o zaplacení 337 992 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení zastavil co do částky 6 292 Kč (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 171 700 Kč (výrok II), žalobu zamítl co do částky 160 000 Kč (výrok III ve spojení s opravným usnesením) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 332,60 Kč (výrok IV).

2. Takto rozhodl o nároku žalobce na náhradu škody (nákladů na obhájce) ve výši 147 992 Kč, nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 40 000 Kč a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 150 000 Kč. Žalobce uvedl, že od května 2020 do července 2023 proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro zvláště závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3, písm. a) zákona č. 40/2009 trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit v období března 2017 a května 2017. Následně byla ve věci podána obžaloba. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 2. 2022, č. j. [spisová značka] (správná sp. zn. [spisová značka] – poznámka odvolacího soudu) byl žalobce uznán vinným ze zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3, písm. a) trestního zákoníku, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce pěti let, který měl vykonat ve věznici s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního či kontrolního orgánu obchodní společnosti nebo družstva či jejich členů na sedm let. K odvolání žalobce byl celý odsuzující rozsudek zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v [adresa] ze dne 25. 10. 2022, č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena k dalšímu jednání soudu I. stupně. Následně soud I. stupně rozhodnutím ze dne 11. 1. 2023 vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Dále žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání od února 2021 do července 2023, a to pro přečin zkrácení, daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v roce 2017. Ke stížnosti žalobce bylo první usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a [orgán] bylo uloženo, aby znovu jednal a rozhodl. [orgán] znovu rozhodl o zahájení trestního stíhání pro přečin zkrácení, daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Obžaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro [adresa], přičemž následně došlo ke spojení věci a řízení si převzal Městský soud v [adresa], který řízení vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Městský soud v [adresa] rozhodl usnesením ze dne 11. 1. 2023, ve věci sp. zn. [spisová značka], že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Usnesením [orgán], [adresa] ze dne 22. 3. 2023, č. j. [spisová značka], byla obě shora uvedená trestní řízení spojena ke společnému řízení. Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 18. 7. 2023, č. j. [spisová značka] byla podle § 174 odst. 2, písm. e) zákona č. 141/1961 o trestním řízení soudním (dále jen „trestního řádu“) jako nezákonná zrušena obě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Rozhodnutí bylo obhájci žalobce doručeno dne 19. 7. 2023. Obě trestní stíhání mohou být dále označena též jako posuzovaná řízení, resp. z důvodu spojení jako posuzované řízení. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, žalobce tvrdil, že nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestních stíhání byla v červenci 2023 konstatována dozorovou státní zástupkyní. Žalobce byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v rozsahu 5-10 let, a dokonce byl nepravomocně odsouzen. Trestní řízení trvající více než 3 roky zasáhlo do základních práv žalobce. Vyvolávalo u něj velký stres, psychické a zdravotní problémy a v neposlední řadě strach o jeho osud a jeho rodiny. Trestní řízení měla neblahý dopad na osobní sféru žalobce.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním argumentovala tím, že žalobce byl v době, kdy řízení probíhala, odsouzen ještě v dalším trestním stíhání pro obdobný trestný čin, není tedy důvod přiznat mu zadostiučinění v penězích.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 27 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1 až 3 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odkázal také na přiléhavou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou by zde bylo nadbytečné opakovat.

6. Soud I. stupně shledal důvodným nárok na náhradu škody dané vynaloženými náklady na obhajobu v celkové výši 141 700 Kč, naopak neshledal důvodným nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Uzavřel, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená.

7. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, soud I. stupně uzavřel, že první trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [orgán], [adresa], pod č. j. [spisová značka]. Druhé trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [orgán], [adresa], pod č. j. [spisová značka]. Obě trestní stíhání byla skončena zrušením usnesení o zahájení trestních stíhání pro jejich nezákonnost, a to usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 18. 7. 2023, č. j. [spisová značka] Trestní stíhání tedy trvalo zhruba 3 roky a 1 měsíc. Žalobce byl obviněn ze zvláště závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3, písm. a) trestního zákoníku a z přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti se svým podnikáním. Žalobci hrozil přísný trest odnětí svobody v rozmezí 5–10 let, přičemž jak vyplývá z průběhu trestního stíhání, nemajetkovou újmu žalobce zvyšovala okolnost, že žalobce byl jednou nepravomocně odsouzen, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce pěti let s podmínečným odkladem a trest zákazu činnosti ve statutárních a kontrolních výborech obchodních společností a družstvech. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, soud I. stupně uzavřel, že žalobci vznikla určitá újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty. Konstatoval, že na jednání dne 21. 10. 2025 dal soud I. stupně žalobci poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že z dosud provedeného dokazování nemá za prokázané, že by toliko v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo citelně do rodinných vztahů žalobce, jeho pracovních výkonů, že by toliko v důsledku trestního stíhání opustila žalobce partnerka a že by žalobce byl do té doby osobou důvěryhodnou, že by byl členem kontrolního výboru v zastupitelstvu, že působil jako přísedící u Okresního soudu v [adresa]. Žalobce k této výzvě soudu ničeho nedotvrdil ani nedoložil. Soud I. stupně proto uzavřel, že nemá další újmu žalobce za prokázanou a při svém hodnocení nemajetkové újmy vycházel jen z obecné újmy frustrace a stresu. Soud I. stupně se dále nezabýval žalobcovými tvrzeními o zdravotních komplikacích, neboť žalobce jako samostatný nárok neuplatnil újmu na zdraví. Soud I. stupně pak dospěl k závěru, že ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce trpěl subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty. Konstatování nezákonnosti trestního stíhání neshledal jako dostačující satisfakci a dospěl již k nutnosti poskytnout zadostiučinění v penězích, konkrétně částkou 30 000 Kč, přičemž provedl srovnání s jedním obdobným případem. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 a 146 odst. 2 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku po upřesnění při jednání soudu podala včasné odvolání žalovaná, a to do výroku II co do částky 30 000 Kč, tedy jen do částky odpovídající přiznanému zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Tvrdila, že u žalobce postačovalo pouhé konstatování porušení práva. Žalobce podle ní neprokázal konkrétní zásahy do svých práv, pouze obecně uváděl pocity frustrace a stresu. Soud I. stupně jej navíc poučil o nutnosti tvrzení a prokázání zásahů do osobní sféry, avšak žalobce nic dalšího nedoložil. Žalovaná namítala, že soud I. stupně přiznal částku 30 000 Kč bez řádného odůvodnění a bez úvahy o tom, proč nepostačovalo konstatování porušení práva. Žalovaná dále uvedla, že proti žalobci byla vedena souběžně další trestní stíhání, přičemž v jednom z nich byl pravomocně odsouzen. Podle žalované nebylo prokázáno, jaké dopady na žalobce mělo právě trestní stíhání, které bylo zrušeno, a jaké dopady mělo jiné řízení, v němž byl odsouzen. Tvrdila proto, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou újmou žalobce. Zdůraznila také, že žalobce byl v jiném řízení odsouzen pro obdobný trestný čin, a proto by bylo v rozporu s obecnou spravedlností přiznat mu finanční zadostiučinění. Namítala rovněž nepřiléhavost srovnávacího případu použitého soudem I. stupně, protože se týkal bezúhonné osoby. Žalovaná shrnula, že soud I. stupně nesprávně hodnotil důkazy, neodůvodnil výši přiznané částky a nevysvětlil, proč nepostačilo konstatování porušení práva. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá i ohledně částky 30 000 Kč.

10. Žalovaný se z jednání odvolacího soudu omluvil, souhlasil s jednáním v nepřítomnosti a jen navrhl potvrdit rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Soud I. stupně zjistil v zásadě správně skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud ze zjištění soudu I. stupně vychází. Odvolací soud jen upřesnil a částečně doplnil některá zjištění.

13. Takto odvolací soud zjistil, že rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, ve věci sp. zn. [spisová značka] byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně a trest zákazu činnost v trvání 7 let. Nejednalo se tedy o podmíněný trest odnětí svobody, jak nepřesně uvedl soud I. stupně. Nicméně, jak již bylo konstatováno výše, tento rozsudek byl následně Vrchním soudem v [adresa] zrušen. V současné době je řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] vedeno opět u Městského soudu v [adresa] jako řízení ve stádiu před soudem I. stupně po podání obžaloby. Souběžně s posuzovaným řízením bylo proti žalobci vedeno další trestní stíhání pro obdobnou trestnou činnost, jak již konstatoval soud I. stupně v bodě 47 napadeného rozsudku. V tomto trestním stíhání byl žalobce odsouzen rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 2. 12. 2022, sp. zn. [spisová značka] ve spojením s rozhodnutím Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. [spisová značka] pro zločin podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem na 3 roky s peněžitým trestem ve výši 90 000 Kč a zákazem činnosti výkonu statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech. Právní moc nastala dne 26. 4. 2023. Zkušební doba trvá do 26. 4. 2026. Bylo tedy prokázáno, že se žalobce dopustil typově stejné trestní činnosti, za kterou byl stíhán v posuzovaném řízení, a byl za ni i pravomocně odsouzen. Dovolání žalobce v této jiné trestní věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j [spisová značka].

14. Pokud jde tedy o otázku posuzovanou v odvolacím řízení, odvolací soud se přiklání k argumentaci žalované, že není důvod přiznávat zadostiučinění v penězích za nezákonné trestní stíhání, neboť byť v posuzovaném řízení došlo k chybám vedoucím k vrácení věci do stádia před zahájením trestního stíhání, tedy ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, obžaloba byla následně opětovně podána a v současné době trestní stíhání opětovně probíhá na úrovni soudu I. stupně. Žalobce dále žádný zásah do osobního a rodinného života nad rámec obecného pocitu frustrace, stresu a nejistoty, který u každé osoby vyvolává trestní stíhání, ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal. Současně byl trestně stíhán v jiném trestním stíhání za obdobný trestný čin, a i toto jiné trestní stíhání v žalobci muselo vyvolávat obecné negativní účinky dané vedeným trestním stíháním. Závěr soudu I. stupně o absenci příčinné souvislosti je tak správný. Také srovnávané řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] není srovnatelné, když tamní poškozený nebyl jinde trestně stíhán, byl cca o 30 let straší než žalobce a prokázal zásah do osobního a rodinného života.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud, pokud jde o napadený výrok II v částce 30 000 Kč, tento dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací sodu dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměna právního zástupce ve výši dle § 7 bodu 6 AT ve spojení s § 6 odst. 1 AT a § 9 odst. 3 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 247 992 Kč (147 992 + 50 000 + 50 000) za 2 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby) po 9 300 Kč; dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024; dále odměna právního zástupce ve výši dle § 7 bodu 6 AT ve spojení s § 6 odst. 1 AT a § 9a odst. 2, písm. a), písm. b) AT, když soud vycházel z tarifní hodnoty 207 992 Kč [náhrada škody 147 992 Kč, 2 x náhrada nemajetkové újmy po 30 000 Kč dle znění AT od 1. 1. 2025] za 2 úkony právní služby (spočívající v účasti na jednání dne 31. 7. 2025 a dne 21. 10. 2025) po 9 140 Kč; dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH. Celkem tak žalobci vznikly náklady ve výši 52 439,80 Kč. Žalobce neučinil žádný účelný úkon v odvolacím řízení, jen se z jednání omluvil a navrhl potvrzení rozsudku. Odvolací soud proto do odměny žádný úkon z odvolacího řízení nezapočetl. Míru úspěchu a neúspěchu žalobce stanovil odvolací soud na 57% a 43% (141 700/247 992), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je 14%. 14% z částky 52 439,80 Kč činí po zaokrouhlení 7 342 Kč. Tuto částku uložil soud zaplatit žalované v přiměřeně prodloužené lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).