o zaplacení 302 952,05 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 21. 10. 2022 do zaplacení (výrok I); žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 240 785,05 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 140 285,05 Kč od 21. 10. 2022 do 24. 10. 2022 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 240 785,05 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení (výrok II); žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl již svým v pořadí druhým rozsudkem, když jeho předchozí rozsudek stejně jako předchozí rozsudek odvolacího soudu byly k dovolání žalobkyně částečně zrušeny Nejvyšším soudem, a to jeho rozsudkem ze dne 2. 9. 2024, č. j. [spisová značka]. Předmětem řízení je tedy již jen nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“).

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť poskytnuté zadostiučinění považovala za dostačující.

4. Soud I. stupně činil podrobná zjištění především ze spisu týkajícího se posuzovaného řízení, která podrobně popsal v bodě 6 až 10 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění plněn odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. V podrobnostech odvolací soud opět odkazuje na odůvodnění soudu I. stupně.

6. V poměrech posuzovaného řízení dospěl soud I. stupně k závěru, že toto řízení trvalo od 28. 11. 2000, kdy byla podána žaloba, do 8. 4. 2022, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí. Posuzované řízení tak trvalo 21 let a 4 měsíce. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy (jedenkrát rozhodoval ve věci samé prvostupňový soud, jedenkrát rozhodoval ve věci samé soud odvolací), resp. ve věci rozhodoval i soud dovolací, jednak o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a jednak o návrhu na delegaci vhodnou. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Zde obvodní soud odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen „Stanovisko“. Po hmotněprávní i skutkové stránce shledal posuzované řízení standardně složité, vysoce složité však bylo po procesní stránce. Žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Význam řízení pro žalobkyni byl standardní. Postup soudu v počátku posuzovaného řízení, než bylo přerušeno, nebyl zcela koncentrovaný. Průtahy pak byly ve vedlejším řízení, do kterého bylo posuzované řízení přerušeno.

7. Dále se pak obvodní soud věnoval otázce vedlejšího, resp. souběžného řízení, když tato otázka nebyla soudem I. stupně ani odvolacím soudem v jejich předchozích řízeních řádně posouzena. Citoval z rozsudku Nejvyššího soudu v této věci ze dne 2. 9. 2024, č. j. [spisová značka], odkázal na doplněné dokazování, z něhož vyplynulo, že nelze uvažovat o tom, že by splýval okruh účastníků původního řízení a řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Dále nároky uplatněné v rámci posuzovaného řízení a řízení sp. zn. [spisová značka] byly nároky samostatnými, když rozhodnutí v rámci těchto řízení na sobě nebyla závislá. V rámci posuzovaného řízení byl mimo jiné projednáván nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 319 858,78 Kč (představující úhradu nákladů, které byly vloženy do předmětné nemovitosti), avšak tento nárok nebyl nijak posuzován v rámci řízení sp. zn. [spisová značka], když Okresní soud v [adresa] odkázal na řízení u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a postoupení pohledávky na [jméno FO]. Je proto namístě odškodnit žalobkyni za celou délku posuzovaného řízení.

8. Soud I. stupně stanovil základní roční částku za rok řízení (krácenou na polovinu za první dva roky v souladu se Stanoviskem) na 20 000 Kč ročně. Za 21 let a 4 měsíce řízení pak základní částka zadostiučinění činí 406 667 Kč. Tuto částku pak snížil o 20% za stupně soudní soustavy, o 30% za procesní složitost a o 10% za sdílenou újmu (v podrobnostech viz body 20 a 32 napadeného rozsudku). Soud I. stupně vycházel i z předchozí úvahy odvolacího soudu. Ve výsledku snížil základní částku zadostiučinění opět o 60%, tj. na výslednou částku 162 667 Kč. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni již zaplatila částku 100 500 Kč, soud I. stupně výrokem I tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 62 167 Kč a ve zbytku výrokem II žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti napadenému rozsudku, a to do výroků II a III, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala nesprávné právní posouzení. Krácení jejího nároku o 60% považovala za nesprávné. Argumentovala, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů, neboť považoval závěry o krácení jejího nároku za předčasné. Tímto rozhodnutím byly otevřeny všechny její výhrady vůči krácení nároku, a to i z jiných důvodů než jen souběžných řízení. I kdyby připustila, že existují důvody pro částečné krácení, považuje krácení o 60% za zcela nepřiměřené. Zejména pak krácení o 30% z důvodu složitosti věci. Odkázala na pravomocné rozhodnutí ve věci [jméno FO] (sp. zn. odvolacího soudu [spisová značka]), kde se jedná o totožnou věc. Namítala zásadu legitimního očekávání a rovnosti rozhodování dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, tj. aby jí byla přiznána částka 240 785,05 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení.

10. Žalovaná při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud z jeho skutkových zjištění vychází. Odvolací soud však s ohledem na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho částečně zrušujícím rozsudku ze dne 2. 9. 2024, č. j. [spisová značka] a existenci rozhodnutí o přiměřeném zadostiučinění poskytnutém druhému účastníku posuzovaného řízení, [jméno FO], a to rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2023, č. j. [spisová značka], přistoupil i ke změně v hodnocení otázky složitosti řízení. Zde je třeba ještě zmínit, že soud I. stupně v zásadě správně nyní stanovil délku posuzovaného řízení, kterou zohledňoval, a to 21 let a 4 měsíce, a výši ročního zadostiučinění na 20 000 Kč za rok (krácené za první dva roky na polovinu), což odpovídá částce základního zadostiučinění za celé řízení před modifikací ve výši 406 667 Kč. Avšak s ohledem na postup odvolacího soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] započetl odvolací soud i dalších 11 dní, aby byl skutečně postup shodný. Pokud tedy řízení trvalo 21 let, 4 měsíce, 11 dní, pak základní částce zadostiučinění za celé řízení odpovídá částka 407 278 Kč [10 000 Kč + 10 000 Kč + (19 x 20 000 Kč) +6 667 Kč + 611 Kč]. Zde jen odvolací soud podotýká, že postup soudu I. stupně při stanovení základní částky zadostiučinění nebyl chybný, ostatně tím, že jde o zadostiučinění přiměřené, zcela přesný matematický výpočet není nezbytný, nicméně pokud již u jednoho z účastníků soud takto postupoval, při shodných okolnostech případu není důvod se od tohoto postupu odchylovat. Po zjištění doplněném soudem I. stupně ohledně řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného u Okresního soudu v [adresa] (viz bod 10 napadeného rozsudku), které Nejvyšší soud neshledal souběžným řízením s posuzovaným řízením, lze pak ve světle judikatury zmíněné Nejvyšším soudem a v souladu s jeho názorem přisvědčit závěrům soudu I. stupně v nyní napadeném rozsudku, že jak řízení posuzované, tak řízení sp. zn. [spisová značka], byla řízení samostatná, na sobě nezávislá, částečně s jiným okruhem účastníků, s jiným předmětem sporu. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění za celou délku obou těchto řízení.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

15. Vzhledem k tomu, že i odvolací soud při svých dřívějších úvahách vycházel ze započitatelné délky posuzovaného řízení 12 let a 4 měsíce a ve vztahu k této délce posuzovaného řízení činil své úvahy o snížení základní částky zadostiučinění, lze přisvědčit žalobkyni, že je nutné, též i s ohledem na existenci rozhodnutí č. j. [spisová značka], tuto úvahu změnit.

16. Při úvaze o procesní složitosti vycházel odvolací soud ze zjištění, že v posuzovaném řízení byla řešena (často na dvou stupních soudní soustavy, a i u Nejvyššího soudu) řada otázek, které měly za následek prodloužení řízení. Zhruba po dobu jednoho roku byl řešen návrh na delegaci vhodnou, než byl spis postoupen na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Obvodnímu soudu pro [adresa]. Tam bylo řízení po určité době nekoncentrovaného postupu daného však i přísliby žalobců o mimosoudním řešení věci usnesením ze dne 9. 4. 2004 přerušeno do právní moci řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Po skončení tohoto řízení v důsledku zpětvzetí vzájemného návrhu žalobci se tito domáhali přerušení posuzovaného řízení do skončení řízení před Okresním soudem v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Tento návrh byl nejprve zamítnut usnesením ze dne 5. 4. 2006, žalobci se odvolali, a usnesením ze dne 4. 8. 2006 s právní mocí dne 29. 9. 2006 bylo odvolání odmítnuto pro nepřípustnost. Řešení této otázky si vyžádalo dalšího cca ½ roku. V návaznosti na skončení řízení sp. zn. [spisová značka] bylo usnesením ze dne 23. 11. 2015 s právní mocí dne 11. 12. 2015 rozhodnuto o pokračování v řízení a strany byly vyžádány o aktualizaci svých procesních stanovisek. V návaznosti na tento postup žalobce b) požádal dne 28. 1. 2016 o ustanovení zástupce z řad advokátů. Byl tedy vyzván k doložení svých poměrů a žádost byla dne 23. 8. 2016 zamítnuta, žalobce se odvolal, byl vyzýván k odstranění vad odvolání, následně vzal odvolání zpět, a usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2016 s právní mocí dne 1. 2. 2017 bylo odvolací řízení zastaveno. Řešení této procesní otázky (souběžně s dalšími procesními úkony - mj. odstraňování vad žaloby) si vyžádalo další cca rok řízení. Usnesením ze dne 1. 2. 2017 byla žaloba odmítnuta. K odvolání žalobců, kteří ještě museli být vyzýváni k odstranění vad svého odvolání, bylo odvolacím soudem dne 21. 7. 2017 rozhodnuto, že se žaloba neodmítá. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 21. 8. 2017. Tato procesní otázka tak byla řešena dalšího cca ½ roku. Při jednání dne 16. 1. 2018 museli být žalobci dále vyzýváni dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Rozsudek ve věci samé byl vyhlášen dne 24. 4. 2018. Odvolání podal žalobce b) dne 7. 8. 2018. Následně bylo vydáváno opravné usnesení. Dne 17. 9. 2018 byli žalobci vyzýváni k doplnění odvolání. Po výzvě k zaplacení soudního poplatku ze 7. 1. 2019 bylo požádáno o osvobození od soudních poplatků. S ohledem na nález Ústavního soudu bylo zjišťováno, zda na žádosti trvají. Žalobkyně a) netrvala, žalobce b) ano (tuto skutečnosti sdělil dne 23. 8. 2019). Rozhodování o této žádosti o osvobození od soudních poplatků trvalo včetně projednání v odvolacím řízení do 20. 4. 2020. Žalobce b) však požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků a tato žádost byla včetně dalšího odvolacího řízení rozhodnuta dne 23. 2. 2021. Tedy otázka osvobození žalobce b) od soudních poplatků byla řešena další dva roky. Odvolací soud věcně rozhodl dne 27. 4. 2021 s právní mocí dne 16. 7. 2021 tak, že zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Dovolací řízení, v rámci kterého byl žalobci b) ustanoven zástupce z řad advokátů, bylo skončeno odmítnutím dovolání s právní mocí dne 8. 4. 2022. Za situace, kdy vycházíme z délky posuzovaného řízení 21 let, 4 měsíce a 11 dní, lze dospět ke snížení základní částky zadostiučinění o 20%, pokud řešení procesních otázek zabralo cca 5 let z této doby.

17. Pokud jde o počet instancí, odhlédneme-li od řešení výše popsaných procesních rozhodnutí i ve stádiu odvolacího řízení, samotná doba, po kterou byla po věcné stránce řešena odvolání a dovolání, dosáhla cca 2 let; lze dospět ke snížení základní částky zadostiučinění za počet soudních instancí o 10%, vycházíme-li z délky posuzovaného řízení 21 let, 4 měsíce a 11 dní.

18. Pokud jde o další kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk, a to jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení; postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného, zde lze souhlasit s hodnocením těchto kritérií učiněným soudem I. stupně, který pro tato kritéria základní částku zadostiučinění již dále nijak nemodifikoval (viz body 21 až 23 napadeného rozsudku). Zde odvolací soud jen podotýká, že samotné přerušení posuzovaného řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v [adresa] nelze přičítat k tíži žalované, která je navrhovala, neboť bylo vždy na posouzení soudu, zda návrhu na přerušení řízení vyhoví.

19. Odvolací soud také zcela souhlasí se snížením základní částky zadostiučinění o 10% z důvodu sdílené újmy. Pokud žalobkyně spolu s [jméno FO] koupila předmětný dům, musela si být vědoma toho, že jako spoluvlastník bude s druhým spoluvlastníkem řešit problémy týkající se vlastnictví a správy domu, tj. včetně problémů týkajících se právní vady domu, která později vyvstala. [jméno FO], přestože nebyl s žalobkyní v příbuzenském poměru, měl s ní shodné zájmy ve vztahu k řešení problému s předmětným domem, nejednalo se o náhodné společenství, jako tomu může být u poškozených připojených k trestnímu řízení. Snížení základní částky o 10% pro sdílenou újmu je tak opět zcela namístě.

20. Odvolací soud tedy nyní na základě výše provedené úvahy přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění ve výši 407 278 Kč o 20% za procesní složitost, o 10% za počet instancí (dohromady tedy 30% za složitost) a k dalšímu snížení o 10% za sdílenou újmu. Celkem tedy snížil základní částku o 40% na částku 244 367 Kč po zaokrouhlení. Pokud tedy žalobkyni byla již dobrovolně ze strany žalované zaplacena částka 100 500 Kč a nyní soudem I. stupně přiznána již pravomocně částka 62 167 Kč s příslušenstvím, odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal dalších 81 700 Kč s příslušenstvím (244 367 – 100 500 – 62 167). Ve zbývajícím rozsahu tento výrok dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Stejně jako soud I. stupně vycházel z tarifní hodnoty 150 000 Kč. Žalovaná přitom byla neúspěšná co do tarifní hodnoty 50 000 Kč za nemajetkovou újmu, a naopak byla úspěšná co do tarifní hodnoty 100 000 Kč odpovídající žalobkyní uplatněnému nároku na majetkovou újmu. Žalovaná tak byla úspěšná v rozsahu jedné třetiny. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tedy v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., vždy 300 Kč z úkon, za tyto úkony: vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne 26. 6. 2023 (2 úkony), příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 7. 12. 2023 (2 úkony), příprava na jednání a účast na jednání soudu I. stupně (2 úkony), příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 6. 2025 (2 úkony), celkem 9 úkonů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč. Jedna třetina z této částky pak činí 900 Kč. Lhůtu k plnění žalobkyni odvolací soud stanovil shodně s lhůtou danou k plnění žalované, když obě lhůty považuje za přiměřené okolnostem případu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal důvod k nepřiznání náhrady za přípravy k jednání, když procesní situace před každým jednáním je pozměněná jeho vývojem a určitá příprava je vždy nutná. V této marginální a dílčí otázce tedy s argumentací soudu I. stupně nesouhlasí.