stupně tak nijak nezohlednil výpis z Obchodního rejstříku žalované ze dne [datum] přiložený k vyjádření ze dne [datum]. Pokud paní [jméno FO] vykonávala po srpnu 2019 činnost pro žalovaného, nečinila tak z titulu výkonu funkce členky představenstva, nýbrž jen dobrovolně, jako člen družstva. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil důkazy svědčící o činností [jméno FO] po její rezignaci z představenstva v srpnu 2019. Jde o e-mail z [datum], kde informuje členy o ukončení spolupráce s účetní žalovaného paní [právnická osoba] obesílání možných správcovských firem, i její e-mail z [datum] s podklady pro vyúčtování za období 2016 - 2020 (vše bod 9 napadeného rozsudku) i na toto navazující e-mail otce žalobce. Z těchto e-mailů plyne snaha paní [jméno FO], která již nebyla členkou statutárního orgánu, téma vyúčtování dořešit, přičemž tuto její snahu, stejně jako nekonstruktivní přístup otce žalobce a ignorující přístup žalobce, soud I. stupně nijak nezohlednil, resp. zohlednil tak, že se žalobce a jeho otec „pokoušeli situaci řešit“ (např. bod 24, 25, 36, 37 napadeného rozsudku), či že žalovaný argumentuje „účelově“. Žalovaný se domnívá, že paní [jméno FO] v nastalé situace absence funkčního orgánu legitimně očekávala konstruktivní přístup žalobce směřující k dořešení vyúčtování a takto jej opakovaně vyzývala. Žalovaný v této souvislosti upozorňuje, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které soud I. stupně aplikoval, obsahuje v závěru též ustanovení, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Žalovaný se domnívá, že žalobce jako člen družstva s pouhými šesti členy bez statutárního orgánu měl k dořešení vyúčtování v nastalé situaci přistoupit konstruktivně a pomoci tuto záležitost svým přispěním dořešit. Žalovaný se též domnívá, že požadavek žalobce na maximální pokutu je v daném případě nespravedlivý a v rozporu s dobrými mravy a soud I. stupně měl dané okolnosti neexistence statutárního orgánu a jednání a přístupu žalobce zohlednit. Žalobce se podanou žalobou pokouší sankcionovat žalované bytové družstvo, jehož je členem, přestože si byl vědom, že toto je minimálně od 11/2019 bez funkčního statutárního orgánu, na který ostatně ani nepřispíval. V kontextu velmi malého bytového družstva usilujícího rozhodnutím svých členů vykonávat svou správu bez správcovské firmy (viz usnesení ustavující členské schůze z [datum] v bodě 7 napadeného rozsudku) měli členové postupovat v obdobných záležitostech jako je provedení ročního vyúčtování konsenzuálně a konstruktivně, zvlášť v obtížné situaci neexistence funkčního statutárního orgánu a neexistence spolupráce s externí účetní. Žalovaný se domnívá, že soud I. stupně pochybil, když vůbec nebral v úvahu neexistenci funkčního statutárního orgánu v období, v němž mělo být provedeno vyúčtování, a tuto skutečnosti vyložil jen a pouze k tíži žalovaného, přičemž žalobci, jakožto zcela pasivnímu členovi družstva žádné provinění na vzniklé situaci nedává. V dané situaci však primárně mělo dojít k řešení znovuzvolení statutárního orgánu žalovaného, který měl poté vyúčtování dořešit, což mohl svoláním členské schůze činit i sám žalobce se svým otcem ve smyslu ustanovení § 641 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, dále jen „ZOK“. Jednoznačně prokázaná skutečnost, že všichni členové žalovaného družstva jsou právní laici neorientující se ve stanovách a právních předpisech a takto i opakovaně jednali (mj. např. podpis dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru z [datum], viz bod 21 napadeného rozsudku), soud I. stupně bez jakýchkoli pochybností vykládá pouze k tíži ostatních členů družstva (paní [jméno FO], pan [jméno FO]), přičemž pro pasivního žalobce soudu postačí např. jen konstatování, že „usiloval o svolání členské schůze“, „vyzval k předložení vyúčtování“, apod. Soud I. stupně tedy zcela rezignoval na hlubší úvahu týkající se vzniklé situace, kdy zcela pasivní žalobce byl v postavení řadového člena obdobně jako např. aktivní paní [jméno FO] usilující otázku vyúčtování dořešit. Zcela absentuje úvaha o principech loajality členů družstva, vzájemné solidarity a konstruktivního přístupu. Naproti tomu soud protěžuje pasivního člena, který do celku ničím nepřispívá, vnímá pouze své potřeby bez elementární snahy řešit problém družstva, jehož je členem, a ještě očekává perfektní služby. Soud I. stupně byl při své úvaze zjevně silně ovlivněn přiznáním mimořádné odměny člence žalovaného družstva [jméno FO] členskou schůzí dne [datum] zpětně za předchozí činnost družstvu, což však nemá ničeho do činění s předmětnými vyúčtováními ani s předmětným soudním sporem. Naproti tomu soud I. stupně zcela neodůvodněně protěžuje žalobce. Přestože předmětem dokazování nebyla osobnost žalobce a jeho vztah k družstvu, žalovaný zdůraznil, že žalobce: 1) s družstvem nespolupracuje a nechává za sebe hovořit svého otce, 2) opakovaně vznáší vůči družstvu požadavky - například rozšíření bytu o balkón, finanční kompenzaci na rekonstrukci bytu a další finanční kompenzaci za hydroizolace bytu, 3) poškozuje družstevní majetek - soklové dlaždice v chodbě domu, 4) postupuje bez respektu k družstvu a jeho členům např. natírá okna a dveře na jinou barvu, než zbytek domu, neprováděl úklidu domu i přes odsouhlasení členskou schůzí, uskladňuje své věci ve společných prostorách domu v rozporu s požární ochranou, platí buď pozdě, nebo méně, než je předepsáno, apod. K překvapení žalovaného soud I. stupně ve svém rozhodování osobnost žalobce a jeho vztah k žalovanému nijak neposoudil a spokojil se s tvrzením, že se jedná o jakýsi „souboj rodin“, kde žalobce se svým otcem jsou v menšině. Soud I. stupně se tedy dle žalovaného nezabýval otázkou, zda byl žalovaný schopen vyúčtování provést, a zcela pasivním a nekonstruktivním přístupem žalobce a nezohlednil skutečnost, že se jedná o malé bytové družstvo, kde mezi členy probíhají spory. Žalobci nedodáním vyúčtování neutrpěli žádnou újmu. Žalobce je jen odměňován za svou pasivitu. Soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s návrhem na moderaci pokuty a dopadem jejího uložení do poměrů žalovaného.

8. Dále žalovaný poukázal na nekorektnost postupu soudu I. stupně v souvislosti s jeho poznámkami obsaženými ve spise, vytkl soudu I. stupně, že nezvládl rozhodnout na jednom jednání, a dále mu vytkl přiznání některých neúčelných úkonů v rámci nákladů řízení. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Popsal, že dříve bylo vyúčtování služeb zpracováváno firmou [právnická osoba]., a to za období let 2013 až 2015, poté žalovaný dospěl k závěru, že odborná firma není potřeba, čímž se sice ušetřily nějaké prostředky, ovšem za cenu, že od té doby nebylo vyúčtování žádné. Nesouhlasil s tím, že by se měl žalovaný vyvinit z nedodání vyúčtování služeb v důsledku absence statutárního orgánu a že by pokuta neměla být přiznána jen z toho důvodu, že v družstvu jsou právní laici. Poukázal na skutečnost, že žalovaný je členem Sdružení bytových družstev, kde mohl hledat radu na řešení situace. Přestože paní [jméno FO] a paní [jméno FO] rezignovaly na svou funkci, dál navenek družstvo zastupovaly spolu s panem [jméno FO] ve vyjádření označených případech a disponovaly s prostředky družstva. Žalobce prostřednictvím svého otce žádal o řešení situace, žádal o svolání členské schůze, nabízel součinnost i kontakty na firmy, které by mohly provést vyúčtování. Žaloba byla podána po 7 letech, co nebylo vyhotoveno řádné vyúčtování služeb, její podání tak nelze hodnotit jako rozpor s dobrými mravy. Loajalitu k družstvu pak nelze zaměňovat za toleranci porušování právních povinností. Po podání žaloby bylo také vyúčtování obratem dodáno. Žalobce se o svůj byt řádně stará, jsou to naopak byty ostatních členů, které nejsou udržovány. Žalobce pak neshledával pokutu nepřiměřeně vysokou a neshledával důvod k její moderaci. Odkaz na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] nepovažuje v daném případě za přiléhavý. Veškeré přiznané úkony právního zastoupení shledával účelnými. Neshledal ani pochybení soudu, které není dle jeho názoru možné spatřovat v tom, že si soud činí poznámky určitého obsahu a určitého pohledu na věc. Naopak to svědčí o tom, že se soud I. stupně se spisem řádně seznámil. Soud I. stupně také provedl k důkazu aktuální výpis z OR žalovaného, jak vyplývá z bodu 6 napadeného rozsudku. Na správnosti napadeného rozsudku nemění ničeho ani skutečnost, že nejprve nerozhodl o celém předmětu řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen v menší části.

11. Z procesního hlediska, pokud žalovaný ve svém odvolání poukazoval na zaujatý přístup soudu I. stupně k žalovanému s ohledem na poznámky obsažené ve spise, při odvolacím jednání k tomu jeho zástupce upřesnil, že námitku podjatosti nevznáší. Odvolací soud k tomu tedy pouze konstatuje, že průvodním jevem rozhodovací činnosti soudu je, že si na projednávanou věc vytváří určitý názor. V tomto postupu, zde promítnutém také do poznámek soudu založených ve spise, nelze spatřovat podjatost. Takový postup se pak skutečně může promítnout do rozhodnutí soudu. Nicméně rozhodnutí soudu je za zákonem daných podmínek přezkoumáváno v odvolacím řízení, jak se děje i v posuzovaném případě, přičemž důvodem podjatosti dle § 14 odst. 4 o. s. ř. nemůže být procesní postup soudu a jeho rozhodovací činnost. Ty jsou právě podrobeny přezkumu v rámci opravných prostředků. Soudu I. stupně také nelze vytýkat, že rozhodoval doplňujícím rozsudkem, pokud nerozhodl o části předmětu sporu. Za této situace byl jeho postupu zcela v souladu s § 166 o. s. ř.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud shodně jako soud I. stupně neshledává nezbytným provádět výslech svědkyně [jméno FO] (dříve [jméno FO]), bývalé předsedkyně představenstva žalovaného a členky žalovaného, a [jméno FO], otce žalobce a též člena žalovaného. Rozhodné skutečnosti jsou totiž dostatečně zřejmé z provedených listinných důkazů. Z provedeného dokazování je rovněž zřejmé, že vztahy v družstvu jsou dlouhodobě neutěšené, napjaté a konfliktní.

13. Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel z přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu. Lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (viz bod 35 napadeného rozsudku). Byť je soudu I. stupně žalovanou vytýkáno, že se nezabýval hledisky uvedenými v § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], tedy tím, zda po žalovaném bylo možné vyúčtování služeb spravedlivě požadovat a zda k jeho nedodání nedošlo zaviněním druhé strany, hodnocení těchto kritérií lze částečně vyčíst z obsahu bodů 36 až 39 napadeného rozsudku. Odvolací soud k tomu dodává, že lze samozřejmě po určitou dobu tolerovat, že z důvodu odstoupení statutárních orgánů družstva a ukončení spolupráce s účetní nebylo vyúčtování předloženo včas, jak bude ještě rozvedeno níže, nicméně pokud tato situace trvala dlouhodobě po řadu let a místo řešení byly činěny jen přísliby, nelze nedodání vyúčtování tímto omlouvat, když navíc dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyúčtování služeb má být nejen provedeno a příjemci služeb dodáno, ale navíc má být i řádné (viz např. rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud zde dále opakuje správné závěry soudu I. stupně opřené o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že nebylo povinností žalobce o vyúčtování žádat. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že pokud je 6 bytových jednotek rozděleno mezi 3 rodiny, přičemž žalobce i jeho otec užívají každý jednu bytovou jednotku ve stejném domě stejného vlastníka (žalovaného), nelze žalobci vyčítat, že ve většině komunikace vůči žalovanému jedná buď jen jeho otec, nebo s otcem postupují ve shodě. Toto se jeví odvolacímu soudu jako přirozené. Tedy pouhá pasivita žalobce nemůže být důvodem pro nepřiznání smluvní pokuty. Navíc otec žalobce, někdy i jménem žalobce, o vyúčtování služeb opakovaně žádal, žádal také o promítnutí odstoupení členů statutárního orgánu do obchodního rejstříků, jak je zřejmé z bodu 9 a 10 napadeného rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že dodání vyúčtování služeb je jednou ze základních povinností žalovaného, jednalo se o zcela oprávněný požadavek, přičemž žalobce nijak nezavinil, že nebylo dodáno. Ano, i žalobce mohl se svým otcem dle § 639 odst. 3 ZOK žádat o svolání členské schůze, došlo-li k odstoupení paní [jméno FO] a [jméno FO] z představenstva, byť tedy v rozsudku soudu I. stupně popsaným, ne zcela srozumitelným způsobem, o čemž svědčí i e-mail ze dne [datum], kdy [jméno FO] píše otci žalobce, že paní [jméno FO] rezignovala [datum] jen na funkci předsedkyně představenstva, nikoliv na samotné členství v představenstvu. Dle názoru odvolacího soudu to však měli být především odstoupivší členky statutárního orgánu a jeho zbývající člen, kteří měli vzniklou situaci řešit a kteří mohli členskou schůzi svolat a snažit se o nové zvolení statutárního orgánu, třeba i s participací žalobce a jeho otce. Pokud by tito odmítli, mohl být jejich postoj, tedy žalobce a jeho otce, také posuzován kritičtěji. K žádnému svolání členské schůze ale po řadu let nedošlo (od roku 2018 do roku 2022). Soud I. stupně správně uvádí, že skutečnost, zda měl žalobce přeplatek či nedoplatek, není pro povinnost dodat vyúčtování služeb rozhodná. Žalobce měl odpuštěny z důvodu dřívějších dohod o narovnání za provedenou rekonstrukci jím užívaného bytu příspěvky do fondu družstva (tzv. fondu oprav). Zálohy na služby však v rozhodném období platil s výjimkou příspěvku na odměny členů statutárních orgánů, což odůvodňoval právě absencí statutárních orgánů. Tento příspěvek však zjevně nepodléhal vyúčtování a v této skutečnosti nelze spatřovat důvody pro nepřiznání penále. Odvolací soud zde ještě uvádí, že odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] skutečně není přiléhavý, neboť v odkazovaném případě šlo o specifickou situaci, kdy žádné zálohy na služby nebyly placeny, avšak ani předepsány, vše platil žalovaný, proto by bylo dle závěrů Nejvyššího soudu přílišným formalismem chtít po něm vyúčtovávat ostatním členům SVJ něco, co po nich ani prostřednictvím záloh nebylo požadováno. V poměrech posuzovaného případu měl žalovaný ke konci roku 2023 na účtu zůstatek cca [částka]. Žalovaný také rozhodl na členské schůzi konané v listopadu 2023 o vyplacení odměny panu [jméno] a paní [jméno FO] dohromady cca [částka] za činnost těchto členů družstva pro družstvo od roku 2019 do roku 2023 (podrobněji viz bod 22 napadeného rozsudku), přičemž na úhradu této odměny každý ze členů přispěje částkou [částka]. Těm, co platili příspěvek na odměnu členů statutárních orgánů v uvedeném období, se příspěvek na tuto částku započte. Žalovaný je také členem Sdružení bytových družstev, kde platí členské příspěvky a může čerpat rady. Argumentace, že penále nelze přiznat, neboť žalovaný je malým družstvem tvořeným z laiků a pokuta je likvidační, tak neobstojí. Také není oprávněnou výtkou, že by se soud I. stupně nezabýval výpisem z OR z [datum], když z něj činí zjištění v bodě 6 napadeného rozsudku.

14. Odvolací soud však nesouhlasí s postojem soudu I. stupně k otázce moderace smluvní pokuty. Odvolací soud zde vychází z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, a to sbírkového rozhodnutí č. j. [spisová značka] uveřejněného pod č. 76/2023, jehož závěry jsou použitelné i pro zákonem stanovenou pokutu neboli penále [viz bod 50 písm. f) uvedeného rozhodnutí]. Odvolací soud odkazuje především na bod 66 tohoto rozhodnutí vymezující kroky při moderaci smluvní pokuty. V posuzovaném případě je funkcí smluvní pokuty především funkce preventivní a donucovací (kterou pokuta částečně splnila, neboť krátce po podání žaloby byla chybějící vyúčtování žalobci předložena), ale i funkce sankční. Přestože lze stále souhlasit s argumentací soudu I. stupně, že výše pokuty je dána především délkou prodlení žalovaného, vzhledem ke skutečnosti, že paušalizovaná funkce náhrady újmy je v daném případě zákonem stanoveného penále spíše potlačena, dospěl odvolací soud k závěru, že určité podmínky pro moderaci pokuty dány jsou. Mezi stranami není v zásadě sporu o tom, že vyúčtování služeb (i přes určité pokusy, které však nesplňovaly zákonné náležitosti) nebylo činěno od roku 2016, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že tato záležitost byla alespoň v počáteční fázi řešena s účetní, se kterou následně žalovaný ukončil spolupráci a hledal (dle svých tvrzení i prostřednictvím bývalých členů statutárního orgánu) účetní novou, která by se úkolu vyúčtování služeb zhostila lépe. Tato skutečnost byla členům žalovaného oznámena v lednu 2020. S ohledem na velikost žalovaného a laický prvek lze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že toto není záležitost jednoho měsíce, ale že si její řešení vyžádá delší čas (ať již na svolání členské schůze a volbu nového statutárního orgánu, který to bude řešit, a dále na oslovení jiného subjektu, který by vyúčtování mohl vypracovat). Zde odvolací soud připomíná argumentaci žalobce podpořenou např. důkazem, a to dodatkem úvěrové smlouvy, že bývalé členky, resp. bývalá předsedkyně představenstva jednaly i po svém tzv. odstoupení se zbývajícím členem představenstva za družstvo navenek a že změna zápisu v obchodním rejstříku byla učiněna až po letech, což podporuje i skutečnost, že paní [jméno FO] byla jako člence družstva přiznána odměna (viz bod 22 napadeného rozsudku). Po zvážení všech výše uvedených okolnostní případu tak odvolací soud hodnotí jako přiměřenou dobu k řešení vzniklé situace dobu jednoho roku, tzn., že vyúčtování za rok 2019 by bylo možné žalobcem spravedlivě požadovat spolu s vyúčtováním za rok 2020, tj. od září 2021. Odvolací soud proto odečetl poměrnou část penále připadající na jeden rok, tj. za 365 dní po [částka] denně, tedy [částka], a o tuto částku penále, neboli pokutu snížil.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený vyhovující výrok I dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu co do částky [částka] zamítl, jinak tento výrok dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Zamítavý výrok III doplněný doplňujícím rozsudkem zůstal odvoláním nedotčen.

16. Vzhledem ke skutečnosti, že došlo ke změně napadeného rozsudku, rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů za celé řízení, tedy řízení před soudy obou stupňů, a to dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a v převážné míře úspěšnému žalobci přiznal 65,18 % náhrady nákladů řízení (úspěch žalobce 82,59 % - úspěch žalovaného 17,41 %). Tyto náklady jsou činěny soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka], dále odměnou advokáta vypočtenou z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] za úkon dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za tyto úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dne [datum], 2 x účast na jednání dne [datum] a [datum] (vyjádření ze dne [datum] považuje odvolací soud za účelné, neboť jím bylo reagováno na doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalované, která tak činila na výzvu soudu; naopak prosté sdělení původní právní zástupkyně žalobce o ukončení právního zastoupení ze dne [datum] za účelný úkon, a to ani v poloviční sazbě, odvolací soud nepovažuje). Pokud jde o odvolací řízení, zde byla tarifní hodnota [hodnota], sazba za úkon tak činí [částka], a žalobce učinil dva úkony dle § 11 odst. 1 a. t., a to vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu. Dále mu náleží 8 x náhrada hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Odměna advokáta a paušální náhrada je zvýšená o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále jsou náklady činěny cestovními výdaji, a to za cesty osobním automobilem tov. značky Seat Alhambra, RZ [SPZ], na trase 2x [adresa], Drašarova ul. – [adresa], justiční palác Na Míčánkách, a zpět, tzn. 4 x 36,5 km při ceně motorové nafty [částka] za 1 litr dle § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. a spotřebě 5,6 l za 100 km a základní sazbě [částka] za 1 km, tj. celkem [částka], to vše s připočtením 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy činí cestovní výdaje v řízení v prvním stupni [částka]. Za cestu k odvolacímu soudu pak představují cestovní náklady cestu k jednání odvolacího soudu osobním automobilem tov. značky Seat Alhambra, RZ [SPZ], na trase [adresa], Drašarova ul. – [adresa], a zpět, tzn. 2 x 35 km při ceně nafty [částka]/l (dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhradě za 1 km jízdy ve výši [částka] (dle vyhl. č. 398/2023 Sb.) a při kombinované spotřebě 5,6 l/100 km, to vše s připočtením 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., což je částka [částka]. Celkové náklady řízení tak činí částku [částka], z toho 65,18 % činí po zaokrouhlení činí [částka]. Odvolací soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).