pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 47C 82/2021-344,

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47C 82/2021-344, žalobní návrh zamítl (výrok I.) a žalobci uložil, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobce řízení zahájil návrhem, jímž se na žalované domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudů, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále„ posuzované řízení“); dobu řízení vymezil od podání obžaloby krajskému soudu dne [datum] do doručení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, tj. do dne [datum] (9 let a 5 měsíců). V návrhu zdůraznil, že v průběhu řízení došlo opakovaně k nedůvodným průtahům, např. krajský soud odeslal spis s odvoláním odvolacímu soudu až téměř po roce od doručení odvolání, Vrchní soud jako soud odvolací rozhodl ve věci po více jak roce, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl po třech letech. Žalobce k délce řízení nepřispěl, obstrukčně se nechoval, řízení pro něj mělo značný význam a průtahy řízení mu způsobovaly dlouhodobou nejistotu o výsledku řízení. Navrhl, aby mu bylo přisouzeno zadostiučinění ve formě peněžitého plnění a ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhla, aby žalobní návrh byl jako nedůvodný zamítnut, protože žalobci se přiměřeného zadostiučinění již dostalo; dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, došlo, tedy poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva, což je forma zákonem předvídaná. Dodala, že žalobce, za spáchání trestného činu v posuzovaném řízení odsouzený, si započetí a vedení trestního stíhání přivodil svým jednáním sám.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Provedl důkaz spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]) a v odůvodnění rozsudku průběh posuzovaného řízení podrobně popsal. Odvolací soud na skutková zjištění o průběhu řízení (odst. 6. a odst. 7 odůvodnění rozsudku) odkazuje a na tomto místě je již neopakuje.

Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen OdpŠk, aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění rozsudku citoval, odkázal na judikaturu, kterou vzal při právním posouzení věci v úvahu, a podrobně vyložil, jak věc posoudil po právní stránce.

Ve věci samé vzal soud prvního stupně v úvahu konkrétní okolnosti případu, zejména celkovou délku řízení, složitost řízení, jednání žalobce v průběhu řízení, postup orgánů veřejné moci, význam předmětu řízení pro žalobce (ust. § 31a odst. 3 OdpŠk), dále výsledek trestního řízení a žalobci uložený trest. Dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, protože celková délka řízení 9 let a 5 měsíců byla nepřiměřená, a že přiměřeného zadostiučinění se žalobci dostalo před zahájením předmětného kompenzačního řízení, protože žalobci, který byl v trestním řízení pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, byl vzhledem k nepřiměřené délce trestního řízení trest podstatným způsobem zmírněn. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] jako soudu odvolacího bylo zjištěno:„ Při ukládání trestů vzal odvolací soud u všech obžalovaných v úvahu především skutečnost, že po mimořádně dlouhou dobu trestního stíhání vedli řádný život. Tato dlouhá doba trestního stíhání podle názoru odvolacího soudu sama o sobě ještě neznamená, že by se jednalo vzhledem ke složitosti a náročnosti věci o dobu nepřiměřeně dlouhou, avšak z hlediska práva jednotlivých obžalovaných (a to zejména obžalovaných s okrajovou nebo bagatelní účastí na stíhaných skutcích) na spravedlivý proces, kdy již po dobu trestního stíhání, které se stalo s ohledem na průměrnou délku lidského života významným úsekem životů jednotlivých obžalovaných, je nutno tuto délku stíhání zohlednit při ukládání trestů, a to jejich podstatným zmírněním.“ Dále pak v odůvodnění rozsudku vztahujícímu se k žalobci bylo výslovně uvedeno, že odvolací soud uložil žalobci s ohledem na délku trestního řízení trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a zároveň byl výkon tohoto trestu odložen na nejnižší možnou dobu. Vedle toho žalovaná písemně konstatovala porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, což je také zákonná forma zadostiučinění.

Žalobci v posuzovaném řízení vznikla presumovaná nemajetková újma spočívající v nejistotě o výsledku trestního řízení. Posuzované řízení bylo extrémně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Posuzované řízení bylo skutkově i procesně složité, trestně stíháno bylo 52 osob, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, v průběhu řízení bylo nutno rozhodnout o značném množství návrhů, žádostí a opravných prostředků obžalovaných. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Postup orgánů veřejné moci v řízení byl plynulý a průtahy ve smyslu nečinnosti nebyly shledány. Rozsudek krajského soudu byl vyhlášen dne [datum], předkládací zpráva s odvoláním Vrchnímu soudu byla ze dne [datum], neboť vícero obhájců podalo proti rozsudku pouze blanketní odvolání a museli být vyzváni k odstranění vad odvolání, všechna odvolání pak musela být přeposlána krajskému státnímu zastupitelství k vyjádření. Vrchní soud jako soud odvolací nařídil jednání v době od [datum] do [datum], vzhledem k obsáhlosti spisu a nutnosti spis nastudovat, nešlo v době od [datum] do [datum] o nečinnost soudu. Průtahem nebylo ani doručení rozhodnutí Vrchního soudu až po 8 měsících, protože trestní věc byla náročná a odůvodnění rozhodnutí značně obsáhlé. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu s dovoláními, jmenovaný soud vyloučené věci spojil, neveřejná zasedání se konala dne 20. 11., [datum], 8. 1., 29. 1., [datum] 6., [datum] a v řízení k průtahům nedošlo. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že trestní řízení je řízením s presumovaným zvýšeným významem pro žalobce, že žalobce byl v posuzovaném řízení shledán vinným a odkázal na výklad vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3514/2017. Se zřetelem na výše uvedené okolnosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se již dostalo adekvátního zadostiučinění a nepřichází již v úvahu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť to je možno poskytnout podle § 31a odst. 2 OdpŠk pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak.

Soud prvního stupně žalobní návrh zamítl a o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku.

5. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že ačkoliv prvostupňový soud správně dovodil, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tak naprosto nesprávně posoudil délku trestního řízení a nesprávně určil formu přiměřeného zadostiučinění. V trestním řízení došlo k neodůvodněným průtahům, o tom svědčí skutečnost, že mezi podáním odvolání žalobce a odesláním spisu odvolacímu soudu uplynula doba téměř jednoho roku, dále rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním bylo žalobci doručeno až po 8 měsících ode dne rozhodnutí, dovolací soud pak rozhodl až po více než 3 letech od podání dovolání žalobce. Postup orgánů činných v trestním řízení tak v žádném případě nebyl postupem plynulým. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že řízení bylo složité, byť byl v trestní věci větší počet žalovaných, složitost případu nemohla zapříčinit uvedené průtahy v řízení. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobce není důvod pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1686/16, z něhož plyne, že není správný přístup, který některým pachatelům trestných činů odsouzených v řízení, jež bylo stiženo průtahy, odepírá a priori právo na finanční satisfakci. Dále odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Magiar proti Maďarsku (rozsudek ze dne [datum], [číslo]), jímž byla stěžovateli přiznána finanční náhrada za nepřiměřenou délku řízení, ačkoliv šlo o extrémně závažnou trestnou činnost; z rozsudku vyplývá, že nelze v některých případech peněžní odškodnění v přiměřené výši zcela vyloučit.

Žalobce má za to, že ač bylo přihlédnuto v rámci ukládání trestů v trestním řízení k délce trvání tohoto řízení, nevylučuje to možnost peněžité satisfakce za nepřiměřenou délku řízení. Jestliže by soud prvního stupně správně posoudil všechny významné skutečnosti, tak by musel dospět k závěru, že konstatování porušení práva není dostačujícím odškodněním a žalobci je třeba přiznat odškodnění v peněžité formě. Žalobce odkázal na výpočet peněžitého plnění, kterého by se mu mělo dostat. Navrhl, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku jeho žalobnímu návrhu vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení vynaložených na uplatnění práva před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť je v obou výrocích věcně správný.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení byla nepřiměřená; proti uvedenému závěru účastníci nebrojí. Byla-li doba řízení nepřiměřená, pak je třeba uvážit, zda tím byla způsobena žalobci nemajetková újma, a pokud ano, pak jaké zadostiučinění bude přiměřené a spravedlivé.

10. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

11. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1313/2010). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4385/2010, dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1209/2009, rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost [číslo]). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3269/2009).

12. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobce, spočívající v dlouho trvající nejistotě stran výsledku jeho trestního stíhání, byla před zahájením předmětného kompenzačního řízení nahrazena zmírněním uloženého trestu a žalovaná ještě písemně konstatovala porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, tudíž žádané poskytnutí zadostiučinění v penězích není důvodné; jinak řečeno nemajetkovou újmu žalobce bylo možno nahradit jinak, před zahájením kompenzačního řízení se tak stalo a poskytnuté zadostiučinění je dostačující. Popsaný závěr má odvolací soud za zcela správný a připomíná, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení je třeba při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlížet k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3514/2017).

13. Závěr, že pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu nelze přiznat peněžité odškodnění jako formu zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, v odvolání napadeném rozsudku obsažen není a přezkoumávané rozhodnutí není v rozporu s judikaturou zmíněnou žalobcem v odvolání.

14. Soud prvního stupně v dostatečném rozsahu a procesně správným způsobem zjistil rozhodné skutečnosti o průběhu posuzovaného trestního řízení, správně projednávanou věc právně posoudil a v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, že rozsudek krajského soudu byl vyhlášen dne [datum] a předkládací zpráva s odvoláním k Vrchnímu soudu je až ze dne [datum], protože vícero obhájců podalo proti rozsudku pouze blanketní odvolání, krajský soud je musel vyzývat k odstranění vad odvolání, dále všechna odvolání musela být přeposlána krajskému státnímu zastupitelství k vyjádření, což si nutně vyžádalo svůj čas. Krajský soud pak předkládal Vrchnímu soudu všechna odvolání současně, byť v průběhu řízení došlo k rozdělení věci na několik samostatných řízení, protože vyšetřovací spis se vztahoval ke všem řízením. Vrchní soud nařídil jednání v době od [datum] do [datum], vzhledem k obsáhlosti spisu a nutnosti spis nastudovat, nešlo v době od [datum] do [datum] o průtah spočívající v nečinnosti soudu. Rozhodnutí Vrchního soudu bylo žalobci doručeno až 8 měsíců od vyhlášení, nicméně s ohledem na značnou náročnost a obsáhlost odůvodnění rozsudku nešlo ani v tomto případě o průtah spočívající v nečinnosti. Spis byl posléze předložen Nejvyššímu soudu s dovoláními, jmenovaný soud vyloučené věci spojil, neveřejná zasedání se konala dne 20. 11., [datum], 8. 1., 29. 1., [datum] 6., [datum] a ani v dovolacím řízení k průtahům nedošlo. Soud prvního stupně neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení průtahy spočívající v nečinnosti a odvolací soud má tento závěr za správný. Není pochyb o tom, že posuzované řízení bylo skutkově a právně značně složité a odvolací soud odkazuje na stručný a jasný výklad soudu prvního stupně ke kritériu složitosti řízení vyjádřený v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

15. Posuzované řízení sice probíhalo po dlouhou dobu, to ovšem nemá vliv na skutečnost, že nezbytnost postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení vyvolal sám žalobce svou protiprávní činností, která již sama o sobě vnesla do jeho života nejistotu v podobě výsledku trestního stíhání a hrozícího trestu. Nebylo prokázáno, že by postup soudů v trestním řízení neodpovídal procesním pravidlům, že by došlo k závažným pochybením spočívajícím v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, že by došlo k průtahům spočívajícím v nečinnosti soudů a že by v důsledku toho došlo ke zjevnému prodloužení řízení, tedy ani vzhledem k postupu orgánů veřejné moci (soudů) a k dalším zjištěným okolnostem případu není důvod uvažovat o odškodnění žalobcovy nemajetkové újmy ještě ve formě peněžitého plnění.

16. Odvolací námitky žalobce k závěrům soudu prvního stupně o postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzovaném řízení, o složitosti posuzovaného řízení a o přiměřenosti odškodnění nemajetkové újmy žalobce, nejsou důvodné.

17. Odvolací soud neshledal, že by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému dostat ještě další satisfakce ve formě peněžitého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu žalobce na zaplacení částky [částka] je věcně správné, neboť přiměřeného a spravedlivého zadostiučinění se žalobci dostalo před zahájením předmětného kompenzačního řízení.

18. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.

19. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř., protože je v obou výrocích věcně správný.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšná žalovaná má právo na paušální náhradu nákladů odvolacího řízení, vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, na [částka] (2x [částka] za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu). Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.