Rozhodnutí 29 Co 217/2024-348

1. Soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost vydat souhlas s vedením inženýrských sítí přes pozemek parc. [číslo] v katastrálním území [adresa] v rozsahu a za podmínek uvedených v souhlasu vydaným hlavním městem [adresa] dne [datum] pod č. j. [číslo], a to pro účely vybudování přípojek inženýrských sítí, zpevněných ploch a sadových úprav (výrok I.). Zamítl rovněž žalobní nárok, aby žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení (výrok II.). Žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Žalobní návrh zněl na uložení povinnosti vydat souhlas s vedením inženýrských sítí přes pozemek parc. [číslo] v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně uplatnila eventuální nárok na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že vlastní soubor pozemků na pražském Žižkově, konkrétně parc. [číslo] [číslo], [číslo], všechny zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa]. Na uvedených pozemcích chtěla vybudovat projekt Polyfunkční centrum [adresa]. Projekt byl v souladu s územním plánem a dalšími zákonnými požadavky, byly splněny podmínky pro rozhodnutí o umístění stavby. Pro realizaci projektu bylo třeba zajistit vybudování kanalizační přípojky přes pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví hlavního města Prahy. Dne [datum] vydalo hlavní město [adresa] souhlas dle § 184a stavebního zákona k tomu, aby na uvedeném pozemku byly vybudovány přípojky inženýrských sítí, zpevněných ploch a sadových úprav. S účinností ode dne [datum] převedlo hlavní město [adresa] v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hl. m. Prahy, předmětný pozemek do správy žalované. Žalovaná vydala ze dne [datum] stanovisko č.j. [číslo], v němž z pozice vlastníka pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] nesouhlasí s vedením, resp. prodloužením kanalizace na tomto pozemku. Úřad městské části [adresa], odbor výstavby, usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo], sp. zn. [číslo], pro uvedený nesouhlas předmětné územní řízení zastavil.

3. Žalobkyně označila toto jednání žalované jako obstrukční, účelové, protiprávní, svévolné a diskriminační, má je za zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Argumentovala nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2588/14 ze dne [datum]. Eventuální návrh odůvodnila tím, že v případě neudělení souhlasu jí vznikne zaviněním žalované škoda z důvodu neuskutečněné investice ve výši [částka]. Zmařenou investici vyčíslila jako rozdíl mezi oceněním pozemků ke dni [datum] ve výši [tel. číslo]Kč, a plánovanou cenou těchto pozemků po získání územního rozhodnutí na projekt (ve výši [částka] za m2 při hrubé podlažní ploše projektu ve výši 19 243 m2). Dále účtovala marně vynaložené náklady na přípravu a projednání projektu ve výši [částka].

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Neudělení souhlasu vlastníka dle § 184a stavebního zákona č. 183/2006 Sb. je podle ní oprávněným výkonem vlastnického práva. Žalovaná souhlas s užitím předmětného pozemku žalobkyni neposkytla, neboť s projektem dlouhodobě nesouhlasí. Poukázala na to, že souhlasné stanovisko Odboru evidence majetku Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. [číslo], sp. zn. [číslo], bylo vydáno dříve, než byl předmětný pozemek svěřen do správy žalované, proto se jím necítí být vázána.

5. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami (srov. odst. 4 - 48 rozsudku). Vyslechl jako svědky [tituly před jménem] [jméno FO], který pro žalobkyni realizaci projektu vyjednával, zaměstnankyni Magistrátu hlavního města Prahy [tituly před jménem] [jméno FO], a jako účastníka řízení místostarostu žalované [tituly před jménem] [jméno FO].

6. Po právní stránce soud nárok posoudil podle ust. § 184a odst. [právnická osoba] zákona č. 183/2006 Sb., účinného do [datum], i podle § 187 odst. 2 stavebního zákona č. 283/2021 Sb., účinného od [datum]. S odkazem na ust. § 1012 o. z. dospěl k závěru, že nárok není po právu. Na podporu svého právního posouzení citoval právní věty z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

7. Soud I. stupně nevyhověl ani eventuálnímu petitu, neboť neměl za prokázáné protiprávní jednání žalované. Souhlas dle § 184a odst. [právnická osoba] zákona byl sice nezbytnou podmínkou pro úspěch žalobkyně v územním řízení, ale i kdyby tento souhlas žalobkyně teoreticky získala, nelze dovodit, že by projekt úspěšně realizovala. Po kladném územním rozhodnutí by zbývalo žalobkyni učinit ještě mnoho dalších kroků k realizaci projektu. O náhradě nákladů řízení rozhodl obvodní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] podle advokátního tarifu.

8. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Uvedla v něm, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Měla důvodné a legitimní očekávání, že žalovaná bude souhlasit s vedením přípojky do vodovodní a kanalizační sítě přes její pozemek a že žádosti o vydání územního rozhodnutí ze dne [datum] příslušný stavební úřad po pětileté přípravě projektu a opatření všech závazných stanovisek vyhoví. Nesouhlas žalované je subjektivní a nepřezkoumatelný. Došlo tím k výjimečné situaci, což potvrdili i svědkové [jméno FO] a [jméno FO]. Zpětvzetí souhlasu nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. výslovně nepřipouští. Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

9. Žalovaná v reakci k odvolání žalobkyně odkázala na svou předchozí argumentaci, vytkla žalobkyni formální pochybení v textu odvolání (odkaz na nesouvisející ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř.) a označení projektu žalobkyně Polyfunkční centrum [adresa], zatímco jde o Polyfunkční centrum [adresa]. Navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Předně je nutné uvést, že soud I. stupně svými skutkovými zjištěními vytvořil robustní základ pro závěr o skutkovém stavu a správně vyhodnotil pravdivost rozhodných skutkových tvrzení. Spor účastníků spočíval v právním posouzení uplatněného nároku. Žalobkyně se domáhala souhlasu s vedením inženýrských sítí a budováním zpevněných ploch a sadové úpravy na pozemku ve vlastnictví hlavního města Prahy, svěřeného do správy žalované. Nebylo sporu o tom, že žalovaná vykonává ve vztahu ke spravovanému pozemku práva a povinnosti vlastníka v souladu s ust. § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a se Statutem hlavního města Prahy. Žalobkyně netvrdila, že žalovaná svým stanoviskem porušila konkrétní hmotně právní normu s výjimkou ust. § 8 o. z., podle nějž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dovolávala se přitom povahy žalované jako veřejnoprávní korporace. Rovněž se dovolávala svého legitimního očekávání souhlasu žalované s vydáním územního rozhodnutí o plánované stavbě.

12. Odvolací soud sdílí právní názor soudu I. stupně, že souhlas vlastníka se zatížením jeho nemovitosti, pokud nejde o případy upravené závazně zákonem, obecně není právně vymahatelný.

13. Odvolací soud považuje za důležité, že jednání žalované popsané v žalobě spadá do samostatné působnosti obce ve smyslu ust. § 35 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. zákona. Z toho důvodu má žalovaná jako účastník občanskoprávního vztahu a také sporného řízení před obecným soudem rovné postavení jako žalobkyně. Obec je nositelem práv a povinností jako každý jiný vlastník, nadto jí z vlastnictví majetku vyplývají další úkoly, zejména dodržování právních norem veřejnoprávní povahy, mezi nimiž žalobkyně zdůraznila sociální aspekt při konkrétním rozhodnutí o zatížení předmětného pozemku. Nikterak však nevysvětlila, v čem by měl spočívat všeobecně prospěšný sociální účel požadovaného souhlasu žalované. V této rovině nelze jednání žalované vytknout žádné protiprávní jednání. Požadavek uložit žalované, aby souhlasila s projektem žalobkyně jako subjekt spravující dotčený pozemek a vykonávající vlastnická práva, nemá oporu v hmotném právu.

14. Žalobkyni je ovšem nutno přisvědčit, že mohla legitimně očekávat kladné stanovisko žalované k umístění a realizaci svého projektu včetně vedení inženýrských sítí přes předmětný pozemek p. [číslo] v k. ú. [adresa], a to s ohledem na předchozí souhlas udělený vlastníkem pozemku, hlavním městem Prahou dne [datum]. Odvolací soud nemá za prokázaný závěr soudu I. stupně, že původní souhlas vlastníka pozemku, který se ostatně převodem správy nezměnil, s vedením inženýrských sítí přes předmětný pozemek byl žalobkyni odňat. V odst. 38 rozsudku dovodil soud I. stupně z listinných důkazů, že tento souhlas žalobkyně pozbyla. Dospěl k tomuto závěru z dopisu Magistrátu hl. m. Prahy, odbor evidence majetku ze dne [datum], [číslo], (č. l. spisu 202), který tento názor vyslovil poté, co vyhodnotil, že žádný obecný předpis ani konkrétní svěření předmětného pozemku do správy Městské části [adresa] nezakládá povinnost informovat nového správce o vydaném stanovisku, kterým by se poté žalovaná musela řídit bez ohledu na aktuální potřeby městské části. Tímto dopisem odpověděl Magistrát hl. m. Prahy na dotaz místostarosty žalované ze dne [datum], č[číslo] (č. l. spisu 200), zda je žalovaná uděleným souhlasem se zatížením pozemku vázána.

15. Odvolací soud dospěl k závěru, že z citovaných listinných důkazů bylo prokázáno právě jen to, že komunikace proběhla pouze mezi žalovanou a Magistrátem hl. m. Prahy. Nebylo tedy prokázáno, že udělený souhlas byl žalobkyni účinně odňat. Oprávnění k vyjádření samostatného stanoviska v územním řízení žalovanou z titulu správy majetku svěřeného hlavním městem Prahou však nebylo vyvráceno. Posouzení podmínek pro vydání územního rozhodnutí náleží výlučně správnímu orgánu, který rozhoduje v územním řízení, a jeho přezkum správnímu soudu, který by o tom případně zahájil řízení z podnětu účastníka správního řízení.

16. V tomto řízení se žalobkyně domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost souhlasit s jejím záměrem, vztahujícím se ke konkrétnímu pozemku v její správě. Pro tento žalobní nárok však neshledal ani odvolací soud oporu v hmotném právu. Rovněž zamítnutí eventuálního petitu na náhradu škody posoudil odvolací soud jako věcně správné, neboť žádné porušení práva ze strany žalované nebylo prokázáno. Naopak četnými důkazy, které dokumentují průběh rozhodnutí o nesouhlasu s vedením sítí přes předmětný pozemek, prokázala žalovaná, že jejímu samosprávnému rozhodnutí předcházel obvyklý proces a že odpovídá vůli žalované jako představitelky zájmů občanů. Žalovaná ve vztahu k nároku na náhradu škody, jejíž vznik žalobkyně tvrdí, není pasivně legitimovanou. Proto by odporovalo zásadě hospodárnosti zabývat se dále nárokem žalobkyně na náhradu škody.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek v jeho meritorních výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Akcesorický výrok o nákladech řízení se správně řídí dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalované v řízení. Nicméně žalovaná je územním samosprávným celkem, u nějž lze předpokládat, že disponuje materiálními a personálními předpoklady pro samostatné vystupování jako účastník soudního řízení. Náklady vynaložené na právní pomoc advokáta s ohledem na povahu předmětného řízení, v němž jde o běžnou vlastní činnost žalované, odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené. K této otázce se opakovaně vyjádřil jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud ČR (srov. např. rozhodnutí II. ÚS 2396/09, I. ÚS 23/2013), tak zdejší odvolací soud (srov. [spisová značka] a [spisová značka]). V takových případech náleží účastníku paušální odměna ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši upravené vyhláškou č. 254/2015 Sb. Argumentu žalované, že v projednávané věci šlo o výjimečný a zásadní spor, odvolací soud nepřisvědčil.

19. Odvolací soud proto postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. analogicky změnil nákladový výrok tak, že žalované přiznal na náhradě nákladů částku [částka]. Náhrada se podle ust. § 1 odst. 3, písm. a), b) a c) citované vyhlášky poskytuje za dvě písemná podání ve věci samé ze dne [datum] včetně doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem dne [datum], [datum] v trvání 4,5 hodiny a dne [datum] a to každé započaté dvě hodiny, celkem [hodnota] x [částka] dle ust. § 2 odst. 3 citované vyhlášky.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za tři úkony - odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu a to v paušální výši [částka] za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem ve výši [částka].

21. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je účastnice povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.