pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 31/2022-52
JUDr. Věra Sýkorová · Rozhodnutí ze dne 14. 12. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 31/2022-52
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil [jméno] [příjmení] jako řidič osobního automobilu [registrační značka], pojištěného u žalované. Při nehodě došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát a žalobce s nimi hospodaří, cena opravy poškozených svodidel byla [částka] a tuto částku žalobce u žalované uplatnil jako škodu, neboť představuje nárok na pojistné plnění, které je kryto povinným ručením. Žalovaná mu nic neuhradila s tvrzením, že nárok je promlčen. K promlčení dojít nemohlo, neboť středová svodidla byla prokazatelně opravena dne [datum] a svodidla vpravo dne [datum]. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29Co 424/2019-147, soud připustil, že žalobce se dozví o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá, až dokončením opravy a vyfakturováním konečné ceny a od tohoto okamžiku začne běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. [příjmení] způsobem věc posoudil rovněž Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29Co 424/2019-147. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobkyně je promlčen. Tříletá promlčecí lhůta počala běžet v den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, a to je tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech zahrnujících vědomost o škodě a o odpovědné osobě. Dále akcentovala, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] a žalobce se nejpozději dne [datum] od Policie České republiky dozvěděl o nehodě, tehdy již mohl zjistit odhadovanou výši škody a nejpozději v tento den začala plynout promlčecí lhůta, která marně uplynula dne [datum]. Žalovaná odkazovala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25Cdo 1976/2019-182, a zpochybnila rovněž to, že by žalobce prokázal existenci nároku.
3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] došlo v katastru obce Liberec, na silnici I. třídy, [číslo] v km 21,971 k dopravní nehodě, při které došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž vlastníkem je stát, a viníkem dopravní nehody byl [jméno] [příjmení], který ji způsobil při řízení osobního vozidla [registrační značka], jenž bylo pro případ způsobení újmy třetí osobě pojištěno u žalované. Spornou mezi účastníky byla otázka existence nároku, resp. to, zda je nárok promlčen.
4. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil, že Policie České republiky vystavila dne [datum] potvrzení o účasti na dopravní nehodě a to bylo žalobci doručeno dne [datum] včetně fotodokumentace Policie České republiky z místa nehody. Žalobce se o dopravní nehodě dozvěděl nejpozději dne [datum] a od tohoto dne věděl, že mu byla způsobena škoda, znal její věcný rozsah a jako odborník spravující dálnice a silnice I. třídy musel přibližnou výši způsobené škody znát, zároveň se dozvěděl kdo škodu způsobil a u jaké pojišťovny je pojištěn. Přesnou výši škody se dozvěděl dne [datum] z vyčíslení škody.
5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 620 odst. 1, § 626, § 635 odst. 2, § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a tato ustanovení citoval. Zároveň postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a vycházel rovněž z judikatury Nejvyššího soudu, a to konkrétně z rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25Cdo 1976/2019, z něhož citoval, a odkázal i na rozsudek sp. zn. 25Cdo 1654/2019, a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1440/2010.
6. Poté soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je promlčen, neboť objektivní promlčecí lhůta podle § 626 o. z. běžela od [datum] (tj. 1 rok od pojistné události) a uplynula dne [datum]. Současně běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného na náhradu škody podle § 620 odst. 1 o. z., a ta počala běžet následující den od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl nebo se mohl dozvědět o újmě, což bylo v tomto případě nejpozději ke dni, kdy se dozvěděl od Policie České republiky o dopravní nehodě, tj. ke dni [datum], a nejpozději téhož dne se žalobce dozvěděl i o škůdci a jeho pojišťovně. Lhůta tedy počala běžet od [datum]. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění promlčelo nejpozději dnem [datum], ale žaloba byla k soudu podána až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 629 o. z.). S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval existencí nároku samotného.
7. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, na který poukazoval žalobce, nemá judikatorní rozměr, neboť se jednalo o bagatelní spor a nebyl proto přezkoumáván nadřízenými soudy. Závěr uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl překonán aktuálnějším rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 55Co 120/2022, který vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu shora citovaného. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy procesním úspěchem žalované ve sporu.
8. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou soud prvního stupně odkazuje, není přiléhavá. Počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později. Nepřiléhavý pro tuto kauzu je rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1654/2019. Soud prvního stupně odkazuje na důkazy - potvrzení o účasti na dopravní nehodě, v němž byla škoda na svodidlech policií odhadnuta na [částka] a na digitální fotodokumentaci poškozených svodidel. Z protokolu ani z mikrofotodokumentace, ani z kusé fotodokumentace rozhodně nelze zjistit ani orientačně rozsah poškození svodidel dopravní nehodou, ani určit přibližnou výši škody v penězích. Není z nich jednoznačně seznatelné, zda byla poškozena svodidla vpravo či středová svodidla, ani v jaké délce. Rozsah výše škody zjištěný policií neodpovídá, ani se neblíží jejímu skutečnému rozsahu, v tomto případě škoda byla v ceně opravy [částka]. Policie jako rozsah poškození uvedla 10 m svodidel, přičemž z vyčíslení škody ze dne [datum] je zřejmé, že bylo potřeba v rámci opravy poškozených středových svodidel 12 m vyměnit a 4 m narovnat a v rámci poškozených svodidel vpravo pak 8 m narovnat. Odůvodnění napadeného rozsudku je nepřezkoumatelné a žalobce znovu odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], podle nichž počíná běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta od provedení opravy poškozených svodidel, a proto nárok není promlčen. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a byla mu přiznána žalovaná částka, anebo aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se po doručení oznámení policie dne [datum] dozvěděl relevantní skutečnosti pro uplatnění nároku na náhradu škody poprvé a přesto byl nárok uplatněn až žalobou u soudu dne [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby. Názor žalobce, že promlčecí doba začala plynout až po provedení opravy poškozených svodidel neobstojí s ohledem na závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1976/2019, na který správně soud prvního stupně poukázal. Výklad žalobce znamená faktické zrušení institutu promlčení práva a narušení právní jistoty adresátů právní normy, neboť by bylo zcela vyloučeno objektivní stanovení počátku promlčecí doby, protože provedení opravy je okolnost plně závislá na vůli poškozeného. Názor žalobce je pak v rozporu i s výslovným textem ust. § 619 odst. 2 o. z. Žalobce po oznámení vzniku škody měl možnost provést kontrolu svěřeného majetku a na podkladě vlastní prohlídky provést kvalifikovaný odhad výše škody, neboť mu v tom nic nebránilo.
10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
11. Především se odvolací soud zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení by nemohla být zjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
12. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav, věc správně posoudil rovněž po stránce právní a na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat.
13. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za 1 rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.
14. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.
15. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.
16. U práva na pojistné plnění stanoví ustanovení § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která počíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.
17. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.
18. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Promlčecí lhůta podle ustanovení § 626 o. z. a subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody mají různě stanovené počátky. Promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok od pojistné události. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později.
19. V podmínkách projednávané věci počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody je den [datum], neboť dne [datum] Policie České republiky žalobci doručila oznámení, že dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě a sdělila mu, že došlo k poškození krajových ocelových svodidel, jejichž správou je žalobce pověřen a zároveň se žalobce dozvěděl, kdo je viníkem dopravní nehody a u které pojišťovny je pojištěn. Odvolací námitky žalobce, že o přesné výši škody se dozvěděl až poté, co došlo k opravě a k zaplacení částky, kterou nyní požaduje po žalované, nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Případná je argumentace žalované, že žalobce po oznámení vzniku škody mohl provést kontrolu svěřeného majetku a na základě vlastní prohlídky provést kvalifikovaný odhad výše škody. Nelze přehlédnout, že škoda spočívala v poškození svodidel, jejichž vlastníkem je stát a žalobce, který s nimi hospodaří, je státní organizace, která disponuje možnostmi si výši škody zjistit alespoň odhadem. Nelze upřít opodstatněnost argumentaci žalované, že výklad počátku běhu promlčecí doby, jak jej provádí žalobce, by znamenal, že počátek běhu této doby by byl závislý na vůli žalobce, tedy pouze na tom, kdy se rozhodne opravu provést. Odvolací soud se ztotožňuje v této souvislosti se závěry Městského soudu v Praze, které byly vyjádřeny v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55Co 120/2022-131, řešící obdobnou problematiku. V souzené věci žalobce tvrdil, že se o výši škody dozvěděl až po dokončení opravy a vyfakturování konečné ceny.
20. Odkazuje-li žalobce na rozsudek Městského soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29Co 424/2019-147, pak z jeho odůvodnění vyplývá, že při řešení totožné problematiky odvolací soud v odstavci 10. uzavřel, že žalobce se o tom, že mu vznikla škoda na poničených svodidlech, a o tom, kdo za ni odpovídá, i o předběžném rozsahu škody, dozvěděl již z protokolu o nehodě v silničním provozu sepsaném Policií ČR a vzhledem k tomu, že se zdaleka nejednalo o první poškození dálničních svodidel, měl žalobce navíc nepochybně přinejmenším v hrubých rysech povědomost o tom, jaká bude cena jejich opravy. Dále odvolací soud v odstavci 11. uvedl, že i kdyby z tohoto předpokladu nevyšel, a zvolil nejbenevolentnější a pro žalobce nejpříznivější výklad, nepochybně se žalobce dozvěděl o rozsahu škody nejpozději z nabídky společnosti, jíž byla oprava svodidel zadána, neboť tehdy byl seznámen s předběžnou výší ceny za opravu. I tak by byl nárok promlčen. Odvolací soud zároveň odkázal na jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze, např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70Co 209/2019-250, řešící rovněž náhradu škody za poškozená svodidla, kde v odstavci 13. odvolací soud při posouzení námitky promlčení uzavřel, že žalobce se již z potvrzení o účasti na dopravní nehodě a z informace o dopravní nehodě pro pojišťovnu dozvěděl, že mu vznikla škoda, kdo za ni odpovídá a v hrubých rysech o rozsahu škody, i s přihlédnutím k tomu, že nešlo jistě o první podobné poškození svodidel (oba dokumenty byly vypracovány v den nehody). Nejpozději se o rozsahu škody žalobce dozvěděl z nabídky společnosti, která opravu prováděla.
21. V nyní souzené věci se počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody neshoduje s okamžikem pojistné události (dne [datum]) a nastal později (dne [datum]), a proto není odůvodnění napadeného rozsudku v rozporu s bodem 22. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25Cdo 1976/2019-182. Ve věcech shora citovaných žalobce odvíjel počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty od nabídky společnosti opravu provádějící a ne od provedení opravy svodidel.
22. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady za jeden úkon ve výši [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř. rozhodne dovolací soud.