Rozhodnutí 29 CO 234/2022-247

1. Ve výrocích I., III. a IV. rozsudku ze dne [datum] rozhodl soud I. stupně o dvou včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podaných žalobách dle části páté o. s. ř. na nahrazení nálezu Finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách, jimiž bylo rozhodováno dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobce/navrhovatele proti účastnici/instituci na určení, že smlouvy o životním pojištění [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] jsou neplatné, a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně instituce přijetím plnění (od navrhovatele) na základě uvedených neplatných pojistných smluv. Výrokem I. nálezu bylo dle ust. § 14 odst. 1, písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o Finančním arbitrovi zastaveno řízení v části pojištění závažných onemocnění a úrazového pojištění sjednaných v pojistné smlouvě [číslo]. Výrokem II. nálezu bylo určeno, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je od počátku neplatná. Výrokem III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách bylo instituci uloženo zaplatit navrhovateli částku [částka]. Ve zbývající části byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok IV. nálezu). Instituci pak bylo ve výroku V. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách uloženo zaplatit sankci dle ust. §17a zákona o Finančním arbitrovi ve výši [částka]. Žalobkyně 1) /instituce svojí žalobou požadovala nahrazení vyhovující části rozhodnutí (a výroku o sankci) negativním soudním rozhodnutím. Žalobce 2) /navrhovatel (fakticky) požadoval nahrazení zamítavé části rozhodnutí Finančního arbitra a části, v níž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci Finančního arbitra, soudním rozhodnutím tak, aby jeho konečným požadavkům uplatněným v řízení před Finančním arbitrem bylo plně vyhověno.

2. Ve výroku II. rozsudku pak soud I. stupně zamítl žalobní návrh proti žalobci 2) /žalovanému dle části třetí o. s. ř., který žalobkyně 1) učinila součástí své žaloby, tj. návrh na vrácení plnění, které žalobci 2) /žalovanému zaplatila na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra (na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím). Ve výroku V. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

3. Rozsudek byl v celém rozsahu napaden včasným odvoláním obou žalobců.

4. Dne [datum] žalobce 2) /navrhovatel vzal zpět návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem, protože žalobkyně 1) /instituce za odvolacího řízení doplatila žalobci 2) celou částku požadovanou v řízení před Finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že účastnice/instituce se zpětvzetím návrhu souhlasila, postupoval odvolací soud dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III. a IV. zrušil a řízení zastavil. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že nález Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách pozbývá účinnost.

5. Dne [datum] vzala žalobkyně 1) zpět žalobní návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (s ohledem na mimosoudní vyřešení sporu). Odvolací soud proto dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. (za souhlasu žalobce 2/- žalovaného) rozsudek soudu I. stupně zrušil i ve výroku II. a v závislém výroku o nákladech řízení (výrok V.) a řízení zastavil.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 a ust. § 245 o. s. ř. Procesní zavinění na zastavení řízení o všech žalobních návrzích leží (zcela) na žalobkyni 1), protože tato účastnice zapříčinila zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem navrhovatelem/žalobcem 2) (tím, že požadované bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy doplatila) a současně vzala zpět svůj žalobní návrh na vrácení již poskytnuté části plnění (z téhož právního důvodu), které bylo uhrazeno podle pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra.

7. Přiznaná částka [částka] zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem v řízení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření k výzvě soudu dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, sepis vyjádření k odvolání žalobkyně 1/ a sepis zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d) a k ) vyhlášky, odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (sepis vyjádření ze dne [datum] a 5x účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, 12x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ze souhrnu odměny a náhrad advokáta ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

8. Odvolací soud souhlasí se žalobcem 2) potud, že ty z uskutečněných úkonů právní služby, které se netýkaly toliko řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž skutečně směřovaly i k obraně proti požadavku žalobkyně 1) na zaplacení peněžité částky, mají být honorovány sazbou mimosmluvní odměny vypočtenou z tarifní hodnoty, která dle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky představuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a [částka] dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem však nejsou všechny žalobcem 2) označené úkony (ve vyčíslení nákladů ze dne [datum] žalobce 2/ uvedl 10 úkonů, které mají být takto honorovány), nýbrž jen 6 dále uvedených úkonů. Z písemných podání se pouze vyjádření ze dne [datum] (k žalobě žalobkyně 1/) velmi stručně v bodě 27. vyjadřuje i k žalobnímu požadavku žalobkyně 1) na vrácení plnění, které bylo na základě rozhodnutí Finančního arbitra poskytnuto – bylo navrženo zamítnutí žaloby pro předčasnost. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný písemný úkon tedy činí [částka]. Stejnou sazbou je pak třeba hodnotit i účast zástupkyně žalobce 2) na 5 jednáních soudu I. stupně, neboť při nich byl projednáván i žalobní návrh na zaplacení částky [částka], o němž bylo rozhodnuto ve výroku II. rozsudku ze dne [datum].

9. V této souvislosti odvolací soud (k námitce žalobkyně 1/) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se zjevně opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (potažmo soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je i rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na otázky řešené v tomto odvolacím řízení) podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává).

10. Na uskutečnění úkonu převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení ničeho nemění fakt, že Mgr. [příjmení] zastupovala žalobce 2) i v řízení před Finančním arbitrem. Náhrada odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení pak nemohla být žalobkyní 1) /institucí žalobci 2) /navrhovateli uhrazena zaplacením sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi (jak žalobkyně 1/ tvrdí). Je tomu tak předně proto, že v řízení před Finančním arbitrem nese každý z účastníků své náklady sám (§ 18 odst. 1 zákona o Finančním arbitrovi), a vyhovující pravomocná rozhodnutí Finančního arbitra tudíž neobsahují výrok o povinnosti instituce nahradit navrhovateli jím vynaložené náklady právního zastoupení (ve správním řízení). Sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi sice má povahu paušalizované náhrady nákladů řízení před Finančním arbitrem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 2 Afs 176/2006), jde však o náklady vynaložené státem, které se také státu na účet Kanceláře Finančního arbitra hradí. Pro úplnost je na místě připomenout i fakt, že tímto usnesením pozbyl nález Finančního arbitra účinnosti v celém rozsahu, tj. i v (závislém) rozhodnutí o uložení sankce.