o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil odpůrci, aby po dobu jednoho měsíce ode dne vykonatelnosti tohoto předběžného opatření: a/ se zdržel setkávání s navrhovatelkou, b/ se zdržel obtěžování navrhovatelky nevyžádanou snahou o navázání komunikace, c/ se zdržel vstupu do společného obydlí na adrese [adresa], d/ se zdržel vstupu do bezprostředního okolí do vzdálenosti padesáti metrů od společného obydlí na adrese [adresa] (výrok I.). Dále uložil odpůrci, aby navrhovatelce na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 300 Kč (výrok II.) a je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí s odkazem na § 400, § 402, § 404 a § 405 z. ř. s. odůvodnil tím, že navrhovatelka se podáním došlým soudu dne 9. 1. 2025 v 11:55 hodin domáhala vydání předběžného opatření, kterým by odpůrci bylo nařízeno, aby se zdržel setkávání s ní, aby se zdržel jejího obtěžování nevyžádanou snahou o navázání komunikace (osobně, telefonicky, přes sociální sítě), aby opustil společné obydlí na adrese [adresa] (dále také jen „společné obydlí“), aby se zdržel vstupu do společného obydlí, jakož i aby se zdržel vstupu do bezprostředního okolí do vzdálenosti dvou set metrů od společného obydlí. Návrh odůvodnila tím, že je od roku 2020 přítelkyní a partnerkou odpůrce, se kterým sdílí společné obydlí v jeho osobním výlučném vlastnictví, přičemž odpůrce zhruba před rokem a půl, po smrti jeho otce, začal nadmíru konzumovat alkoholické nápoje (běžně 8ks ½ litrových lahví piva a ½ litru vodky za den) a pod vlivem alkoholu se chová agresivně, je vůči ní hrubě vulgární, zlý a činí jí všemožná příkoří. V poslední době se tento jeho způsob chování stal normou nejen v době, kdy je pod vlivem alkoholu, ale i v době, kdy je odpůrce střízlivý. Odpůrcovo jednání eskalovalo ve dnech 31. 12. 2024 a 1. 1. 2025, když po užití značného množství alkoholických nápojů začal zuřit, ničil vybavení společného obydlí, fyzicky ji napadal, sprostě jí nadával a vyhrožoval jí fyzickou likvidací. Navrhovatelka se před odpůrcem zamkla v pokoji a přivolala policejní hlídku, která odpůrce odvezla na záchytku. Po návratu ze záchytky dne 2. 1. 2025 odpůrce opět započal s konzumací alkoholických nápojů a v demolování vybavení společného obydlí, když následně odešel do hospody. Odpůrce se pak do společného obydlí dne 2. 1. 2025 vrátil kolem 18 hodiny, přičemž ani pak neustal ve svém agresivním a jednoznačně nemístném jednání, což ještě eskaloval vyhrůžkou, že se zabije za užití ve společné domácnosti se nacházejícího revolveru či výbušného zařízení (to se následně ukázalo být pouhou atrapou). Tomu se navrhovatelka společně s matkou odpůrce pokoušely zabránit až do příjezdu policejní hlídky, která následně odpůrce po 45 minut trvající fyzické konfrontaci ze společného obydlí vykázala.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka předloženými listinami (úřední záznam o vykázání PČR ze dne 2. 1. 2025, č. j. [adresa], úřední záznam PČR ze dne 2. 1. 2025, č. j. [adresa] potvrzení o spolupráci s intervenčním centrem ze dne 8. 1. 2025, SMS navrhovatelky a odpůrce ze dne 2. 1. 2025, fotografie zdemolovaného vybavení společného obydlí, čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 1. 2025, čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 1. 2025, čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 8. 1. 2025, čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 8. 1. 2025 a výpis z KN k LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]), bezpečně osvědčila, že se odpůrce opakovaně a dlouhodobě dopouští vůči ní násilí a že byla osvědčena intenzita násilného odpůrcova jednání.

4. Návrhu na nařízení předběžného opatření tedy soud prvního stupně v zásadě vyhověl, když nenařídil odpůrci společné obydlí opustit, neboť z tohoto již byl odpůrce vykázán Policií ČR a vykázání nadále trvá. Soud prvního stupně dále upravil, a to na 50 m a nikoliv navrhovaných 100 m z důvodu, že agresivita odpůrce se projevovala výlučně v soukromí společného obydlí.

5. K tomu soud prvního stupně dodal, že si je vědom, že uvedeným rozhodnutím zasáhl do výkonu vlastnických práv odpůrce, avšak ochrana jeho vlastnických práv není bezbřehá, neboť i navrhovatelce, která z titulu jeho partnerky společné obydlí oprávněně užívá, svědčí ochrana práva na bydlení, přičemž apeloval na navrhovatelku, aby neprodleně svou bytovou situaci řešila a pokud možno i vyřešila dříve, než uplyne jeden měsíc, na který bylo předběžné opatření tímto rozhodnutím nařízení.

6. O náhradě nákladů řízené soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž výši náhrady hotových výdajů zcela úspěšné navrhovatelky, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, stanovil podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon, a to podání návrhu.

7. Výrok o zaplacení soudního poplatku byl odůvodněn odkazem na zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s tím, že navrhovatelka je od zaplacení soudního poplatku osvobozena a poplatková povinnost přechází na odpůrce.

8. Proti tomuto usnesení podal odpůrce včas odvolání, ve kterém upřesnil, že byt, jehož veškeré zařízení bylo financováno z jeho prostředků, užívá jako vlastník, že s navrhovatelkou měli vztah od roku 2009. Dále uvedl, že navrhovatelka je v invalidním důchodu s příjmem okolo 10 000 Kč a že není pravdou navrhovatelkou uváděný objem jím vypitého alkoholu, neboť v takovém případě by nemohl být zaměstnán. Popřel rovněž, že by se choval tak, jak navrhovatelka popsala v návrhu a že by měl funkční zbraně, jedná se o atrapy. Namítl dále, že po vykázání z jeho bytu neměl k němu klíče a že všechny náklady spojené s bytem platí on sám. Uvedl rovněž, že v poslední době se jejich společný život podřizoval pouze požadavkům navrhovatelky, když například, pokud se vrátil z práce, musel být potichu, aby ji nerušil, nemohl poslouchat televizi, udělat si jídlo, aby ji nevzbudil, jinak mu vyčítala, že na ni nebere ohledy, že je nemocná. Závěrem uvedl, že je v možnostech navrhovatelky, aby si našla jiné bydlení. Navrhl tedy, aby bylo napadené usnesení zrušeno.

9. Navrhovatelka navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že se jí v mezidobí podařilo zajistit jiné přechodné obydlí a že do 10. 2. 2025 odpůrcův byt opustí. Následně se vyjádřila ze svého pohledu k odvolacím námitkám odpůrce, a to ohledně průběhu jejich soužití, odpůrcovu dlouhodobému nadměrnému požívání alkoholu, zničenému vybavení bytu a jejího zdraví.

10. Odvolací soud ve smyslu § 409 z. ř. s. a § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení, aniž by nařizoval odvolací jednání.

11. Předně je třeba [Anonymizováno], že odvolací soud v projednávaném případu vyšel z názoru, že ve smyslu § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 75c odst. 4 o. s. ř. i pro rozhodnutí o předběžném opatření podle § 405 z. ř. s. je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení soudu prvního stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. II. ÚS 101/09; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že v odvolacím řízení nemůže být přihlédnuto k listinám nebo dalším důkazům, které neměl soud prvního stupně k dispozici v době vydání jeho rozhodnutí. Účastníci tak v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení nemohou uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy.

12. Odvolací soud vzal dále v úvahu, že speciální předběžné opatření na ochranu proti domácímu násilí ve smyslu § 400 a násl. z. ř. s. lze nařídit jen tehdy, když navrhovatel osvědčí, že je jeho společné bydlení s odpůrcem v domě či bytě, kde se nachází společná domácnost, z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči němu nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, nesnesitelné, anebo že je nežádoucím způsobem sledován nebo obtěžován (srov. § 402 odst. 1). Institut osvědčení tvrzených skutečností je specifický pro předběžné opatření (obecně). Aby byl navrhovatel úspěšný, musí svá tvrzení osvědčit především proto, že pro rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření soud žádné jednání nenařizuje a při něm dokazování neprovádí. V případě osvědčení skutkových tvrzení má zákon na mysli, že z návrhu, ve spojení s předloženými důkazy, musí prokazatelně vyplývat (být jisté), že navrhovatel je obětí domácího násilí nebo stalkingu a že se tohoto zakázaného chování dopouští odpůrce. Je nutné, aby navrhovatel věrohodně přesvědčil soud, že jeho ústavní práva jsou ohrožena, a to nikoliv způsobem běžným, ale skutečně závažným, odůvodňujícím omezení ústavních práv pachatele. Soudce s ohledem na běh bezodkladných lhůt pro rozhodnutí postupuje na základě tvrzení v návrhu obsažených, porovnává s nimi připojené důkazy, a pokud na něj tvrzení podložená důkazy působí věrohodně, přesvědčí jej, že je třeba ochránit v akutní situaci, předběžné opatření nařídí. Při rozhodování o návrzích na předběžné opatření hraje podstatnou roli jistá intuice soudce a cit pro nezbytnost nařízení tohoto procesního prostředku. Na navrhovateli tedy je, aby soudu předložil důkazy, na jejichž základě lze bezodkladně rozhodnout. K rozdílu mezi prokázáním a osvědčením tvrzení Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 163/09, uvedl: „Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, ,prokázána‘ především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tato potřeba nastává - obecně vzato - v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. jež by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky ,prokázání‘ pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupříkladu absence jednání). U ostatních, skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením‘ postačí, budou-li osvědčeny, tj. aby se jevily pravděpodobnými (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 637/05).“ Předběžné opatření na ochranu před domácím násilím je mimořádný procesní institut, jímž soud bez provedeného dokazování sice chrání oběť domácího násilí, ale též většinou významným způsobem zasahuje do ústavně chráněných práv odpůrce, nejčastěji práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Wolters Kluwer. Praha, 2019. Jaromír Jirsa aj.).

13. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka prokázala naléhavost zatímní úpravy poměrů účastníků a dostatečným způsobem předloženými listinami osvědčila odpůrcovo závadné chování, tedy že v době podání návrhu byly ve vztahu mezi nimi a odpůrcem splněny rozhodné skutečnosti pro nařízení předběžného opatření podle § 400 a násl. z. ř. s.

14. Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud uzavřel, že v daném případě byly splněny podmínky pro poskytnutí včasné a prozatímní ochrany života, zdraví a důstojnosti navrhovatelky proti škodlivému chování odpůrce s ní žijícího ve společné domácnosti, když v tomto případě dalším setrváním odpůrce ve společném bytě navrhovatelce hrozila závažná újma na jejím zdraví a integritě.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku, ve kterých nebylo shledáno pochybení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž navrhovatelka měla v odvolacím řízení plný úspěch, a proto jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznal náhradu za podané písemné vyjádření k odvolání, a to ve výši 300 Kč.