o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem ze dne 7. 3. 2025 soud I. stupně rozhodl o žalobě podané původním žalobcem [tituly před jménem]. [jméno FO] tak, že žalovanému uložil žalobci zaplatit částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 18. 1. 2017 do zaplacení (výrok I.). Současně žalobci proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, již žalobce [tituly před jménem][jméno FO], narozený dne [datum], který v průběhu řízení dne [datum] zemřel, odůvodnil tím, že vznesený nárok představuje zaplacenou zálohu na sjednanou cenu vozu [název] („obytný vůz“), přičemž od příslušné smlouvy [tituly před jménem]. [jméno FO] odstoupil. Uvedenou zálohu měl [tituly před jménem]. [jméno FO] zaplatit na základě zálohové faktury č. [číslo] ze dne 19. 9. 2016, její přijetí mu bylo potvrzeno daňovým dokladem č. [číslo] ze dne 5. 10. 2016. [tituly před jménem]. [jméno FO] od smlouvy odstoupil e-mailem ze dne 17. 1. 2017 ze závažných zdravotních důvodů, přičemž požadoval vrácení zaplacené zálohy. Na tento e-mail žalovaný zareagoval dne 25. 1. 2017 zprávou, ve které [tituly před jménem]. [jméno FO] sdělil, že objednávku zrušit nelze a že složená záloha bude použita na úhradu vzniklých nákladů, případně je možné ji použít na nákup jiného vozu v pozdější době.

3. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Konkrétně namítal, že žalobce není aktivně legitimován, neboť nedoložil, z jakého účtu a kdy byla uhrazena částka 150 000 Kč představující zálohu na objednaný obytný vůz. Současně rozporoval skutečnost, že [tituly před jménem]. [jméno FO] platně odstoupil od smlouvy. Ve svém prvním e-mailu [tituly před jménem]. [jméno FO] totiž na své zdravotní problémy nijak neodkazoval, takový důvod pro odstoupení od smlouvy tedy nebyl dán. Odstoupení od smlouvy nadto nebylo možné, neboť se jednalo o koupi obytného vozu zhotoveného přímo na míru; v době odstoupení od smlouvy byl přitom obytný vůz již ve výrobě. Žalovaný při komunikaci s [tituly před jménem]. [jméno FO] opakovaně trval na tom, že by byl ochotný akceptovat odstoupení od smlouvy jen za podmínky, že by si ponechal zaplacenou zálohu, přičemž by obytný vůz, který měl specifické parametry vyžadované [tituly před jménem]. [jméno FO], prodal jinému zájemci s příslušnou slevou (ve výši právě zaplacené zálohy). [tituly před jménem]. [jméno FO] takový postup podle žalovaného akceptoval a obytný vůz byl následně prodán jinému zájemci, a to se slevou 169 187 Kč.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, na jehož závěry odvolací soud pro stručnost toliko odkazuje, věc právě uzavřel s tím, že je žaloba důvodná. Věc konkrétně posoudil tak, že [tituly před jménem]. [jméno FO] předmětnou zálohu ve výši 150 000 Kč žalovanému zaplatil, což prokazuje zejména vystavený daňový doklad; bez významu již je z jakého se tak stalo bankovního účtu. Předmětnou smlouvu přitom soud I. stupně posoudil jako smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Pokud jde o odstoupení od smlouvy, soud I. stupně konstatoval, že [tituly před jménem]. [jméno FO] sice ani podle uzavřené smlouvy ani podle § 2001 a násl. či jiných ustanovení o. z. právo odstoupit od smlouvy nesvědčilo, nicméně žalovaný konkludentně tím, že s žalobcem komunikoval o možném ukončení smlouvy a následně obytný vůz prodal novému zájemci, odstoupení od smlouvy akceptoval. Uvedené se nadto odehrálo v relativně rychlém sledu, když [tituly před jménem]. [jméno FO] projevil vůli odstoupit od smlouvy v lednu 2017 a již v březnu 2017 žalovaný obytný vůz prodal jinému zájemci. Soud I. stupně přitom nepřisvědčil obraně žalovaného spočívající v tom, že se měl s [tituly před jménem]. [jméno FO] dohodnout na tom, že zaplacená záloha bude použita na realizovanou slevu pro nového zájemce. Uzavření takové dohody nebylo v řízení podle soudu I. stupně prokázáno, když svědeckou výpověď zaměstnankyně žalovaného [jméno FO] považoval soud I. stupně za vyvrácenou samotným jednáním [tituly před jménem]. [jméno FO], který se kontinuálně domáhal vrácení zálohy. Jako důvodnou potom soud I. stupně neposoudil ani námitku promlčení; k odstoupení od smlouvy došlo v lednu 2017, přičemž žaloba byla podána dne 30. 12. 2019, tedy před uplynutím zákonné tříleté promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 o. z. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), ve spojení s § 151 odst. 3 téhož zákona a žalobci jakožto nezastoupenému účastníkovi přiznal paušální náhradu za celkem 8 úkonů.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Konkrétně žalovaný své odvolání odůvodnil tím, že trvá na tom, že [tituly před jménem]. [jméno FO] od předmětné smlouvy platně neodstoupil. Žalobce v řízení nedoložil žádný doklad o špatném zdravotním stavu [tituly před jménem]. [jméno FO], žalovaný se spíše domnívá, že důvodem snahy předmětnou smlouvu zrušit byly finanční potíže [tituly před jménem]. [jméno FO]. Soud I. stupně žalovaného v podstatě trestá za to, že se [tituly před jménem]. [jméno FO] snažil vyjít vstříc a vyřešit problémy vzniklé na jeho straně tím, že obytný vůz prodá jinému zájemci. Tím mu žalovaný ušetřil velké náklady (škodu), které by byly spojené s plněním předmětné smlouvy. Žalovaný [tituly před jménem]. [jméno FO] opakovaně informoval, že obytný vůz bude nabídnut se slevou, neboť byl vyroben v nestandardním provedení, které snižovalo jeho prodejnost. [tituly před jménem]. [jméno FO] s tímto postupem souhlasil při osobním jednání v březnu a dubnu 2017, což v řízení potvrdili ve své výpovědi zaměstnankyně žalovaného [jméno FO] a jeho jednatel p. [jméno FO], až následně žalobce začal zaplacenou zálohu vymáhat soudní cestou. S uvedeným skutkovým zjištěním se nicméně soud I. stupně dostatečně nevypořádal. Žalovaný tedy rozhodně neakceptoval odstoupení od smlouvy tak, jak uvádí soud I. stupně, pouze se snažil konstruktivně řešit nastalou situaci. Dále žalovaný uvedl, že nesouhlasí s názorem soudu I. stupně o tom, že je bez významu, z jakého účtu [tituly před jménem]. [jméno FO] žalovanému zálohu zaplatil. Podle jeho názoru v řízení nebylo ani prokázáno, že uvedená záloha byla skutečně zaplacena. Žalovaný v řízení neučinil nespornou skutečnost, že [tituly před jménem]. [jméno FO] předmětnou zálohu zaplatil.

6. Žalobce ve svém stručném vyjádření uvedl, že skutkové i právní závěry soudu I. stupně považuje za správné.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle § 1724 odst. 2 o. z., ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

9. Podle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z., osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle odst. 2 téhož ustanovení, projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.

11. Podle § 1756 o. z., není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.

12. Podle § 1981 o. z., stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

13. Podle § 2001 o. z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

14. Odvolací soud předně konstatuje, že soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, rovněž přitom nemá výhrady ani vůči jeho skutkovým závěrům. Pokud jde o skutkové závěry rozporované žalovaným v odvolání, k těm odvolací soud uvádí následující:

15. Žalovaným sporované skutkové zjištění, že mu [tituly před jménem]. [jméno FO] zaplatil zálohu na kupní cenu (smlouvu uzavřenou mezi [tituly před jménem]. [jméno FO] a žalovaným totiž podle odvolacího soudu nelze posoudit jinak než jako smlouvu kupní ve smyslu § 2079 a násl. o. z., a nikoliv jako smlouvu o dílo, jak to učinil soud I. stupně; to nicméně nemá pro posouzení věci žádný praktický význam), soud I. stupně opřel zejména o daňový doklad ze dne 5. 10. 2016, č. [číslo], ze kterého vyplývá, že žalovaný [tituly před jménem]. [jméno FO] potvrdil přijetí této zálohy. Lze přitom doplnit, že z dalších provedených důkazů vyplývá, že žalovaný následně přijetí zálohy nijak nesporoval; při komunikaci s [tituly před jménem]. [jméno FO] v době, kdy ten usiloval o ukončení smlouvy, s ním projednával okolnosti navrácení zálohy, což by zajisté nečinil v případě, že by neměl za to, že [tituly před jménem]. [jméno FO] zálohu dříve zaplatil. Rovněž z formulace procesní obrany žalovaného v nynějším řízení vyplývá, že žalovaný zálohu skutečně přijal. Žalovaný v řízení sám tvrdí, že s [tituly před jménem]. [jméno FO] vedl stran zálohy další jednání a že dokonce [tituly před jménem]. [jméno FO] při osobních jednáních (v březnu a dubnu 2017) souhlasil s tím, že si žalovaný bude moci zálohu v souvislosti s ukončením smlouvy ponechat. Je tak zřejmé, že dílčí obrana žalovaného, kterou sporoval to, že zálohu ve výši 150 000 Kč od [tituly před jménem]. [jméno FO] vůbec přijal, je účelová. Procesní povinností žalobce v řízení přitom nebylo prokázat, z jakého účtu byla záloha zaplacena, ale to, že zaplacena byla (že bylo plněno na závazek ze smlouvy). To přitom dostatečně vyplynulo z provedených důkazů a jiných skutečností. Tvrzení žalovaného, že záloha nebyla zaplacena z bankovního účtu [tituly před jménem]. [jméno FO], nýbrž z bankovního účtu spol. [právnická osoba]., potom nemůže mít na toto posouzení vliv. Jak správně uvedl soud I. stupně, mohlo by se nanejvýš jednat o plnění za jiného dle § 1963 odst. 1 o. z., které ale nemá za následek to, že by plnící třetí osoba nastoupila namísto dlužníka do právního vztahu mezi dlužníkem a věřitelem (zde mezi [tituly před jménem]. [jméno FO] a žalovaným). Její plnění se tak považuje za plnění dlužníka. Vypořádání mezi dlužníkem a plnící třetí osobou je už věcí jejich právního vztahu, do kterého věřitel nijak nevstupuje; stejně tak plnící třetí osobě nevzniká žádné právo v případě dodatečného ukončení smluvního vztahu spojeného s navrácením již přijatých plnění.

16. Pokud jde potom o skutkový závěr soudu I. stupně ohledně tvrzení žalovaného (jeho procesní obrany), že [tituly před jménem]. [jméno FO] měl při osobních jednáních v březnu a dubnu 2017 nakonec souhlasit s tím, že smlouva mezi ním a žalovaným bude ukončena, přičemž žalovaný použije zaplacenou zálohu ve výši 150 000 Kč jako slevu na kupní cenu pro nového zájemce o obytný vůz (jinými slovy, že si zálohu ponechá), odvolací soud jej rovněž považuje za přesvědčivý. Soud I. stupně dospěl k závěru, že taková dohoda uzavřena nebyla; neuvěřil přitom svědecké výpovědi zaměstnankyně žalovaného [jméno FO], která při jednání soudu dne 15. 11. 2024 uvedla, že [tituly před jménem]. [jméno FO] byl seznámen s tím, že žalovaný nabídne obytný vůz ke koupi jinému zájemci a že jím zaplacená záloha bude použita jako sleva z kupní ceny pro takového zájemce, a následně byl znovu informován, když byl tento zájemce nalezen, přičemž s použitím zálohy na slevu žalobce souhlasil. Soud I. stupně přitom vyšel z toho, že [tituly před jménem]. [jméno FO] v e-mailové komunikaci (z ledna 2017) před realizací prodeje obytného vozu jinému zájemci takový postup odmítal (resp. požadoval vrácení zálohy), stejně tak ho odmítal následně po realizaci uvedeného prodeje, když již 29. 6. 2017 adresoval žalovanému předžalobní výzvu, ve které se „opakovaně“ domáhal vrácení zaplacené zálohy. Takové hodnocení důkazů považuje odvolací soud za přesvědčivé zvláště s ohledem k tomu, že žalovaný k existenci uváděné dohody (resp. souhlasu [tituly před jménem]. [jméno FO]) o záloze nenabídl žádné další (zejména objektivní) důkazy, které by její existenci potvrzovaly. Prokázané vystupování [tituly před jménem]. [jméno FO] (v lednu 2017 a v červnu 2017) naopak svědčí o tom, že takovou dohodu nechtěl uzavřít a neuzavřel ji.

17. Odvolací soud se nicméně nemohl ztotožnit s tím, jak soud I. stupně zjištěný skutkový stav zhodnotil právně. Na jedné straně soud I. stupně správně uvedl, že z předmětné kupní smlouvy ani ze zákona [tituly před jménem]. [jméno FO] neplynulo právo pro údajné zdravotní komplikace (v řízení neprokázané) od smlouvy odstoupit (k tomu viz § 2001 a násl. o. z.). [tituly před jménem]. [jméno FO] tedy předmětnou kupní smlouvu nemohl jednostranným právním jednáním, kterým odstoupení od smlouvy je, ukončit. Předmětná smlouva mohla být v daném kontextu ukončena pouze dohodou jejích stran ve smyslu § 1981 o. z., tedy dvoustranným právním jednáním. Na uzavření takové dohody se přitom v souladu s § 1724 odst. 2 o. z. přiměřeně použijí ustanovení občanského zákoníku o smlouvě. Pro její uzavření se tedy vyžaduje shoda obou stran na jejím obsahu (§ 1725 o. z.), resp. učinění nabídky jednou stranou a její přijetí stranou druhou (§ 1745 o. z.). Pokud tedy v e-mailové komunikaci [tituly před jménem]. [jméno FO] vyslovil svoji vůli „odstoupit od smlouvy“ (tedy smlouvu ukončit) a dožadoval se vrácení zaplacené zálohy, potom toto jeho jednání samo o sobě nemohlo mít na existenci smlouvy žádný vliv ([tituly před jménem]. [jméno FO] nemohl smlouvu jednostranně vypovědět). Toto jeho jednání tak je třeba z právního hlediska považovat za návrh (nabídku) dohody o ukončení smlouvy. Z provedené e-mailové komunikace přitom vyplývá, že žalovaný návrh dohody neakceptoval, resp. byl ochotný akceptovat ukončení smlouvy, ale nikoliv to, že záloha bude [tituly před jménem]. [jméno FO] vrácena. Jeho odpověď je tak třeba považovat za odmítnutí nabídky, resp. nabídku dohody jiné (viz § 1740 odst. 2 o. z.). Takovou nabídku ale [tituly před jménem]. [jméno FO] neakceptoval (k tomu viz výše). Z uvedeného je zřejmé, že mezi [tituly před jménem]. [jméno FO] a žalovaným k žádné dohodě o ukončení předmětné smlouvy nedošlo.

18. Pokud přitom soud I. stupně dovozoval uzavření takové dohody ze skutečnosti, že žalovaný následně (s nedlouhým časovým odstupem) obytný vůz, který byl původně určen pro [tituly před jménem]. [jméno FO], prodal jinému zájemci, pak se jedná o právní úvahu nesprávnou. Občanský zákoník v § 1756 sice připouští rovněž tzv. konkludentní uzavření smlouvy, resp. jiné dohody, nicméně podmiňuje je tím, že z okolností jednání stran musí být zřejmá vůle k uzavření dohody, a to o konkrétním obsahu. Pouze ze skutečnosti, že žalovaný obytný vůz původně zamýšlený pro [tituly před jménem]. [jméno FO] prodal, však bez dalšího nevyplývá jeho vůle přistoupit na dohodu o ukončení smlouvy s vrácením zaplacené zálohy. Z předchozí komunikace procesních stran přitom vyplynulo, že pro obě z nich byla otázka (ne)vrácení zálohy pro uzavření dohody o ukončení smlouvy zásadní; prodej obytného vozu ale nijak nevypovídá o tom, že by ve vztahu k ní došlo (konkludentně) ke konkrétní dohodě. Z povahy věci je přitom zřejmé, že vypořádání zaplacené zálohy muselo být součástí dohody o ukončení smlouvy. Nejde zde totiž uvažovat o oddělitelných právních vztazích, jak to nepřímo učinil soud I. stupně, neboť zaplacení zálohy (části kupní ceny) je integrální součástí takové smlouvy (představuje smluvní závazek jedné ze stran vůči druhé). Postup žalovaného spočívající v prodeji obytného vozu novému zájemci je tak třeba považovat za jednání vypovídající nanejvýš o tom, že se žalovaný nastalou situaci, kdy [tituly před jménem]. [jméno FO] evidentně nebyl ochotný předmětnou smlouvu ze své strany plnit, přičemž žalovaný měl své plnění již připravené, rozhodl fakticky řešit tím, že zamýšlený předmět plnění prodal někomu jinému (čímž se snažil minimalizovat svou ekonomickou škodu). Toto jednání žalovaného svědčící pouze o akceptaci faktického stavu ovšem nemohlo mít z právního hlediska na smlouvy, resp. existenci vzájemných závazků žalovaného a [tituly před jménem]. [jméno FO], vliv.

19. Vzhledem k právě uvedenému tedy odvolací soud shrnuje, že podle jeho náhledu předmětná smlouva mezi žalovaným a [tituly před jménem]. [jméno FO] (resp. nyní jeho právními nástupci) nezanikla, a nadále trvá, resp. nadále trvají vzájemné závazky k dodání obytného vozu a zaplacení kupní ceny. Z uvedeného důvodu nemůže být žaloba na vrácení zaplacené zálohy důvodná, neboť se dosud jedná o plnění z platné smlouvy učiněné v souladu s ní.

20. Odvolací soud proto v právě uvedeném smyslu změnil podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, a to jak řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), tak řízení odvolacího (§ 224 odst. 1 o. s. ř.); náklady řízení přitom v plné výši přiznal procesně úspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Tomu tak náleží za řízení před soudem I. stupně náhrada za náklady na zastoupení advokátem. Ty sestávají z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta, jejichž výše je stanovena vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („a. t.“). Odměna náleží za celkem 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (tedy v poloviční výši), a sice za převzetí a přípravu zastoupení, za vyjádření ze dne 8. 10. 2024, za účast na jednání dne 11. 9. 2024, 15. 11. 2024, 22. 1. 2025, 26. 2. 2025 a za účast na jednání, při němž byl toliko vyhlášen rozsudek, dne 7. 3. 2025, ve výši 46 150 Kč (6x 7 100 Kč a 1x 3 550 Kč dle § 7 advokátního tarifu; tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Náhradu za úkon vyjádření k podání žalobce (ze dne 30. 10. 2024) odvolací soud neposoudil jako účelný, neboť žalovaný k němu nebyl soudem vyzván, a zejména v něm opakoval již dříve uplatněná tvrzení; stejně tak jako účelný neposoudil úkon vyjádření ze dne 18. 12. 2024, neboť v něm žalovaný toliko ve lhůtě poskytnuté soudem navrhl další důkaz, což nicméně mohl učinit při jednání. Jako účelný úkon potom odvolací soud neposoudil ani písemně podaný závěrečný návrh ze dne 26. 2. 2025; závěrečný návrh žalovaný téhož dne přednesl při jednání soudu, nebylo tedy třeba (a nebyl k tomu ani soudem vyzván) jej podávat rovněž písemně. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 2 550 Kč (4x 300 Kč a 3x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v závislosti na tom, zda byl úkon učiněn do 31. 12. 2024, nebo později). Protože je zástupce žalovaného plátcem DPH, zvyšuje se náhrada nákladů na zastoupení advokátem o částku 10 227 Kč odpovídající DPH ve výši 21%. Celkem tedy žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně náleží náhrada ve výši 58 927 Kč.

22. Za odvolací řízení náleží žalovanému náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 500 Kč a dále náhrada za náklady na zastoupení advokátem sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby ve výši 14 200 (2x 7 100 Kč; úkony podaní odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu) a náhrady jeho hotových výdajů za tyto dva úkony ve výši 900 Kč. Tato náhrada se dále zvyšuje o DPH, tedy o částku 3 171 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů odvolacího řízení 25 771 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů potom činí 84 698 Kč.