pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 12C 155/2018-189,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náklady řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhala na žalované náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem. V exekučním řízení, které bylo zahájeno na návrh její právní předchůdkyně ze dne [datum], byla usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2005, č. j. 45Nc 7263/2005-24, nařízena exekuce na majetek dlužníka a provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], který exekuci vedl pod sp. zn. 59EX 350/05, přičemž v průběhu exekuce dne [datum] podal povinný návrh na její zastavení z důvodu, že exekuční titul není pravomocný, ani vykonatelný. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne [datum] exekuci zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Od roku 2005 do roku 2015 tak byla ze strany žalobkyně marně vedena exekuce, kdy až v roce 2015 s konečnou platností žalobkyně zjistila, že nedisponuje exekučním titulem, a to z důvodu pochybení Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívajícím v nesprávném vyznačení doložky právní moci na rozsudek. V rámci exekuce žalobkyně reálně vynaložila částku [částka], a to za 7 úkonů právní služby její právní zástupkyně.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že o nákladech řízení bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 5. 2014, č. j. 45Nc 7263/2005-225, tak, že žádný z účastníků, ani soudní exekutor, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vznesla též námitku nedostatku aktivní legitimace, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávky nebylo explicitně uvedeno, že se postupuje též nárok na náhradu škody proti státu.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala částečně zpět žalobu ohledně požadavku na náhradu škody co do částky [částka] s příslušenstvím a žalovaná s tím souhlasila, soud prvního stupně v uvedeném rozsahu řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil.

5. S odkazem na § 1, § 3 písm. a), b) a c), § 13, § 14 odst. 1 a § 26 OdpŠk soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za relevantní, že po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala náhrady škody za tyto úkony právní služby: vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, účast na jednání dne [datum].

6. Následně vyšel z následujících prokázaných skutečností:

Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45Nc 7263/2005-24, podle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cm 827/96-50, k vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba] ve výši [částka] s příslušenstvím.

7. Z důvodů neúčinného doručení exekvovaného rozhodnutí povinnému nedošlo k nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu, a proto bylo exekuční řízení zastaveno, přičemž žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, neboť jeho zastavení nezavinili.

8. Právní zástupkyně žalobkyně žalobkyni v roce [rok] vystavila 5 faktur za poskytnuté právní služby. Žalobkyně své advokátce v roce [rok] zaplatila částku ve výši [částka] za právní služby za duben 2015, za právní služby za květen [rok] částku [částka], za právní služby za červen [rok] částku [částka] a za právní služby za červenec [rok] částku [částka].

9. Soud prvního stupně současně uzavřel, že žalobkyně ani přes jeho výzvu a poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neprokázala, že by skutečně zaplatila odměnu své advokátce za pět předmětných úkonů právní služby, čímž nedostála své primární povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti v řízení a neunesla tak důkazní břemeno.

10. Podle soudu prvního stupně totiž z žádného důkazu nevyplynulo, za jaké konkrétní poradenství žalobkyně platila shora uvedené částky, neboť ve fakturách bylo pouze obecně uvedeno, že byla fakturována právní pomoc podle přehledu, který však nikdy nebyl žalobkyní soudu předložen. Soud prvního stupně rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že by advokátka fakturovala žalobkyni odměnu za právní služby s tak velkým časovým odstupem (tj. až 20 měsíců) po provedení daných úkonů s tím, že z dokazování vyplynulo, že žalobkyně platila své advokátce za právní pomoc poskytnutou právě od dubna [rok], nikoli za právní služby poskytnuté dříve, např. v roce [rok], k čemuž poukázal na výpisy z účtů žalobkyně týkající se plateb označených za„ právní služby 04/ [rok]“ v květnu [rok], za„ právní služby 05/ [rok]“ v červnu [rok], za„ právní služby 06/ [rok]“ v červenci [rok] a za„ právní služby 07/ [rok]“ v srpnu [rok]. V této souvislosti zdůraznil, že posledním úkonem právní služby v posuzovaném exekučním řízení přitom byla účast na jednání dne [datum]. K tomu doplnil, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně je zastupována v mnoha jiných právních věcech stejnou advokátkou, jako v posuzovaném exekučním řízení, což dle jeho názoru svědčí o tom, že žalobkyně platila své advokátce rovněž i za jiné právní služby. Dále poznamenal, že vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne [datum] bylo učiněno jménem původní oprávněné [právnická osoba], nikoli žalobkyně, respektive [právnická osoba]

11. Nad rámec svého závěru soud prvního dodal, že v daném případě též absentuje příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem, tedy nesprávným vyznačením doložky právní moci a tvrzenou škodou. V tomto ohledu s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29Cdo 924/2013, uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vstoupila do exekučního řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené mezi CORSAIR (Luxembourg) No. 11 S.A a [právnická osoba] a že podáním ze dne [datum] se oprávněná [právnická osoba] vyjádřila k návrhu povinného [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na zastavení exekuce, v němž povinný argumentoval neúčinným doručením exekučního titulu. Z uvedeného je dle soudu prvního stupně patrné, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nabyla pohledávku a do zmíněného exekučního řízení vstoupila až poté, co mělo dojít k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, a navíc za situace, kdy se povinný bránil a z důvodu neúčinného doručení navrhoval zastavení exekuce. Uzavřel tedy, že žalobkyně si musela být vědoma rizika zastavení exekuce, k čemuž následně skutečně došlo.

12. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že je nutné příčinu vzniku tvrzené škody spatřovat v rozhodnutí žalobkyně převzít pohledávku za úplatu a vstoupit do exekučního řízení a tudíž v převzetí jistého podnikatelského rizika, nikoli primárně v tvrzeném nesprávném úředním postupu. K tomu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 3281/2011, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1814/2016, zdůraznil, že subjektivní přesvědčení věřitele o nedůvodnosti dlužníkem uplatňované námitky, jež se ukázalo být nesprávným, na daném závěru nic nemění s tím, že nebylo lze přehlédnout ani skutečnost, že sama žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí o zastavení exekuce, čímž iniciovala odvolací řízení, které si vyžádalo další náklady na právní zastoupení.

13. S ohledem na to, že nebyly splněny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, se soud prvního stupně pro nadbytečnost již nezabýval tvrzeným nesprávným úředním postupem ani rozsahem škody, ani námitkou nedostatku aktivní legitimace, tj. zda na žalobkyni mohl přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávky rovněž nárok na náhradu škody proti státu, neboť by to nemělo žádného praktického významu.

14. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

15. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání z důvodu, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, pokud uzavřel, že neprokázala vznik škody a že vzniklá škoda není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Upozornila na to, že k úkonům, které konstituují vzniklou škodu, došlo mezi lety 2013 až 2015, přičemž její právní zástupkyně ji zastupovala a stále zastupuje i v dalších řízeních, a to dle zákona o advokacii za úplatu. K tomu dodala, že advokát nesmí jménem klienta sdělovat soudu vědomě nepravdivé informace a že tudíž její několikeré opakované sdělení, že požadované úkony jí byly žalobkyní zaplaceny, lze stavět na roveň čestnému prohlášení. Zároveň poukázala na skutečnost, že předmětné úkony právní služby byly učiněným před rokem 2015 a že se jedná o období, které již časově předchází archivační povinnosti všech zúčastněných subjektů, a to včetně bankovních ústavů. Uvedla dále, že z důvodu jejího zastupování advokátkou i v jiných právních věcech, je pak zcela logické, že jsou ze strany advokátky fakturovány veškeré úkony právní pomoci učiněné v daném období ve prospěch žalobkyně, nikoliv specificky v každém řízení zvlášť. Zdůraznila pak, že z důkazů provedených v řízení jednoznačně vyplynulo, že veškeré požadované úkony právní služby jí byly skutečně uhrazeny s tím, že napadený rozsudek trpí přepjatým formalismem. Namítla také, že závěr o nedostatku příčinné souvislosti je zcela absurdní, neboť stejně jako její právní předchůdkyně spoléhala na správnost úkonů veřejné moci při vyznačení doložky právní moci při zahájení exekučního řízení, přičemž samotná existence řízení o zastavení exekuce tuto legitimní dobrou víru ve správnost úkonů veřejné moci nemůže nikterak zpochybnit. V této souvislosti též uvedla, že do exekučního řízení nevstupovala, byť již zahájeného, s očekáváním jeho zastavení z důvodu pochybení na straně soudu při vyznačení doložky právní moci. Stejně tak je dle jejího názoru nepřípustné označit potencialitu pochybení veřejné moci vůči jejím adresátům za„ převzetí podnikatelského rizika“ a že je třeba považovat za důvodné legitimní očekávání adresáta veřejné moci, že pokud v jeho právní věci skutečně došlo k pochybení státu, bude mu toto pochybení řádně kompenzováno podle zákona č. 82/1998 Sb. Dodala dále, že postoupení pohledávky společně s pohledávkou na náhradu škody po státu bylo plně osvědčeno postupní smlouvou č. C11-EXE [číslo] ze dne [datum], která byla přiložena již k žalobě, přičemž v období, ve kterém v exekuci byla účastníkem její právní předchůdkyně, došlo ke vzniku nesprávného úředního postupu a samotná škoda se projevila v době, kdy již pohledávka náležela její osobě. Podle jejího názoru geneze odpovědnostního titulu pracuje s oddělením okamžiku, kdy k nesprávnému úřednímu postupu došlo a okamžiku, kdy se tento v majetkové sféře poškozeného projevil, avšak z hlediska geneze odpovědnostního titulu se jedná o okamžik nepřerušený. Dodala pak, že řešený titul na náhradu škody nelze postoupit způsobem vyžadujícím jeho pregnantní označení a že majetková škoda měla v době postoupení latentní povahu, přičemž změna věřitele byla současně pouze změnou formální. Zdůraznila dále, že proces geneze odpovědnostního titulu není možné pouhou formální změnou v osobě oprávněného přetrhnout, a to tím spíše, když vzniklá škoda má povahu majetkovou, a není tak vázána na osobu jediného věřitele. Navrhla tedy, aby odvolací soud napadený zamítavý výrok změnil tak, aby jejímu žalobnímu požadavku bylo vyhověno.

16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s poukazem na to, že po značných peripetií, kdy se soud prvního stupně pokoušel u žalobkyně zjistit, které úkony právní služby ve finále požadovala, vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že jednání konaných ve dnech [datum] a [datum] se její právní zástupkyně nezúčastnila, respektive nebyly právní zástupkyní žalobkyně vůbec vykonány. V této souvislosti vyjádřila otázku, jaké úkony advokátka žalobkyni a její právní předchůdkyni účtovala a jak o nich vede evidenci. K tomu dodala, že právní zástupkyně vědomě v žalobě a v navazujících podáních uváděla, že vykonala žalobou uplatněné úkony právní služby a že za tyto úkony dostala zaplaceno s tím, že z faktur není vůbec zřejmé, jaké úkony právní služby byly fakticky účtovány. Podle žalované pak bylo na žalobkyni, aby si připravila žalobu tak, aby obsahovala řádná tvrzení a aby tato tvrzení byla schopná prokázat. Dále zopakovala svou námitku o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně z důvodu nenabytí předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení, k čemuž odkázala na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54Co 419/2019-104. Zdůraznila též, že k tvrzenému nesprávnému vyznačení doložky právní moci, respektive k tvrzenému nesprávnému doručování došlo v řízení, jehož účastníkem nebyla žalobkyně, která si dobrovolně koupila pohledávku v době, kdy ze strany povinného již byla vznesena námitka absence řádného doručování, přičemž se zastavením exekuce nesouhlasila, což vedlo k nutnosti nařídit jednání a následně se ještě odvolávala do rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce, potažmo se zúčastnila jednání před odvolacím soudem. Bylo přitom věcí právní zástupkyně žalobkyně, aby pro ni připravila takové poklady, aby se mohla rozhodnout, zda s návrhem na zastavení exekuce bude souhlasit či nikoliv a pokud se žalobkyně chtěla s povinným soudit, nemůže svůj neúspěch přenášet na žalovanou.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nebylo důvodné.

18. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, přesto odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. pro úplnost doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu listu [číslo] exekučního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 45 Nc 7263/2005, u kterého je založeno potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterého vzal za prokázané, že dne [datum] byl právní zástupkyni žalobkyně (v daném exekučním řízení oprávněné), tehdy však ještě zastupující její právní předchůdkyni (CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A.) doručen návrh povinného ze dne [datum] na zastavení exekuce.

19. Na základě takto doplněného skutkového stavu, s přihlédnutím k rozhodným skutečnostem prokázaným již v rámci dokazování v řízení před soudem prvního stupně, které byly uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, a na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům, že v daném případě nebyly splněny všechny předpoklady dané zákonem č. 82/1998 Sb. pro odpovědnost státu za vzniklou škodu.

20. Odvolací soud se ztotožnil soudem prvního stupně v závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní a neprokázala jí tvrzenou škodu. Podle názoru odvolacího soudu se soud prvního stupně v tomto ohledu náležitě vypořádal se žalobkyní tvrzenými rozhodnými skutečnostmi a s důkazy k nim navrženými, přičemž řádně žalobkyni, a to opakovaně usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], poučil ve smyslu § 118a o. s. ř.

21. K tomu lze dodat, že z žalobkyní předložených faktur, nebylo lze zjistit, že by jimi byly právní zástupkyní žalobkyně vyúčtovány úkony právní služby, jež byly předmětem tohoto řízení, pokud byly učiněny v období od [datum] do [datum] a předložené faktury se týkaly až období následujícího, tedy dubna [rok] (faktura [číslo]), května [rok] (faktura [číslo]), června [rok] (faktura [číslo]) a července [rok] (faktura [číslo]), přičemž v nich nebylo ani uvedeno, kterých konkrétních úkonů právní služby se měly týkat. Uvedené platí i pro žalobkyní předložené výpisy z účtů, jež se rovněž týkaly právních služeb v období od dubna do července [rok]. Čestné prohlášení žalobkyně ze dne [datum] pak bylo lze považovat jen za součást jejích tvrzení, přičemž s ohledem na jeho obsah navíc jako nedostatečně určité, neboť se z něj nepodává, kdy měly být částka [částka] právní zástupkyni uhrazena a za jaké úkony. Nadto, nebylo lze přehlédnout, že částka uvedená v prohlášení zcela odpovídala částce uplatněné v žalobě, jež byla původně požadovaná za 7 úkonů právní služby, která však byla v průběhu řízení žalobkyní omezena na částku [částka] za 5 úkonů právní služby, a to až na základě provedeného dokazování, ze kterého bylo prokázáno, že 2 úkony (tvrzené účasti na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]) právní zástupkyně žalobkyně vůbec neprovedla.

22. Pokud se týká příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzenou škodou za vynaložené náklady právního zastoupení v exekučním řízení a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nesprávně vyznačené doložce právní moci na exekuční titul, odvolací soud vzal v poměrech projednávané věci za relevantní, že okamžikem, kdy se původní oprávněná v exekuci dozvěděla o námitce povinného odůvodněné nikoli řádným doručením exekučního titulu, tedy dne [datum], kdy byl její právní zástupkyni doručen návrh povinného na zastavení exekuce, byla oslabena její dobrá víra v existenci exekučního titulu s řádně vyznačenou doložkou právní moci. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně stala právní nástupnicí původní oprávněné na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené (až) dne [datum], nedostatek existence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu vyšel najevo ještě před tím, než došlo k postoupení pohledávky. Nebylo tudíž lze již dovodit, že na straně žalobkyně jako nové oprávněné existoval omyl v tom, že disponuje řádným exekučním titulem, navíc, když nebylo sporu o tom, že v exekučním řízení žalobkyni zastupovala tatáž právní zástupkyně, jež zastupovala předešlou oprávněnou. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi škodou a nesprávným úředním postupem ve vztahu k žalobkyni byl tedy správný.

23. Z výše uvedeného důvodu odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, přičemž jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady řízení za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tedy celkem ve výši [částka].

25. Výrok I. o částečném zastavení řízení nebyl odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).