pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-39, doplněnému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-48,

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-39, doplněným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 15/2019-48, žalobnímu návrhu zčásti vyhověl a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení žalobní návrh zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek [částka] (doplněný výrok IV.).

2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení [částka] s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že je vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je budova [adresa]. Do doby právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20Co 77/2017-365, byly v katastru nemovitostí výše uvedené nemovité věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha se svěřenou správou pro Městskou část [obec a číslo]. Dne [datum] žalovaná žalobkyni odevzdala uvedené nemovité věci včetně přehledu o hospodaření (o příjmech a výdajích), z něhož vyplynulo, že žalovaná měla za období let 2008 až 2017 příjmy z těchto nemovitých věcí ve výši [částka]. Žalovaná dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobkyni sdělila, že nemovité věci do doby jejich odevzdání držela jako poctivý držitel, že vynaložila [částka] na zachování podstaty věcí a z těchto důvodů odmítla, že by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Podle mínění žalobkyně nešlo o poctivou držbu žalované, neboť žalovaná musela vědět o uplatněném restitučním nároku [jméno] [jméno] [příjmení], který vylučoval přechod vlastnického práva na obec podle § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. (výzva restituenta ze dne [datum] a na listu vlastnictví vyznačená plomba). Po dobu žalovaného období, tj. od [datum] až do [datum], jednala žalovaná jako nepoctivý držitel, neboť bylo zjevné, že vykonává právo, které jí nenáleží, a žalobkyně se dožaduje vydání užitku, který žalovaná nepoctivou držbou nabyla.

3. Žalovaná na svoji obranu předně vznesla námitku promlčení uplatněného práva (nároku) za dobu od [datum] do [datum]. Dále tvrdila, že předmětné nemovité věci jako poctivý držitel mohla držet a užívat, že jí náleží všechny plody věci, které za dobu držby dospěly. I kdyby držba žalované byla nepoctivá, neměla by žalobkyně právo na vydání náhrady bezdůvodného obohacení, neboť podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je podmínkou vydání obohacení to, že k obohacení došlo bez spravedlivého důvodu, což není projednávaný případ. Navrhla, aby žalobní návrh byl zamítnut.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku stručně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.

Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná na svoji obranu. Dospěl k závěru, že v rozsahu uplatněného nároku za dobu od [datum] do [datum] jde o námitku důvodnou, protože v tomto rozsahu byl nárok uplatněn po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vznesená námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobými mravy, neboť žalobkyni nic nebránilo, aby podala žalobu dříve a včas, na straně žalované soud neshledal, že by podání žaloby nějak bránila. V roce [rok] zahájil u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobce [jméno] [jméno] [příjmení] proti žalovaným 1. hlavní město Praha, 2. Česká republika, žalobu o určení vlastnického práva k pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, obec hl. m. [obec], jehož součástí je budova [adresa], nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] (předmětné nemovitosti). Na uvedeném listu bylo katastrálním úřadem zapsáno„ Oznámení o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva“ dne [datum] a“ Poznámka spornosti“ dne [datum].

Dále k věci samé uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20Co 77/2017-365, určil, že ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., je Česká republika vlastníkem předmětných nemovitých věcí. [ulice] část [obec a číslo] (hlavním městem Prahou pověřená správou věci) předala dne [datum] nemovité věci České republice, tj. žalobkyni. Do předání nemovitých věcí byly v katastru nemovitostí předmětné věci zapsané ve vlastnictví obce hlavní město Praha, s tím, že správa je svěřena Městské části [obec a číslo]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za zjištěné, že Česká republika tehdy uvedla, že není ráda, jestliže se jí nemovitosti vrací jen za účelem toho, aby je vydala restituentům, a požádal-li žalobce pan [příjmení] v dubnu 1991 o vydání nemovitostí, pak nemělo být vlastnické právo pro hlavní město Prahu do katastru vůbec zapsáno. Žalovaná byla nepoctivým držitelem nemovitých věcí a je povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor za dobu od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatila. Hlavní město Praha se totiž nejpozději při jednání soudu dne [datum] dozvědělo o restitučním nároku pana [příjmení] a mělo povědomost o relevantních důvodech, proč hlavnímu městu nesvědčí vlastnické právo k nemovitým věcem. Právo žalované hospodařit s předmětnými nemovitostmi bylo odvozené od práva vlastnického, tudíž popsaný závěr dopadá i na žalovanou, která je povinna vydat žalobkyni užitek, tj. výnos z nemovitostí za období od [datum] do [datum], který vyčíslil na podkladě zjištění o příjmech a výdajích na [částka]. Žalobkyni přisoudil i úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované uložil, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a odkázal na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

5. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla zamítavé rozhodnutí ve věci samé (výrok II.), související rozhodnutí o nákladech řízení a namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení námitky promlčení, kterou vznesla žalovaná. Žalobkyně nezpochybňuje soudem prvního stupně v rozsudku popsaný souhrn příjmů a nákladů za období roku 2016 2017, ale je přesvědčena, že uplatněný nárok není promlčený ani za období od [datum] do [datum], protože o žalované, jako osobě odpovědné za bezdůvodné obohacení, se dozvěděla až ke dni [datum], tj. ke dni, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 147/2011-313, jímž bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jehož součástí je dům [adresa]. Právní mocí výše uvedeného rozsudku nastal podle žalobkyně počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty. Žalovaná částka [částka] představuje příjmy žalované za období ode dne [datum] do [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a souvisejících výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla, aby výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen, neboť námitka promlčení je důvodná a odvolání žalobkyně by nemělo být vyhověno. Zdůraznila, že žalobkyně se přinejmenším v okamžiku zanesení poznámky spornosti vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, tj. ke dni [datum], mohla náhrady domáhat.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a, § 214 odst. 3 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednáno nebylo třeba nařizovat, protože odvolání je podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřili souhlas.

8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

Podle § 629 o. z. odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Řízení v této právní věci bylo zahájeno dne [datum] (pozn. odvolacího soudu - účastníci i soud prvního stupně vycházeli z data [datum]).

11. Žalovaná při prvním úkonu ve věci, tj. ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], které bylo doručeno žalobkyni dne [datum], vznesla námitku promlčení v rozsahu nároku uplatněného za dobu od [datum] do [datum], protože nárok na vydání výnosů z nemovitostí, o něž se měla žalovaná na úkor žalobkyně v uvedeném období obohatit, byl uplatněn až po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty; uvedla, že uplynula právním předpisem přesně vymezená promlčecí lhůta a žalobkyně, ač tak mohla učinit, své právo včas nevykonala, tedy tvrdila rozhodné skutečnosti stran promlčení uplatněného práva. Soud prvního stupně při prvním jednání dne [datum] v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí účastníkům předestřel, že doposud má vznesenou námitku promlčení za důvodnou. Žalobkyně proti předestřenému posouzení námitky promlčení nebrojila, po celou dobu řízení před soudem prvního stupně se k počátku běhu promlčecí lhůty nevyjádřila, netvrdila skutečnosti vylučující promlčení a nenavrhla k nim důkazy, byť tak jistě učinit mohla. Žalobkyně se námitce promlčení nebránila a dokonce se v řízení soustředila jen na uplatněný nárok za období od [datum] do [datum] (viz podání žalobkyně ze dne [datum] a její přednesy při jednání soudu) a k nároku za období od [datum] do [datum] rozhodné skutečnosti netvrdila a neprokazovala. Z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nebylo možno bez tvrzení žalobkyně o rozhodných skutečnostech a důkazů posoudit, kdy se žalobkyně měla dozvědět o vzniku bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo se na její úkor obohatil, ani rozhodné skutečnosti o uplatněném nároku za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně netvrdila, že by jí konkrétní a závažný důvod bránil ve včasném uplatnění předmětného nároku. Jestliže se žalobkyně námitce promlčení nebránila a soustředila svá skutková tvrzení o rozhodných skutečnostech a důkazní návrhy jen na dobu od [datum] do [datum], pak neměla žalovaná důvod tvrdit skutečnosti, jimiž by se nároku žalobkyně za období před [datum] bránila a navrhovat k nim důkazy. Odvolací soud se proto v dané věci nemůže zabývat obranou žalobkyně proti včas vznesené námitce promlčení, protože tato obrana je spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů. Systém neúplné apelace vede účastníky řízení k tomu, aby všechny rozhodné skutečnosti a potřebné důkazy uplatnili již před soudem prvního stupně a neponechávali si je až na odvolací řízení.

12. Základním účelem institutu promlčení je působit na oprávněné osoby tak, aby v přiměřených lhůtách uplatnily svá práva (nároky), a čelit tomu, aby povinné osoby nebyly po časově nepřiměřenou dobu vystaveny nutnosti splnit své povinnosti. Uplynula-li zákonem stanovená promlčecí doba a oprávněná osoba v ní stanoveným způsobem u soudu své právo nevykonala, vzniká povinné osobě oprávnění vznést námitku promlčení a způsobit tak stav, že se oprávněná osoba nemůže s úspěchem domáhat u soudu svého práva. Důvodné vznesení námitky promlčení v občanském soudním řízení má totiž za následek, že soud nemůže oprávněné osobě právo (nárok) přiznat.

13. Zbývá dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2905/99, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1839/2000). O takový případ v projednávané věci nejde.

14. Soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích žalované uložil, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, neboť žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena a soud v rozsahu [částka] s příslušenstvím jejímu návrhu vyhověl.

15. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení a soudním poplatku (výrok III. a doplněný výrok IV.) podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný. Vyhovující výrok ve věci samé (výrok I.) nebyl odvoláním napaden a nabyl již samostatně právní moci.

16. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a náklady úspěšné žalované vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, takto: [částka] za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně. Lhůtu plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.