o 400 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně proti České republice - [právnická osoba], domáhala uložení povinnosti [orgán] zdržet se dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a obnovit stav před zásahy do základních lidských práv žalobkyně, konkrétně neobnovitelně vymazat veškeré hlasové (audio) a obrazové (video) záznamy žalobkyně pořízené žalovanou a dále požadovala poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Po opakovaných výzvách soudu žalobkyně žalobu upravila tak, že se domáhá zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 25. 11. 2020 došlo ze strany [orgán] k jejímu nezákonnému sledování na Městském úřadě v [adresa], kam se žalobkyně dostavila kolem 10:30 hodin za účelem nahlížení do spisu. Dva zaměstnanci [orgán] na úřadě žalobkyni odchytili na chodbě, zaměstnanec [orgán] [jméno FO] se domáhal, aby jej žalobkyně následovala do úřadovny za účelem převzetí opakovaného předvolání na úřadovnu [orgán] v době pandemie Covid-19, což žalobkyně odmítala a žádala o zaslání otázek písemně. Dále žalobkyně tvrdila, že druhá zaměstnankyně [orgán] „[jméno FO]“ žalobkyni zatarasila dveře a oba zaměstnanci jí neumožnili odejít z úřadu. Dále tvrdí, že požádala o pomoc [orgán] a poté vyhledala lékařské ošetření. Toto jednání ze strany [orgán] považuje za zneužití práva a zásah do jejího soukromí, vyvolalo to obavu o její život, zdraví a rovněž obavu o její rodinu, a to s ohledem na pandemii. Nárok u [orgán] předběžně uplatnila dne 22. 9. 2021.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně uplatňuje nemajetkovou újmu v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu [orgán] a že nárok je třeba posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále též „OdpŠk“. V těchto věcech za stát jednají ministerstva a jiné ústřední správní úřady. [orgán] je nezávislým úřadem, který nespadá pod žádný ústřední správní úřad a soud začal z úřední povinnosti podle § 6 odst. 4 OdpŠk jednat s [orgán].

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť není zřejmé, zda popisovaná jednání lze skutečně podřadit pod nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Popsaná jednání jsou nekonkrétní, nejsou časově přesně zařazená a žalovaná proto namítla promlčení nároku. Dále namítala, že žalobkyně u ní svůj nárok předběžně neuplatnila. Dle názoru žalované se žalobkyně domáhá soukromoprávní cestou i řešení otázky vyplývající z trestního práva, kdy se cítí být obětí trestných činů. Rovněž uvedla, že může být ve věci dána překážka litispendence, neboť žalobkyně uplatnila shodný návrh vícekrát.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil, že žalobkyně spolu s dalšími dvěma oznamovateli podala dne 17. 7. 2020[Anonymizováno]trestní oznámení na neznámého pachatele - [funkce] z [orgán] [adresa], neznámého nájemce z domu [adresa], dále na [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 22. 7. 2020 bylo trestní oznámení v části, které se týkalo [jméno FO], který je příslušníkem [orgán], postoupeno [orgán]. [orgán] opakovaně předvolávala žalobkyni k podání vysvětlení, žalobkyně poštu přebírala (jako doručovací adresu uvedla poštovní úřad v [adresa]), k podání vysvětlení se však opakovaně nedostavila. Na telefonní číslo, které sama uvedla, se zaměstnanci [orgán] opakovaně nedovolali a na SMS žalobkyně nereagovala. Místní šetření na adrese trvalého bydliště žalobkyně nepřineslo žádné poznatky o jejím faktickém bydlišti. Zaměstnanci [orgán] následně zjistili v součinnosti s Městským úřadem v [adresa], že žalobkyně se bude dne 25. 11. 2020 nacházet na jednání na Městském úřadě v [adresa]. Tento den provedli zaměstnanci [orgán] pokus o doručení předvolání k podání vysvětlení krátkou cestou, a to přímo na Městském úřadě v [adresa], přičemž žalobkyni sdělili, nechť písemnost převezme, či ať odmítne její převzetí, což bude zaprotokolováno. Žalobkyně zopakovala, že jí zaměstnanci [orgán] nebezpečně pronásledují, toto telefonicky oznámila i [orgán] a [orgán] a následně opustila budovu Městského úřadu [adresa].

6. Soud prvního stupně odkázal na § 5 OdpŠk a dále na § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 341/2011 Sb., o [orgán].

7. Ohledně námitky, že žalobkyně nezaslala žalované předběžné uplatnění nároku soud prvního stupně uzavřel, že od tohoto uplatnění předběžného nároku lze podle judikatury upustit, jestliže žalobkyně uplatnila svůj nárok před podáním žaloby u [orgán] a nikoliv u [orgán]. Žalované pak byla doručena žaloba, aniž byl tento nedostatek odstraněn, ta se k žalobě vyjádřila a nárok odmítla a v takovém případě lze od požadavku na předběžné uplatnění nároku upustit.

8. Po provedeném dokazování soud prvního stupně na straně [orgán] neshledal žádný nesprávný úřední postup a není tak splněna první podmínka pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalobkyně uvedla, že protiprávní jednání [orgán] spatřuje v incidentu, který se odehrál dne 25. 11. 2020 na Městském úřadě v [adresa]. Z provedeného důkazu audiovizuálním záznamem vyplynulo, že zaměstnanci [orgán] vyhledali žalobkyni téhož dne na Městském úřadě [adresa] pouze za účelem doručení výzvy k podání vysvětlení ve věci trestního oznámení, jehož oznamovatelkou byla žalobkyně a v němž museli postupovat z úřední povinnosti. Žalobkyně se předtím opakovaně nedostavila, a proto zaměstnanci [orgán] využili její přítomnosti na Městském úřadě [adresa]. [orgán] jednala v souladu s § 30 odst. 1 zákona o [orgán] a podle odstavce druhého téhož ustanovení byla dokonce oprávněna žalobkyni předvést. Zaměstnanci žádným způsobem nevybočili ze svých pravomocí, žalobkyni nijak neublížili na cti a nejednali ani tak, že by u žalobkyně mohli vyvolat důvodnou obavu o její život či zdraví. Nebylo prokázáno, že by žalobkyni bránili z úřadu odejít, naopak z nahrávky je zřejmé, že fyzicky žalobkyni v odchodu nikdo nebránil a zaměstnanec [orgán] [jméno FO] opakovaně žalobkyni sdělil, že může odepřít přijetí písemnosti a úřad opustit, což ona posléze učinila. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že byla vyzvána k podání vysvětlení v [adresa] v době smrtelné epidemie Covid-19, včas a řádně se omluvila a vyzvala písemně žalovanou k zaslání písemných otázek, ale ty jí zaslány nebyly. Uvedla dále, že bez povolení soudce byla vícekrát sledována a byl mapován její soukromý život, konkrétně na poště v [adresa], na Městském úřadě v [adresa] a v místě jejího bydliště v [adresa]. Žalobkyně se cítí být obětí trestného činu a státní zástupce jí odmítl jakkoliv pomoci. Byla sledována v místě jejího soukromého bydliště v [číslo]. patře. Na Městském úřadě v [adresa] byla omezena na svobodě po delší dobu, neznámá zaměstnankyně žalované zatarasila dveře a žalobkyně volala o pomoc [orgán], [orgán] a [orgán], protože měl strach o svůj život a zdraví, zejména v době smrtelné epidemie Covid-19 a udělalo se jí nevolno. Neznámou zaměstnankyní žalované byla bolestivě strčena, až se musela posadit a z extrémního stresového vypětí nemohla normálně dýchat a motala se jí hlava, byla ve stresu a musela vyhledat ošetření v Nemocnici [adresa]. Při tomto jednání žalované byla fyzicky a psychicky zraněna, byla omezena na svobodě v úřední místnosti referenta [jméno FO]. Bylo s ní jednáno tak, že u žalobkyně byla důvodně vyvolána obava o její život či zdraví, musela požádat o pomoc [orgán] a [orgán] a věc předala soudu. Nebýt tohoto jednání žalované, nemusela by žalobkyně vůbec vyhledat lékařské ošetření. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, přiznal jí částku 400 000 Kč s příslušenstvím a požadovala náklady řízení.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, vyvracena důvody uvedené v odvolání žalobkyně a požadovala náklady odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř.

13. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat, a odvolací námitky žalobkyně nelze považovat za důvodné, a to ani poté, co odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. opakoval důkaz video záznamem o předání předvolání žalobkyni dne 25. 11. 2020 na Městském úřadě v [adresa].

14. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“, chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno anebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Z rozsudku Nejvyššího soud ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30Cdo 2722/2012 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), vyplývá, že zákon č. 82/1998 Sb. je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisu speciálního k obecnému. Pokud žalobce - byť s odkazem na § 11 a násl. o. z. - uplatní nárok na morální i relutární satisfakci za tvrzený neoprávněný zásah do jeho práva na ochranu osobnosti, k němuž mělo dojít tím, že byl trestně stíhán a že byl v této souvislosti nezákonně omezen na svobodě výkonem vazby, je třeba individuálně posoudit, zda obsah žaloby podřadit pod úpravu občanského zákoníku či zákona odškodňovacího. Obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje, buď výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28Cdo 2102/2010). Zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu náhrady nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Soud musí bedlivě vážit, zda obsah žaloby podřadit pod úpravu občanského zákoníku či zákona č. 82/1998 Sb.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka], i v poměrech založených zákonem č. 82/2012 Sb., musí být nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomoci orgánu státu. Do osobnosti člověka, resp. do jejích jednotlivých složek, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z. může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná ve sféře práva veřejného. Tyto dva případy je třeba pečlivě rozlišovat s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdy je zákon č. 82/1998 Sb. v poměru speciality k občanskému zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka a občanský zákoník se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny. V § 31a OdpŠk je přitom založen výslovně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv, tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnosti (nikoliv majetkové) sféry poškozeného zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, ale i soukromí, osobní svobodu, život a zdraví. Pokud jde o zásahy, které ačkoliv provedeny při výkonu veřejné moci, naplňují definici nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, pak vzniká poškozenému právo na odčinění újem z nich vzniklých. Nároku vyplývajícího z takového zásahu do osobnosti se nelze domáhat podle § 81 a násl. o. z. (srov. Nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08, a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08), nýbrž se uplatní režim zákona č. 82/1998 Sb. a občanský zákoník se užije toliko subsidiárně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30Cdo 3370/2014, a zejména rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30Cdo 4118/2015, publikovaný pod č. 28/2018 Sb., Rozhodnutí občanskoprávní, bod 31., či rozsudek ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30Cdo 5848/2016 a rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31Cdo 3916/2008, č. 125/2011 Sb., Rozhodnutí občanskoprávní). I v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb., lze proto dovodit, že nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, musí být uplatněn proti státu nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomoci orgánu státu.

18. Ze shora uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně přes žalobkyni opakovaný odkaz na § 81 o. z. správně věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť tento zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisu speciálního k obecnému. Odškodňovací zákon obsahuje zvláštní úpravu náhrady nemajetkové újmy, vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. V poměrech nyní projednávané věci žalobkyně tvrdila, že do její osobnosti bylo zasaženo neoprávněně subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná tak ve sféře veřejného práva.

19. Odvolací soud nesouhlasí s odvolací námitkou žalobkyně, že pracovníci [orgán] porušili ustanovení § 31 zákona o [orgán] a neměli právo pořizovat zvukový a obrazový záznam žalobkyně při předávání předvolání k podání vysvětlení. Dle názoru odvolacího soudu z tohoto ustanovení přímo vyplývá, že tento záznam pracovníci pořídit mohli a tento postup lze považovat za správný, neboť bylo potřeba zdokladovat, jakým způsobem předání předvolání proběhlo. Žalobkyně mohla, dle názoru odvolacího soudu, ze svého subjektivního pohledu vnímat jednání [orgán] úkorně, z objektivního hlediska však k žádnému nesprávnému úřednímu postupu ani případnému excesu nedošlo. Odvolací soud zdůrazňuje, že k žalobkyni namítanému jednání [orgán] došlo jen a pouze na základě jejího podnětu, na jehož základě bylo vedeno šetření [orgán], přičemž sama žalobkyně odmítala s [orgán] spolupracovat. Ke stejnému závěru dospěl státní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho vyrozumění žalobkyni ze dne 24. 8. 2021, č. j. [spisová značka], které je založeno na č.l. 123-125 spisu. Pracovníci [orgán] museli na základě podaného trestního oznámení ze strany žalobkyně ve věci jednat, žalobkyně poté byla nekontaktní a pracovníci [orgán] se pouze snažili jí doručit předvolání k podání vysvětlení. Tím objektivně nijak nevybočili ze svých pravomocí, žalobkyni nijak neublížili na její cti a nejednali tak, že by u ní mohli vyvolat důvodnou obavu o její život či zdraví, byť ona to tak subjektivně mohla vnímat. Pracovníci [orgán] žalobkyni nebránili v odchodu a opakovaně jí bylo sděleno, že může odepřít přijetí písemnosti a úřad opustit, což ona také učinila.

20. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalovaná procesně úspěšná a vznikly jí náklady za 4 úkony po 300 Kč (2 odvolací jednání a 2 přípravy na jednání) ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.