pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č. j. 47C 100/2021-75,
Mgr. Michael Nippert · Rozhodnutí ze dne 19. 1. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce]
bytem [adresa]
zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 47C 100/2021-75,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhal zaplacení částky [částka] jako nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním. Usnesením ze dne [datum] byl Policií České republiky obviněn ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž pro tento trestný čin byla u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podána obžaloba a rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, jež mu sdělila, že konstatuje porušení práva v jeho neprospěch a kromě omluvy mu přiznala finanční satisfakci ve výši [částka], což žalobce nepovažoval za adekvátní s akcentem na zásah jeho do cti, dobré pověsti a soukromého života. Zdůraznil, že byl ohrožen trestní sazbou v délce 1-5 let s možností uložení trestu zákazu činnosti a trestní řízení trvalo 1 rok, 8 měsíců a 7 dní. O případu referovala celoplošná média, která se soustředila na něj jako vysoce postaveného zaměstnance ministerstva dopravy v pozici ředitele odboru provozu silničních vozidel. V relaci České televize státní zástupkyně uvedla, že obžalovaní kryli nelegální obchod s ojetými vozidly ze Španělska. V důsledku trestního stíhání byl zproštěn výkonu služby na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy České republiky ze dne [datum] se snížením platu o 50 %. Manželka žalobce situaci těžce nesla, což vyvrcholilo její sebevraždou dne [datum]. Žalobce namítal tendenční postup orgánů veřejné moci, neboť mu například bylo odepřeno nahlédnout do trestního spisu do doby skončení výslechu všech tří obviněných a důkazy byly shromažďovány jen v jeho neprospěch.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nároku žalobce již dostatečně vyhověla tak, že se mu omluvila a poskytla mu finanční zadostiučinění ve výši [částka] Přečin zneužití pravomoci úřední osoby není trestnou činností, která by měla výrazně dehonestující charakter, vliv délky trestního stíhání byl méně patrný. Do žalobcovy osobnostní sféry bylo zasaženo spíše okrajově a medializace věci je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání.
4. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil skutkový stav zejména z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2T 69/2019, který byl mezi účastníky nesporný. Soud vyslechl rovněž žalobce jako účastníka řízení a provedl další dokazování e-mailovou korespondencí a záznamem České televize, která informovala o trestní věci žalobce. Po právní stránce soud odkázal na § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně uzavřel, že v souzené věci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím a že je dán odpovědnostní titul. Zjištěna byla rovněž existence újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. V dalším se soud prvního stupně zabýval významnými kritérii z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním, tedy délkou trestního stíhání, povahou trestní věci, dopady trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u něj došlo. Žalobcovo trestní stíhání trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy byl rozsudkem okresního soudu ze dne [datum] pravomocně zproštěn obžaloby, tedy trvalo 1 rok a necelých 8 měsíců. Orgány veřejné moci v řízení postupovaly v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe a délka trestního stíhání žalobce tedy byla přiměřená. Žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a byl ohrožen sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci však reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatně snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která mu vznikla. To vyplynulo i z trestního příkazu, kterým byl žalobce dne [datum] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení. Žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do jeho osobnostních práv, zejména práva na ochranu soukromého a pracovního života a zachování osobní cti. Žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Byl postaven po dobu 1 roku a 8 měsíců ([datum] - [datum]) mimo službu a pobíral plat v poloviční výši. V té době se nemohl podílet na činnosti svého odboru a jednalo se o významný zásah do jeho pracovního života, i když doplatek platu mu byl po zproštění později dorovnán. Žalobcova trestní stíhání bylo medializováno, žalobce byl v médiích označován jako vysoký státní úředník, což zvyšovalo atraktivitu informací pro diváky. Jednalo se sice o prostý důsledek zásady veřejnosti řízení, ovšem v Událostech České televize dne [datum] se k věci vyjadřovala intervenující státní zástupkyně tak, že bylo zjištěno, že žalobce a další spoluobvinění kryli nelegální obchod s ojetými vozidly ze Španělska, čímž došlo k porušení zásady presumpce neviny. Žalobce byl osobou bezúhonnou, což jeho nemajetkovou újmu zvyšuje. Manželka žalobce spáchala několik týdnů po zahájení trestního stíhání sebevraždu, to však souviselo s širší situací v rodině a psychickým stavem manželky před zahájením trestního stíhání, a proto nebyla tak prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a smrtí jeho manželky, což připustil i sám žalobce. Žalobce po celou dobu měl podporu své matky a svého bratra.
5. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené okolnosti věci neshledal konstatování nezákonnosti trestního stíhání jako dostačující satisfakci a za přiměřenou částku, které by se žalobci mělo dostat, považoval částku [částka]. S přihlédnutím k tomu, že [částka] mu již bylo vyplaceno, soud prvního stupně mu přiznal dalších [částka] a ve zbytku [částka] žalobu zamítl, po té, co provedl test srovnání s jinými obdobnými případy. Jednalo se o řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12C 73/2014, které bylo u Městského soudu v Praze projednáván pod sp. zn. 14Co 361/2016, v rámci kterého bylo poškozenému přiznána částka [částka], když byl trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci a hrozila mu stejná trestní sazba jako ve věci této, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 11 měsíců, poškozený byl rovněž bezúhonný a byl vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán a byl postaven mimo službu a krácen na platu, což bylo totožné se souzenou věcí. Na rozdíl od žalobce byl poškozený řadovým policistou, věc nebyla medializována a nebyla porušena zásada presumpce neviny. Dále soud prvního stupně věc srovnal s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28C 168/2016, ve které byla poškozenému přiznána částka [částka] a kdy byl stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci a hrozila mu tedy stejná trestní sazba, řízení však trvalo 2 roky a 2 měsíce, poškozený byl rovněž bezúhonný a šlo o strážníka Městské policie, přičemž případ byl rovněž medializován v poměrně intenzivním rozsahu, ale nedošlo k porušení presumpce neviny a poškozený v oné věci sám ukončil pracovní poměr u Městské policie. Žalobce jiné srovnatelné případy soudu nepředložil.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.
7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku o věci samé (výrok I.) a proti výroku o nákladech řízení (výrok III.), se v zákonné lhůtě odvolala žalovaná, která namítala, že zásah do žalobcova pracovního života nebyl tak závažný, neboť po zproštění obžaloby byl zařazen zpět na své služební místo, byl mu vyplacen krácený plat a měl podporu svých nadřízených v době trestního stíhání. Zásah do žalobcova profesního života nebyl tak intenzivní, jak popsal soud prvního stupně. Medializace trestního stíhání byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. Vyjádření intervenující státní zástupkyně nebylo tak excesivní a závažné, aby mohlo způsobit, že žalobce trestní stíhání vnímal výrazně více úkorně. Další zásahy do osobnostní sféry žalobce nebyly prokázány. Poukázala dále na jiné srovnatelné případy. Předně odkázala na řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15C 289/2014 u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69Co 443/2015, ve kterém trestně stíhaná policistka pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, a při hrozbě trestu odnětí svobody na 1 rok až 5 let, jí bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka], přičemž trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce, byl s ní rozvázán pracovní poměr, byla vystavena různým poznámkám svých kolegů a neměla podporu. Dále odkázala na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22C 130/2010 ve spojení s řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51Co 380/2013, ve kterém byl žalobce také stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby a hrozil mu trest odnětí svobody až na 3 léta, přičemž byl zproštěn výkonu služby, pobíral 50 % služebního příjmu a bylo zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru, když trestní stíhání trvalo 2 roky a 6 měsíců, bylo prokázáno zhoršení jeho zdravotního stavu, věc byla medializována a poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Navrhla tedy, aby odvolací soud ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl, přičemž požadovala náklady řízení před soudy obou stupňů.
8. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, akcentoval zásah do pracovního života a odmítl bagatelizaci medializace jeho případu. Zdůraznil výrok státní zástupkyně, která média využila k ovlivnění veřejného mínění v jeho neprospěch a měla by být kárně stíhána. Podle žalobce případy, na které v odvolání žalovaná upozornila, nemohou zvrátit správný závěr soudu prvního stupně, který odkázal na jiné případy, kde bylo odškodnění vyšší.
9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
10. Odvoláním žalované nebyl napaden zamítavý výrok o věci samé (výrok II.), tento výrok tedy nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
11. Soud prvního stupně ve věci provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Soud prvního stupně odkázal, na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, kterou vyložil, a zároveň správně tuto věc srovnal s ostatními obdobnými případy, které byly přiléhavé a na věc dopadající. V této věci mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v žalobcově případu došlo k zásahu do jeho pracovního a osobního života, přičemž žalovaná v odvolání zpochybňovala závažnost tohoto zásahu s tvrzením, že dobrovolně již konstatovala porušení žalobcova práva, omluvila se mu a poskytla mu finanční zadostiučinění v dostatečné výši [částka] Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně podle § 31a odst. 1 OdpŠk a hodnotil jednotlivá kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy pokud se jedná o délku trestního stíhání, povahu trestní věci, dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že žalobce byl trestně stíhán jako vysoce postavený zaměstnanec Ministerstva dopravy v pozici ředitele odboru provozu silničních vozidel, přičemž v důsledku trestního stíhání byl zproštěn od [datum] do [datum] výkonu služby a po tuto dobu mu náležel plat v poloviční výši. Přitom sama skutečnost, že po zproštění trestního stíhání byl zařazen zpět na své místo a doplatek platu mu byl později dorovnán, neznamená, že se nejednalo o významný zásah do žalobcova pracovního života. Za velmi významné odvolací soud považuje, že žalobcovo trestní stíhání bylo rozsáhlé medializováno a zejména to, že dne [datum] v relaci Události České televize, se ve věci vyjadřovala intervenující státní zástupkyně, přičemž bylo lze souhlasit s tím, že došlo k porušení zásady presumpce neviny, neboť státní zástupkyně uvedla, že bylo zjištěno, že žalobce a další spoluobvinění kryli nelegální obchod s ojetými vozidly ze Španělska Odvolací soud rovněž vzal v úvahu, že soud prvního stupně provedl dostatečné srovnání s jinými obdobnými případy a přihlédl k podstatným společným a rozdílným znakům projednávané věci s jinými případy peněžitého zadostiučinění nemajetkových újem a řádně vysvětlil jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu bylo přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným v jiných případech nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání. Tento postup je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30Cdo 1747/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na [webová adresa]), podle něhož výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk a náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. [příjmení] závěr přijal Nejvyšší soud i v dalších rozsudích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 577/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1198/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1343/2020). V souzené věci se nejednalo o medializaci, která by byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, ale o výrazný zásah do osobních poměrů žalobce, a to i s přihlédnutím k vyjádření státní zástupkyně v celostátní relaci České televize. V soudem prvního stupně srovnávaných případech byli poškozeni řadový policista a strážník městské policie, na rozdíl od žalobce, který byl vysoce postaveným úředníkem Ministerstva dopravy, což jeho újmu zvýšilo.
12. Žalovaná v odvolání odkázala na jiná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, z nichž dovozovala, že žalobce byl již dostatečně odškodněn. Pokud jde o řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22C 130/2010 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51Co 380/2013, byl poškozeným policista, jenž byl zproštěn obžaloby pro podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a ve zprošťujícím rozsudku soud konstatoval, že daný skutek není trestným činem, ale obžalovaný, byť nespáchal trestný čin, dopustil se provinění proti zákonu o znalcích a tlumočnících, když vyhotovil znalecký posudek jako osoba vyloučená a dopustil se tímto činem profesního selhání jako policista, ale kázeňský přestupek byl promlčen, žalobci tak bylo za vzniklou nemajetkovou újmou přiznáno odškodnění ve výši [částka]. Dle názoru odvolacího soudu tato věc není srovnatelná s věcí, která je nyní projednávána a není proto přiléhavá a použitelná pro rozhodnutí v této věci. Dále žalovaná odkázala na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15C 289/2014 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69Co 443/2015, ve kterém byla žalobkyně trestně stíhána pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a přečinu poškození cizích práv ve spolupachatelství, byla zproštěna obžaloby s tím, že jednání, jehož se měla dopustit, není trestným činem, přičemž byla dosud bezúhonnou příslušnicí Policie České republiky a byla odškodněna částkou [částka] s příslušenstvím. Její případ nebyl nijak medializován, a proto dle názoru odvolacího soudu odkaz na tuto věc rovněž není přiléhavý.
13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byl žalobce procesně úspěšný a vznikly mu náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] (1x úkon právní služby ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, 1x [částka] za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.