o určení vlastnictví podle zákona o půdě (žaloba podle páté části o. s. ř.), k odvolání účastníka 7. Česká republika – Státní pozemkový úřad (shora) proti výrokům IV. až VIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 111/2003-1265

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výrocích I., II. a III. zamítl žalobní návrh, aby byl nahrazen výrok rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, a to tak, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky (dohromady) 3/7 označených pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výrocích IV., V., VI. a VII. určil, že žalobci jsou vlastníky (dohromady) 3/7 pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výroku VIII. vyslovil, že takto se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, ve vztahu k předmětným pozemkům v k. ú. [část obce], obec Praha.

2. V této věci Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, rozhodl o restitučním nároku žadatelů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že nejsou vlastníky (dohromady) 3/7 vyjmenovaných pozemků v k. ú. [část obce]. V době rozhodování pozemkového úřadu již [jméno] [příjmení] nežil (zemřel [datum]). Jak bylo zjištěno, dědičkami po [jméno] [příjmení] se staly pozůstalé sestry [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pozemky původně vlastnila [jméno] [příjmení], která zemřela se zanecháním závěti. Podle závěti 3/7 předmětných pozemků měli dědit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito dědici dědictví neodmítli. Na základě výsledku dědického řízení po [jméno] [příjmení] (byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví) podíl na pozemcích nabyl stát. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 1, písm. l) zákona o půdě, tj. odmítnutí dědictví v tísni a rozhodl, jak uvedeno. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podaly žalobu podle části páté o. s. ř., protože nesouhlasily s rozhodnutím pozemkového úřadu. Poukazovaly na to, že rodina předmětný majetek pozbyla na základě dlohodobé persekuce. V průběhu soudního řízení [jméno] [příjmení] zemřela, proto bylo jednáno s jejími procesními nástupci, tj. s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve věci podané žaloby bylo rozhodováno soudy obou stupňů. V usnesení č. j. 24 Co 256/2012-539, resp. v usnesení č. j. 29 Co 145, [číslo] odvolací soud zaujal názor, že v tomto případě byl naplněn restituční titul uvedený v ust. § 6 odst. 1, písm. r) zákona o půdě, tj. pozemky přešly na stát v důsledku politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, a uložil soudu I. stupně, aby řízení doplnil o geometrické oddělovací plány a zjistil, které z požadovaných pozemků mohou být oprávněným osobám vydány se zřetelem na překážky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě.

3. Soud I. stupně v dalším řízení zjistil, že některé z požadovaných pozemků nejsou mezi účastníky řízení sporné, a s ohledem na zásadu hospodárnosti vydal částečný rozsudek. Za účelem identifikace pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, zadal vypracování znaleckého posudku. Ing. [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek, jehož součástí jsou geometrické plány. Soud I. stupně dospěl k závěru (na základě nesporného tvrzení účastníků a dalších provedených důkazů), že pozemky vyjmenované ve výrocích I., II. a III. napadeného částečného rozsudku nemohou být oprávněným vydány pro jejich zastavěnost. Pozemky, o kterých bylo rozhodnuto ve výrocích IV., V., VI. a VII., soud I. stupně vydal oprávněným, protože nezjistil žádnou překážku uvedenou v zákoně o půdě. Takto nahradil dotčené rozhodnutí pozemkového úřadu, jak se uvádí ve výroku VIII. napadeného rozsudku. Uvedl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až konečným rozsudkem.

4. Proti výrokům IV. až VIII. částečného rozsudku podal odvolání účastník 7. Česká republika – Státní pozemkový úřad. Namítal, že soud nepřihlédl ke skutečnostem, které odvolatel tvrdil, ani k důkazům, které navrhoval (i když k tomu nebyly splněny předpoklady dle § 118b o. s. ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že soud výrokem IV. částečného rozsudku nesprávně žalobcům vydal pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 574 m2. V katastru nemovitostí je uvedena odlišná výměra pozemku, a to 566 m2. Navíc se jedná o pozemek, který funkčně souvisí se sousední parcelou [číslo] s nemovitostí [adresa]. Výrokem V. částečného rozsudku byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] o výměře 510 m2, který tvoří funkční zeleň v daném území. V rozhodnutí se nesprávně uvádí, že zmíněný pozemek byl původně součástí pozemku dle PK [číslo]. Výrokem VI. byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] i když nebylo prokázáno, že by tento pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo] jak se v rozsudku uvádí. Výrokem VII. byl žalobcům nesprávně vydán pozemek parc. [číslo] – orná půda o výměře 9 828 m2. V rozhodnutí se nesprávně uvádí, že pozemek měl původně tvořit součást pozemku dle PK parc. [číslo]. Pozemek neměl být žalobcům vydán, protože před soudem I. stupně nebylo prokázáno, že pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo].

5. Odvolatel má za to, že soud I. stupně při svém rozhodování postupoval v rozporu se zákonem o půdě, když zčásti nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu a v předmětném rozsahu určil žalobce vlastníky označených pozemků v k. ú. [část obce], a to i s ohledem na výlukové překážky vydání pozemků dle zákona o půdě. Soud rovněž nepřihlédl ke skutečnostem vyplývajícím ze správního spisu, tj. k tomu, že u předmětných nemovitostí správní orgán důsledně zkoumal okolnosti vydání včetně překážek ve smyslu zákona o půdě. Odvolatel trval na tom, že pozemkový úřad jako správní orgán úplně zjistil skutkový stav a správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o půdě a že k nahrazení dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu nebyl dán důvod. Proto účastník 7. Česká republika – Státní pozemkový úřad navrhoval, aby byly výroky IV. až VIII. částečného rozsudku změněny a žaloba byla zamítnuta. Požadoval také náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Účastník 4. Hlavní město Praha ve vyjádření k odvolání účastníka 7. navrhoval, aby bylo odvolání odmítnuto. Jako důvod uvedl, že ve vztahu k podílu 3/7 na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je povinnou osobu účastník 4., a nikoli účastník 7. Předmětné pozemky byly správně identifikovány s pozemky dle PK. Podle názoru účastníka 4. vydání podílu 3/7 na pozemcích nebrání žádná překážka podle zákona o půdě a napadené rozhodnutí je ve vztahu k těmto pozemkům věcně správné. Účastník 4. navrhoval, aby bylo odvolání účastníka 7. ve vztahu k výrokům IV. a V. odmítnuto (§ 218 písm. b/ o. s. ř.), resp. aby byl napadený rozsudek v těchto výrocích potvrzen. Požadoval také náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky IV., V., VI., VII. a VIII. částečného rozsudku soudu I. stupně (§ 212 o. s. ř.) a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 1). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání účastníka 7. důvodné není.

8. Odvolací soud především podotýká, že podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení podle části páté o. s. ř. jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Podle odstavce 2 jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Účastníkem řízení před pozemkovým úřadem byl též Pozemkový fond České republiky, jak vyplývá z dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu. Soud I. stupně v tomto řízení původně rozhodoval ve věci bez účasti této povinné osoby a na pokyn Městského soudu v Praze podle ust. § 250a odst. 2 o. s. ř. přibral do řízení jako účastníka [příjmení] - Státní pozemkový úřad (srovnej pokyn v odůvodnění usnesení č. j. 29 Co 145, [číslo], bod 41. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 21 C 111/2003-1152), který je právním nástupcem zaniklého Pozemkového fondu ČR. Protože Pozemkový fond ČR byl účastníkem řízení před pozemkovým úřadem a ČR - Státní pozemkový úřad, který je jeho právním nástupcem, je účastníkem tohoto řízení dle části páté o. s. ř. o uplatněném restitučním nároku podle zákona o půdě, měl právo podat právo podat odvolání proti přezkoumávanému částečnému rozsudku soudu I. stupně (§ 201, § 245 o. s. ř.) a není namístě odvolání odmítnout.

9. Účastník 7. ČR - Státní pozemkový úřad ve svém odvolání napadá výroky IV., V., VI., VII. částečného rozsudku, kterým byl žalobcům jako oprávněným vydán podíl 3/7 na označených pozemcích v k. ú. [část obce], obec Praha, a zároveň výrok VIII., kterým bylo zčásti nahrazeno dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu.

10. K odvolacím výhradám uvádí odvolací soud následující:

11. Napadeným výrokem IV. je žalobcům vydáván podíl 3/7 na pozemku parc. [číslo] o výměře 574 m2. Jako vlastník podílu 3/7 tohoto pozemku je v katastru nemovitostí zapsáno Hlavní město Praha, s tím, že správa nemovitosti je svěřena Městské části [obec a číslo]. Tato povinná osoba souhlasí s tím, aby byl podíl 3/7 na předmětném pozemku o výměře 574 m2 vydán oprávněným, jak zejména vyplývá z vyjádření k podanému odvolání. Vydávaná výměra pozemku odpovídá srovnávacímu sestavení parcel pořízenému v roce 2011, přičemž se jedná se o údaj zjištěný při obnově operátu evidence nemovitostí novým mapováním (viz srovnávací sestavení parcel ze dne [datum] na č. l. 1328 spisu). Odvolací soud zdůrazňuje, že výměra parcely nepatří mezi závazné údaje katastru, protože podle § 3 písm. g) katastrálního zákona její velikost vyplývá z geometrického určení pozemku a je evidována s přesností danou metodami, kterými je zjištěna (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Podle judikatury platí, že„ výměry parcel mohou být dotčeny změnou, avšak sama tato skutečnost nemá vliv na existenci pozemku coby samostatného předmětu občanskoprávního vztahu či na platnost právního úkonu, jehož předmětem byl převod pozemku evidovaného dosud zjednodušeným způsobem, u nějž posléze došlo ke změně jeho výměry v důsledku jeho následného zobrazení do katastrální mapy“ (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4504/2007). Řešený pozemek je evidován jako zahrada, a nebyla zjištěna žádná překážka, která by bránila jeho vydání ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě.

12. Napadeným výrokem V. je žalobcům jako oprávněným vydáván podíl 3/7 na pozemku parc. [číslo] o výměře 510 m2, původně dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Podle názoru odvolatele nebylo prokázáno, že by tento pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] však vyplývá, že pozemek parc. [číslo] o výměře 510 m2 byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo] o výměře 2727 m2 v k. ú. [část obce]. Rovněž bylo zjištěno, že pozemek není zastavěn a je evidován jako ostatní plocha, zeleň. Jako vlastník 3/7 pozemku je v katastru nemovitostí zapsáno Hlavní město Praha, s tím, že správa nemovitosti je svěřena Městské části [obec a číslo]. Tato povinná osoba s vydáním podílu na pozemku oprávněným souhlasí, jak zejména vyplývá z vyjádření k odvolání.

13. Napadeným výrokem VI. je žalobcům jako oprávněným vydáván podíl 3/7 na pozemku parc. [číslo] o výměře 1 717 m2 v k. ú. [část obce], původně pozemek dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Odvolatel namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by pozemek byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo]. Jako vlastník 3/7 pozemku je v katastru nemovitostí zapsána Česká republika s příslušností hospodařit pro Státní pozemkový úřad. Podle znaleckého posudku Ing. Vyskočila ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl původně součástí pozemku dle PK parc. [číslo] o výměře 2 587 m2, pozemek není zastavěn stavbami ani bezprostředně nesouvisí se stavbami a provozem staveb na sousedících pozemcích a není třeba oddělit plochu související se stavbami na okolních pozemcích.

14. Výrokem VII. byl žalobcům jako oprávněným vydán pozemek parc. [číslo] o výměře 9 828 m2 v k. ú. [část obce], původně součást pozemku dle PK parc. [číslo]. Pozemek je evidován jako orná půda, přičemž podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] jde původně o součást pozemku dle PK parc. [číslo] pozemek není zastavěn stavbou a není třeba oddělit plochu související bezprostředně se stavbami na sousedních pozemcích.

15. Z uvedeného vyplývá, že výhrady odvolatele nejsou důvodné. V tomto restitučním řízení podle zákona o půdě bylo zjištěno, že byl naplněn restituční titul podle § 6 odst. 1, písm. r) zákona o půdě, že žalobci jsou oprávněnými osobami k podílu 3/7 na předmětných pozemcích a vydání pozemků nebrání žádná z překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav a postupoval správně, když podíl, resp. podíly, na označených pozemcích vydal oprávněným osobám. Řešené pozemky jsou řádně ve výrocích částečného rozsudku označeny a odpovídají původní evidenci. Protože v řešeném rozsahu nebylo dotčené rozhodnutí pozemkového úřadu správné, soud I. stupně nepochybil, když rozhodnutí v tomto rozsahu nahradil rozsudkem (§ 250j o. s. ř.).

16. Z těchto důvodů odvolací soud částečný rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích IV., V., VI., VII. a VIII. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodováno v konečném rozhodnutí v této právní věci.