o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl, že z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha - východ, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního [anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se vylučuje pohledávka povinného: společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], spisová značka C [číslo] u Městského soudu v Praze, z účtu č. [bankovní účet] u peněžního [anonymizováno] [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], PSČ [PSČ], [IČO], ve výši aktuálního zůstatku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Na základě výsledků provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně z následujících zjištění: Žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o obstarání věci, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala vykonávat pro žalobce správu a údržbu bytových a nebytových objektů ve vlastnictví objednatele i jménem žalobce a na jeho účet a v rámci této zprávy mimo jiné předepisovat a vybírat nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor. Za tímto účelem zřídila společnost [právnická osoba] firemní účet u [obec] spořitelny, č. účtu [bankovní účet], na který přicházely výhradně platby spojené s obstaravatelskou činností podle smlouvy ze dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla společnosti [právnická osoba] uložena povinnost zaplatit [anonymizována čtyři slova] částku [částka] s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu pověřil soud dne [datum] pod č. j. [číslo jednací] provedením exekuce soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ. Ten vydal pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního [anonymizováno], mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet], usnesením ze dne [datum] odmítl návrh povinného na odklad exekuce. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Na účtu č. [bankovní účet] jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobci na základě smlouvy o obstarání věci uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne [datum].

3. V rámci právního posouzení soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou citoval (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), zabývaje se přitom tím, zda žalobci svědčí právo nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. Podle uvedené judikatury účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního [anonymizováno]. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního [anonymizováno], kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303 - § 311 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu [anonymizováno], vyplývá z toho mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního [anonymizováno] (§ 303 - § 311 o. s. ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu - povinného podle exekučního příkazu). To však podle názoru soudu prvního stupně neznamená, že by se žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným - společností [právnická osoba] shromažďovány, nemohl domáhat vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby, a to z toho důvodu, že peněžní prostředky, přicházející na účet povinného, od samého počátku nebyly peněžními prostředky povinného, ale vždy náležely žalobci. Pokud by soud přitakal argumentaci žalovaného, znamenalo by to ve svém důsledku, že by povinný uspokojoval v rámci exekuce oprávněného nikoli ze svého majetku, ale z majetku třetí osoby - žalobce. Žalobci proto svědčí právo, nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. Konstatoval, že k témuž závěru dospěl tamní soud i v usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], od kterého se v projednávané věci nemá důvod odchylovat. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém namítala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Setrvala na své předchozí argumentaci, která se shoduje se závěry učiněnými jednak pověřeným soudním exekutorem, který rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného ([právnická osoba] spol. s r.o.) č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], zřízený pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce a následně vydaným usnesením soudu prvního stupně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž exekuční soud ve stručnosti odkázal jednak na rozsudky Nejvyššího soudu ČR upravující problematiku majitele účtu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a dále odkazuje i na další rozsudek sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasí proto se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož neznamená, že žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinné ([příjmení] spol. s r.o.) shromažďovány, se nemohl domáhat jejich vyloučení, a to z důvodu, že peněžní prostředky přicházející na účet povinného, od samého počátku nebyly peněžními prostředky povinného, ale vždy náležely žalobci. To je v absolutním rozporu se závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nesouhlasí proto ani s navazující argumentací soudu prvního stupně, podle níž, pokud by soud přitakal její argumentaci, znamenalo by to ve svém důsledku, že by povinný uspokojoval v rámci exekuce oprávněného nikoli ze svého majetku, ale z majetku třetí osoby. Pro dokreslení celé věci připomněla, že podle exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu peněžního [anonymizováno] č. j. [číslo jednací] se jedná o vymáhání pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tedy pravomocné pohledávky povinné ([příjmení] spol. s r.o.) vzniklé z titulu„ Příkazní smlouvy ze dne [datum]“, vypovězené žalovanou pro nedostatečné a nepřehledné vedení účetnictví dne [datum], na jejímž základě spravovala žalovaná mimo jiné přebytky z hospodaření při správě domu na zvláštním účtu a od r. 2017 žalovaná usiluje právě prostřednictvím exekuce o vyplacení zbývající části nevyplacených přebytků za roky 2015 a 2016, které povinná odmítá vyplatit.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že odvolání žalované je postaveno na chybně interpretovaných závěrech vyšších soudů a proto nemůže obstát. Žádný z tvrzených odvolacích důvodů nebyl naplněn, když soud prvního stupně dospěl k správným skutkovým zjištěním a poukázal na to, že účastníci učinili při jednání nesporným, že na účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], tj. účtu zřízeném pro správu objektu ve vlastnictví žalobce, jsou uloženy pouze finanční prostředky náležející jemu. Stejně tak žalovaná nesporovala ani obsah smlouvy o obstarání věci z [datum]. Účet pro správu byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou nemovitostí v jeho vlastnictví. Shodně se soudem prvního stupně má za to, že žalovanou zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nebrání tomu, aby se žalobce mohl domáhat vyloučení pohledávky z účtu povinného, a to právě z důvodu, že peněžní prostředky, které na účet přicházely, nikdy nebyly peněžní prostředky povinného, ale vždy náležely jemu.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu, a na základě provedených důkazů učinil správná a pro posouzení věci postačující skutková zjištění, o nichž není ani mezi účastníky sporu. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci je tak spolehlivým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. S jeho právním posouzením však odvolací soud nesouhlasí.

8. Soud prvního stupně sice vycházel při svém rozhodování z přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu ČR, kterou v odůvodnění rozsudku citoval, přesto však dospěl k nesprávnému závěru, podle něhož neznamená, že žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinné ([příjmení] spol. s r.o.) shromažďovány, by se nemohl domáhat jejich vyloučení z exekuce, a to z důvodu, že peněžní prostředky přicházející na účet povinného, od samého počátku nebyly peněžními prostředky povinného, ale vždy náležely žalobci. Tento jeho závěr je v příkrém rozporu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), podle nichž vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu [anonymizováno], je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Okamžikem připsání finanční částky na účet v exekuci osoby povinné, ztratil žalobce k této finanční hodnotě jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. Proto se nemůže podle § 267 o. s. ř. úspěšně domáhat jejího vyloučení z exekuce.

9. Obdobný závěr učinil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který vyjádřil tak, že Již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního [anonymizováno] je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, vždy plní„ ze svého“ (a nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu) a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě vždy banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného dle exekučního příkazu).

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žaloba zamítá.

11. V důsledku změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a žalované, která měla ve věci úspěch, byla přiznána jejich náhrada. Účelně žalovanou vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání konaném [datum]) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. a tří paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), tj. celkem [částka] Náklady odvolacího řízení představuje zaplacený soudní poplatek [částka] za odvolání, odměna advokátky za 2 úkony právní služby (odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] a dvě paušální náhrady po [částka], tj. celkem [částka] a dohromady pak [částka].