pro [část Prahy] dne 5. října 2021, č. j. 27C 273/2020-54,

1. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o Roznášce informačních/propagačních materiálů číslo 2020 [číslo]. Třemi zakázkovými listy si dne [datum] objednal u žalovaného roznášky materiálu nazvaného Český ráj v akci se dnem zahájení roznášky [datum] a ukončením roznášky [datum], všechny zakázkové listy byly žalovaným dne [datum] potvrzeny. Žalovaný dne [datum] oznámil žalobci formou e‐mailu, že splnil svůj závazek pouze částečně. Žalovaný roznesl 10 986 kusů novin, ačkoliv měl roznést 44 455 kusů novin, tedy neroznesl 33 469 kusů novin. Vzhledem k tomu, že služby nebyly poskytnuty ve sjednaném rozsahu, byl žalovaný povinen vrátit příjemci služby [právnická osoba] částku ve výši [částka] za neroznesené noviny a žalobci tak vznikla v příčinné souvislosti s nesplněním smlouvy o roznášce škoda na účelně vynaložených nákladech a ušlém zisku ve výši [částka], dále i škoda [částka], která vůči němu byla uplatněna společností [právnická osoba] z důvodu náhrady vynaložených nákladů touto společností na vydání novin. Žalobce vyčíslil vzniklou škodu a ušlý zisk částkou [částka], kterou žalovaný na základě žalobcovy výzvy ze dne [datum] odmítl zaplatit. Žalovaný se bránil tvrzeními, že sice byla uzavřena mezi účastníky Smlouva o roznášce informačních/propagačních materiálů číslo 2020 [číslo] ze dne [datum], a na základě zakázkových listů ze dne [datum] objednal žalobce u žalovaného roznášky materiálů se dnem zahájení roznášky dne [datum] a ukončením roznášky dne [datum] pro oblast [obec], [obec], [obec], avšak v době plnění smlouvy došlo ke změně okolností, jež měly na území ČR charakter nouzového stavu, vyhlášeného vládou ČR dne [datum], a přijetím krizových a protiepidemických opatření v souvislosti s onemocněním COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, tudíž musel k nařízeným opatřením přistoupit k omezením při poskytování poštovních služeb do konce nouzového stavu nedistribuovat žádné informační a propagační materiály s výjimkou materiálů týkajících se ochrany veřejného zdraví a opatření souvisejících s vyhlášením nouzového stavu. Vzhledem k existenci liberačního důvodu nenese odpovědnost za vzniklou škodu. Dne [datum] a [datum] žalobci oznámil, že z jeho objednávky ze dne [datum] bude fakturována jen část materiálu, jenž byl skutečně roznesen, a na část materiálu, jenž v důsledku popsané situace nemohl být roznesen, byl žalobci vystaven opravný daňový doklad, tzv. dobropis. Předmětné vystavené faktury na celkový počet roznesených [číslo] kusů novin byly žalobcem uhrazeny. Rovněž žalovaný poukázal na bod 16. shora obchodních podmínek, jež byly podle čl. 1 bod 1.3 smlouvy nedílnou součástí smlouvy, že reklamace provedení služby roznáška informačních/propagačních materiálů musí být uplatněna do 5 pracovních dnů po konci sjednaného termínu roznášky, přičemž rozhodující je datum odeslání reklamace. V konkrétním případě byl konec termínu roznášky dle předmětné objednávky sjednán na [datum], posledním dnem pro podání reklamace byl den [datum], avšak žalobcem nebyla reklamace uplatněna ve lhůtě. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

2. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, přitom vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, které skutečnosti má prokázány a které nikoli a o které skutečnosti opřel svá skutková zjištění. Skutkový stav právně posoudil podle ustanovení, která citoval v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a na tomto místě stručně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shrnuje. Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o Roznášce o informačních/propagačních materiálů číslo 2020 [číslo] a třemi zakázkovými listy dne [datum] objednal u žalovaného roznášky materiálu nazvaného Český ráj v akci se dnem zahájení roznášky [datum] a ukončením roznášky [datum]. Žalovaný dne [datum] oznámil žalobci, že splnil svůj závazek pouze částečně, roznesl celkem [číslo] kusů novin, byť měl podle výše popsaných zakázkových listů roznést [číslo] kusů novin. Žalobci sdělil, že z jeho objednávky ze dne [datum] bude fakturována jen část materiálu, jenž byl skutečně roznesen, a na část materiálu, jenž v důsledku popsané situace nemohl být roznesen, byl žalobci vystaven opravný daňový doklad, tzv. dobropis. Žalobce výzvou žalovanému ze dne [datum] uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody v souvislosti se skutečností, že na základě jeho objednávky žalovaný roznesl pouze [číslo] kusů novin, ačkoliv mělo být rozneseno 44 455 kusů. Celkovou škodu za neroznesené noviny v rozsahu 33 469 kusů vyčíslil částkou [částka]. Podle bodu 16. Obchodních podmínek služby roznáška informačních/propagačních materiálů, jež jsou podle čl. 1 bod 1.3 Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy, musí být reklamace provedení služby roznáška informačních/propagačních materiálů uplatněna do 5 pracovních dnů po konci sjednaného termínu roznášky, přičemž rozhodující je datum odeslání reklamace. Konec termínu roznášky dle předmětné objednávky byl sjednán na [datum], posledním dnem pro podání reklamace byl den [datum], avšak žalobce neuplatnil reklamaci ve lhůtě. Žalovaný přitom vůči žalobci není v postavení spotřebitele, tudíž za případnou škodu způsobenou v důsledku vadného poskytnutí služby a ušlý zisk neodpovídá. Soud prvního stupně odkázal na názor Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41C 247/2016-56, týkající se obdobné věci objednávky roznášky informačních/propagačních materiálů, která je poskytována podle obchodních podmínek vydávaných Českou poštou, s.p., když s uvedeným uzavřením předmětné smlouvy jsou spojeny další zákonem předpokládané skutečnosti, tj. i nároky z případného vadného plnění. V daném případě se rovněž nejedná o nárok z titulu náhrady škody, jak jej uplatnil žalobce podle § 2913 o. z., neboť toto ustanovení je použitelné v případě„ vadného plnění“ pouze tehdy, pokud by žalobce reklamoval řádně a včas nesplnění závazku ze strany žalovaného, které by mělo za následek podstatné porušení smlouvy. Žalobce neprovedl řádnou reklamaci podle bodu 16. Obchodních podmínek služby roznáška informačních/propagačních materiálů do posledního dne lhůty [datum]. V konkrétním případě žalovaný vůči žalobci není v postavení spotřebitele, tudíž za případnou škodu způsobenou v důsledku vadného poskytnutí služby a ušlý zisk neodpovídá. Navíc je zde liberační důvod, a to změna okolností mimořádného charakteru spočívající ve vyhlášení nouzového stavu vládou ČR dne [datum], kdy byla přijata krizová a protiepidemická opatření v souvislosti s onemocněním COVID-19 způsobená novým koronavirem SARS-CoV-2 a skutečnost, že žalovaný je součástí kritické infrastruktury státu a z uvedeného titulu musel přistoupit k omezením při poskytování poštovních služeb i ostatních obchodních služeb. Žalobu proto zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a úspěšnému žalovanému na nákladech řízení přiznal částku [částka] za čtyři úkony právní služby po [částka] za účastníka nezastoupeného právním zástupcem.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vyjádřil přesvědčení ohledné včasnosti reklamace tak, že reklamace není podmínkou pro uplatnění náhrady škody. Reklamaci nebylo třeba činit, neboť žalovaný sám vadné plnění uznal, což je zřejmé z jednání žalovaného, když žalobci sám oznámil, že roznesl jen cca ¼ novin a sám o své vůli poskytl žalobci slevu z ceny v rozsahu části neroznesených novin. O vadném plnění tedy nebylo a není jakýchkoliv pochyb. Za této situace byla reklamace vadného plnění nadbytečná, když na vadné plnění poukázal sám žalovaný a sám poskytl žalobci slevu z ceny. Náhradu škody považuje žalobce za nárok podle § 1913 občanského zákoníku, na který reklamaci nelze jakkoliv vázat, zejména s ohledem na to, že mezi stranami nebylo o vadném plnění pochyb. Co se týká smluvního vyloučení odpovědnosti za způsobenou škodu, žalobce se domnívá, že k němu nelze přihlížet z důvodů uvedených v § 2898 občanského zákoníku, neboť žalobce je bezpochyby slabší stranou smluvního vztahu, což plyne např. z ekonomické moci žalovaného, dominance na trhu či informační asymetrie, které se odráží právě ve zneužití vyloučení odpovědnosti za škodu. Vyloučení odpovědnosti žalovaného za škodu je zjevné využití závislosti slabší strany k dosažení nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Žalobce je přesvědčen, že mu náleží právo na náhradu škody, která vznikla v příčinné souvislosti s podstatným porušením smlouvy ze strany žalovaného. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v odvolacím jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

7. Soud prvního stupně správným způsobem a v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci a skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje a z nich také při přezkoumávání rozsudku vyšel. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku přehledně vyložil, jaká ustanovení právní předpisů aplikoval, a jeho právní posouzení projednávané věci je správné.

8. Podle § 1925 o. z., právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Toto ustanovení upravuje souběh práva na náhradu škody a práv z vadného plnění. V důsledku vadného plnění může objednateli vzniknout škoda, která může být nahrazena v rámci práv k náhradě škody. Právo z vadného plnění tedy nevylučuje právo na náhradu škody. Současně je třeba vzít v úvahu, že uplatnění práv z vadného plnění je spojeno s poměrně krátkými lhůtami, v nichž je třeba vady notifikovat. Jde jednak o vyjádření principu, že každý se má starat o svá práva, jednak i požadavku umožnit dodavateli co nejrychleji a tím zpravidla i s menšími náklady porušení napravit. Proto to, čeho lze dosáhnout uplatněním práv z vadného plnění, nelze dosáhnout z jiného právního důvodu. Nelze tedy poté, kdy uplyne lhůta pro notifikaci vad, uplatňovat náhradu újmy vzniklé v důsledku nižší hodnoty poskytnutého plnění pomocí náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení.

9. V daném případě žalovaný podstatně porušil smlouvu o roznášce propagačních materiálů, což sám žalobce zdůraznil v odvolání a což uznal i sám žalovaný. Názor žalobce, že reklamace není podmínkou pro uplatnění náhrady škody, neboť žalovaný sám vadné plnění uznal, však s ohledem na citované ust. § 1925 o. z. není správný. Žalovaný za škodu neodpovídá právě z důvodu včasného neuplatnění reklamace žalobcem.

10. V daném případě se ani podle odvolacího soudu nemůže jednat o nárok z titulu náhrady škody ve smyslu § 2913 o. z., podle kterého je strana, která porušila smluvní povinnost, nahradit druhé straně škodu vzniklou z porušení její povinnosti, když této povinnosti se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Toto ustanovení je použitelné v případě„ vadného plnění“ pouze tehdy, pokud by žalobce reklamoval řádně a včas nesplnění závazku ze strany žalovaného, které by mělo za následek podstatné porušení smlouvy, tj. neroznesení všech či většiny dodaných materiálů. Tím, že žalobce nereklamoval nedodání letáků, pak nemůže požadovat na náhradě škody částku, kterou uhradil za vytištěné letáky. V článku 16. obchodních podmínek, který je nutno na daný případ aplikovat, je jednoznačně uvedeno, že:„ reklamace provedení služby musí být uplatněna do pěti pracovních dnů po konci sjednaného termínu roznášky, přičemž rozhodující je datum odeslání reklamace. Předmět reklamace musí být dostatečně vymezen“. I když žalovaný uznal vadné plnění v určitém rozsahu, nemůže žalobce nárokovat z titulu škody žalovanou částku, neboť vznik tvrzené škody nemůže obstát, protože ji žalobce v průběhu reklamace v reklamační lhůtě netvrdil, ale začal ji tvrdit až po uplynutí reklamační lhůty v dopise ze dne [datum]. Takovouto„ reklamaci“ je nutno hodnotit jako zjevně opožděnou a nelze z ní pak dovozovat porušení smluvní povinnosti tak. jak to má na mysli ust. § 2913 o. z., na které se žalobce odkazuje. Potom je zcela nerozhodné, zda žalobce byl v postavení spotřebitele.

11. Z uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř., za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu za celkem dva úkony učiněné v odvolacím řízení (příprava a účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř.