o strpění umístění části stavby na pozemku žalované, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 48 C 162/2018-237

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo strpět na svém pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, umístění stavby ochozů na kovových pilotách, a to části ochozů vymezených žlutě v „ Zaměření ochozů nad pozemky parc. [číslo]“ vyhotoveném [právnická osoba], geodeticko-inženýrské práce, v únoru 2022, potvrzeném oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] 2022 (dále jen„ Zaměření“). Současně bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že část stavby ochozů v úrovni 2. nadzemního podlaží na kovových pilotách, která je v „ Zaměření“ vymezena žlutě a která se současně nachází nad pozemkem parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka (dále jen„ sporné ochozy“), je součástí stavby [adresa], která je v jejím vlastnictví (stavba [adresa] je součástí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka). Žalobkyně žalobu směřující k zachování sporných ochozů ve stávajícím stavu podala proto, že žalovaná hodlá mimo jiné na svém pozemku parc. [číslo] realizovat stavební projekt a sporné ochozy odstranit.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby proto, že sporné ochozy netvoří součást stavby [adresa] ve vlastnictví žalobkyně, nýbrž jsou v jejím vlastnictví. Buď představují součást budovy [adresa] (která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka), nebo jako samostatná stavba tvoří součást pozemku žalované parc. [číslo].

Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění:

4. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, jejichž součástí je budova [adresa]. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Lhotka, obec Praha.

5. Mezi budovou žalobkyně a budovou žalované v úrovni 2. nadzemního podlaží se nachází soustava zastřešených ochozů na kovových pilotách upevněných v zemi. Soustava ochozů sestává (mimo jiné) z dlouhého ochozu přiléhajícího přímo k budově žalobkyně, z kratšího ochozu přiléhajícího přímo k budově žalované a dvou souběžných centrálních ochozů (lávek), které ochozy přiléhající k budovám žalobkyně a žalované navzájem propojují a nacházejí se nad pozemkem parc. [číslo] (tj. sporné ochozy). Na dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně je možné vstoupit po rampě z ulice [ulice] nebo z centrálních sporných ochozů, na které vedou z vnějších stran lávek dvě schodiště (plochy pod schodišti tvoří rovněž součást pozemku parc. [číslo]). Z dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně je možné vstoupit do provozoven v 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně (na dané straně budovy). Na krátký ochoz přiléhající k budově žalované je možné vstoupit zvenčí jedině přes sporné ochozy v centrální části.

6. Z hlediska fyzického představuje celá soustava ochozů jednolitý pevně propojený celek, který je současně pevně spojen se zemí, jakož i s budovami žalobkyně a žalované. Soustavou ochozů lze volně procházet v úrovni 2. nadzemního podlaží v prostoru mezi ulicemi [ulice] a [ulice] kolem budov ve vlastnictví žalobkyně i žalované. Čistě fyzicky je však možné oddělení ochozů na řadě možných míst.

7. Ochozy těsně přiléhající k budově ve vlastnictví žalobkyně [adresa] stojí nad pozemkem parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, který je ve vlastnictví žalované. Ochozy těsně přiléhající k budově žalované [adresa] stojí nad pozemkem parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Sporné ochozy se nacházejí nad pozemkem parc. [číslo]. Původně byly všechny budovy i na ně navazující ochozy včetně dotčených pozemků ve vlastnictví jediného vlastníka. Areál byl postaven v 60. letech 20. století. Budovu žalobkyně tvoří tři objekty, původně v projektové dokumentaci nazývány písmeny A, B, C; budovu žalované tvoří objekt původně v projektové dokumentaci popsaný jako D. Posledním vlastníkem celého areálu byla společnost [právnická osoba], od ní se v roce 2016 odštěpila společnost [právnická osoba], na níž přešlo vlastnictví pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] včetně budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo]. V projektu přeměny nebyla soustava ochozů a její rozdělení žádným způsobem zmíněna. Původně byl pod soustavou ochozů vymezen pozemek parc. [číslo] z něhož byl v roce 2015 (před odštěpením společnosti [právnická osoba] od [právnická osoba]) vydělen pozemek parc. [číslo] nad nímž se nalézají ochozy těsně přiléhající k budově [adresa]. Pozemek parc. [číslo] byl vydělen geometrickým plánem pro rozdělení pozemku zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne [datum] a územním rozhodnutím o dělení pozemku Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. P 4/147572/15 OST/PODE. V rámci další přeměny společnosti [právnická osoba] (tzv. rozdělení odštěpením sloučením) přešly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] včetně budovy [adresa] na žalobkyni (tehdy pod názvem TISOR, investiční fond s proměnným základním kapitálem a. s.). V průběhu tohoto řízení se pak vlastníkem pozemku parc. [číslo] včetně budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] stala namísto původní žalované společnosti [právnická osoba] současná žalovaná [právnická osoba] (o procesním nástupnictví na straně žalované bylo rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 48 C 162/2018-84.

8. Soud I. stupně učiněná zjištění posoudil (s odkazem na ust. § 13 o. z.) podobně jako Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 11 C 61/2019-96 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze [datum rozhodnutí] č. j. 62 Co 135/2020-242, tj. tak, že vlastníkem sporných ochozů je žalovaná, neboť jde o součást její budovy [adresa] (jež je součástí jejího pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha).

9. Při určení povahy sporných ochozů vyšel soud I. stupně z ust. § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který byl účinný v době výstavby areálu. Podle ust. § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Soud I. stupně přitom ocitoval následující závěry rozhodovací praxe soudů týkající se kritérií pro posouzení součásti věci – viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 1501/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 770/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 21 Cdo 694/2006. Zákon stanoví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věci a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť to, co k věci podle její povahy náleží, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. [jméno] sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná, relativně samostatná, věc k ní patří natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila, však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter oddělení zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci přes manipulaci neničící podstatu věci po pouhé volně proveditelné odnětí věci.

10. Soud I. stupně konstatoval, že v projednávané věci nemůže být pro posouzení právní povahy soustavy ochozů rozhodná jen sounáležitost a oddělitelnost ochozů ve smyslu fyzickém. Je tomu tak proto, že celá soustava ochozů (tedy ochozy těsně navazující na budovy žalobkyně a žalované a sporné ochozy, které představují spojnici mezi uvedenými těsně navazujícími ochozy) je jednolitým, pevně propojeným celkem, přičemž separace je technicky možná kdekoliv. Za klíčové proto soud I. stupně považoval kritérium funkční. Z tohoto hlediska je pak zřejmé, že část soustavy ochozů, která přiléhá k budově žalobkyně, funkčně náleží k této budově a že k budově žalované funkčně náleží jak část ochozů přiléhajících k této budově, tak centrální část nacházející se nad pozemkem parc. [číslo]. Bez centrální části ochozů, tj. sporných ochozů, by se totiž budova žalované [adresa] ocitla bez vnějšího přístupu do 2. nadzemního podlaží. Na krátký ochoz přiléhající bezprostředně k této budově totiž vede vnější přístup jedině přes centrální část ochozů, na které lze vstoupit po dvou schodištích (z ulice [ulice] nebo z prostoru piazzetty), popřípadě z dlouhého ochozu u budovy žalobkyně. Naproti tomu budova žalobkyně by bez centrální části ochozů nadále měla zjištěn vnější přístup do 2. nadzemního podlaží po dlouhém ochozu z ulice [ulice]. Dle soudu I. stupně tedy centrální část ochozů slouží právě k přístupu do budovy žalované a nikoli do budovy žalobkyně, neboť budova žalované by při hypotetickém odstranění centrální části ochozů utrpěla funkční újmu (a budova žalobkyně nikoliv).

11. Protože tedy žalobkyni nesvědčí vlastnické právo ke sporným ochozům, není aktivně věcně legitimována v řízení a žaloba byla proto zamítnuta.

12. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přiznal úspěšné žalované proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu vynaložených nákladů řízení. Přiznaná částka 21 780 Kč zahrnuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum], účast na místním ohledání dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum]) po [částka] dle ust. § 7 a § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky, 10x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

13. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. I když žalobkyně označila odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2, písm. b), c), e) a d) o. s. ř., je z obsahu odvolání zřejmé, že soudu I. stupně vytýká neúplné zjištění skutkového stavu způsobené neprovedením žalobkyní navržených důkazů (§ 205 odst. 2, písm. d/ o. s. ř.) a navazující nesprávné právní posouzení věci (§ 205, odst. 2, písm. g/ o. s. ř.).

14. Soud I. stupně především neprovedl důkaz stavebně technickým posudkem, který měl prokázat stavebně technickou jednotu sporných ochozů s budovou žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že po stavebně technické (konstrukční) stránce jsou sporné ochozy nedílnou součástí její budovy. Jedná se přitom o otázku skutkovou, navíc odborného charakteru, přičemž soud nemá dostatečné odborné znalosti z oboru stavebnictví, aby ji mohl posoudit. Soud I. stupně nesprávně zjistil, že ve 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně jsou umístěny provozovny, do nichž je možno vstoupit z dlouhého ochozu přiléhajícího k této budově. Faktický stav je však takový, že stavebně technicky jde tři samostatné ochozy oddělené stavebními mezerami, které jsou součástí objektů A, B a C. Dle žalobkyně jsou sporné ochozy stavebně neoddělitelné od ochozu navazujícího na objekt C budovy žalobkyně, kde je v 2. nadzemním podlaží pobočka [právnická osoba] Do této provozovny pak není jiný přístup, než právě přes sporné ochozy, což konstatuje i protokol z místního šetření. Dle žalobkyně se relevantní judikatura Nejvyššího soudu opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že při řešení otázky, zda určitá stavební konstrukce je součástí hlavní stavby (budovy), nemůže soud vycházet výlučně z funkční stránky oddělitelnosti od hlavní věci, ale musí se zabývat i odborným stavebně technickým hlediskem, tedy fyzickou a technickou stránkou. Žalobkyně v této souvislosti konečně připomněla, že do 2. nadzemního podlaží budovy žalované existuje vnitřní přístup budovou (i při místním šetření bylo zjištěno, že v budově se nachází schodiště), avšak k provozovnám ve druhém nadzemním podlaží budovy žalobkyně žádný vnitřní přístup není.

15. Žalobkyně soudu I. stupně dále vytkla, že neprovedl důkaz jí navrženým znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a ekonomika k posouzení znehodnocení budovy [adresa] případným oddělením sporných ochozů. Je přesvědčena, že oddělením sporných ochozů dojde k významnému cenovému znehodnocení její budovy.

16. Dle žalobkyně pak soud I. stupně nepřiléhavě využil závěry vyjádřené v pravomocně skončeném řízení vedeném u něho pod sp. zn. 11 C 61/2019. Otázka vlastnického práva ke sporným ochozům byla v uvedeném řízení řešena nikoliv jako otázka meritorní, ale pouze jako otázka předběžná. Řešení této otázky tedy pro soud rozhodující v této věci není závazné. Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu v uvedené věci pak bylo žalobkyní podáno dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

17. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že soud I. stupně na základě řádně provedených důkazů správně a úplně zjistil skutkový stav rozhodný pro právní posouzení věci a že přesvědčivě odůvodnil, proč neprovedl žalobkyní navrhovaný stavebně technický posudek. Posouzení sounáležitosti ochozů k jednotlivým budovám, resp. k posouzení právní povahy sporných ochozů, představuje právní otázku, nikoliv otázku skutkovou. Navrhovaný posudek byl shledán jako nadbytečný, jelikož skutkový stav ohledně stavebně technického provedení budov a ochozů byl dostatečně zjištěn na základě jiných důkazů, především místního šetření. Soud I. stupně pak v napadeném rozsudku výsledek řešení stejné předběžné otázky v již skončeném řízení sp. zn. 11 C 61/2019 nepokládal za závazný (což se žalobkyně snaží v odvolání naznačit), ale správně se - v souladu se zásadou v ust. § 13 o. z. - řešením této otázky v jiném, již skončeném řízení, zabýval. Soud I. stupně pak došel ke stejnému (vlastnímu) právnímu názoru na základě skutečností zjištěných v tomto řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

19. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a jeho skutková zjištění (výše v odstavcích 4. až 7. v podstatných bodech rekapitulovaná) vyplývají z obsahu provedených důkazů. Ke zjištění fyzické propojenosti sporných ochozů s přiléhajícími dalšími částmi soustavy vnějších krytých ochozů navazujících na budovy ve vlastnictví žalobkyně a žalované zjevně není třeba odborné znalecké posouzení. Stejně tak i logická úvaha o stavebně technické možnosti přerušení (zaslepení) ochozů v jakékoliv jejich části je dobře možná bez odborných znalostí z oboru stavebnictví. Ze zjištění soudu I. stupně (učiněných pozorováním na místě samém, při němž byly pořízeny fotografie) je dobře patrné, že soustava ochozů nemá žádnou vnitřní přirozenou stavební hranici – je volně průchozí ze všech stran a v žádné části se (původním) stavebním provedením neodlišuje od zbytku. Soudem I. stupně pozorovanému rozdělení asfaltového povrchu ochozu na dvě části v místech označovaných žalobkyní jako„ spára“ lze jen těžko přisoudit význam jakéhokoliv stavebního ohraničení, zvláště není-li patrná jiná známka dělení (ani v úrovni střechy ochozů a bočních stran ochozů).

20. Od právního posouzení, které učinil soud I. stupně, se však odvolací soud částečně odchyluje. Soud I. stupně správně využil výše citované závěry ustálené judikatury týkající se součásti věci ve smyslu ust. § 120 odst. 1 obč. zák. a soustředil se na konkrétní skutkové okolnosti.

21. Při posouzení otázky, ke které z budov (budova ve vlastnictví žalobkyně [adresa] či budova ve vlastnictví žalované [adresa]) náleží právě sporné ochozy, přiléhavě zaměřil svoji pozornost na funkční souvislost sporných ochozů s oběma budovami, neboť (relativně volnější) fyzické propojení sporných ochozů s oběma budovami (přes ochozy těsně přiléhající k oběma budovám) je totožné, stejně jako technická možnost fyzického oddělení sporných ochozů od obou budov. Odvolací soud však nemůže souhlasit se závěrem, že sporné ochozy, tj. dvě centrální lávky, které těsně nepřiléhají k žádné budově, slouží (a v době výstavby sloužily) jen a pouze budově dnes vlastnicky patřící žalované a nikoliv budově (třem objektům) dnes vlastnicky patřící žalobkyni. I když k prostorům v 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně [adresa] lze přijít po rampě z ulice [ulice], je evidentní, že sporné ochozy představují (a v době výstavby představovaly) další významné přístupy k těmto prostorům. Nezanedbatelnou funkční újmu by při hypotetickém odstranění sporných ochozů tedy utrpěla nejen budova žalované, ale i budova žalobkyně. Objektivně tedy sporné ochozy tvořící centrální část soustavy ochozů mají vazby k dvěma budovám, jak k budově ve vlastnictví žalobkyně, tak k budově ve vlastnictví žalované, přičemž tento funkční vztah vznil již v době výstavby celého areálu.

22. Pro posuzovaný případ lze využít následující závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 2548/99 (a zopakované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 3830/2017). Pokud je věc spojena s jinou věcí, má však vazby k dalším věcem, aniž by k těmto vazbám bylo zapotřebí existence této jiné věci, nemůže být součástí této jiné věci (může jít nanejvýš o věc složenou – universitas rerum cohaerentium - ve které každá z původních věcí zachovává svoji individualitu a je samostatným předmětem právních vztahů). Má-li spojením původně samostatných věcí vzniknout věc nová (popř. má-li jedna z těchto věcí zaniknout jako přírůstek druhé věci), je třeba, aby původní věci byly nadále ve vztazích k okolí jako jediný celek; tomuto požadavku odporuje stav, kdy původní věci si zachovávají samostatné funkce a vnější vztahy. Situace popsaná v první citované větě nastala právě v posuzovaném případě. Sporné ochozy měly při svém vzniku funkční vazby k několika věcem – stavbám, budovám A, B, C, D (v době výstavby platilo ust. § 120 odst. 2 obč. zák. podle kterého stavba není součástí pozemku), s těmito několika věcmi také byly fyzicky - prostřednictvím ochozů těsně navazujících budovy – propojeny. Racionálním (a judikatuře odpovídajícím) právním řešením je tedy závěr, že sporné ochozy vznikly coby samostatná věc - stavba.

23. Dnem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. dnem [datum], se stavba sporných ochozů (spojená se zemí pevným základem – kovovými piloty) stala dle ust. § 3054 o. z. součástí pozemku, na němž byla zřízena, tj. pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, neboť vlastníkem stavby sporných ochozů a pozemku parc. [číslo] byl totožný subjekt (společnost [právnická osoba]). Vyčleněním pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. [číslo] v roce [rok] se na vlastnických vztazích ke sporným ochozům coby součásti pozemku parc. [číslo] ničeho nezměnilo, protože sporné ochozy nebyly zřízeny na nově vzniklém pozemku parc. [číslo]. Sporné ochozy tedy jako součást pozemku parc. [číslo] zůstaly po odštěpení společnosti [právnická osoba] v majetku společnosti [právnická osoba] V průběhu řízení se pak staly vlastnictvím současné žalované [právnická osoba]

24. Odvolací soud se při posouzení právní povahy sporných ochozů odchýlil od řešení přijatého v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 11 C 61/2019-96, neboť výše popsané závěry pokládá za racionálnější, tj. lépe odpovídající konkrétním skutkovým poměrům, v nichž vystupuje do popředí zřejmá využitelnost sporných ochozů uživateli všech objektů v původně jediném areálu. Odvolací soud konečně podotýká, že závěr, že sporné ochozy tvoří součást budovy ve vlastnictví žalované, byl odvolacím soudem v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 62 Co 135/2020-242 sice shledán správným, nešlo však o jediný nosný důvod potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu (viz odstavec 52. a 53. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum]). V uvedené věci byla řešena otázka existence předkupního práva žalobkyně k pozemku parc. [číslo] dle ust. § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., přičemž odvolací soud konstatoval neexistenci tvrzeného předkupního práva ze dvou dalších (jednoznačnějších) důvodů.

25. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal úspěšné žalované proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Přiznaná částka 4 356 Kč zahrnuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 1 500 Kč dle ust. § 7 a § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. k ) a g) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce 726 Kč.