o zaplacení 121 974 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 121 974 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I). Žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 51 974,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II) a České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši 11 000 Kč do tří dnů (výrok III).

2. Žalobkyně uplatnila žalobní nárok jako bezdůvodné obohacení. Prokázala, že z titulu pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení na základě pojistné události č. [číslo] na vozidle [nazev] RZ [SPZ], oznámené dne 4. 12. 2020, vyplatila žalované dne 20. 4. 2022 pojistné plnění ve výši 121 974 Kč. Později žalovaná z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] seznala, že poškození vozidla při opravě nevzniklo žalovanou nahlášeným způsobem, neboť žalovaná nepoužila při opravě předepsané přípravky a nástroje, použila vrtáky namísto aretačních pinů. Žalované tak nikdy nevznikl nárok na vyplacení pojistného plnění, to jí bylo vyplaceno neoprávněně, a proto ji vyzvala k vrácení poskytnuté částky. Žalobkyně v rámci závěrečného návrhu uvedla, že pro případ, že soud bude mít vznik škody za prokázaný tak, jak ji žalovaná nahlásila, žádá o vrácení nedůvodně vyplaceného pojistného plnění ve výši 70 365 Kč, o něž poskytnuté plnění přesáhlo skutečnou výši škody.

3. Žalovaná odmítla nárok žalobkyně s tím, že je autorizovaným servisním partnerem [nazev] (nikoli autorizovaným servisem) a používá v rámci své činnosti stanovené postupy a oficiální návody na opravy od [nazev]. Pojistná událost nastala způsobem, který byl žalobkyni nahlášen, příčinou pojistné události byla lidská chyba při opravě. Na možnost kolize pístů s ventily při protočení motoru s odstraněnou nastavovací jednotkou zvanou [nazev] ([nazev]) upozorňuje rovněž výrobce vozidla v oficiálním návodu k opravě. Závěry [tituly před jménem] [jméno FO] v odborném vyjádření žalovaná považuje za tendenční a chybné, nebyly k nim použity oficiální podklady výrobce [nazev], ale pouze všeobecná literatura a odkazy na [www]. [tituly před jménem] [jméno FO] navíc vyšel z toho, že motor byl v době protočení zaaretovaný, což není pravda. Motor nebyl zaaretovaný, a právě proto došlo k jeho protočení. Žalovaná při provádění opravy nepoužila aretační piny, jelikož nebyly u dealerů [nazev] k dispozici, ale použila vrtáky o patřičném průměru, které se u uvedeného postupu používají jako náhrada pinů. Na vše ostatní měla žalovaná zapůjčené originální přípravky. Baterie byla při opravě motoru odpojená, došlo k jejímu připojení pouze za účelem provedení diagnostiky.

4. Soud I. stupně postihl svá skutková zjištění v odst. 4 až 16, zejména vyšel z písemně a ústně podaného znaleckého posudku ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k závěru, že žalovaná užila při opravě předmětného vozidla nesprávný a zmatečný postup, nicméně z praktického hlediska nevyloučil, že ke škodě došlo tak, jak ji žalovaná popsala. Konkrétní výhradu žalobkyně, tedy použití vrtáků namísto aretačních pinů, označil za obvyklou a přípustnou praxi. Závěr o skutkovém stavu soud I. stupně formuloval v odst. 17 tak, že rozsah poškození zjištěný likvidátorem žalobkyně dne 9. 12. 2020 odpovídá hlášení škodné události žalovanou a strohý popis škodné události žalovanou v oznámení a doplňujícím sdělení odpovídá zjištěnému následku. Nebylo prokázáno, že by žalovaná uvedla v hlášení pojistné události nepravdivé údaje. Motor nebyl továrně nový a situace způsobem nahlášeným žalobkyni nastat mohla. V odst. 3 odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně uvedl, že žalobkyně předmět sporu skutkově vymezila tak, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila tím, že nahlásila škodnou událost způsobem, který nenastal. Tímto vymezením se soud I. stupně cítil být vázán. Žalobkyně netvrdila, že žalované škoda vznikla v jiné než žalobkyní vyplacené výši. Návrh žalobkyně vyhovět žalobě částečně co do částky 70 365 Kč s příslušenstvím, formulovaný v ústním závěrečném návrhu dne 16. 10. 2024, posoudil soud I. stupně jako podmíněný návrh, a proto k němu nepřihlížel. Nedošlo ke změně skutkových tvrzení, proto nerozhodoval ani o změně žaloby.

5. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že žalovaná přijala pojistné plnění na základě pravdivých údajů o poškození vozidla převzatého k opravě, proto na její straně nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované a státu náklady řízení.

6. Žalobkyně podala včasné odvolání, a to z důvodu nesprávného postupu soudu I. stupně. Soud I. stupně zamítl žalobu na uhrazení částky ve výši 121 974 Kč včetně příslušenství, ačkoli měl podle ní žalobkyni přiznat částku ve výši 70 365 Kč včetně příslušenství. Proto se žalobkyně co do zamítnutí žaloby ohledně částky 70 365 Kč s příslušenstvím odvolala. V odvolání rekapitulovala svá žalobní tvrzení, setrvala na nich v původním rozsahu. V odst. V odvolání připomněla svůj závěrečný návrh. Zdůraznila, že znalec [jméno FO] se ve svém posudku vyjádřil k výši vyplaceného pojistného plnění ve výši 121 974 Kč tak, že tato částka značně převyšuje skutečnou cenu nutných oprav předmětného vozidla, znalec ji podle cenové nabídky jiného servisu stanovil na částku 51 609 Kč. K obsahu svého závěrečného návrhu uvedla, že v celém řízení tvrdila ve vztahu k celé částce vyplaceného pojistného plnění, že škoda nevznikla způsobem popsaným žalovanou. Považuje své tvrzení ve vztahu k částce 70 365 Kč za prokázané. V této výši škoda skutečně nevznikla tak, jak žalovaná popsala, protože v této výši škoda nevznikla vůbec. Strukturovanou argumentaci žalobkyně v hmotněprávní rovině nelze posuzovat jako podmíněný procesní úkon. Závěrem navrhla, aby odvolací soud žalované uložil povinnost uhradit jí částku ve výši 70 365 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 5. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a poměrnou část náhrady nákladů řízení.

7. Žalovaná vyjádřila své stanovisko k odvolání ústně při jednání odvolacího soudu. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně a navrhla rozsudek napadený odvoláním potvrdit.

8. Zamítavý výrok o věci samé (ad I.) nabyl co do částky 51 609 Kč s příslušenstvím samostatně právní moci, neboť nebyl odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Odvolací soud se předně zabýval procesním postupem soudu I. stupně, v němž odvolatelka spatřuje pochybení. Ze spisu plyne, že po celé řízení až do poučení dle ust. § 119a o. s. ř. soud I. stupně prováděl dokazování k tvrzení žalobkyně, že poškození vozu převzatého žalobkyní k opravě nemohlo dojít tak, jak to žalobkyně uvedla v hlášení pojistné události. Je pravdou, že žalobkyně navrhla položit ustanovenému znalci otázku, zda částka vyplaceného pojistného plnění odpovídá skutečné ceně opravy způsobeného poškození, soud tuto otázku znalci zadal a znalec ji zodpověděl. Se závěrem znalce, že skutečná cena opravy byla nižší než žalobkyní požadované plnění, nikdo z účastníků neoperoval ani nepolemizoval, také soud je ponechal stranou svých úvah. Až do okamžiku závěrečného návrhu žalobkyně netvrdila, že požaduje po žalované zaplacení přeplatku na pojistném plnění z důvodu rozdílu ceny, zjištěného znalcem. Pokud se soud I. stupně s tímto argumentem vypořádal tak, že šlo o podmíněný návrh a z toho důvodu se k němu nepřihlíží (srov. odst. 3 rozsudku soudu I. stupně), nebylo to přesné posouzení tohoto návrhu žalobkyně. Odvolací soud tento návrh za podmíněný nepovažuje. Nicméně po skončeném dokazování neměl nalézací soud důvod otevřít prostor oběma účastníkům pro další tvrzení a dokazování, nelze mu tudíž vytknout, že žalobkyni nepoučil o nutnosti unést břemeno tvrzení, případně dokazování k tomuto nově formulovanému nároku. Za popsaných okolností měl soud I. stupně dokazování za ukončené poté, kdy oběma účastníkům dal opakovaně prostor k doplnění stanovisek ke znaleckému posudku a jednak obecně k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a řádně je poučil o koncentraci řízení a o zákazu novot v odvolacím řízení. Odvolací argumentace žalobkyně, že prokázala své původní tvrzení v rozsahu částky 70 365 kč neobstojí. Mezi tvrzením, že pojistné plnění nelze poskytnout pro technickou nepřijatelnost tvrzení o vzniku škody, a tvrzením, že pojistník uplatnil škodu ve vyšší částce, než mu skutečně vznikla, je diametrální rozdíl.

11. Odvolací soud je přesvědčen, že popsaným postupem soudu I. stupně nebylo porušeno žádné právo žalobkyně. Přesto se zabýval tím, zda přijaté rozhodnutí je za daných okolností spravedlivé. Žalovaná v závěrečném návrhu v reakci na nový názor žalobkyně namítla, že znalec [jméno FO] při stanovení skutečné ceny opravy poškozeného vozu nehodnotil položky uvedené na druhé straně faktury, která byla podkladem uplatněného nároku. Odvolací soud postupem dle ust. § 213 odst. 2 a 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval důkaz odpovědí znalce [jméno FO] na otázku 4 na č. l. 190n a 190o spisu, faktury vystavené žalovanou dne 15. 4. 2022 na č. l.77 a 78 spisu. Z tohoto porovnání vyplývá, že znalec zadal výpočet obvyklé ceny opravy autorizovanému autoservisu, a v této nabídkové ceně korigoval cenu práce, protože ve vztahu k žalované šlo o neautorizovaný servis. Dospěl k závěru, že fakturovaná cena opravy v částce 121 974 Kč je vysoká, skutečnou cenu opravy vyčíslil na 51 609 Kč. Z doplněného dokazování vyplynulo, že se položky posuzované znalcem neshodují s položkami, které fakturovala žalovaná ve faktuře vystavené pojišťovně. Tuto fakturaci posoudil expert žalobkyně a po vyloučení nesouvisejících položek dospěl k výši skutečné výše škody 122 974 Kč. Tak žalovaná po odečtu spoluúčasti ve výši 1 000 Kč vypočetla výši poskytnutého pojistného plnění 121 974 Kč. Odvolacímu soudu je z rozhodovací praxe známo, že cena 498 Kč za 1 hodinu mechanické práce a cena 798 Kč za 1 hodinu elektrikářské práce v autoservisu, vynaložená v období let 2020 – 2022 byla cenou obvyklou. Co se týče druhu prací a položek materiálu, ty žalovaná při původním posouzení pojistné události akceptovala a jednotlivě proti jejich fakturaci v tomto řízení nevznesla žádné námitky. Proto výši žalovanou poskytnutého pojistného plnění lze považovat za odpovídající skutečné výši škody, která žalované vznikla.

12. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud posoudil rozsah provedeného dokazování soudem I. stupně jako dostatečný a ztotožnil se jeho skutkovými zjištěními. Výhrada, kterou žalobkyně uplatnila proti obsahu hlášení pojistné události, nebyla prokázána, žalobkyně neodkázala na žádnou sjednanou výluku z pojištění. Pokud byly shledány závady v odborném postupu žalované při opravě předmětného vozidla, žádná z nich nepředstavuje překážku vyplacení pojistného plnění.

13. Za této situace neměl ani odvolací soud na základě výsledků dokazování provedeného soudem I. stupně a částečně opakovaným před soudem odvolacím důvod, aby nárok žalobkyně co do částky 70 365 Kč posoudil jako oprávněný.

14. Odvolací soud proto potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhrada představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. odměnu za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 3940 Kč dle ust. § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, písm. g) tarifu, a paušální náhradu hotových výdajů advokáta 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 tarifu. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupkyně žalované plátcem, a to ve výši ve výši 921,90Kč. Celkem náhrada činí 5 312 Kč.

16. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalované k rukám její právní zástupkyně. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.