o zaplacení částky 287 093 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] a dále úrok z prodlení ve výši 15% vždy z dílčí částky z jistiny od konkrétního data do zaplacení (výrok I.). Současně soud I. stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na zaplacení ve výsledku přisouzené částky z titulu žalovanou nezaplaceného příspěvku na správu domu a pozemku za bytové jednotky v domě na adrese [adresa], a to konkrétně a) za jednotku [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka]; b) za jednotku [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka]; c) za jednotku [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka]; d) za jednotku [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka]; e) za jednotku č. [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka]; f) za jednotku [číslo] příspěvek za r. 2020 ve výši [částka], za r. 2021 ve výši [částka], za r. 2022 ve výši [částka] a za r. 2023 ve výši [částka].

3. Žalovaná uvedený nárok neuznala, a to z důvodu, že příslušná pohledávka žalobce (na částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení) zanikla v důsledku započtení pohledávky, kterou naopak měla žalovaná vůči žalobci, a sice pohledávky za užívání kanalizace ve výše uvedeném bytovém domě od listopadu 2016 do února 2024 v celkové výši [částka] ([částka] měsíčně za 1 jednotku). Z uvedeného důvodu žalovaná navrhovala, aby byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 6 až 17 napadeného rozsudku (odvolací soud zde pro stručnost na jeho skutková zjištění plně odkazuje), a citaci odpovídajících ustanovení zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a stanov žalobce věc uzavřel tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Svůj závěr odůvodnil tím, že jednak žalovaná v zásadě uznala existenci pohledávky žalobce, když učinila nesporným, že platební povinnost k výše uvedeným příspěvkům na správu domu a pozemků jí byla ze strany žalobce stanovena řádně. Pokud jde potom o protipohledávku žalované vůči žalobci tvořenou dílčími poplatky za užívání kanalizace v předmětném bytovém domě, tu soud I. stupně posoudil jako neexistující, v důsledku čehož nemohlo dojít ani k započtení (a tedy zániku žalované pohledávky). Tento svůj dílčí závěr odůvodnil tím, že žalovaná nebyla v období od listopadu 2016 do února 2024 vlastníkem kanalizace; pokud jde o vnitřní kanalizaci, ta jakožto součást bytového domu (viz § 505 o. z.) po jeho rozdělení na bytové jednotky přešla z vlastnictví žalované do spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků bytových jednotek. Pokud jde o kanalizační přípojku, která je samostatnou stavbou (viz § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích) a tedy rovněž samostatnou věcí v právním slova smyslu, pak k jejímu přechodu do spoluvlastnictví vlastníků jednotlivých jednotek došlo v důsledku toho, že se jedná o příslušenství (§ 510 odst. 1 o. z.) bytového domu. Současně dal obvodní soud za pravdu žalobci v tom, že žalovaná ve změně prohlášení vlastníka budovy ze dne [datum] určila rozvody kanalizace (jak rozvody vnitřní kanalizace, tak kanalizační přípojku) za společné části budovy.

5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým napadla oba jeho výroky. Domáhala se toho, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil v tom smyslu, že žalobu v plném rozsahu zamítne, a přiznal jí náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů, případně – pokud k takovému postupu neshledá procesní podmínky – aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Konkrétně namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil kanalizaci vedoucí z pozemků parc. [číslo] přes pozemek parc. č. [číslo] k domu č. p. [číslo] (vše v k. ú. [adresa]) jako kanalizační přípojku, byť se jedná o kanalizační stoku či stokovou síť (kanalizační přípojkou nemůže být potrubí vedoucí několik desítek metrů). Z toho důvodu na otázku jejího vlastnictví nemohlo mít rozdělení bytového domu na bytové jednotky, resp. prohlášení vlastníka z r. 2016 (které se vztahuje pouze na vnitřní kanalizaci a kanalizační přípojku) žádný vliv. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně dospěl nesprávně k závěru, že kanalizace je společnou části domu, tak rovněž nesprávně zamítl důkazní návrh žalované na provedení znaleckého posudku na ocenění bezdůvodného obohacení žalobce vzniklého užíváním kanalizace. Vedle toho se soud I. stupně zcela opomenul vypořádat s důkazním návrhem, aby vyzval spol. [právnická osoba]. k vyjádření, zda je vlastníkem výše uvedené kanalizace, a popř. aby její vlastnictví doložila.

6. Žalobce ve svém vyjádření odmítl důvodnost odvolacích námitek a navrhl, aby soud napadený rozsudek potvrdil a zároveň mu proti žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Konkrétně potom k podanému odvolání odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož se o kanalizační přípojku jedná i tehdy, pokud je tvořena několika úseky potrubí, přičemž spojuje vyústění vnitřní kanalizace stavby s veřejnou stokovou sítí. Nadto žalovaná v prohlášení vlastníka ze dne [datum] uvedla, že společnou částí budovy jsou rozvody kanalizace, žádným právním jednáním přitom neprojevila vůli, aby jakákoliv jejich část zůstala v jejím vlastnictví. Dále žalobce odkázal na nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, konkrétně na jeho § 6 písm. a) a na § 8 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Proti existenci protipohledávky žalované potom dále namítl, že je pouze osobou zodpovědnou za správu domu (resp. společných prostor), přičemž vykonává činnost v zájmu všech vlastníků jednotek v domě, rozvody kanalizace tedy nijak neužívá. Pokud by tedy žalobce připustil, že část kanalizace je nadále ve vlastnictví žalované, potom by bezdůvodné obohacení za její užívání vzniklo jednotlivým vlastníkům bytových jednotek a nikoliv žalobci.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden. Dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovanou, a to už v řízení před soudem I. stupně, byla nikoliv existence žalované pohledávky (tu žalovaná v podstatě uznala), nýbrž toliko existence pohledávky, jejíž započtení proti uvedené pohledávce žalovaná v řízení namítala. Odvolací soud se při posouzení odvolání tedy zabýval pouze existencí pohledávky žalované vůči žalobci na vydání bezdůvodného obohacení za užívání kanalizace za období od listopadu 2016 do února 2024. Právě do posouzení existence této pohledávky soudem I. stupně totiž odvolání výlučně směřovalo. Odvolací soud se přitom plně ztotožnil se závěry, jež učinil soud I. stupně, který předně dostatečně zjistil skutkový stav a následně jej přiléhavě právně zhodnotil.

9. Odvolací soud tedy souhlasí se soudem I. stupně v tom, že věc je třeba právně hodnotit podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích (ve znění účinném do [datum]), kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci. Kanalizace je vodním dílem.

11. Podle § 2 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích (ve znění účinném do [datum]), vnitřní kanalizace je potrubí určené k odvádění odpadních vod, popřípadě i srážkových vod, z pozemku nebo stavby až k místu připojení na kanalizační přípojku. Vnitřní kanalizace není vodním dílem.

12. Podle § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. Podle odst. 6 téhož ustanovení, vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila.

13. Soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že kanalizační přípojku, která je v souladu s § 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích samostatnou stavbou a věcí v právním slova smyslu, a kterou je podle něj úsek kanalizačního potrubí vedoucí z předmětného domu (č. p. [číslo] ú. [adresa]) do veřejné stokové sítě, původně vlastnila žalovaná. To z toho důvodu, že žalovaná kanalizační přípojku na své náklady pořídila (byla investorem předmětného bytového domu a jeho původním vlastníkem před tím, než byl rozdělen na bytové jednotky). V předmětném období (od listopadu 2016) tomu tak ale již nebylo, a to z důvodu, že tato kanalizační přípojka přešla do spoluvlastnictví vlastníků jednotlivých bytových jednotek v předmětném bytovém domě (stala se společnou částí ve smyslu § 1160 o. z.) jakožto příslušenství pozemku s předmětným bytovým domem (viz § 510 odst. 2 o. z.). To, že kanalizace je společnou částí, konečně vyplývalo i ze změny prohlášení vlastníka ze dne [datum].

14. Sama žalovaná přitom v odvolání nerozporuje právní závěry soudu I. stupně v tom, že vnitřní kanalizace i kanalizační přípojka se staly společnými částmi nemovité věci, a jsou tudíž ve spoluvlastnictví vlastníků jednotlivých bytových jednotek. Žalovaná brojí v podstatě jen proti tomu závěru soudu I. stupně, že by celé, podle jejího tvrzení několik desítek metrů dlouhé kanalizační potrubí mezi předmětným bytovým domem a veřejnou stokovou sítí, bylo kanalizační přípojkou. Podle žalované je třeba za kanalizační přípojku považovat jen napojení vnitřní kanalizace na další kanalizaci vně stavby, další část kanalizace vně stavby je pak třeba považovat již za stokovou síť.

15. S takovou námitkou se odvolací soud neztotožnil. Soud I. stupně na věc zcela přiléhavě aplikoval § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, z něhož vyplývá, že za kanalizační přípojku se považuje úsek potrubí mezi vnitřní kanalizací stavby a stokovou sítí. Uvedené ustanovení přitom nijak nespecifikuje, jak takové potrubí může být dlouhé, ani na jakých pozemcích se může nacházet (aby ho nadále bylo možné považovat za kanalizační přípojku). To, jaké potrubí je třeba považovat za kanalizační přípojku, je tak třeba posoudit funkčně, tedy podle toho, zda se jedná o potrubí, které odvádí odpadní (a případně i srážkové) vody z konkrétní stavby (nemovitosti) do samostatné stokové sítě, samostatné stavby kanalizace, ve které se typicky stékají odpadní vody z více přívodů. Žalobce v této souvislosti přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle něhož je i členitá stavební konstrukce o vícero úsecích nadále jako celek kanalizační přípojkou v případě, že „spojuje vyústění vnitřní kanalizace stavby s veřejnou stokovou sítí“.

16. Argument žalované, že část tohoto potrubí (vně předmětné stavby) již tvoří samostatnou stokovou síť, tedy zřejmě samostatnou kanalizaci ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, nelze přisvědčit. Takový závěr z provedeného dokazování nijak nevyplynul. K návrhu žalované soud I. stupně provedl příslušná kolaudační rozhodnutí, ve kterých se ale hovoří toliko o kolaudaci kanalizační přípojky, nikoliv o kolaudaci jiné stavby kanalizace (viz bod 10 napadeného rozsudku) či vůbec o její existenci. Předložené výkresy potom o skutečnosti, že by se mělo jednat o samostatnou stavbu kanalizace a nikoliv pouze o kanalizační přípojku, rovněž nevypovídají. Žalovaná potom v řízení ani netvrdila ani nedokládala, že by např. byla držitelkou povolení k provozování kanalizace ve smyslu § 6 a násl. zákona o vodovodech a kanalizacích k příslušnému potrubí. Její nynější tvrzení (v této podobě uplatněné až v odvolacím řízení, neboť v řízení před soudem I. stupně si žalovaná nárokovala vlastnictví rovněž kanalizační přípojky), že potrubí vně předmětné stavby již není kanalizační přípojkou ale samostatnou kanalizací, se tak jeví jako zcela účelové.

17. Z uvedeného důvodu odvolací soud nemohl přisvědčit ani té námitce, že soud I. stupně mohl věc posoudit nesprávně z důvodu, že opomenul důkazní návrh žalované spočívající v tom, aby byl vyzván žalobce a spol. [právnická osoba]. k vyjádření (a případně prokázání) k tomu, zda jsou vlastníky uvedené části potrubí, které již podle žalované není kanalizační přípojkou. Tento důkazní návrh nebyl důvodný, a soud I. stupně tedy nezatížil své rozhodnutí vadou, pro kterou by bylo nutné je zrušit, pokud se s ním opomenul vypořádat. Žalovaná v řízení předně neprokázala, že by uvedené potrubí bylo něčím jiným než kanalizační přípojkou (pro posouzení jejího vlastnictví soud I. stupně přitom dostatečné dokazování provedl). Vedle toho se uvedeným důkazním návrhem žalovaná snažila toliko nepřípustně přenést důkazní břemeno stran vlastnictví uvedeného kanalizačního potrubí, které tížilo jí samotnou, na žalobce, resp. na třetí osobu nijak na řízení nezúčastněnou.

18. Ze všech výše uvedených důvodů lze proto uzavřít, že soud I. stupně dospěl ke správnému právnímu závěru o důvodnosti žaloby. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, konkrétně za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) x [částka]; dále pak 2x režijní paušál ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); dále pak za jízdné advokátky (přeprava na soudní jednání z [adresa] a zpět) podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 151 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve výši [částka] a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě na jednání soudu a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu) ve výši [částka]. Celkově tedy náhrada nákladů odvolacího řízení činí [částka].