pro zaplacení 631 775 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 171 700 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 1. 2023 ve výši 11,75% ročně, úrok z prodlení z částky 71 700 Kč od 24. 1. 2023 do 6. 11. 2023 ve výši 11,75% ročně, částku 631 775 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 159 700 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 142 945 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 92 920 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 196 305 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 905 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, a částku 7 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobkyni uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] doplatek na soudním poplatku ve výši 1 122 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 108 177,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta (výrok III).

2. Předmětem žaloby je zaplacení šesti pohledávek, na které žalobkyně vystavila žalované faktury ve výši odměny (ceny) provedených sjednaných zákroků.

Dne 17. 12. 2021 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 171 700 Kč se splatností 31. 12. 2021, žalovaná byla v prodlení s její úhradou od 1. 1. 2022 do 23. 1. 2023, kdy na ni uhradila částku 100 000 Kč. Ve vztahu k částce 71 700 Kč byla žalovaná v prodlení až do 6. 11. 2023. Žalobkyně požaduje uhradit úrok z prodlení z příslušných částek v zákonné výši.

Dne 15. 2. 2022 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 159 700 Kč se splatností 18. 3. 2022, od 19. 3. 2022 je žalovaná v prodlení s její úhradou.

Dne 13. 11. 2022 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 142 945 Kč včetně DPH. Se splatností 13. 12.2022, od 14. 12. 2022 je žalovaná v prodlení s její úhradou.

Dne 15. 2. 2023 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 92 920 Kč včetně DPH se splatností 17. 3. 2023, od 18. 3. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou.

Dne 8. 3. 2023 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 196 305 Kč včetně DPH 7. 4. 2023, od 8. 4. 2023 je žalovaná v prodlení s její úhradou.

Dne 10. 4. 2023 žalobkyně vystavila fakturu č. [číslo] na částku 39 905 Kč včetně DPH. Se splatností 10. 5. 2023, od 11. 5. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou.

Za uplatnění každé z výše uvedených šesti pohledávek žalobkyně požaduje zaplacení paušální částky 1 200 Kč na náhradě nákladů s jejím uplatněním.

3. Žalovaná nároky žalobkyně neuznala. Tvrdila, že žalobkyni nikdy nevznikl. Žalovaná provozuje kliniku, kde žalobkyně poskytovala zdravotní služby plastické a estetické chirurgie. Výkony, za něž se žalobkyně domáhá úhrady odměny, byly podle žalované poskytnuty vadně, žalovaná je v celém rozsahu reklamovala. Žalobkyně vady neuznala, odmítla pochybení napravit, tím žalované způsobila škodu značně převyšující zažalovaný nárok. K žalovanou tvrzeným škodám uvedla, že u pacientky [jméno FO] její pojišťovna odmítla z pojistky odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností plnit, neboť neshledala v postupu žalobkyně pochybení. Pro zachování dobrých vztahů byla žalobkyně přesto ochotna uhradit cenu první reoperace a žádala žalovanou, aby k tomuto případu vystavila účetní doklady, to se však nestalo. U pacientky [jméno FO] žalovaná uplatňuje náklady na zákrok, který nebyl objednán, tudíž ani proveden. Ve zbývající části šlo pravděpodobně o následek pooperačního hojení, za což operatér nenese odpovědnost. Stejná situace nastala u pacientek [jméno FO] a [jméno FO], u kterých za hojení nenese žalobkyně odpovědnost. Pacientka [jméno FO] podle žalobkyně nedodržela doporučený pooperační postup. Za drobný kožní nadbytek není odpovědná žalobkyně, případná korekce měla být provedena na náklady pacientky. Ze žádného podání žalované neplyne porušení povinnosti žalobkyně a ani konkrétní vady, za které by žalobkyně odpovídala. Žalovaná se podle žalobkyně pokouší započítat nejisté a neurčité pohledávky, jejichž uplatnění by nepřiměřeně zatížilo toto řízení.

4. Při ústním jednání žalovaná před soudem I. stupně učinila nesporným, že žalobkyně provedla operace, za které fakturovala odměnu, a rovněž výši fakturovaných částek.

5. Soud I. stupně další důkazní návrhy žalované zamítl a učinil závěr o skutkovém stavu tak, že žalobkyně provedla na pokyn žalované zdravotnické služby v oboru plastické a estetické chirurgie popsané v jednotlivých fakturách za sjednanou odměnu. Odměny za provedené zákroky vyfakturovala, žalovaná je kromě opožděné úhrady první faktury neuhradila.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2636 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a souvisejících ustanovení jako nárok ze smlouvy o péči o zdraví. Dále užil ust. § 2444 o. z. o příkazu a ust. § 2438 odst. 2 o. z., podle nějž příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. V odůvodnění rozsudku uvedl, že pokud provedení příkazu vykazovalo vady, nic žalované nebránilo, aby vady u žalobkyně uplatnila a zvolila některé ze zákonem předvídaných práv z vadného plnění ve smyslu § 1914 o. z. ve smyslu § 1923 o. z. Takové jednání žalovaná netvrdila. Pouze uvedla, že nárok na odměnu nevznikl, že ohledně pěti zákroků vyzvala žalobkyni, aby se vyjádřila k reklamacím klientů a navrhla postup řešení. Za této situace soud I. stupně neměl za přípustné poučit žalovanou podle ust. § 118a o. s. ř., neboť poučovací povinnost soudu nemá nahrazovat aktivitu účastníků řízení, nesmí totiž přispět k volbě strategie uplatnění hmotněprávních nároků. Obranu žalované započtením na blíže neupřesněnou škodu, kterou měla žalobkyně způsobit, odmítl s odkazem na ust. § 1982 odst. 1, § 1983 a § 1987 o. z. a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Nesouhlasila s podřazením posuzovaného právního vztahu existujícího mezi účastnicemi řízení pod institut příkazní smlouvy. S ohledem na specifický charakter služby, kterou žalobkyně pro žalovanou provedla, reklamovala žalovaná vady řádně, informovala ji o tom, že klienti žádají reoperaci a kompenzaci. Vyplývá to z navržených důkazů e-mailovou komunikací, které soud I. stupně neprovedl. Odstraněním vad práce, odvedené žalobkyní vznikla žalované škoda ve výši 23 610 EUR. Pohledávku z tohoto titulu žalovaná řádně započetla dne 7. 3. 2024, definitivně pak škodu vyčíslila dne 24. 2. 2025. Soud I. stupně se tím nezabýval. Rovněž soudu vytkla absenci poučení dle ust. § 118a o. s. ř., následkem níž pro ni bylo rozhodnutí překvapivé. Závěrem navrhla, aby odvolací soud žalobu zamítl nebo věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit. Nabyla dojmu, že se ze strany žalované jedná o obstrukční jednání a snahu oddálit splnění dluhu. Žalovaná dlouhodobě hospodaří ztrátově. Žalobkyni jsou známy dva případy dalších věřitelů žalované, jejichž pohledávky žalovaná odmítala plnit, resp. splnění dluhů odkládala. Argumentace žalované je vnitřně rozporná: uváděla jednak, že nárok žalobkyně na zaplacení nevznikl, poté že proti tomuto nároku chce započíst svůj údajný nevyčíslený nárok na náhradu škody. Poskytnutí služeb žalobkyní pro žalovanou však označila za nesporné.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni vytkla vady. Vady netvrdila dostatečně určitě a neprokázala jejich existenci. Žalobkyně souhlasí se žalovanou, že povinností poskytovatele zdravotních služeb je postupovat obezřetně a ve prospěch pacienta. Zároveň ale platí, že podle ustanovení § 2643 občanského zákoníku je povinností poskytovatele postupovat s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly oboru, postupem lege artis. Poskytovatel zdravotní služby je odpovědný nikoliv za výsledek, ale za řádné poskytnutí služby. Nespokojenost pacientů žalované s výsledkem provedených operačních výkonů žalobkyní neprokazuje ani vadné poskytnutí služby, ani odpovědnost žalobkyně k náhradě škody. Vady v případě plnění smlouvy o péči o zdraví musí spočívat ve vadném postupu poskytovatele. Ve většině případů nespokojenost pacientů s výsledkem zákroků měla původ ve špatném pooperačním hojení anebo přímo v porušení doporučeného pooperačního postupu a péče ze strany pacientů, přičemž ani jedno nelze přičítat k tíži žalobkyně. Na základě názoru klientů na výsledek poskytnuté péče nelze uzavřít, že ji žalobkyně poskytla vadně. Konečné vyčíslení ceny údajně nutných reoperací předložila žalovaná na jednání dne 24. 2. 2025, více než tři roky po provedení předmětných zákroků. Obecně platí, že vady je nutné vytknout bez zbytečného odkladu. Zamítavý rozsudek spočívá na tom, že tak, jak žalovaná skutečnosti vylíčila, jí právo z vadného plnění žalované nesvědčí, její pohledávka proti žalobkyni, která by byla způsobilá k započtení, nebyla prokázána. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

11. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně provedl dokazování ve vztahu k účastníky uplatněným tvrzením v odpovídajícím rozsahu. Skutková zjištění soudu I. stupně poskytují dostatečný základ pro právní posouzení nároku žalobkyně.

12. Odvolací soud se podrobně zabýval odvolací námitkou žalované mířící na absenci kvalifikovaného poučení o následcích nesplnění břemene tvrzení a dokazování. Soud I. stupně v odst. 43 odůvodnění rozsudku přesvědčivě odůvodnil, z jakého důvodu nebyl pro takové poučení prostor. Z obsahu stanovisek žalované ze dne 7. 3. 2024 a jejího vystoupení, zachyceného v protokolu z jednání dne 24. 2. 2025 neplyne, že žalovaná platně započetla určité a jisté pohledávky (srov. ust. § 1987 o. z.). Komentář autorek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] k citovanému zákonnému ustanovení, publikovaný v ASPI uvádí, že jistá a určitá, tedy likvidní, je pohledávka, kterou lze co do základu a výše snadno prokázat, tudíž zjistit, a není o ní tedy rozumných pochyb. Takové budou běžně např. pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, dlužníkem uznané pohledávky, pohledávky, k jejichž výkonu dlužník svolil v notářském zápise, případně pohledávky, které lze relativně snadno prokázat. Naopak nejistá či neurčitá pohledávka je pohledávka v případě, že existují pochybnosti o tom, zda vznikla, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem a zda je již splatná (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020). Za pohledávku nejistou tak může být považována například pohledávka na náhradu škody proti škůdci, který způsobil škodu, nicméně prozatím nelze zjistit nebo není zjištěno, v jaké výši. Nebo může jít o pohledávku, u níž není najisto postaveno, kdo je dlužníkem, například není doposud zjištěno, kdo byl skutečným škůdcem; případně probíhá spor o to, zda došlo k platnému postoupení pohledávky či jinému převodu. Likvidita pohledávky je hmotněprávním předpokladem její započitatelnosti, není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje její započtení zákonu (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020). Komentované ustanovení primárně chrání věřitele pasivní pohledávky před tím, aby jeho dlužník, věřitel aktivní nejisté či neurčité pohledávky, tuto svou nejistou či neurčitou pohledávku započetl na věřitelovu pasivní pohledávku, a tím oddálil splnění své povinnosti, včetně vedení soudních sporů o existenci a výši jeho aktivní pohledávky. Je na věřiteli pasivní pohledávky, aby se domáhal ochrany svých práv a namítal rozpornost započtení s § 1987 odst. 2. Započtení nejisté či neurčité pohledávky v rozporu s komentovaným ustanovením tudíž způsobuje pouze relativní neplatnost takového právního jednání (NS 31 Cdo 684/2020 a NS 28 Cdo 5711/2017). Zda jde z hlediska její kompenzability o dostatečně určitou či jistou pohledávku, bude řešeno zpravidla až v průběhu soudního řízení v rámci posuzování argumentace a obrany stran sporu. Z této perspektivy může být pro závěr, zda jde o likvidní pohledávku, či nikoliv, rovněž časové hledisko. Bude-li námitka započtení uplatněna až na konci nalézacího řízení či dokonce později, obstojí tato námitka jen v případě, že je započítávaná aktivní pohledávka zcela nepochybná a nebude nutné k jejímu zjištění provádět dokazování. Totéž platí i v případě, že kompenzační úkon bude učiněn mimo soudní řízení a v rámci řízení bude uplatněna námitka zániku žalované pohledávky v důsledku započtení (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020).

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017: Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.).

14. Za vadu řízení nepovažuje odvolací soud ani to, že soud I. stupně neprovedl veškeré důkazy, které žalovaná navrhla. Pokud soud I. stupně neshledal, že došlo k započtení, bylo nadbytečné provádět důkazy vztahující se k tvrzeným aktivním pohledávkám žalované (přičemž nešlo jednoznačně o důkaz zániku pasivních pohledávek žalobkyně započtením, ale o důkazy týkající se reklamace vad, nároků ošetřovaných a komunikace účastníků). Ani v odvolání, poté, co odůvodnění rozsudku žalované poskytlo návod k řádnému uplatnění zamýšlené obrany proti žalobě, žalovaná neformulovala započtení tak, aby k němu jako k relevantnímu argumentu proti nesporným žalobním tvrzením mohl odvolací soud přihlédnout.

15. Proto se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením soudu I. stupně, které je v napadeném rozhodnutí spolehlivě odůvodněno. Započtení nebylo provedeno jednoznačně – žalovaná nepopsala, které určité pohledávky započítává proti jednotlivým pohledávkám žalobkyně. Žalovanou tvrzené pohledávky jsou sporné, žalobkyně proti nim vznesla pochybnosti, které nebyly žalovanou ani v nejmenším rozptýleny. Základ veškerých pochybností se opírá o konstrukci odpovědnosti žalobkyně jako poskytovatelky zdravotních služeb. Žalovaná totiž netvrdila nic konkrétního o pochybení žalobkyně, které by její odpovědnost mohlo založit. Posuzovaný právní vztah se řídí ustanoveními § 2636 a násl. o. z. Nový občanský zákoník zavedl smlouvu o péči o zdraví jako nový speciální druh smlouvy, který zahrnuje jak smlouvu mezi zdravotnickým zařízením a ošetřovaným, tak mezi zdravotnickým zařízením a od něj odlišným poskytovatelem některých úkonů péče o zdraví. Pro tento druh smlouvy není vyžadována písemná forma. Důvodová zpráva k ust. § 2636 a § 2637 říká: Příkazcem může být i osoba odlišná od ošetřovaného, povinnost poskytovatele se týká především řádného provedení činnosti podle zásad odbornosti (de lege artis). Poskytovatelem nemusí být nutně ten, kdo výkon sám provádí: může jím být i právnická osoba. Poskytovatel odpovídá zpravidla jen za odbornost výkonu, nikoli za dosažení výsledku. Proto se také poskytovateli ukládá vysvětlit ošetřovanému, že léčením nemusí být dosaženo chtěného výsledku, musí-li si být vědom toho, že u ošetřovaného vyvolal opačnou představu. Podle ust. § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, v souladu s pravidly svého oboru. V projednávané věci byl nárok žalobkyně na odměnu dle ust. § 2636 o. z. posouzen jako oprávněný, neboť nebylo zpochybněno, že žalobkyně předmětné úkony péče o zdraví na příkaz žalované provedla, a nebyla zpochybněna ani výše odměny, kterou za poskytnutí svých služeb požadovala. Jako oprávněný byl posouzen v souladu s ust. § 513 o. z. posouzen rovněž nárok na náhradu nákladů, spojených s uplatněním pohledávek a na úroky z prodlení, obojí ve výši, upravené vl. nař. č. 351/2013 Sb. Obraně žalované ani odvolací soud nepřisvědčil, neboť k zániku pohledávek žalobkyně započtením nedošlo.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení (výrok I).

17. Výrok II. o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 122 Kč odvolací soud změnil tak, že se tato povinnost neukládá, neboť ze spisu plyne, že žalobkyně nejdříve uhradila tento soudní poplatek ve výši 32 139 Kč. Soud I. stupně poté rozhodl, že se jí přeplatek na tomto poplatku ve výši 6 867 Kč vrací. Žalobkyně přeplatek dne 6. 3. 2024 přijala, nicméně dne 2. 4. 2025 uhradila na soudním poplatku dalších 1 122 Kč (č. l. 116 spisu). Výši poplatku z návrhu na zahájení řízení soud I. stupně správně vypočetl ze základu 659 845 Kč a popsal to v odst. 48 odůvodnění rozsudku. Na tomto soudním poplatku uhradila žalobkyně správnou částku 26 394 Kč (32 139 – 6 867 + 1 122) jako 4% ze základu ve výši 659 845 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků, proto odvolací soud tento výrok postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. analogicky a v souladu s ust. § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích změnil tak, že se povinnost k doplatku neukládá (výrok II).

18. Soud I. stupně vyzval žalovanou k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši 26 394 Kč, žalovaná jej v této výši uhradila (srov. výzva ze dne 31. 3. 2025, čj. [spisová značka] a potvrzení o úhradě na č. l. 121 spisu). Soud I. stupně však přehlédl, že se v odvolací fázi řízení již nelze řídit podle položky 2 sazebníku soudních poplatků, nýbrž že soudní poplatek činí 5% ze základu pro jeho výpočet podle položky 22 odst. 1 ve spojení s položkou 1, tedy ze základu 659 845 Kč činí 32 993 Kč. Proto odvolací soud postupem odpovídajícím ust. § 9 odst. 4, písm. a) odst. 6 a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích rozhodl o povinnosti žalované uhradit rozdíl mezi částkou 26 394 Kč a 32 993 Kč jako doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši 6 599 Kč (výrok III).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za dva úkony právní pomoci, poskytnuté advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za písemné vyjádření k odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a účast na jednání odvolacího soudu dne 19. 6. 2025 po 10 940 Kč dle ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. g) a k) tarifu a 2 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 tarifu. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši 4 783,80 Kč. Celkem náhrada činí 27 563,80 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV).