o žalobě podle části V. o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 171/2021-86

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ST [číslo], ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ST [číslo] tak, že a) závazky ze Smlouvy o stavebním spoření č. [bankovní účet] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou trvají; b) žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku obnovit účet stavebního spoření č. [bankovní účet]; c) žalovaná je povinna navýšit cílovou částku stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] podle návrhu žalobce; d) naspořená částka stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] je úročena roční úrokovou sazbou 3% (výrok I.) Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V citovaných výrocích je [právnická osoba] označena jako žalovaná. Dle ust. § 250a o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, co byli účastníky ve správním řízení. Odvolací soud proto [právnická osoba] označuje dále jako„ účastníka“.

2. Žalobce se včasnou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí, jimž Finanční arbitr zamítl návrh na obnovení jeho smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum], navýšení cílové částky podle jeho požadavku, a pokračování v úročení naspořené částky 3% roční úrokovou sazbou. Dopisem ze dne [datum] účastník oznámil žalobci, že v důsledku dosažení sjednané cílové částky [částka] došlo k zániku smlouvy ke dni [datum]. Nedošlo k dohodě na pokračování smlouvy za shodných podmínek, jako byly sjednány ve smlouvě z [datum]. Finanční arbitr návrhu žalobce nevyhověl.

3. Soud I. stupně svá skutková zjištění popsal v odst. 5 až 11 odůvodnění rozsudku. Co se týče právního posouzení, dovodil, že nedílnou součástí posuzované smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky pro stavební spoření, vydané [právnická osoba], a schválené Ministerstvem financí České republiky dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 322/51 474/1995 a dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 352/7 721/1998, (dále jen„ Všeobecné obchodní podmínky nebo VOP“). Z jejich ustanovení § 9 odst. 1 plyne, že na písemnou žádost účastníka může stavební spořitelna provést formou změny smlouvy o stavebním spoření zvýšení cílové částky. Všeobecné obchodní podmínky neřeší důsledky naspoření cílové částky. Finanční arbitr v řízení o návrhu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 203/2002, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2986/2018. Uzavřel, že smluvní ujednání žalobce a účastníka neobsahují automatické navyšování cílové částky přespořením. Soud I. stupně dospěl ve shodě s Finančním arbitrem k právnímu závěru, že dle § 578 obč. zák. smlouva o stavebním spoření zanikla v důsledku dosažení cílové částky. Pokud jde o změnu cílové částky, Finanční arbitr na základě Všeobecných obchodních podmínek dospěl k závěru, že změnu smlouvy, a to mimo jiné zvýšení cílové částky, mohou účastníci sjednat, avšak žalovaná není povinna přijmout každý návrh žalobce jako účastníka stavebního spoření na navýšení cílové částky se zachováním dosavadní výše úrokové sazby.

4. Soud I. stupně smlouvu o stavebním spoření jako soukromoprávní smlouvu podřadil obecné úpravě občanského zákoníku. Citoval rovněž judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1899/2020, rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1038/2020, v nichž je stavební spoření je vymezeno jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování státního příspěvku fyzickým osobám - účastníkům stavebního spoření. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu řešila shodnou právní otázku za jiných skutkových okolností. Zmíněné spory vycházely z jiného znění všeobecných smluvních podmínek než je tomu v projednávané věci. Soud I. stupně podtrhl, že způsoby, jimiž zanikají subjektivní práva a povinnosti ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílové částky, resp. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu [příjmení] čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními všeobecných smluvních podmínek. Právě v ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením účastníka stavebního spoření a přijímáním jeho plateb stavební spořitelnou na účet stavebního spoření Nejvyšší soud spatřuje možnost, že trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření není ve smyslu § 578 obč. zák. omezeno a může z vůle klienta stavební spořitelny (automaticky) pokračovat za původně sjednaných podmínek. (srov. usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1899/2020).

5. V projednávané věci žalobce neměl automatický nárok na navýšení cílové částky, neboť dle Všeobecných obchodních podmínek ke změně smlouvy mohlo dojít pouze se souhlasem žalované. Účastník nebyl povinen se žalobcem uzavřít dohodu o změně smlouvy spočívající v dohodě o zvýšení cílové částky za původních úrokových podmínek.

6. Soud I. stupně z popsaných důvodů (viz odst. 12 až 20 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) ve shodě s Finančním arbitrem dospěl k závěru, že smluvní vztah účastníků zanikl naspořením cílové částky, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a contrario o. s. ř. s tím, že úspěšný účastník se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl nesprávná skutková zjištění, nepřihlédnutí k tvrzení žalobce a nesprávné právní posouzení. Namítl, že napadené rozhodnutí Finančního arbitra ani soudu I. stupně nevychází ze Všeobecných obchodních podmínek č. j. 352/7721/1998 ze dne [datum rozhodnutí] (dále také jen„ VOP/1998“), platných pro předmětnou smlouvu o stavebním spoření, které se zásadně odlišují od Všeobecných obchodních podmínek ze dne [datum] (v těchto pozdějších je možnost jednostranné změny úrokové sazby ze strany účastníka upravena). Ve smluvním vztahu žalobce a účastníka není upraven zánik smluvního vztahu dosažením cílové částky ani možnost výpovědi v případě přespoření cílové částky, ani není sjednána rozvazovací podmínka. [ulice] spořitelna byla podle žalobce povinna souhlasit s navýšením cílové částky, neboť žalobce o ně požádal písemně před překročením původně sjednané cílové částky a souhlasil s úhradou poplatku ve výši 1% z navýšené částky, takže splnil obě podmínky, upravené ve VOP/1998. Pokud by ustanovení § 9 odst. 1 VOP/1998 bylo vyloženo tak, že účastník není po splnění stanovených podmínek povinen přistoupit na změnu smlouvy, znamenalo by to možnost libovůle a zakládalo by to nerovnost při zacházení s klienty. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku. Žalobce zdůraznil, že mu účastník navýšení cílové částky sám písemně navrhl. V případě pochybností by smluvní ujednání mělo být vyloženo ve prospěch žalobce jako spotřebitele. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví nebo jej zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobce navrhl doplnit požadovaný výrok znějící na povinnost obnovit účet stavebního spoření o časový údaj a to zpětně od [datum]. Dále navrhl rozšíření žaloby o dva nároky a žádal, aby odvolací soud rozhodl, že účastník je povinen a) zaplatit žalobci částku, odpovídající úroku z úvěrů z částky [částka], jdoucímu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku nebo b) zaplatit 3% úrok z částky [částka] za dobu 36 měsíců ve výši [částka] (bez daně), a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

9. Účastník k odvolání žalobce pouze uvedl, že odvolatel opakuje svou argumentaci uplatněnou před finančním arbitrem a soudem I. stupně, se kterou se však soud I. stupně náležitě vypořádal. Navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., nařídil a provedl ve věci jednání a poté shledal odvolání nedůvodným.

11. Změnu žaloby odvolací soud nepřipustil (výrok I.), neboť v řízení podle části V. o. s. ř. jde o nové rozhodnutí o předmětu správního řízení. Proto komentář k ust. § 250f o. s. ř., publikovaný v ASPI, uvádí: rozšíření rozsahu žaloby je přípustné jen ve lhůtě pro podání žaloby dle § 247 odst. 2 o. s. ř. K později učiněnému rozšíření rozsahu žaloby by soud neměl v rámci posuzování věci samé přihlížet. To by ovšem platilo pro rozšíření žaloby v rámci předmětu řízení, o němž rozhodoval správní orgán. Nadto obecně platí zásada, že rozšíření žaloby lze připustit za předpokladu, že mu odpovídá stav dokazování. Žalobcem nově požadovaný výrok v dosavadním tvrzení a dokazování nemá oporu, proto by rozšíření žaloby odporovalo rovněž koncentraci řízení dle ust. § 250d o. s. ř., kterou je předmětné řízení ovládáno.

12. V předmětné věci soud I. stupně učinil správný závěr o skutkovém stavu poté, co provedl všechny pro rozhodnutí potřebné důkazy, resp. když převzal skutková zjištění Finančního arbitra, a poté, co je v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Ohledně skutkového stavu, z něhož vycházel i odvolací soud, nebylo sporu ani mezi účastníky.

13. Odvolací soud se shoduje s nalézacím soudem i v právním posouzení. Smlouva ze dne [datum], která založila právní vztah mezi žalobcem a účastníkem, je smlouvou kombinovanou, obsahující smlouvu o stavebním spoření a smlouvu o účtu. Práva a povinnosti účastníků týkající se stavebního spoření se řídí především předmětnou smlouvou a Všeobecnými smluvními podmínkami (VOP/1998), dále zákonem č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, přičemž na danou věc je třeba aplikovat jej ve znění zákona č. 83/1995 Sb., tj. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o stavebním spoření (dále jen„ zákon č. 96/1993 Sb.“), subsidiárně občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2001 (srov. přechodné ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále také jen o. z.). Na okraj lze poznamenat, že právní vztahy, týkající se účtu, který účastník vedl pro žalobce, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (srov. přechodné ust. § 3077 o. z.).

14. Smlouva o stavebním spoření ze dne 24. 7. 2001 ani příslušné VOP/1998 nehovoří výslovně o tom, že právní vztah končí naspořením cílové částky. Ust. § 9 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření stanoví, že doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí poskytnutím úvěru nebo vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků z nich, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka. V souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR se na institut stavebního spoření ve smyslu zákona č. 96/1993 Sb. nahlíží z hlediska jeho účelu (cíle). Účel smlouvy spočívá evidentně v tom, že účastník smlouvy po určitou dobu spoří, aby při splnění dohodnutých podmínek čerpal úvěr nebo obdržel výplatu naspořené peněžní částky s příslušenstvím a státní podporou. Dočasnost smluvního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření vyplývá z povahy tohoto smluvního typu a také ze zákona č. 96/1993 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, resp. do [datum], který (není-li v individuálním případě sjednáno jinak) konec doby spoření, tj. zánik právního vztahu založeného smlouvou, spojuje s poskytnutím úvěru nebo s vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků. Co se týče rozdílu mezi uspořením naplánované částky a jejím vyplacením, potvrdili žalobce a účastník při jednání odvolacího soudu, že byl žalobce vyzván ke sdělení údajů pro vyplacení cílové částky, ale tyto údaje účastníku nesdělil, neboť si vyplacení nepřál. Účastník prokazatelně učinil vše, co pro splnění smluvního závazku učinit mohl, prodlení je na straně žalobce, který k přijetí uspořené peněžní částky se státní podporou a úroky neposkytl účastníku nezbytnou součinnost.

15. V projednávané věci je dále rozhodný výklad ustanovení § 9 odst. 1 VOP/1998, které zní:„ Na písemnou žádost účastníka může stavební spořitelna provést následující změny smlouvy o stavebním spoření a) snížení cílové částky, b) zvýšení cílové částky, c) změnu tarifu“. A dále je v tomto paragrafu upraveno:„ Změna smlouvy nabývá platnosti dnem uvedeným v „ Přijetí návrhu změny smlouvy o stavebním spoření“, vydaném stavební spořitelnou“. Tuto smluvní úpravu nelze vyložit jako povinnost stavební spořitelny přistoupit na návrh žalobce, nepřipouští žádnou zásadní pochybnost, které se žalobce dovolává (aby bylo vyložena v jeho prospěch jako slabší smluvní strany). Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce splnil podmínky pro vyhovění návrhu, totiž že návrh doručil účastníku předtím, než dosáhl cílové částky, a že souhlasil se zpoplatněním ve výši 1% z navýšené částky. Nebylo sporu ani o tom, že účastník žalobci navrhl zvýšení cílové částky, ovšem za změněných úrokových podmínek. Pokud se žalobce dovolává korektivu zásadami poctivého obchodního styku a zásadami ochrany spotřebitele, nemá odvolací soud tuto argumentaci za přiléhavou. Ani subjektu v postavení spotřebitele, kterým žalobce nade vši pochybnost ve vztahu k účastníku je, nelze poskytnout takovou výhodu, aby byla stavební spořitelna soudním rozhodnutím přinucena nad rámec sjednaných smluvních povinností pokračovat ve smluvním vztahu, který zanikl, a poskytovat účastníku shodné úrokové podmínky po 21 letech od jejich sjednání, když mimo jiné došlo k výrazné změně úrokových sazeb.

16. Judikatura, která v některých případech dovodila právo na pokračování ve smluvním vztahu, vycházela právě z automatismu zvyšování cílové částky, vyplývajícího z Všeobecných smluvních podmínek. Definice cílové částky, kterou obsahují v § 3 odst. 4 VOP/1998, rovněž zahrnuje do cílové částky rozdíl mezi sjednanou cílovou částkou a skutečně uspořenou částkou, avšak výslovně pro případ ukončení smluvního vztahu. Toto ujednání rozhodně nelze vyložit jako právo žalobce na automatické zvýšení cílové částky, kterým by mohlo dojít k obnovení smluvního vztahu bez souhlasné vůle stavební spořitelny.

17. Dle § 578 obč. zák. platí, že práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. V projednávané věci nedošlo k dohodě o zvýšení cílové částky mezi žalobcem a účastníkem. Dosažením cílové částky a právním jednáním účastníka směřujícím k vyplacení cílové částky se státní podporou a s úroky (k němuž však žalobce neposkytl náležitou součinnost) byla smlouva splněna, práva a povinnosti z ní vyplývající zanikly až na splnění povinnosti vyplatit žalobci naspořenou částku s přírůstky.

18. Soud I. stupně své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil a současně se náležitě vypořádal se souvztažnou judikaturou, jak již bylo výše popsáno. Proto může odvolací soud na zcela přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku v zásadě odkázat.

19. Na podporu přijatého právního posouzení, které je v souladu i s rozhodnutími zdejšího odvolacího soudu (např. 29 Co 91/2021), lze pak dále citovat z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 3257/2020:„ To, že je (smlouva o stavebním spoření) upravena zákonem č. 96/1993 Sb., který do právního poměru smluvních stran vsazuje prostřednictvím podpory státu při spoření prvek veřejnoprávní, nevylučuje použití občanského zákoníku jako legislativního základu všech občanskoprávních vztahů založených na zásadách právní rovnosti a autonomie vůle jejich subjektů.“„ Způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu [příjmení] čl. 9 odst. 7“ (tento článek VOP/1998, jimiž se posuzovaný smluvní vztah žalobce a účastníka řídí, neobsahují – pozn. odvolacího soudu).

20. Ve stejném skutkovém rámci vymezeném smluvními ujednáními obsaženými ve Všeobecných obchodních podmínkách dospěl Nejvyšší soud k témuž právnímu závěru v rozsudku ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018 s právní větou:„ Ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky stavebního spoření pokračujícím spořením žalobce a přijímáním jeho plateb na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák“. Obdobně dále Nejvyšší soud rozhodl dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. 33Cdo 3471/2019, dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. 33 Cdo 3903/2019, dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. 33 Cdo 1009/2019, dne 30. 9. 2019 ve sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. 33 Cdo 3951/2019 či dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. 33 Cdo 1038/2020. Vždy šlo o sjednaný automatismus navýšení cílové částky, tj. o skutkovou okolnost, která v projednávané věci absentuje.

21. Na základě uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení (výrok II.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Účastník byl v odvolacím řízení úspěšný, ale náhrady nákladů řízení se vzdal (výrok III.).