pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 12C 20/2019-212,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila každému žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výroky I. a II.) a oběma žalobcům na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Žalobci žalobu odůvodnili tím, že jejich otec [jméno] [příjmení], jenž zemřel dne [datum], byl do [datum] manželem žalované, se kterou se společně za trvání manželství stali společnými členy družstva a nabyli družstevního podílu spojeného s nájmem bytu, přičemž v pozůstalostním řízení žalobci nabyli rovným dílem právo na vypořádání společného družstevního podílu odpovídajícího ke dni úmrtí jejich otce jedné polovině družstevního podílu. Dne [datum] žalovaná převedla družstevní podíl za kupní cenu [částka], aniž by každému z nich odpovídající část plnění v rozsahu jedné čtvrtiny kupní ceny ([částka]) poskytla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Činila sporným, že družstevní podíl byl předmětem jejího společného jmění manželů s otcem žalobců a že právo na vypořádání dotčeného družstevního podílu bylo majetkovou hodnotou, která byla předmětem aktiv dědictví po otci žalobců. Namítla též promlčení uplatněného nároku. Nesouhlasila ani s výši uplatněného nároku, neboť by se mělo vycházet ze stavu i obvyklé ceny podílem v době zániku společného nájmu a společného členství rozvedených manželů v družstvu. Později svou obranu rozvinula o tvrzení, že mělo dojít mezi ní a otcem žalobců k uzavření dohody o zrušení práva společného nájmu bytu.

4. Po provedeném dokazování na základě jednotlivých skutkových zjištění podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje, soud prvního stupně vzal v daném případě za prokázaný tento skutkový stav:

Dne [datum] žalovaná uzavřela sňatek se [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 1453/97-3, který nabyl právní moci dne [datum].

Společné jmění manželů nebylo dohodou ani soudním rozhodnutím v zákonné lhůtě vypořádáno.

Žalovaná společně s manželem [jméno] [příjmení] se za trvání manželství stali společnými členy družstva a nabyli družstevního podílu v Okresním stavebním bytovém družstvu, [IČO], spojeného s nájmem bytu [číslo] ve [obec], [ulice] ulice [číslo].

[jméno] [příjmení] zemřel dne [datum].

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrdil v pozůstalostním řízení nabytí poloviny družstevního podílu k bytu v Okresním stavebním bytovém družstvu, [IČO], s žalovanou jako bývalou manželkou, spojeného zejména s právem nájmu bytu [číslo] ve [obec], [ulice] ulice [adresa], žalobci a) jako pozůstalému synovi a žalobkyni b) jako pozůstalé dceři rovným dílem, přičemž každému z žalobců vznikl ke dni smrti zůstavitele nárok na vypořádání ¼ družstevního podílu.

Dne [datum] uzavřela žalovaná smlouvu o převodu družstevního podílu spojeného s členstvím v bytovém družstvu, jejímž předmětem se stal převod členských práv a povinností souvisejících s užíváním bytu [číslo] umístěného ve 2. nadzemním podlaží budovy [adresa], ulice [ulice], ve [obec], a to na podkladě zmocnění k takovému úkonu oběma žalobci.

Za převod členských práv a povinností žalovaná utržila částku [částka], přičemž část kupní ceny korespondující se čtvrtinovým podílem každého z žalobců činila [částka].

Žalobci dopisem ze dne [datum] svůj nárok uplatnili u žalované a vyzvali ji k úhradě částky odpovídající dědickému usnesení. Lhůtu k plnění stanovili do [datum].

Žalobci dále žalované dne [datum] zaslali předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř.

Žalovaná žalobcům ničeho nezaplatila.

5. Soud prvního stupně ohledně svého právního hodnocení věci odkázal na § 551, § 552, § 553, § 554, § 580, § 588, § [číslo], § [číslo], § [číslo] a násl., § [číslo], § [číslo], § 2991 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost nabyla dnem [datum] (dále jen„ o. z.“), na § 737 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, přičemž pro absenci tvrzení žalované o době uzavření dohody o zrušení práva společného nájmu bytu uvedl, že mohl pouze předpokládat v návaznosti na zánik společného jmění manželů rozvodem v roce 1998, že by se na smluvní ujednání bývalých manželů měla vztahovat úprava podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do [datum], k čemuž poukázal na § 705 odst. 2 tohoto zákona a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 354/2015 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze [datum rozhodnutí], sp. zn. 31Cdo 2036/2008 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

6. V poměrech projednávané věci vzal soud prvního stupně za relevantní, že každý z žalobců pravomocně nabyl dědictví, jehož součástí bylo nikoliv právo na vypořádání družstevního podílu s žalovanou, odpovídající ke dni úmrtí zůstavitele jedné polovině členského podílu, jak bylo uvedeno v rozhodnutí o pozůstalosti, nýbrž jedna polovina členského podílu v bytovém družstvu. Dovodil pak, že žalobci tudíž měli právo navrhnout zrušení vlastnictví a vypořádání spoluvlastníků, ačkoli to pozůstalostní rozhodnutí výslovně neuvedlo.

7. Dále vzal soud prvního stupně za rozhodné, že žalovaná byla ke dni převodu členského podílu podílovým spoluvlastníkem pouze jedné poloviny členského podílu, což k převodu společné věci nepostačovalo a že k převodu platně přistoupila teprve na základě projevů vůle žalobců jako ostatních spoluvlastníků obsažených v plných mocích ze dne [datum] a ze dne [datum], jež ji opravňovaly k uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu, přičemž žalovaná existenci plných mocí nečinila spornou.

8. Soud prvního stupně následně dospěl k závěru, že prodejem družstevního podílu spoluvlastněného žalovanou z ½ a každým ze žalobců z ¼ zaniklo právo žalobců na vypořádání spoluvlastnictví družstevního podílu a že žalovaná se přijetím majetkových hodnot náležejících žalobcům bezdůvodně obohatila.

9. Ohledně ocenění členského podílu podle soudu prvního stupně z provedeného dokazování ani z tvrzení žalované nevyšel najevo důvod, pro který by cena, na niž sama žalovaná přistoupila, nebyla cenou v místě a čase obvyklou. K tomu soud prvního stupně dodal, že byl připraven poučit žalovanou pod sankcí neúspěchu ve věci samé o tom, aby doplnila svá skutková tvrzení o důvod svých pochybností o ceně obvyklé a doložila, že cena ve smlouvě o převodu družstevního podílu ze dne [datum] sjednaná se významně odchylovala od běžných poměrů na trhu, avšak žalovaná svou neúčastí na jednání soudu takový postup znemožnila výhradně ke své tíži.

10. U námitky promlčení soud prvního stupně vzal za rozhodné, že se žalobci dozvěděli o tom, že byl družstevní podíl žalovanou za konkrétní cenu prodán nejdříve dne [datum], kdy došlo ke sjednání smlouvy o převodu družstevního podílu, a proto uzavřel, že jejich právo na vydání bezdůvodného obohacení vzhledem k datu podání žaloby [datum] nebylo promlčeno.

11. Soud prvního stupně dále uvedl, že v průběhu řízení plně reflektoval obranu žalované, jež před koncentrací řízení nově tvrdila, že se svým bývalým manželem uzavřela dohodu o zrušení práva společného nájmu bytu, na základě které měla převést na sebe členská práva k bytu a stát se výlučnou členkou bytového družstva, jakož i vyřídit veškeré s tím spojené formality.

12. V této souvislosti přihlédl k tomu, že žalovaná přes poučení nedoložila, kdy přesně mělo k uzavření smlouvy dojít, přičemž pro její neúčast na jednání dne [datum] nemohl zhojit nedostatky v její poslední skutkové verzi dalším poučením, ani je nemohl neurčitost a neúplnost nových tvrzení dodatečně zhojit ve fázi dokazování, k čemuž odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 705/07. S ohledem na původní tvrzení žalované uvedené v dědickém řízení pak dospěl k závěru, že původní tvrzení byla v rozporu s novými tvrzeními. K tomu poukázal na skutečnost, že v rámci pozůstalostního řízení žalovaná k dotazu notářky sdělila, že po rozvodu manželství se zůstavitelem (otcem žalobců) nedošlo mezi nimi k žádné dohodě o vypořádání společného členství, a to ani k dohodě mlčky uzavřené. Přihlédl dále k tomu, že nebylo vyhověno návrhu žalované na zrušení práva společného nájmu účastníků nebo na určení vlastnictví k nemovité věci, ani určení, že je výlučným členkou družstva, přičemž vědomě nakládala s plnými mocemi žalobců v úmyslu disponovat svým i jejich majetkem při jeho převodu na další osobu ve výši podílů deklarované v konečném rozhodnutí soudu. Uzavřel pak, že žalovaná přes svou výhradu v podání ze dne [datum] akceptovala způsob vypořádání uvedený v usnesení ze dne [datum], učinila-li právní úkon, k němuž byla předtím zmocněna oběma žalobci. Podle soudu prvního stupně tvrzení žalované, že teprve po poradě s právníky zjistila, za jakých okolností může být dohoda uzavřena, bylo vyvráceno způsobem jejího prohlášení v pozůstalostním řízení.

13. Soud prvního stupně dále dovodil, že po uskutečnění převodu byla žalovaná povinna vypořádat přiznané právo žalobcům podle pozůstalostního usnesení ve výši jedné poloviny výše družstevního podílu, a protože se jim plnění nedostalo, požadovali důvodně každý jednotlivě, tj. každý ve výši ¼ kupní ceny podle převodní smlouvy částku [částka], přičemž logicky odvíjeli svůj nárok od příslušného smluvního základu, tj. převodní smlouvy, který vedl fakticky k zániku podílového spoluvlastnictví. V tomto ohledu soud prvního stupně uvedl, že vznik podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, tedy žalované a otce žalobců, po rozvodu manželství měl původ v právní domněnce podle § 150 odst. 4 obč. zák., podle níž se hodnota členského podílu v bytovém družstvu po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, resp. od rozvodu manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.), transformuje z režimu společného jmění manželů do režimu podílového spoluvlastnictví účastníků řízení, přičemž podíl otce žalobců přešel ke dni jeho úmrtí na zákonné dědice, tedy na oba žalobce. Přitom vzal v úvahu výsledek pozůstalostního řízení, který byl v souladu s uskutečněným převodem členského podílu v kontextu udělených plných mocí.

14. Podle názoru soudu prvního stupně bylo nadbytečné provádět ve věci další dokazování, a to s ohledem na neúplná a nejednoznačná tvrzení žalované, především pak z důvodu důkazní síly účastníky nezpochybněných provedených listinných důkazů. Důkazy listinou v podobě výstrahy před vyloučením z družstva a rozhodnutí o vyloučení manželů z družstva soud prvního stupně neprovedl, neboť obě listiny byly předloženy opožděně, bez patřičného odůvodnění.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobcům nárokovanou částku do dne vyhlášení rozsudku, ocitla se tak s placením dluhu v prodlení, a proto soud prvního stupně žalobcům přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počínaje od [datum], a to s ohledem na předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum].

16. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém vyjádřila nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně s tím, že bylo vnitřně rozporné a že bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zdůraznila pak, že se žalobci podanou žalobou domáhali nároku na vypořádání ¼ družstevního podílu vyplývajícího z pozůstalostního rozhodnutí a pokud soud prvního stupně nárok žalobců (jeho základ) posoudil odlišně, resp. uzavřel, že tento je dán z jiného právního důvodu (z titulu bezdůvodného obohacení), pak se účastníkům řízení (minimálně jí) nedostalo v řízení řádného poučení. Vyjádřila rovněž názor, že uzavřel-li soud prvního stupně na straně jedné, že po smrti otce žalobců soud potvrdil v pozůstalostním řízení nabytí poloviny družstevního podílu k bytu v bytovém družstvu oběma žalobcům rovným dílem a na straně druhé uzavřel, že každému z žalobců tak ke dni smrti jejich otce vznikl nárok na vypořádání ¼ družstevního, pak tyto závěry jsou vnitřně rozporné. Podle žalované totiž buď žalobcům vůči ní vzniklo právo na vypořádání dotčeného společného družstevního podílu, nebo žalobci v pozůstalostním řízení nabyli polovinu družstevního podílu k bytu, a to každý z nich rovným dílem. Namítla také, že závěr soudu prvního stupně, že každý ze žalobců nabyl dědictví po zůstaviteli, jehož součástí byla ½ členského podílu v bytovém družstvu, nikoliv právo na vypořádání družstevního podílu s žalovanou, odpovídající ke dni úmrtí zůstavitele ½ členského podílu, neměl oporu v provedeném dokazování, neboť takový závěr z rozhodnutí o pozůstalosti nevyplývá. Dovodila dále, že nestali-li se žalobci spoluvlastníky ½ členského podílu v bytovém družstvu, nemohl ani obstát závěr soudu prvního stupně, že se prodejem družstevního podílu spoluvlastněného každým z žalobců ¼ na úkor žalobců bezdůvodně obohatila. Vyjádřila též přesvědčení, že se soud prvního stupně dostatečně a přesvědčivě nevypořádal s její námitkou, že byla ke dni [datum], tedy ke dni smrti otce žalobců výlučnou nájemkyní bytu a výlučnou členkou bytového družstva, tedy i výlučnou vlastnicí družstevního podílu a že jí a otci žalobců jako jejímu bývalému manželovi tak ke dni [datum] nesvědčilo společné členství manželů v bytovém družstvu. V této souvislosti zopakovala svá tvrzení, že v souvislosti s řízením o zrušení společného nájmu bytu a určení, že ona bude nadále výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva se sešla s otcem žalobců a že uzavřeli ústní dohodu o zrušení společného nájmu bytu, na základě které se stala výlučnou nájemkyní bytu a členkou bytového družstva, přičemž neprovedením jí navrhovaných důkazů k prokázání těchto skutkových tvrzení byla nepochybně zkrácena na svých právech. Vytkla též soudu prvního stupně, že se vůbec nevypořádal s jí namítanou okolností, a to vyloučením jí a jejího tehdejšího manžela z družstva. Opětovně pak učinila spornou výši uplatněného nároku s tím, že při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů je nutné vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, aby byla žaloba zamítnuta.

18. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho správné skutkové a věcné závěry. K odvolání uvedli, že žalovaná v odvolání opakovala shodné argumenty jako v průběhu řízení před soudem prvního stupně. V tomto ohledu poukázali na rozhodné skutečnosti, kdy družstevní podíl v bytovém družstvu byl součástí společného jmění manželů žalované a jejich otce, mezi žalovanou a jejich otcem nebyla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů ani nebylo vypořádáno rozsudkem soudu a tedy nedošlo k vypořádání družstevního podílu v bytovém družstvu, což žalovaná potvrdila v pozůstalostním řízení a až následně započala tuto skutečnost zpochybňovat, avšak žádnou dohodu ani žádné důkazy osvědčující uzavření takové dohody neprokázala. Přitom zdůraznili, že z pozůstalostního rozhodnutí usnesení vyplynulo, že nabyli rovným dílem právo na vypořádání družstevního podílu odpovídající jedné polovině družstevního podílu, tedy každý z žalobců ¼ z družstevního podílu, přičemž žalovaná na základě jejich zmocnění smlouvou ze dne [datum] družstevní podíl převedla za částku [částka] a ničeho jim nezaplatila. Podle žalobců tedy je zřejmé, že se žalovaná na jejich úkor bezdůvodně obohatila. K tomu dodali, že s přihlédnutím k tomu, že k převodu družstevního podílu byla žalovaná jimi zmocněna, pak je zřejmé, že si žalovaná byla vědoma právního stavu družstevního podílu a té skutečnosti, že není oprávněna sama bez jejich souhlasu s družstevním podílem jakkoliv disponovat. Podle jejich názoru na závěru o bezdůvodném obohacení žalované ničeho nemění její úvahy nad tím, zda nabyli každý podíl o velikosti ¼ družstevního podílu, nebo zda nabyli právo na vypořádání ¼ družstevního podílu, neboť výsledek je vždy stejný, žalovaná se na jejich úkor bezdůvodně obohatila. Uvedli dále, že v průběhu řízení byli účastnící soudem prvního stupně opakovaně informování o předběžném názoru soudu a poučováni. Namítli také, že žalovaná nijak neprokázala své tvrzení, že byla k datu úmrtí jejich otce výlučnou členkou bytového družstva. Ohledně žaloby o určení, že je žalovaná výlučnou členkou bytového družstva, poukázali na to, že žalovaná ani jednou nezaplatila soudní poplatek a že její argumentace byla založena jen na tom, že se s jejich otcem o vypořádání bytu bavili a že ji měl údajně říkat, ať si byt převede na sebe, přičemž v odvolání nepředestřela žádnou novou argumentaci. K vyloučení z bytového družstva uvedli, že k tomu nikdy nedošlo a že se jedná o zcela účelovou argumentaci, k čemuž také odkázali na pozůstalostní řízení a sdělení bytového družstva v něm učiněné. Výše uplatněného nároku pak dle jejich názoru odpovídala ve prospěch každého z nich hodnotě ¼ hodnoty družstevního podílu, přičemž právě konkrétní prodej bytu ukázal nejlépe jeho tržní cenu.

19. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek.

20. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl řádně a v potřebném rozsahu zjištěn skutkový stav, přičemž soud prvního stupně přihlédl ke všem důkazům, které v řízení vyšly najevo a též se vypořádal se všemi námitkami žalované, respektive její obranou. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

21. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalované, ke kterým lze uvést, že soud prvního stupně s ohledem na prokázaný skutkový stav správně uzavřel, že společné jmění manželů, žalované a otce žalobců, nebylo dohodou ani soudním rozhodnutím v zákonné lhůtě vypořádáno, a proto se transformovalo včetně členství v družstvu ani družstevního podílu, ze zákona na podílové spoluvlastnictví, přičemž rozhodl v souladu s jím označenou judikaturou Nejvyššího soudu, ke které lze též odkázat na závěry uvedené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 22Cdo 2380/2007, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33Cdo 3869/2010. Prodejem družstevního podílu pak došlo k zániku podílového spoluvlastnictví družstevního podílu, přičemž cena družstevního podílu, za kterou byl žalovanou prodán, a na niž sama žalovaná přistoupila, byla zjevně cenou v místě a čase obvyklou, jak již dovodil soud prvního stupně.

22. K opakovaně žalovanou tvrzené skutečnosti o dohodě uzavřené mezi ní a otcem žalobců ohledně výlučného užívání bytu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně odkazuje na obsah protokolu na č.l. 75 ve spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka], podle kterého žalovaná výslovně k dotazu notářky sdělila, že po rozvodu nedošlo mezi ní a otcem žalobců k žádné dohodě o vypořádání společného členství, a to ani k dohodě mlčky uzavřené. [příjmení] žalované učiněná v tomto smyslu tak byla zjevně účelová.

23. Ohledně námitky, že se soud prvního stupně nevypořádal s okolností vyloučení otce žalobců a jí z bytového družstva, odvolací soud poukazuje na odůvodnění usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém bylo mimo jiné konstatováno, že„ (d) le sdělení družstva mu nebyla do doby úmrtí zůstavitele předložena dohoda zůstavitele a jeho bývalé manželky [jméno] [příjmení] po rozvodu jejich manželství o tom, kdo bude výše uvedený byt nadále užívat a kdo bude výlučným členem družstva, ani k jinému vypořádání“, z čehož lze dovodit, že ke dni úmrtí otce žalobců Okresní stavební bytové družstvo, [IČO], evidovalo žalovanou a otce žalobců jako společné členy a nájemce bytu [číslo] ve [obec], [ulice] ulice [číslo]. Jinými slovy, ke dni úmrtí otce žalobců nedošlo k platnému vyloučení z družstva ani otce žalobců ani žalované.

24. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v daném případě na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení na úkor obou žalobců a že jí tak vznikla povinnost je vydat, a to každému ze žalobců v žalované výši.

25. Odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, potvrdil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci měli v odvolacím řízení plný úspěch a vznikli jim náklady řízení za jejich právní zastoupení. Advokátovi žalobců náležela odměna ve výši [částka] za dva úkony právní služby po [částka], a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalované a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 7 bod 6. ve spojení s § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Právnímu zástupci žalobců dále náležely dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT, celkem [částka].

Právnímu zástupci žalobců dále vznikly náklady v souvislosti s cestovným, a to za cestovné podle § 157 zákoníku práce ve znění platném od [datum] za cesty na trase [obec] - [obec] a zpět v celkové délce jízdy 200 km osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 5,5 litru nafty na 100 km při sazbě podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, ve znění § 1 písm. b) vyhlášky č. 116/2022 Sb., ve znění od [datum], ve výši [částka] na 1 km a ceně nafty ve výši [částka] za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 116/2022 Sb., tedy ( (47,10 x 5,5): 100) x 200 = [částka] + + [částka] (200x 4,70), celkem [částka] za cestu dne [datum].

Zástupci žalobců také vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 14 odst. 3 AT za celkem 6 půlhodin po [částka], tedy [částka].

Celkové náklady řízení žalobců za jejich zastoupení v odvolacím řízení činily [částka], respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 7 667,96 činily [částka].