o určení vlastnického práva,

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu na určení, že vlastníkem pozemků v obci [adresa], katastrální území [adresa], parc. č. [číslo] o výměře 14 437 m², druh pozemku zahrada, parc. č. [číslo] o výměře 9 713 m², druh pozemku zahrada, parc. č. [číslo] o výměře 1 586 m², druh pozemku ostatní plocha, parc. č. [číslo] o výměře 15 961 m², druh pozemku ovocný sad, parc. č. [číslo] o výměře 346 m², druh pozemku ostatní plocha, parc. č. [číslo] o výměře 12 m², druh pozemku ostatní plocha, je žalobkyně (výrok I). Žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobkyně tvrdila, že je výlučným vlastníkem pozemků uvedených ve výroku (dále „Pozemky“). Pozemky původně vlastnilo [adresa]. [orgán] [adresa] je dne 2. 3. 1956 přidělila k zahrádkářské a včelařské činnosti a svěřila [orgán] [adresa]. Tento subjekt je pronajal dne 12. 3. 1956 na dobu neurčitou [organizace] – [nazev], ke zřízení zahrádkářské [místo]. Od té doby jsou Pozemky využívány zahrádkáři, původně zaměstnanci podniku [právnická osoba], později jejich potomky a nástupci. Dne 1. 7. 1977 došlo k převodu správy národního majetku k Pozemkům Hospodářskou smlouvou dle § 347 uzavřenou mezi [orgán] v [adresa] a [právnická osoba]., tato smlouva nebyla schválena nadřízeným orgánem [nazev] ani [nazev] v [adresa], žalobkyně ji považuje za neplatnou. Dne 11. 10. 1977 byla mezi [právnická osoba], [právnická osoba], a [organizace] - [nazev] org. č. [číslo] uzavřena Hospodářská smlouva o dočasném užívání předmětných pozemků dle § 348 hospodářského zákoníku, na dobu neurčitou. Užívání bylo sjednáno bezplatně. Na základě této smlouvy zahrádkáři nájemné bez jakýchkoli sankcí neplatili. Smlouva nebyla vypovězena. [právnická osoba], se změnil v roce 1991 na [nazev] společnost a v roce 1995 se přejmenoval na [právnická osoba]. Z iniciativy [nazev] organizace [právnická osoba]., vzniklo dne 20. 1. 1995 [organizace] zahrádkářů [právnická osoba]., IČ [IČO], jako samostatný právní subjekt. Stanovy byly registrovány u [orgán] pod č. j.: [číslo] Toto [organizace] je nástupcem Skupiny zahrádkářů I. při [organizace]. Na užívání Pozemků se nic nezměnilo, [organizace] bylo subjektem způsobilým vydržení. Dne 27. 7. 2006 došlo ke sloučení [organizace] zahrádkářů [nazev] a [právnická osoba]. K 1. 1. 2014 se [organizace] změnilo na pobočný spolek s názvem [právnická osoba], IČO [IČO]. Činnost zahrádkářů nebyla přerušena, [místo] udržovali, opravovali chaty i infastrukturu. V rámci procesu privatizace a následné likvidace [právnická osoba] došlo k převodu pozemků zahrádek na společnost [právnická osoba] ([právnická osoba]), žalobkyně má tento převod za neprůhledný. Dne 16. 8. 2004 rozhodl soud předběžným opatřením, že [právnická osoba] je povinna zdržet se zásahů do užívacích práv zahrádkářů do doby rozhodnutí soudu. Předběžné rozhodnutí ke konci roku 2004 pominulo. Žalovaná podala proti žalobkyni žalobu na vyklizení Pozemků v roce 2022, Obvodní soud pro [adresa] ji projednal pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uzavřela dne 8. 7. 2020 kupní smlouvu s [právnická osoba] o koupi předmětných pozemků za 21 027 500 Kč, tj. 500 Kč/1 m2 Žalobkyně tvrdila, že zahrádkáři obhospodařují se souhlasem vlastníka Pozemky od roku 1955 a že splňuje podmínky mimořádného vydržení. Naléhavý zájem na podání žaloby je dán tím, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků, a domáhá se žalobou proti žalobkyni vyklizení těchto pozemků.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Pozemky nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 7. 2020. Argumentovala tím, že zahrádkáři měli užívací, nikoli vlastnický vztah k Pozemkům. Dále dohodou o ukončení užívání ze dne 5. 4. 2001 a dopisem ze dne 2. 7. 2003, ve kterém [funkce] [právnická osoba] při [právnická osoba]., potvrzuje [právnická osoba], že jeho organizace již nemá k pozemkům žalované žádný právní vztah. Rozhodnutím [orgán] ze dne 19. 7. 2005, č. j. [číslo] bylo [organizace] zahrádkářů [nazev] vzniklé dne 19. 7. 2005 rozpuštěno. Bylo-li rozpuštěno, není žalobkyně jeho právním nástupcem. Případná doba připadající v úvahu pro mimořádné vydržení by tak počala žalobkyni běžet až od 27. 8. 2006. Žalobkyně však není vedena poctivými úmysly.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a v odst. 25 až 28 dospěl ke skutkovému závěru v tom směru, že vlastníkem Pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro katastrální území [adresa] je žalovaná na základě kupní smlouvy ze dne 8. 7. 2020. Vlastnictví jejího právního předchůdce [právnická osoba] měl soud za prokázáno v rámci dříve proběhlých pravomocných soudních řízení. Občanské [organizace] [organizace] zahrádkářů [právnická osoba]., IČ [IČO], vzniklo jako samostatný právní subjekt dne 20. 1. 1995 a Rozhodnutím [orgán] č. j. [číslo] ze dne 19. 7. 2005 bylo rozpuštěno. Žalobkyně vznikla dne 27. 8. 2006, ke dni 1. 1. 2014 byla zapsána do spolkového rejstříku vedeného Městským soudem v [adresa], [číslo]. Žalobkyně Pozemky fakticky drží, nesvědčí jí však žádný užívací titul, neprokázala poctivou a pravou držbu. Titulem pro užívání Pozemků žalobkyní je nájemní smlouva ze dne 12. 3. 1956 ve prospěch [organizace]. Tento vztah měl soud I. stupně za ukončený dohodou o ukončení platnosti smlouvy ze dne 5. 4. 2001 uzavřenou mezi [právnická osoba]., a [právnická osoba] při [právnická osoba]. a potvrzený dopisem [funkce] [právnická osoba] při [právnická osoba]. ze dne 2. 7. 2003 potvrzujícím právnímu předchůdci žalobkyně, že již nemá k Pozemkům žádný právní vztah. Žalobkyně si je vědoma, že vlastníkem Pozemků je jiná osoba (odkaz na řízení před stejným soudem I. stupně sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Dále soud I. stupně dospěl k závěru, že užíváním Pozemků žalobkyně působí žalované újmu tím, že umožňuje užívání zahradních chat na Pozemcích osobám bez domova. V důsledku toho byla žalovaná pokutována za nezákonné soustředění odpadu na Pozemcích.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil tak, že žalobkyně v řízení neprokázala uplynutí mimořádné vydržecí doby, tj. nepřetržitou držbu po dobu alespoň 20 let. Nadto byl prokázán nepoctivý úmysl žalobkyně, která si je vědoma, že není vlastníkem pozemků, a svou držbou působí vlastníkovi Pozemků újmu. Proto žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Namítla, že soud I. stupně nezjistil skutkový stav úplně, neprovedl navržené důkazy, učinil nesprávná skutková zjištění a nesprávně věc posoudil po právní stránce. Žalobkyně navrhla provést důkaz originálem Dohody o ukončení užívání ze dne 5. 4. 2001 a dopisu [funkce] právního předchůdce žalobkyně [jméno FO] ze dne 2. 7. 2003. Prostým kopiím těchto dokumentů, předloženým žalovanou, namítala nepravost. Pro své pochybnosti o pravosti těchto listin uvedla řadu důvodů. Dále namítla, že v rozhodnutí [orgán] ze dne 28. 11. 1990, č. [číslo] nejsou Pozemky konkrétně uvedeny. Proto je [právnická osoba]. nenabyl do svého vlastnictví, a nemohl je tudíž převést do vlastnictví [právnická osoba]. Za tímto přechodem Pozemků vidí žalobkyně činnost [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho úsilí změnit pozemky původně určené pro zahrádkáře na pozemky stavební. Dále žalobkyně rekapitulovala historický vývoj uživatelských vztahů k Pozemkům tak, jak to tvrdila v řízení před soudem I. stupně. Odvolání žalobkyně doplnila ještě 30. 5. 2025 písemným rozborem listiny Dohoda o ukončení platnosti smlouvy (a to hospodářské smlouvy ze dne 11. 10. 1977 o dočasném užívání Pozemků [právnická osoba] při [právnická osoba].), kterou označila za podvrh. Své tvrzení dokládá tím, že Dohoda váže ukončení platnosti smlouvy na den, v němž [právnická osoba]., upíše akcie [právnická osoba]. jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu [právnická osoba]. V potvrzení o úpisu akcií ze dne 11. 7. 2001 však Pozemky uvedeny nejsou. Navíc je v Dohodě uveden jako [funkce] společnosti [právnická osoba] uveden [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ten se jím však podle obchodního rejstříku stal až dne 25. 1. 2002, což bylo do rejstříku zapsáno dne 14. 10. 2002. Ke zpochybnění pravosti předložených listin uvedla žalobkyně ještě další důvody. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se odvolala proti výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud má při stanovení tarifní hodnoty vycházet z hodnoty věci, o jejíž vlastnictví v určovací žalobě jde. Proto navrhla, aby soud aplikoval ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu a vypočetl odměnu za zastupování advokátem z tarifní hodnoty 21 027 500 Kč, což je kupní cena za Pozemky, sjednaná v kupní smlouvě ze dne 8. 7. 2020. Kromě toho nabídla ke srovnání cenu předmětných pozemků podle vyhlášky č. 32/1998 Sb. [adresa], ta činí 23 130 250 Kč. Odkázala na rozsudek NS 30 Cdo 449/2014 a zejména na judikaturu Ústavního soudu (IV. ÚS 2688/15, I. ÚS 3281/22, IV. ÚS 277/24, IV. ÚS 1788/23). Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil výši náhrady nákladů za řízení před soudem I. stupně tak, že činí 192 535,20 Kč.

8. Žalobkyně na odvolání žalované písemně reagovala. Tvrdila, že žalovaná ani její právní předchůdce kupní cenu uvedenou v kupní smlouvě nezaplatili, a navrhla k důkazu účetní závěrky žalované ze Sbírky listin obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v [adresa]. Tato cena není reálná vzhledem k devastaci Pozemků. Již v roce 2014 byla zničena infrastruktura zahrádkářské [místo], nastalou ekologickou zátěží skutečná cena klesla. Bylo zničeno 31 chatek, trvalé porosty, ovocný sad a oplocení. Ke zjištění skutečné ceny navrhla důkaz místním šetřením.

9. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými a že splňují náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že obě odvolání jsou nedůvodná.

10. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vytvořil tak solidní základ pro právní posouzení žalobou uplatněného nároku. Hodnocení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení blíže v rozsudku nepopsal, nicméně o splnění této podmínky rozhodnutí o určení vlastnického práva nebylo sporu a ani odvolací soud nepochybuje, že žalobkyně, která tvrdí, že je vlastníkem věci zapsané ve veřejném registru jako vlastnictví jiné osoby, má právo na meritorní projednání své žaloby. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně. Hodnocení dvou dokumentů, předložených k důkazu žalovanou, postižené v odst. 13, 14, 26 a 37 však neobstojí. Jedná se o fotokopii dohody o ukončení platnosti smlouvy ze dne 5. 4. 2001 a fotokopii dopisu [funkce] Závodního výboru [právnická osoba]., [jméno FO] ze dne 2. 7. 2003 (č. l. 29 a 30 spisu). Soud I. stupně o jejich pravosti neměl pochybnosti a uzavřel, že citovanou dohodou užívací vztah odborové organizace [právnická osoba]., skončil. Odvolací soud má za to, že z těchto důkazů nelze jednoznačné skutkové závěry činit, vzhledem k tomu, že originály těchto listin žalovaná nepředložila, a zejména vzhledem k věcným výhradám proti obsahu těchto listin, které vznesla žalobkyně a s nimiž se soud I. stupně nevypořádal. Protože však odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že skutečnosti, které těmito důkazy žalovaná prokazuje, nejsou pro rozhodnutí ve věci významné, nevyvodil z těchto procesních pochybení soudu I. stupně žádné důsledky.

11. Podle odvolacího soudu je v řízení podstatné, že nedošlo k vydržení vlastnického práva k Pozemkům žalobkyní.

12. Dle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) platí, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Ustanovení § 1095 o. z. upravuje mimořádné vydržení: Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a dvojnásobný čas ve srovnání s řádným vydržením, tedy u nemovité věci 20 let.

13. Komentářová literatura k otázce držby publikuje řadu judikátů: např. rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze 16. 10. 2014, sp. zn. 19 C 363/2013 (Rc), potvrzený rozhodnutí NS 22 Cdo 3776/2015: Držba opírající se o jiný právní titul než o vlastnické právo není pro nabytí vlastnictví vydržením podstatná. I kdyby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo osobního užívání pozemku vzniklo, neměnilo by to nic na tom, že chybí dobrá víra ve vztahu k vlastnictví a že tato nezbytná podmínka vydržení vlastnického práva není splněna. Dále lze rovněž využít právní větu z rozhodnutí NS 22 Cdo 1843/2000: Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo.

14. Žalobkyně neuspěla ani v soudním sporu o určení, že [právnická osoba] není vlastníkem Pozemků (Obvodní soud pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]). Otázku vlastnictví Pozemků řešil stejný soud rovněž z podnětu [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí obstálo v dovolacím přezkumu v řízení [spisová značka], z něj Nejvyšší soud publikoval právní větu, že soud je oprávněn v řízení vycházet z právních závěrů vyslovených v jiných soudních rozhodnutích. Ústavní stížnost byla pod sp. zn. [spisová značka] odmítnuta.

15. Žalobkyni byla rozsudkem OS pro [adresa] č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] uložena povinnost Pozemky do 6 měsíců od právní moci rozsudku vyklidit, neboť je užívá bez právního důvodu, přičemž užíváním pozemků žalobkyní, potažmo dalšími osobami, kterým užívání umožňuje, vzniká žalované kontinuálně další újma, obecně v důsledku omezení výkonu vlastnického práva vzniká bezdůvodné obohacení a dochází k dalším škodám a snížení hodnoty Pozemků v důsledku jejich nedostatečné nebo absentující údržby. Zdejší odvolací soud v tomto řízení zdůraznil, že z tvrzení žalobkyně je patrno, že ačkoli Pozemky drží, byla si vždy vědoma toho, že není jejich vlastníkem. Jediným titulem, o nějž žalobkyně svou držbu opírala, byla nájemní smlouva ze dne 12. 3. 1956, kterou byly Pozemky pronajaty [orgán] nájemci [organizace]

16. Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že žalobkyně (a její právní předchůdci) nikdy neměla dobrou víru ve vlastnické právo k Pozemkům, v tomto směru ani neučinila žádné právní kroky s výjimkou pokusu o zápis vlastnických práv ke stavbám, zřízeným na Pozemcích. Příběh předmětné zahrádkářské [místo] byl specifický, nelze jej srovnávat s jinými osudy zahrádkářských [místo], které historicky vznikly za obdobných okolností, ale mohly zůstat zachovány zejména díky ochraně ze strany obcí, případně díky vypořádání restitučních a jiných nároků, které se k nim vztahovaly. V projednávané věci žalobkyně neprokázala splnění podmínek mimořádného vydržení, neboť dobrá víra jejích členů se vztahovala pouze k právu bezplatného užívání, nikoli k právu vlastnickému. Nadto doposud neproběhla dvacetiletá vydržecí doba, neboť mezi držbou předchozích subjektů a držbou žalobkyně vznikla časová mezera mezi rozpuštěním [organizace] zahrádkářů [nazev] dne 19. 7. 2005 a vznikem žalobkyně dne 27. 8. 2006 jako pobočného spolku [právnická osoba]., IČO [IČO]. Za těchto okolností je nadbytečné posuzovat poctivost úmyslů žalobkyně, která je další podmínkou mimořádného vydržení. Pro rozhodnutí o vlastnickém právu žalobkyně rovněž nebylo nezbytné se znovu zabývat otázkou vlastnického práva [adresa], případně [právnická osoba]. a [právnická osoba] k Pozemkům, kterou již v citovaných předchozích soudních řízeních soudy všech stupňů vyřešily, a postup odvolacího soudu, který se k tomuto řešení přiklonil, odpovídá zásadě zakotvené ustanovení § 13 o. z.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Co se týče akcesorického výroku o nákladech řízení, souhlasí odvolací soud s argumentací žalované, že zásadně je v tomto druhu řízení tarifní hodnotou pro výpočet odměny advokáta podle advokátního tarifu hodnota věci, o určení jejíhož vlastnictví v řízení jde. V projednávané věci měl soud I. stupně k dispozici kupní smlouvu ze dne 8. 7. 2020 a v ní uvedenou kupní cenu 21 027 500 Kč. Odvolací soud zopakoval důkaz odstavcem 4 této kupní smlouvy s názvem Kupní cena a její zaplacení. Účastníci smlouvy si ujednali, že před podpisem smlouvy složí třetí subjekt zálohu ve výši 100 000 Kč, další splátku 2 000 000 Kč bude hradit kupující po podpisu smlouvy do advokátní úschovy, 1 rok po podpisu uhradí dalších 100 000 Kč a doplatek kupní ceny uhradí do dvou let. Jako zajišťovací institut byl sjednán zákaz zcizení a zatížení Pozemků na dobu maximálně 12 let. Dále odvolací soud k návrhu žalobkyně provedl k důkazu účetní dokumenty žalované, které založila do Sbírky listin obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v [adresa]. Z výkazů žalované za roky 2020 až 2024 plyne, že její jediný dlouhodobý hmotný majetek představují Pozemky s hodnotou 21 048 tis. Kč, v této výši vede žalovaná rovněž cizí zdroje a závazky jako pasiva svého hospodaření a tato situace se po dobu čtyř let od podpisu předmětné kupní smlouvy významně nemění. Dále vzal odvolací soud v úvahu tvrzení žalobkyně, že hodnota Pozemků je významně snížena, neboť na nich došlo k devastaci infrastruktury, mohou mít také ekologickou zátěž. To odpovídá i tvrzením žalované o dřívějším živelném obydlení [místo] lidmi bez domova.

19. Ze všech těchto důvodů se odvolací soud ztotožnil s úvahou soudu I. stupně, na základě níž přistoupil k předmětu vlastnictví, o jehož určení v řízení jde, jako k věci ocenitelné jen obtížně. Zjištění reálné ceny Pozemků nebylo totiž zapotřebí pro rozhodnutí ve věci samé. Skutečná cena Pozemků z dokazování nevyplývá. Její zjištění pro účely rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení by nebylo hospodárné. Žalované ani nesvědčí legitimní očekávání v přiznání náhrady nákladů řízení v požadované výši, neboť shodně postupovaly soudy v předchozích řízeních, zejména v nedávném řízení sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně na oporu posouzení této otázky přiléhavě odkázal na rozhodnutí NS 28 Cdo 4947/2015 a NS 28 Cdo 3197/2018. Proto odvolací soud potvrdil také akcesorický nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tarifní hodnotu stanovil podle stejné úvahy, jakou popsal v předchozím odstavci. Žalovaná byla v řízení o odvolání proti výroku o věci samé úspěšná, vedle toho se její neúspěch v otázce výše náhrady nákladů řízení neposuzuje. Proto má právo na náhradu za dva úkony právní pomoci. Jedná se o náklady za vyjádření k odvolání vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tedy 3 100 Kč, a paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky. Náhrada za zastoupení při jednání odvolacího soudu náleží podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy dle ust. § 9 odst. 4, písm. a) z tarifní hodnoty 113 000 Kč, tedy 5 620 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši 1 988,70 Kč. Celkem náhrada činí 11 458,70 Kč.

21. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.