pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 456/2020-89,
Mgr. Michael Nippert · Rozhodnutí ze dne 19. 1. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka]
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 456/2020-89,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok IV.) potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 11,82 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 0,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrok IV.). Dále přiznal JUDr. [jméno] [příjmení] za zastupování žalované v tomto řízení částku [částka] s tím, že bude vyplacena z účtu České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok V.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení jistiny poskytnutého úvěru ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] a smluvní pokuty [částka], [částka], to vše na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka] za účelem financování koupě motorového vozidla, žalovaná se zavázala úvěr včetně příslušenství splatit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek po [částka], avšak nehradila jej řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky podle výsledného vyúčtování ze dne [datum]. S účinností ke dni [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila. Žalobkyně zároveň požadovala náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
3. Žalovaná v zastoupení opatrovníka navrhla zamítnutí žaloby, namítala, že nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Nebylo doloženo, z čeho vyplývá výše jednotlivých částí žalobního nároku, a proto je žalobní návrh neurčitý. Žalovaná zpochybnila výši smluvní pokuty, která je nepřiměřená a navrhla, aby ji soud moderoval, neboť odporuje dobrým mravům. Ve smluvním vztahu byla žalovaná slabší stranou, v době uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] jednatel žalované [příjmení] [příjmení] rezignoval na svoji funkci ke dni [datum] a nebyl osobou oprávněnou za žalovanou jednat.
4. Žalobkyně vzala zpět žalobu ohledně částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, představující část jejího nároku uplatněného v rámci dlužných poplatků v celkové výši [částka], a proto soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. v této části řízení zastavil.
5. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši [částka] za účelem zaplacení části kupní ceny vozidla tov. zn. Škoda typ [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem splatit na bankovní účet žalobkyně uvedený ve smlouvě v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy devátého dne v měsíci. První splátka byla splatná dne [datum], poslední splátka dne [datum]. Žalovaná se tedy zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit částku [částka]. Ve smlouvě nebyla sjednána výše úroků z úvěru v procentní výši, ke dni uzavření smlouvy činila obvyklá výše úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v obdobných případech 11,84 % ročně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] proto z důvodu hrubého porušení smlouvy od smlouvy o úvěru odstoupila a žalovanou o tom vyrozuměla doporučenou zásilkou doručenou na adresu jejího sídla dne [datum]. Ke dni odstoupení od smlouvy o úvěru činil dluh žalované na nesplacené jistině celkem [částka] (po odečtení částky ve výši [částka] představující výnos z prodeje vozidla od částky [částka] skládající se z nesplacené jistiny ke dni [datum] ve výši [částka], neuhrazených splátek za měsíce červenec a srpen 2019 v celkové výši [částka] a doúčtovaných úroků ve výši [částka] a [částka]). Fakturou ze dne [datum] se splatností dne [datum] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši [částka] za poskytnutí technického průkazu vozidla a fakturou ze dne [datum] se splatností dne [datum] částku ve výši [částka] za porušení povinnosti dodání řádně zaregistrovaného originálu technického průkazu. Výše takto uplatněných smluvních pokut činila [částka]. Fakturami ze dne [datum] a ze dne [datum] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované smluvní pokutu vždy ve výši [částka] za vystavení upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum], přičemž celková výše takto uplatněných smluvních pokut činila [částka]. Ke dni odstoupení od smlouvy o úvěru dosud nesplacená výše jistiny úvěru činila [částka] a náklady za předčasné ukončení smlouvy dle čl. 10 smlouvy o úvěru činily [částka]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované doporučenou zásilkou zaslanou na adresu jejího sídla výsledné vyúčtování úvěrové smlouvy z důvodu předčasného ukončení a vyzvala ji ve lhůtě do [datum] k úhradě dlužné částky v celkové výši [částka]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu, kdy celková výše uplatněných smluvních pokut činila [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], byly s účinností ke dni [datum] pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni, žalovaná o tom byla písemně vyrozuměna a před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužné částky.
6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 121 odst. 1, § 164 odst. 1, § [číslo], § [číslo], § 2001, § 2005 odst. 2, § 1931 věta první, § 2048, § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a tato zákonná ustanovení citoval.
7. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., když žalovanou při uzavírání smlouvy zastupoval její statutární orgán řádně zapsaný do obchodního rejstříku, který ji byl oprávněn zastupovat ve všech jejích záležitostech samostatně. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky, a ta se zavázala je vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, což nesplnila a právní předchůdkyně žalobkyně proto platně od smlouvy s účinností ke dni [datum] odstoupila. Tím nastala splatnost veškerých pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru a o tom byla žalovaná vyrozuměna v souladu s čl. 8 Všeobecných obchodních podmínek smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dle čl. 10 smlouvy o úvěru právo na zaplacení dosud nesplacené části dlužné jistiny [částka] 092, [částka] a nákladů za předčasné ukončení smlouvy ve výši [částka]. Odstoupením od smlouvy nezanikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 2005 odst. 2 o. z. a čl. 10 smlouvy o úvěru nárok na zaplacení smluvních pokut sjednaných dle § 2048 o. z. v čl. 4 a čl. 5 smlouvy o úvěru. Žalovaná se ocitla se zaplacením splátek splatných dne [datum] a dne [datum] v prodlení a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z příslušné dlužné částky až do jejího zaplacení, tedy nárok na zaplacení smluvní pokuty v souhrnné výši [částka]. Zároveň ji vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za poskytnutí technického průkazu a [částka] za porušení povinnosti dodání řádně zaregistrovaného originálu technického průkazu. Vznikl jí rovněž nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty v celkové výši [částka], přičemž celková výše smluvních pokut činí [částka]. Soud prvního stupně považoval výši jednotlivých smluvních pokut vzhledem k hodnotě a významu jím zjišťovaných smluvních povinností za přiměřenou a dle § 2051 o. z. nepřikročil ke snížení této částky z důvodu nepřiměřené výše. Neshledal ani důvod k aplikaci § 433 odst. 1 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaná uzavíraly smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž nebyla zjištěna zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran. Žalovaná nebyla nucena smlouvu o úvěru s právní předchůdkyní uzavřít, neuzavírala ji v tísni a právní předchůdkyně žalobkyně nemohla během kontraktačního procesu vůči žalované zneužít svého hospodářského postavení, neboť v této oblasti podnikání nemá dominantní postavení. Pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena a ta má nárok na zaplacení částky [částka], což představuje dosud neuhrazenou část dlužné jistiny ve výši [částka], náklady za předčasné ukončení smlouvy ve výši [částka] a smluvní pokuty v celkové výši [částka]. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni rovněž smluvní úrok ve výši 11,84 % ročně z dlužné částky [částka] dle § 2395 odst. 1 o. z. a čl. 10 smlouvy o úvěru, odpovídající dosud nesplacené části dlužné jistiny ode dne následujícího po dni, kdy právní předchůdkyně odstoupila od smlouvy, tedy od [datum] až do jejího úplného zaplacení. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky bylo rozhodnuto podle § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyni bylo přiznáno [částka] O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. a o jeho výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Ohledně částky [částka] byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalované upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum], za jejichž vystavení byla žalované vyúčtována fakturami smluvní pokuta v této výši.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části.
10. Žalované byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 209/2019-22, pro toto řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, a to advokátka JUDr. [jméno] [příjmení], které podle § 140 odst. 2 o. s. ř. soudu prvního stupně přiznal náhradu nákladů za zastupování žalované ve výši [částka] s odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 64/19-1.
11. Proti tomuto rozsudku, a to proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení, se v zákonné lhůtě odvolala žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť nedostatečně odůvodnil, proč shledal smluvní pokutu v celkové výši [částka] za přiměřenou a nepříčící se dobrým mravům. Zároveň soud nesprávně věc právně posoudil, neboť smlouva, na jejímž základě je nárok uplatněn, byla uzavřena za zjevné nerovnosti stran a zakládala hrubou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi účastníků. Výše smluvní pokuty a důvod, proč nedošlo k její moderaci, soud prvního stupně blíže neodůvodnil, čímž porušil § 157 odst. 2 o. s. ř. a jeho rozsudek je proto nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Smluvní pokuta má mít primárně funkci motivační, což v souzené věci nebylo splněno. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně ani v tom, že nebylo zneužito postavení žalobkyně, coby silnější smluvní strany. To vyplývá z určité profesionality a odbornosti, kterou jen jedna smluvní strana v daném kontraktačním procesu disponuje. Nelze odepřít ochranu žalované jakožto slabší smluvní straně pouze proto, že sama byla podnikající právnickou osobou. Žalovaná byla fakticky v postavení běžného spotřebitele. Ochrana slabší strany má za cíl chránit, nikoliv osoby vystupující ve stejném podnikatelském prostředí, ale naopak osoby, které se v daném prostředí běžně nevyskytují a nedisponují proto veškerými znalostmi a profesním zázemím. Je bez právní relevance, zda právní předchůdkyně žalobkyně měla dominantní postavení v oblasti poskytování úvěrů či nikoliv. Naopak měla vyšší vyjednávací sílu než žalovaná a vyšší odborné znalosti a zkušenosti a smlouva byla sjednána v odvětví, ve kterém provozovala svou podnikatelskou činnost. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a nesouhlasila s odvolacími námitkami žalované, které jsou zcela bezpředmětné. Uplatněná smluvní pokuta není nepřiměřená, převýšila žalovanou jistinu nikoliv proto, že by její výše byla sjednána přemrštěně, ale z důvodu dlouhodobého prodlení žalované s plněním dluhu. Za dobu od postoupení pohledávky pak žalobkyně již smluvní pokutu za prodlení nenárokuje. Nelze souhlasit s tím, že by žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako slabší strana. Z obchodního rejstříku naopak vyplývá, že žalovaná od roku 2006 podnikala v mnoha odvětvích a jednou z obchodních činností bylo provozování silniční motorové dopravy. Předmětná smlouva, jejímž prostřednictvím byla financována koupě motorového vozidla, nebyla jistě ani první, ani jedinou smlouvou, kterou žalovaná ve své podnikatelské činnosti uzavírala. Byla tedy jistě schopna v plném rozsahu pochopit a zvážit, zda je smlouva pro ni výhodná či nikoliv a mohla se obrátit případně na jinou úvěrující instituci. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezneužila svého postavení k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, jak má na mysli § 433 o. z. Námitky žalované jsou v tomto směru obecné a fakticky není uveden žádný konkrétní důvod, proč měla být žalovaná ve smluvním vztahu znevýhodněna.
13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
14. Odvoláním žalované byl napaden vyhovující výrok o věci samé (výrok II.) a související výrok o nákladech řízení (výrok IV.). Výroky o zastavení řízení (výrok I.), zamítavý výrok o věci samé (výrok III.) a výrok o odměně za zastupování žalované (výrok V.) nebyly odvoláním napadeny, nebyly proto odvolacím soudem přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
15. Odvolací soud se především zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
16. Soud prvního stupně provedl nutné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat, se závěry tam uvedenými se odvolací soud ztotožňuje a odvolací námitky žalované nepovažuje za důvodné. Žalovaná v odvolání akcentovala, že smlouvu uzavírala jako slabší strana, byla tak založena hrubá nerovnováha mezi právy a povinnostmi účastníků a žalobkyně zneužila svého postavení jako silnější smluvní strany. Žalovaná k tomu dále uvedla, že byla fakticky v postavení běžného spotřebitele a že k tomu soud prvního stupně nepřihlédl. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná uzavírala smlouvu o poskytnutí úvěru dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Žalované, která je právnickou osobou, byl poskytnut úvěr ve výši [částka] za účelem financování koupě motorového vozidla a předmět činnosti žalované podle úplného výpisu z obchodního rejstříku byl mimo jiné silniční motorová doprava - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami, osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše devíti osob, včetně řidiče. Spotřebitel je účastníkem trhu vstupující do soukromoprávních vztahů s podnikajícími fyzickými nebo právnickými osobami, přičemž nenakupuje zboží a nevyužívá služeb podnikatelů (dodavatelů) pro svou obchodní nebo jinou podnikatelskou činnost; v těchto vztazích jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby. Jako tzv. slabší (zranitelnější) straně, je mu poskytována zvýšená právní ochrana. Její nezbytnost je dána nerovným postavením spotřebitele ve vztahu s dodavatelem (obchodníkem profesionálem), vyplývajícím z nerovnováhy vyjednávací síly, nerovnoměrnosti znalostí (u profesionála větší zkušenost s prodejem jeho vlastního nabízeného výrobku, produktu či služeb, doprovázená zpravidla i lepší znalostí práva a z ekonomické neúměrnosti zdrojů smluvních stran. Pojem osoby, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, nutno vykládat restriktivním způsobem, což znamená, že spotřebitelem v tomto pojetí může být jen osoba fyzická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 5152/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 1295/2018; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Odvolací námitka žalované, že byla v postavení spotřebitele a byla slabší stranou při uzavírání smlouvy o úvěru, tedy neobstojí.
17. Žalovaná v odvolání uplatnila i odvolací námitku spočívající v tom, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval tím, že sjednaná smluvní pokuta se příčí dobrým mravům a nepřikročil k moderaci výše požadované smluvní pokuty ve výši [částka], přičemž tato částka převyšuje jistinu. Smluvní pokuta byla sjednána podle § 2048 o. z., podle něhož ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém. V souzené věci byla smluvní pokuta sjednána ve výši 0,3 % denně z dlužné částky - dosud nesplacené části dlužné jistiny. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se v otázce úměry sankční povinnosti představující smluvní pokutu ustálila a zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně, je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 4986/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 2248/2009, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 3123/2010). Podle judikatury Nejvyššího soudu smluvní pokutu nelze považovat za nepřiměřenou jen z důvodu délky trvání prodlení s plněním povinnosti. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Odo 588/2003, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 3562/2013). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít i výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Z hlediska přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 3947/2017). Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako absolutně neplatné právní jednání; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoliv, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve tehdy je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 5377/2017).
18. Ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu je zjevné, že odvolací námitka žalované nemůže být důvodná. Smluvní pokuta, sjednaná v přiměřené výši, v této věci převýšila žalovanou jistinu proto, že žalovaná byla dlouhodobě v prodlení s plněním dluhu.
19. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výroky II. a IV.) jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalobkyně procesně úspěšná a vznikly jí náklady za zastoupení advokátem - 2 úkony po [částka] dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ AT“, 2x [částka] za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tedy celkem [částka].
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.