pro zaplacení 197 980,46 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tvrdil, že převod částky ve výši [částka] ([částka]) ze svého bankovního účtu na účet IBAN: [IBAN] neprovedl dobrovolně z vlastní vůle, k platbě nedal pokyn. Reklamoval ji bezodkladně po 1,5 hodině od uskutečnění platby. Webová stránka, skrze kterou platbu prováděl, byla takřka identická jako stránky žalované. Žalobce byl uveden v omyl, domníval se, že při přihlašování do aplikace žalované se nachází na jejích internetových stránkách, došlo k vylákání jeho přístupových údajů do internetového bankovnictví. Žalovaná pochybila, transakci neměla bez dalšího ověření provést. Osmi z obdobně podvedených klientů byla částka vrácena v plné výši nebo platba nebyla díky včasné reklamaci vůbec provedena. Žalovaná podle žalobce neodhalila neautorizovanou transakci, neprovedla řádnou analýzu provedené platební transakce, nezohlednila prvky typické pro žalobce při obvyklém užití osobních bezpečnostních údajů, nezajistila mechanismus sledování transakcí žalobce, neodhalila použití neobvyklého zařízení nebo softwaru pro přístup do bankovnictví, nevyhodnotila částku ani příjemce jako rizikové, nevzala v úvahu historii transakcí žalobce ani jeho strukturu výdajů. Tím porušila své povinnosti, zejména prevenční povinnost, a způsobila mu škodu.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Žalobce dal k předmětné platbě pokyn, byl jediný, kdo pochybil, způsobil si škodu sám svou hrubou nedbalostí. K účtu žalobce se dne [datum] pokoušela přihlásit určitá osoba a žalobci bylo zasláno oznámení s možností povolit přístup této osobě, což žalobce povolil. Poté mu byl zaslán připravený příkaz k převodu, který žalobce potvrdil a následně skenem svého obličeje v aplikaci Face ID autorizoval. Oba úkony žalobce schválil. Po více než 1,5 hodině žalobce kontaktoval žalovanou, následně byly zablokovány veškeré přístupy k jeho účtu, ale proběhlé platbě již žalovaná nemohla zamezit. Žalobce nedodržel pravidla bezpečnosti, neboť se do účtu přihlásil pomocí odkazu, který mu nabídl internetový vyhledávač. Dne [datum] informovala žalovaná všechny své klienty k obezřetnosti. Předmětná částka, poukázaná z účtu žalobce, byla zajištěna státním zastupitelstvím v Geře. Žalovanému bylo policejním orgánem sděleno, že může uplatnit svůj nárok na navrácení finančních prostředků.

4. Soud I. stupně provedl a vyhodnotil listinné důkazy (srov. odst. 3 až 8 a 10 až 13 rozsudku), vyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce. Neprovedl výslech právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], který měl prokázat, jak aktuálně postupuje žalovaná v obdobných případech. Nevyhověl ani návrhu žalobce nařídit znalecký posudek z oboru kybernetika, neboť již ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynula klíčová skutečnost, že se žalobce k účtu přihlašoval ze stránky: bezpecnost.cs̩ạs.com. Některé provedené důkazy nehodnotil (internetové články, blog a stanovisko ČNB, doporučení Evropské centrální banky), neboť neshledal jejich přímý vztah k předmětu řízení. Podstatným skutkovým zjištěním bylo to, že žalobce, resp. jeho manželka, která prováděla dispozice z účtu žalobce, se pokusila přihlásit do internetového bankovnictví žalované prostřednictvím internetového vyhledávače, a že žalobce přihlášení potvrdil biometrickou autorizací v aplikaci Face ID ve svém mobilním telefonu, tj. zobrazením svého obličeje. Žalobce popřel, že by zadal či schválil převod peněz na zahraniční účet, soud však z důkazu „historie přihlašování žalobce na účet u ČS, a. s. ze dne [datum]“ dospěl k závěru, že žalobce spornou transakci v aplikaci George schválil stisknutím pole „potvrdit“ a ve druhém kroku biometricky autorizoval.

5. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobce jako neoprávněný s odkazem na ust. § 2900 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Porušení zákona o bankách č. 21/1992 Sb. v postupu žalované neshledal. Naopak označil jednání žalobce za neopatrné a za porušení čl. 20 [právnická osoba] podmínek žalované. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšné žalované zastoupené advokátem ve výši upravené vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem.

6. Žalobce podal proti rozsudku včasné a přípustné odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), přijaté rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci § 205 odst. 2, písm. g/ o. s. ř.), resp. je nepřezkoumatelné (§ 205 odst. 2, písm. d/, e/ a g/ o. s. ř.). Navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce vytkl nalézacímu soudu, že neprovedl navržené důkazy: snímky z počítače zobrazující průběh otevření aplikace George a provedení příkazu k převodu včetně kontrolního telefonátu, dále že nevyslechl jako svědka právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Žalobce tyto důkazy navrhl k prokázání tvrzení, že si žalovaná nepočínala tak, aby škoda žalobci nevznikla. Předmětná transakce měla být podle něj vyhodnocena žalovanou jakožto vysoce riziková a pravděpodobně podvodná, proto měla ověřit skutečnou vůli žalobce provést danou transakci. Závěr vyslovený v bodě 21 rozsudku, že bylo vyvráceno, že žalobce platbu neprovedl a žalované k této platbě nedal pokyn, je podle odvolatele nesprávný. Žalobce zjistil, že nyní již žalovaná realizaci obdobně podezřelé, neobvyklé zahraniční transakce autorizované prostřednictvím aplikace George neprovede bez ověření skutečné vůle klienta. Změnu postupu žalované v ověřování problematických transakcí navrhl žalobce prokázat sérií snímků – screenshotů z transakce, realizovaných právním zástupcem žalobce. Pokud by již v případě transakce žalobce žalovaná postupovala tak, jak postupuje k dnešnímu datu, žalobci by škoda nevznikla.

8. Žalobce rovněž navrhl, aby soud zadal znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, a výslech znalce k prokázání svého tvrzení, že žalovaná měla k dispozici všechny informace o historickém způsobu chování žalobce při styku se žalovanou (vzorec jeho obvyklého chování), zejména z jakých zařízení se žalobce do internetového bankovnictví běžně přihlašuje, jaké transakce prostřednictvím internetového bankovnictví běžně realizuje co do užité měny, jaké transakce prostřednictvím internetového bankovnictví běžně realizuje co do jejich výše, kdo a z jakých zemí jsou obvyklí příjemci transakcí žalobce, jakými částkami žalobce běžně prostřednictvím internetového bankovnictví disponuje. Žalobce tvrdí, že žalovaná měla nebo mít měla k dispozici interní mechanismy, které vyhodnocují rizikovost realizovaných transakcí, na základě tzv. skóre rizikovosti měla předmětnou transakci vyhodnotit jako rizikovou a do individuálního ověření skutečné vůle žalobce k její realizaci ji pozastavit.

9. Žalobce v odvolání tvrdil, že žalovaná porušila povinnost uloženou jí právními předpisy vnitrostátního i evropského práva upravujícími povinnosti bankovních institucí v oblasti bezpečnosti bezhotovostních platebních transakcí realizovaných prostřednictvím internetového/mobilního bankovnictví. Žalobce spatřuje pochybení žalované v těchto bodech: neodhalila neautorizovanou platební transakci, neprovedla řádnou analýzu provedené platební transakce nebo ji chybně vyhodnotila, nezohlednila prvky pro žalobce typické v případě použití osobních bezpečnostních údajů, nezajistila mechanismus sledování transakcí žalobce pro rizikové faktory: seznamy vyzrazených nebo odcizených ověřovacích prvků, částku transakce, známé scénáře podvodů při poskytování platebních služeb, známky napadení malwarem při spojení v rámci postupu ověření, neodhalila použití neobvyklého zařízení nebo softwaru pro přístup do internetového bankovnictví žalované, jehož prostřednictvím byla podvodná transakce realizována; nevyhodnotila částku transakce, měnu, přeshraniční převod a osobu příjemce jako rizikové a neodpovídající běžnému vzorci chování žalobce, nezjistila a nevyhodnotila chování žalobce jako neobvyklé a v rozporu se standardním vzorcem jeho chování, nezjistila a nevyhodnotila informace o zařízení resp. softwaru, jehož prostřednictvím byla transakce realizována, jako neobvyklé; nezjistila a nevyhodnotila jako rizikové neobvyklé místo plátce (IP adresu, z níž byla transakce zadávána), nezajistila účinné zmírnění rizika chybného směrování komunikace k neoprávněným stranám. Tím porušila zákonné povinnosti banky i obecnou prevenční povinnost. Pro posouzení věci je podle žalobce zásadní, že žalovaná své interní postupy ve vztahu k ověření obdobných transakcí jako je ta, která je předmětem řízení, v krátké době po posuzovaném případu zásadním způsobem změnila. To vše měl navržený znalecký posudek prokázat. Důkazní návrh na zadání znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, soud I. stupně zamítl se zcela nepřiléhavým argumentem. Důkaz totiž neměl prokazovat, z jaké internetové stránky se žalobce přihlásil do internetového bankovnictví.

10. Žalobce nepovažuje za zákonný postup, když soud I. stupně neprovedl jím k důkazu navržené odborné články a když stanoviska České národní banky ani doporučení Evropské centrální banky nehodnotil s argumentem, že nemají vztah k předmětu řízení (bod 15. odůvodnění rozsudku). Nevysvětlil totiž, jak k tomuto závěru dospěl. Navržené důkazy měly prokázat tvrzení žalobce o tom, že si žalovaná nepočínala obezřetně a že porušila svou prevenční povinnost. Neprovedení navržených důkazů žalobce vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním. Provedené důkazy soud I. stupně hodnotil tendenčně ve prospěch žalované, činil z nich selektivní zjištění v její prospěch.

11. Závěr, že „bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že aplikace žalované (George klíč) neměla dostatečné zabezpečení“, z provedeného dokazování nevyplynul, k tomu závěru soud žádné důkazy neprovedl. Edukativní videa zveřejněná žalovanou na YouTube kanálu nevyvrátila, že žalovaná nerealizovala dostatečná opatření směřující k zamezení realizace rizikové transakce. K otázkám, jak žalovaná postupovala při ověření vůle žalobce k realizaci předmětné transakce a jak jednala poté, co ji žalobce bezodkladně informoval o realizované platbě, se žádné dokazování nevedlo. Soud žádným způsobem nezjišťoval, zda žalovaná dostála svým zákonným povinnostem.

12. Žalobce nesouhlasí s dílčím skutkovým závěrem soudu, že žalobce platbu dne [datum] v 10:07:30 hodin scanem obličeje (Face ID) potvrdil a převod peněz byl následně v 10:15:22 uskutečněn. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že žádnou platbu realizovat nechtěl, že chtěl pouze prostřednictvím své manželky zkontrolovat stav na svém účtu. Jeho vůle směřovala k přihlášení se do internetové aplikace George, nikoli k realizaci předmětné transakce. Podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k přihlášení došlo přes stránky: bezpecnost.cs̩ạs.com, které lze na první pohled – již kvůli jiné příponě (com odlišné od přípony cz) - rozpoznat od oficiálních stránek žalované. Podle žalobce je tato URL adresa velmi podobná, takřka identická se skutečnou internetovou adresou žalované. Žalobce si koncovky domény .com namísto .cz nevšiml. Ve vztahu k žalované vystupuje jako spotřebitel a žalovaná je největší tuzemskou bankovní institucí.

13. Žalobce tvrdil a prokázal porušení zákona, vznik škody, příčinnou souvislost mezi porušením zákona a vznikem škody a zavinění žalované. Přesto soud I. stupně v tomto sporu o náhradu škody opakovaně poučoval žalobce o tom, že bude muset prokázat, že neporušil bezpečnostní pravidla banky pro internetové bankovnictví. Žalobce je přesvědčen, že v tomto směru nenese důkazní břemeno. Jedná o skutečnosti negativní, které objektivně žalobce prokázat nemůže. Žalobce nemůže prokázat skutečnost, že plně respektoval pravidla banky tak, jak byla nastavena. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a zdůraznil, že účastník řízení (žalobce) není povinen tvrdit a prokazovat ty skutečnosti, které jsou ve prospěch druhého účastníka řízení. Soud I. stupně se spokojil s tvrzením žalované, že své klienty varovala před podvody e-maily edukativním videem na kanále YouTube. Zákon o bankách ukládá žalované v ustanovení § 12 odst. 1 zákona o bankách povinnost při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Tak žalovaná nepostupovala. Soud měl postavit najisto, jaké měla žalovaná povinnosti a zda žalovaná zákonnou povinnost porušila či nikoli. Teprve po zjištění příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalované a vzniklou škodou mohl soud přistoupit dle ust. § 2948 občanského zákoníku k otázce, zda se na způsobení škody podílel i žalobce.

14. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, nevyplývá z něj, na základě jakých úvah soud zamítl žalobu. V bodě 24. odůvodnění uvedl, že žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že škoda vznikla žalobci v příčinné souvislosti s jednáním/opomenutím žalované. Byl to podle soudu sám žalobce, kdo porušil pravidla bezpečnosti, když se přihlašoval nedoporučeným způsobem a platbu následně i potvrdil. Žalovaná podle soudu protiprávně nejednala a škodu žalobci nezpůsobila. Žalobce vytýká soudu, že jeho důkazní návrhy zamítl a posléze mu vytkl, že se mu nepodařilo prokázat tvrzení. Soud I. stupně se nevěnoval ani tvrzení žalobce, že jej žalovaná diskriminuje, nerovné postavení klientů žalované není odůvodněné a ospravedlnitelné. Ani k této otázce nebylo vedeno žádné dokazování. V odůvodnění rozsudku se s tímto argumentem obvodní soud nevypořádal.

15. Při jednání před odvolacím soudem žalobce zdůraznil, že stejně jako on bylo v souvisejícím období postiženo 21 klientů žalované, proto měla žalovaná odhalit podvodný charakter prováděných transakcí. Citované ujednání VOP o hodnocení pochybení klienta jako hrubou nedbalost považuje žalobce za nepřiměřeně přísnou smluvní podmínku. Nepovažuje za správné, že je trestán za to, že si nevšiml odlišné přípony v přístupové adrese k internetovému bankovnictví.

16. Žalovaná se k obsáhlému odvolání rovněž podrobně písemně vyjádřila. Rozhodnutí soudu I. stupně je podle ní správné. Byl zjištěn odlišný skutkový stav, než jak jej v žalobě vylíčil žalobce. Ve věci je klíčové, že žalobce transakci schválil a autorizoval, a proto k ní došlo. Žalobce jednal protiprávně, když hrubě porušil pravidla bezpečnosti pro nakládání se svým účtem. Pokud by je neporušil, k napadení jeho účtu a realizaci transakce by nedošlo. Průběh transakce a její autorizace vyplývá z výpisu událostí z databáze žalované, ale také z účastnické výpovědi žalobce. Žalovaná zdůraznila, že nedílnou součástí rámcové smlouvy o finančních službách uzavřené dne [datum] se žalobcem jsou [právnická osoba] podmínky žalované, informace [právnická osoba]. k platebním službám a uživatelská příručka internetového a mobilního bankovnictví. V čl. 20 VOP se žalobce zavázal přijmout přiměřená opatření na ochranu svých osobních bezpečnostních prvků před zneužitím jinou osobou, zejména měl bezpečnostní prvky užívat výlučně na bezpečné přístupové adrese žalované nebo v aplikaci a internetové bankovnictví spouštět výlučně z bezpečných přístupových adres. Rozhodně neměl zadávat přístupové adresy žalované prostřednictvím internetových vyhledávačů, měl kontrolovat, že v adresním řádku je uvedena adresa https: //bezpecnost.csas.cz. Porušení těchto pravidel VOP kvalifikují jako hrubou nedbalost, která má za následek, že za jakékoliv případné škody způsobené zneužitím účtu bude odpovídat výlučně klient. Dne [datum], 17 dní před realizací posuzované transakce žalovaná adresovala svým klientům včetně žalobce upozornění, že internetové vyhledávače zobrazují podvodné odkazy, které vyvolávají falešný dojem, že jde o oficiální stránky internetového bankovnictví žalované. V upozornění žalovaná zopakovala zásady pravidel bezpečnosti. Za prokázaného skutkového stavu má žalovaná za nepodstatné, co hodlal žalobce prokazovat výslechem svého právního zástupce, případně novým znaleckým posudkem a výslechem znalce. Není přípustné nahrazovat nedostatek skutkových tvrzení důkazními návrhy. Žalovaná to zdůrazňuje v souvislosti se snahou žalobce, aby znalec zjistil, jakých konkrétních porušení prozatím neupřesněných povinností se žalovaná měla dopustit. Pokud žalobce žádal, aby znalci byl zadán úkol zhodnotit, zda bylo možné na straně žalované z dostupných informací vyhodnotit předmětnou transakci jako rizikovou, případně podvodnou, namítá žalovaná, že jde o právní otázku, kterou není přípustné klást znalci. Žalobce rovněž žádal, aby znalec zjistil, zda žalovaná v období od [datum] změnila způsob testování a hodnocení míry rizikovosti platebních transakcí realizovaných prostřednictvím internetového bankovnictví George. Tato otázka je pro rozhodnutí o projednávané věci irelevantní. Žalobce podle žalované neupřesnil, jakou povinnost měla žalovaná porušit, případně, jakým konkrétním jednáním. Odkazuje pouze na ustanovení § 2900 občanského zákoníku. Citované ustanovení je subsidiární pro případy, kdy se na vytýkaného jednání nemůže aplikovat konkrétní zákonná či smluvní povinnost. Pro povinnosti banky však zákonná úprava existuje a podle žalované je zřejmé, že žádnou svou povinnost neporušila. Poukaz žalobce na ustanovení § 12 odst. 1, respektive § 38a odst. 1 zákona o bankách je nepřípadný. Jeho odkaz na předpisy evropského práva je rovněž nekonkrétní. Pokud měl žalobce na mysli směrnici Evropského parlamentu a Rady z [datum], č. 2015/2366 o platebních službách na vnitřním trhu, v ní jsou uloženy povinnosti poskytovatelů platebních služeb pro situace, kdy poskytovatel platebních služeb při realizaci platební transakce neuplatňuje tzv. silné ověření klienta. Žalovaná silné ověření užila ve smyslu ustanovení § 223 odst. 3 zákona o platebním styku. Přístup žalobce byl chráněn přístupový heslem známým jen jemu, respektive potvrzením v zařízení, kterým disponuje klient, a biometrickým údajem v aplikaci FACE ID prostřednictvím iPhonu žalobce. Výjimky z požadavku na uplatnění silného ověření klienta, kterými argumentuje odvolatel se v projednávané věci neuplatní, neboť se vztahují jen na situace, kdy klient k transakci silného ověření nevyužije. Transakci autorizovanou žalobcem a popsaným silným ověřením tudíž žalovaná nemohla jako podvodnou odhalit. Žalovaná rovněž odmítla tvrzení žalobce, že měla odhalit rizikové faktory provedené transakce a že tím porušila svou povinnost. Žalovaná se vyjádřila ještě k dalším důkazům: dohledový benchmarking č. 2/2023 vydaný ČNB dne [datum], tedy takřka rok po realizaci transakce provedené žalobcem, se k projednávané věci nemůže vztahovat. Stejně jako marketingový článek auditora KPMG, který na předmětný dokument ČNB reaguje. Pokud žalobce v odvolání namítl, že se soud nezabýval tím, za jakých okolností k transakci došlo a zda aplikace žalované George má dostatečné zabezpečení, tvrdí žalovaná, že skutkový děj byl soudem I. stupně zjištěn pečlivě a v úplnosti.

17. Co se týče žalobcovy výhrady diskriminace, uvádí žalovaná, že nebyla uplatněna žádná konkrétní skutková tvrzení o tom, že jiným klientům ve stejné situaci žalovaná vrátila peněžní prostředky. Soud I. stupně k tvrzení žalobce provedl důkaz usnesením Policie České republiky v předmětné [podezřelý výraz] věci. Dospěl k závěru, že důvodem pro odlišný postup byly odlišné skutkové okolnosti jednotlivých specifických případů. Dále se tímto argumentem účastníka nezabýval, neboť závažnost tohoto argumentu byla mizivá. Žalovaná závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek potvrdil jako věcně správný.

18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. V prvé řadě odvolací soud přezkoumal postup soudu I. stupně, který předcházel napadenému rozhodnutí. Žalobce v odvolání vytkl soudu I. stupně, že nerespektoval zákonné rozložení procesních břemen mezi účastníky řízení a nesprávně jej poučil o nutnosti prokázat negativní skutečnost. Odvolací soud však shledal, že soud postupoval hospodárně a vcelku správně. Z provedených důkazů totiž v první řadě vyplynulo, že žalobce své smluvní povinnosti porušil v procesu přístupu k internetovému bankovnictví a že posléze pomocí bezpečnostního prvku - autorizace biometrickým údajem - podobou svého obličeje - autorizoval posuzovanou transakci. Proto nebylo nesprávné, že žalobce poučil o nutnosti vyvrátit dosavadní skutkové závěry a o riziku neúspěchu ve sporu (srov. protokol z prvního ústního jednání konaného soudem I. stupně dne [datum]). Soud výslovně žalobce s odkazem na ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil, aby tvrdil, jakým způsobem se přihlašoval k účtu v období od [datum] do [datum], zda provedl platby a o jaké platby šlo. Současně žalobce poučil, že má prokázat tvrzení, že nebyl informován o hrozícím nebezpečí. Toto poslední poučení skutečně žalobce vyzývá k prokázání negativní skutečnosti, a není tudíž splnitelné. Nicméně vzápětí soud I. stupně poučil kvalifikovaným způsobem rovněž žalovanou, že má tvrdit, jakým způsobem a kdy bylo žalobci dáno na vědomí bezpečnostní desatero, kdy a jak s ním byl seznámen. Po provedeném dokazování ještě soud poučil žalobce o nutnosti prokázat, že se choval tak, že žádné bezpečnostní pravidlo neporušil. Toto poučení je, posouzeno podle jeho obsahu, výzvou k prokázání, že žalobce bezpečnostní pravidla dodržel, a nikterak se tedy zásadám kontradiktorního procesu nepříčí.

20. V dané důkazní situaci, kdy žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla nedodržením, resp. spíše neuplatněním preventivních opatření žalovanou, postupoval soud I. stupně správně, když se přednostně zabýval prokázaným porušením bezpečnostních pravidel žalobcem, neboť v důsledku jejich porušení ke škodě došlo, a jakékoli jednání žalované teoreticky mohlo vzniku škody pouze následně zabránit. Proto bylo časově i důkazně hospodárné zaměřit se na porušení smluvních povinností žalobcem. Je na soudu, na který z prvků odpovědnostního vztahu zaměří dokazování přednostně. Rozhodnutí soudu nemusí za dané důkazní situace obsahovat pojednání o existenci všech prvků odpovědnostního vztahu, které pro úspěch nároku musí být prokázány. Když soud o jednom ze základních prvků učiní jednoznačné skutkové zjištění – např. pokud nebude prokázán vznik škody, nebude důvodu zkoumat protiprávní jednání a zavinění. Proto je logické přednostně se věnovat nejslabšímu článku řetězce.

21. Prvotní příčinou vzniku škody je v projednávané věci protiprávní čin subjektu, který napadl účet žalobce prostřednictvím podvodné elektronické adresy napodobující přístupovou adresu žalované k internetovému bankovnictví, a vylákal od žalobce uplatnění bezpečnostních prvků k provedení peněžní transakce ve svůj prospěch. Z provedeného dokazování plyne, že případ šetří orgány činné v [podezřelý výraz] řízení v Německé spolkové republice, žalobce má možnost se do řízení připojit s nárokem na náhradu škody jako poškozený. I za předpokladu, že by žalovaná nesla jakýkoli díl odpovědnosti za způsobenou škodu, byl by před skončením řízení o náhradě škody vůči pachateli předmětného [podezřelý výraz] jednání nárok uplatněný touto žalobou předčasný.

22. Teorie příčinné souvislosti pracuje také s hypotézami vícerých příčin vzniku škody. V projednávané věci je klíčové, že žalobce k potvrzení transakce (kterou zřejmě řádně nezkontroloval, neboť musela obsahovat informace k převodu – tj. částku a číslo účtu příjemce) užil silný bezpečnostní prvek - biometrický údaj. Bez jeho užití by k transakci nedošlo. Pokud jde o takovou skutečnost, bez níž by ke vzniku škody nedošlo, jde bezpochyby o přímou příčinu škody, byť v projednávané věci jde o příčinu druhého sledu, která umožnila dokonání [podezřelý výraz] jednání.

23. Následné jednání žalované spočívá v tom, že takto autorizovanou transakci provedla, což jí za splnění smluvních podmínek žalobcem nelze vytknout. Žalobce namítá, že transakce měla takové okolnosti, že ji žalovaná provést neměla. Dovolává se ust. § 12 a § 38a zákona o bankách č. 21/1992 Sb. Dovolává se rovněž zkoumání postupů, které žalovaná aktuálně uplatňuje proti rizikovým faktorům při realizaci bezhotovostního platebního styku. Žádné pozdější opatření však neznamená, že je žalovaná musela, resp. mohla uplatnit již dříve. Je všeobecně známo, že praktiky trestné činnosti tohoto typu se rychle vyvíjejí a dotčené subjekty často teprve v reakci na ně reagují cílenými opatřeními. Citovaná zákonná ustanovení praví, že banka nebo pobočka banky z jiného než členského státu je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky (§ 12 odst. 1), a že v rámci plnění povinnosti postupovat při výkonu své činnosti obezřetně se banky a pobočky zahraničních bank mohou vzájemně informovat o čísle účtu nebo jiném jedinečném identifikátoru, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. Majetkový podíl na této právnické osobě mohou mít pouze banky, které jsou povinny zajistit, že tato právnická osoba bude zachovávat získané údaje v [podezřelý výraz] a chránit je před zneužitím. Banka nebo pobočka zahraniční banky je povinna k získaným údajům o klientech jiné banky a pobočky zahraniční banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejích vlastních klientech (§ 38a odst. 1). Takto zákonem uložená obezřetnost se však týká podnikatelské činnosti banky a jejího nakládání s penězi, které jsou jí klienty svěřeny (citovaná ustanovení byla do zákona přijata po celosvětové bankovní krizi v roce 1998).

24. Právní vztah žalobce a žalované založený smlouvou o finančních službách se řídí touto smlouvou a obchodními podmínkami žalované, dále pak ustanoveními hlavy I, §§ 127 až 192 zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku ve znění účinném ke dni [datum] do [datum]. Ust. § 128 zakazuje odchýlit se dohodou od ustanovení této hlavy v neprospěch uživatele, nestanoví-li zákon jinak. Žalobce nenamítá porušení žádné ze zákonných povinností žalované jako poskytovatele finančních služeb týkajících se platební transakce, upravených v ust. §145 až § 147 citovaného zákona. Z popsaného skutkového děje žádné takové porušení nevyplynulo, proto nalézací soud neměl povinnost provést test splnění veškerých zákonných povinností žalované týkajících se projednávané věci, ani vést dokazování za účelem zjištění takového porušení. Nebylo proto možno vyhovět důkaznímu návrhu žalobce na zadání znaleckého posudku, který by taková porušení měl zjišťovat, protože by to jednak odporovalo zásadám kontradiktorního procesu a zásadě, že znalecké činnosti lze v řízení využít pouze k zodpovězení odborných otázek, nikoli k doplnění tvrzení a k řešení otázek právních. K odvolací námitce žalobce odvolací soud uvádí, že pravidla, upravená v článku č. [hodnota] VOP, za nepřiměřená ve vztahu ke spotřebiteli považovat nelze. U uživatele internetového bankovnictví lze určitou míru zkušenosti a zejména obezřetnosti při užívání internetové aplikace předpokládat a vyžadovat.

25. Odvolací soud má rozsah dokazování, jak je provedl soud I. stupně, za dostatečný k náležitému zjištění skutkového stavu. Skutkové závěry soudu I. stupně zcela postačily i pro odvolací přezkum. Odvolací soud se ztotožnil jak s hodnocením důkazů, tak s rozhodnutím, které důkazy bylo v řízení účelné provést, dále i se skutkovými závěry a s přiléhavým právním posouzením nároku soudu I. stupně, proto na ně pro stručnost plně odkazuje.

26. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Ohledně akcesorického výroku o nákladech řízení odvolací soud přistoupil k odlišnému posouzení účelnosti nákladů vynaložených žalovanou na externí právní pomoc. Žalovaná je velkou bankovní institucí disponující odborníky, lze předpokládat, že odborně obsáhne i řešení sporů, které při její vlastní činnosti vznikají. Projednávaný spor vznikl poté, kdy byla v důsledku porušení bezpečnostních pravidel žalobcem zneužita aplikace vytvořená a provozovaná žalovanou. Spor se tedy přímo týká vlastní činnosti žalované, pročež je odvolací soud přesvědčen, že patří do činnosti žalované obhájit vlastní postupy a bránit se vůči tvrzení o porušení povinností banky i v soudním řízení. Právo žalované udělit k zastupování plnou moc advokátu tím není dotčeno, nicméně náklady vynaložené na právní pomoc advokáta odvolací soud neshledává nezbytnými. Účelným nákladem je takový náklad, který je svou výší přiměřený danému účelu, kterého by bez vynaloženého nákladu nebylo možno dosáhnout. Jako účelný

náklad v tomto smyslu odvolací soud prostředky vynaložené na právní pomoc advokáta neposoudil.

28. Nadto jde o spor s klientem žalované, který za popsaných skutkových okolností utrpěl značnou ekonomickou ztrátu a sankce v podobě povinnosti hradit náklady řízení žalované v řádu mnoha desetitisíců je vůči němu nespravedlivá. Na druhé straně je tu okolnost, že přístup žalované k soudu vzhledem k jejímu postavení a materiálnímu a odbornému zabezpečení není rozhodnutím o náhradě nákladů řízení ohrožen. Proto odvolací soud postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil výrok o náhradě nákladů řízení a přistoupil k přiznání pouze paušální náhrady ve výši, jakou právní úprava přiznává nezastoupenému účastníku.

29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení před sudem I. stupně ve výši [částka]. Tuto částku tvoří odměna stanovená podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a sestávající z částky [částka] za každý ze 7 úkonů (písemné vyjádření ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], příprava na jednání a účast na jednání dne [datum]).

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná v něm byla zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za tři úkony – odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to v paušální výši [částka] za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem ve výši [částka].

31. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je účastnice povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.